|
Jako každý systém, i ten náš
mocenský, zabírá jen část existenčního prostoru a mimo systém je možné se
dostat, jen najít možnosti. Nejprve zmapuji ty současné možnosti úniku. Jsou
samozřejmě známé a lovci číhají stále, aby zaběhlou ovečku vrátily zpět do
ovčince systému, zpravidla současně se sankcemi. Jaké máme možnosti pro životní
alternativu?
Určitě se o alternativě mluví hodně, ale jde o alternativu formální, která je
součástí systému. Útěky ze systému začaly v souvislosti se zavedením jednotné
křesťanské víry a moci církve. Právě zde ideoví odpadlíci mají nejvíce názvů.
Heretik, renegát, odpadlík, rouhač, pochybovač, sektář a především kacíř. Jak
slábla moc církve, ztrácely tyto pojmy svoji agresivitu a sankce se vytratily. Pokud se
obnoví moc církve, určitě se obnoví i sankce za snahu církev opustit, ignorovat nebo
reformovat.
Jaké jsou nyní možnosti opustit systém, jak jsou tito snaživci nazváni a jaké
sankce nebo nápravné metody vůči nim systém používá?
Každý z nás je buď konformní, souhlasící a poslušný občan nebo je rebel,
oportunista, pomatenec, úleťák, blázen nebo jen nepochopil dobu a své úkoly. To v
případě nenásilného prosazování svých názorů, pokud nehanobí rasu nebo
vyznání. Také jeho názory nebo jednání nesmí nikoho pohoršovat. Pokud takový
člověk získá pro své názory stejně smýšlející lidi, pak jsou nazváni
extrémisty.
Člověk také může mít nedstandardní schopnosti tělesné nebo duševní. Pokud jimi
slouží systému, pokud přijme nějakou běžnou schválenou roli, pak je to génius.
Pokud však jeho schopnosti společnost neakceptuje, pak jde o pomatence, zvrhlíka,
psychopata nebo blázna.
Běžnou a nyní schválenou formou odchodu ze společnosti je statut bezdomovce. Když
není bezdomovec lidem na očích, společnost se o něj nestará, dokonce nedávno
ukazovali ve zprávách dva bezdomovce, jak se jim daří dobře, jak se umí o sebe
postarat, jak vědí, ve které popelnici lze najít obživu a zdálo se, že jsou
dáváni za vzor pro životní alternativu a možná i standard příštích let. Lidé
žijící na hranici bídy mají největší naději na osobní svobodu a nezávislost na
systému.
Ze systému lze utéci i do svých snů. Komu to stačí, může se stát snílkem. Všichni
jsme tak trošku snílky, je ale užitečné rozlišovat mezi sny a plány.
Oblast informací, poznání a znalostí je problematická. Skutečná moudrost nejspíš
leží někde v oblasti bláznovství a to, co považujeme za vzdělání, je pouze ideové
vybavení pro úspěšné plnění sociálních funkcí. Lidé mají k dispozici nepřeberné
množství planých teorií, kterými se mají zabývat, které mají studovat a rozvíjet.
Samozřejmě mají příchuť tajemna a kdo je ovládá, je zasvěcený. Není ale jisté,
že bude úspěšný v obyčejném životě. Za skutečné poznání a moudrost považuji
znalost kauzality, to znamená vědět předem, proč se co stalo, jaké to má příčiny
a k čemu to může vést, když to necháme být.
Následuje velmi problematická oblast funkce. Kdo má funkci a neplní ji podle představ
mocných, je obviněn a potrestán buď za svoji horlivost jako zneužití pravomoci nebo
naopak za lenošení jako zanedbání úkolů při správě. Člověk ale může plnit
funkci, která se společnosti vůbec nelíbí, jako zloděl, mafián, kriminálník, pirát,
defraudant, kuplíř, drogový dealer, zbojník, vyděrač, buřič, kontrarevolucionář,
vzbouřenec, dezertér, rozvraceč, zkrátka kriminálník všeho druhu. Oni sami sebe ale
určitě neodsoudí.
Nejlépe asi mohou společnost opustit lidé, kteří mají peníze, ale nemají jich tak
moc, aby se o ně museli bát, mohou žít z dědictví, z úspor, dříve také z výhry
v loterii, to je dnes už vyloučeno. Kdo má ale velký majetek, musí se o něj starat,
musí ho udržovat a množit.
Nakonec máme ještě požitkáře, kterým jejich životní styl projde jen pokud se
schovají do svého soukromí. Ostatně, to projde všem. Kdo chce žít alternativně a
nezávisle na společnosti, může, pokud splní zákonné podmínky žádané společností,
například nyní si musí platit alespoň zdravotní pojištění. Kdo svoji alternativu
ukazuje celému světu a zve k následování, musí čelit přinejmenším okultním útokům,
popřípadě pronásledování za porušení zákona.
Co tedy poradit závěrem? Kdo najde způsob, jak žít alternativně, musí najít způsob,
jak vyjít s finančními prostředky, například se sociální podporou, žít s více
osobami, aby společně snížili životní náklady a nejlépe to nikomu nepředvádět,
odejít do soukromí. Pro mnohé alternativy je podmínkou najít pro svůj životní styl
souvěrce nebo nikomu nic neříkat. |
|