Pavel Němec |
|||||||
|
|||||||
086. Hmota Hmota je všude kolem nás, jsme naštěstí obklopeni hmotou a naštěstí s ní nejsou problémy, takže se jí nemusíme zabývat. Hmota nám může být příkladem tvůrčí geniality a důkazem, že i ty nejsložitější záležitosti, pokud mají pevný řád, neměnné zákony a dávají vše potřebné pro stavbu dalších systémů, stanou se bezkonfliktním základem pro další tvořivou činnost. Hmotu a její zákony stvořil bůh Absolutno a aby hmota byla taková, jakou ji známe dnes, musel stanovit 42 fyzikálních konstant s přesností na 12 platných míst. Navíc jeden jediný prvek svojí schopností řetězení dává možnost vytvoření celého světa hmotných bytostí, přírody i člověka. Tím prvkem je uhlík a sloučeninami uhlíku se zabývá organická chemie. Hmota kolem nás je složena asi z devadesáti prvků, ale mezi procentním obsahem je velký rozdíl. Nejvíce je kyslíku, křemíku, vodíku, vápníku, uhlíku a mnohé prvky známe jen ze systémového uspořádání tabulky prvků. Hmota je ve své podstatě formou energie, jde o vibrace elektromagnetického vlnění. Atomy se spolu vzájemně spojují podle počtu elektronu schopných sdílení s atomy jiného prvku na svém okraji. Spojit se mohou do sloučenin všechny prvky kromě inertních plynů. Různých sloučenin uhlíku mohou být miliony, všechny ostatní prvky dohromady tvoří ve svých kombinacích pouze desetitisíce sloučenin. Mějme tedy úctu i ke hmotě. Hmota je pro nás životně důležitá. Především je nezničitelná. Abychom mohli hmotu zničit, museli bychom k ní najít antihmotu se kterou by se hmota spojila a zanikla s uvolněním nepředstavitelně vysoké energie. Všechny tyto úvahy mají jen malý praktický význam. Musíme však vědět, že hmota má mnoho podob a slouží ke všem lidským účelům. Nejlépe musí znát hmotu řemeslník, například truhlář nebo řezbář musí poznat vlastnosti dřeva, materiálu, ze kterého bude tvořit. Chcete-li hmotu studovat, budete se věnovat fyzice a chemii. Proniknout do těchto oborů vyžaduje velkou inteligenci a velkou píli. 087. Sen Přiznám se, že velmi rád spím, snad proto, že mívám pěkné a zajímavé sny. Sny jsou duševní představy, konstrukce mozku v útlumu. Sny jsou mám každému vlastní a podle snů pozná zkušený vykladač naše ego, naše představy, prožitky, vlastnosti i nejbližší osud. Nemívám věštecké sny, mnozí lidé je však mají. Věštecké sny se od těch obyčejných nevěšteckých poznají podle toho, že na každého silně zapůsobí, každý ví, že se sen má naplnit a ví také, že sny žádají změnou chování změnu osudu. Věštecké sny nás obvykle před něčím varují a k něčemu vybízejí. Z toho lze usoudit, že do snu nám vstupují duchovní bytosti a sen moderují. Spolu se snovými bytostmi prožívám nové příběhy, ve mnohém se odlišují od reálného života, ale staví na stejných principech jako reálný život. Proto to, co prožiji ve snu mne poučí stejně, jako to, co bych prožil v realitě. Mám takovou představu, že podobné vjemy, jaké mám ve snu, budu mít i po tělesné smrti, snad jen s tím rozdílem, že budou živější. Když jsem měl velmi živé sny, ráno jsem se budil nevyspalý. Takže nic nenamítám proti tomu, když své sny zaspím, málokteré si pamatuji, pokud se náhle nevzbudím a vzpomínku na sen si tak nezachovám. Sny také reagují na zdravotní stav. Nepříjemné sny o hadech, špinavé vodě nebo ohni jsou vždy signálem vnitřního napětí, které se pak obvykle promění v nemoc těla. Ve svých snech se často setkávám s neznámými bytostmi, jsou klidné, ale zvláštním způsobem roztoužené a vyhledávající kontakt. Proto si myslím, že to jsou bytosti z barda, tedy bytosti duchovní. Otázkou snů se zabývá psychologie a výklady snů najdeme ve snářích. Ne všichni však výklad potřebují, protože sny bývají tak reálné, že hned víme, o co šlo a jaké poučení si ze snu máme vzít. 088. Model Tvůrčí lidé mají představy a ty převádějí do reality. Převedená představa do reality se nazývá model. Obvykle mluvíme o nových modelech, módních modelech a průmyslových modelech. Některé ženy mohou stát modelem malíři nebo sochaři, který pak realitu převádí do umělecké podoby. Nový nebo módní model se týká obvykle oblečení. Módní návrháři a tvůrci převedou do reality své tvůrčí představy tím, že ušijí nové šaty. Takové nové šaty pak v celých kolekcích předvádějí na módních přehlídkách, lidé jim tleskají a nové modely si objednávají pro své obchody. Někdy si je vyfotografují a napodobí, čímž se stanou zloději myšlenky. To jim projde tehdy, když se modelem nechají pouze inspirovat a ušijí jen něco podobného, nikoli stejného. Módní návrháři bývají velmi známí, stejně jako velcí umělci, protože oblékají bohaté ženy. My obyčejní lidé se pak o jejich proslulosti dozvíme když je někdo zabije, jako například pana Versaceho. Modely oblečení na přehlídkách předvádějí manekýnky, které musí mít své tělesné proporce v daných formách podle představ společnosti o ženské kráse. Průmyslové modely se nazývají také prototypy a ukazují zcela jednoznačně jaké mají vlastnosti a jak jsou funkční, což by nikdo pouze z plánu určit nedokázal. Průmyslové modely se pak zapisují podobně jako patenty a jsou chráněny před napodobením. Tyto prototypy se pak zkouší, testují a po osvědčení se stanou předlohou pro sériovou výrobu. Mnoho uměleckých děl zobrazuje lidi, především ženy. Myslím si, že je to správné, však ženu považuji za nejkrásnější přírodní výtvor. Umělci mají jistě velkou fantazii, ale přesto jim pomůže, když se mohou inspirovat skutečnou postavou. Člověk, který stojí malíři nebo sochaři modelem, musí být trpělivý a vytrvalý a nesmí se moc pohybovat, aby umělec viděl stále to samé. Rozšířenou zájmovou činností je i modelářství. Je to taková hra na tvůrčí práci při které modelář získává mnoho zručnosti. Modeláři staví zmenšené dopravní prostředky, auta, letadla, lodě a jiné. Za modelářství můžeme považovat také výrobu draků, píšťalek a jiných tradičních výrobků dětí a mládeže. Takové modelářství si zaslouží naši samozřejmou podporu. 089. Spěch Naše doba nás nutí splnit mnoho povinností a dává nám na to málo času. Tím nás nutí ke spěchu. Nejlépe se ke spěchu vyjádřil Jan Ámos Komenský, když řekl, že "každý spěch pouze pro hovado dobrý jest". Nevím, kde bychom označili spěch jako žádoucí a dobrý jev. Jistě, tam, kde jde o záchranu života nebo majetku, je spěch na místě. Však proto sanitky a hasiči mají přednost v jízdě a používají signály pro zastavení dopravy. Ale to nejsou akce z běžného života, to jsou krize. V běžném životě se nehodí spěchat. Například při sexu je spěch zcela nežádoucí. Při hře se také nespěchá. Nevyplatí se spěchat v dopravě. Každý spěch vyžaduje zvýšené úsilí a vzbuzuje napětí, které do krve vyplavuje adrenalin. Jsme podráždění, neklidní zejména pokud nás cokoli zdržuje. Na spěch doplácíme svým zdravím. Odmítneme proto každou činnost spojenou se spěchem a pokud odmítnout nejde, necháme si svůj spěch ocenit jako každou činnost která poškozuje zdraví. Dnešní doba je uspěchaná. Já naštěstí spěchat nemusím. Kdo nám ten spěch vnucuje? Musíme stihnout mnoho věcí v termínu i před ním. Za jak dlouho seženeš cihly? Za týden? Máš na to tři dny. Za jak dlouho stihneš přečíst můj článek? Za tři dny? Máš na to půl dne. Je to jakási forma šikany vzbuzující negativní emoce, především vzrušení. Do háje s tím. Na našem spěchu pak někdo vydělává těžké peníze. Práce na stroji v továrně je normována. Stíháš? Dostaneš zaplaceno. Nestíháš? Dostaneš mnohem méně. Přitom každou normu je nutné plnit se spěchem. Děláš nad normu? Chceš si vydělat více? Normu zpevníme. Dělníci si závazkem zpevní normu, dechovka zahraje, slávy plno. Jak jsem chytrý, připustí si ředitel a vyhlásí soutěž v natírání plotu, kdo víc, kdo rychleji, vítěz dostane diplom a pětikorunu a podle jeho soutěžního výkonu se pak zpevní normy a ušetří se miliony. A spěch ve sportu? Tam má především své místo. Právě sport silně souvisí s emocemi, které pak si fanouškové načerpají jako novou energii, aby zase měli z čeho žít. I to je jedním z důvodu, proč se tolik peněz a pozornosti věnuje vrcholovému sportu. 090. Norma Procházíme se světem a vůbec nám nepřijde, kolik věcí kolem nás je naprosto stejných a kolik odlišných. V přírodě i společnosti najdeme mnoho stejného i mnoho odlišného. Skály, kopce, řeky a krajiny se velmi liší, podle fotky poznáme známý kraj, známé město, známou stavbu. Strom podle obrázku bychom asi nenašli, stromy jsou si hodně podobné, především jehličnaté. Podle fotografie šroubku bychom vůbec nevěděli, o který konkrétní šroubek se jedná, ty jsou si skutečně zcela podobné. Skoro stejné jsou i všechny husy, kachny, slepice, sloupy u silnice, rohlíky, umývadla, dveře, tramvaje, sekery a hlavně konstrukční materiál jako hřebíky, nýty a šrouby. Představte si, že by každá žárovka byla jiná. Koupíte si lampu a vložíte žárovku. Žárovka svítí, ale má mnohem menší životnost než lampa. Jednou se vlákno přepálí a tak zajdeme do obchodu a koupíme žárovku novou. Však jsou všechny žárovky vyrobené podle normy a tak můžeme jich vyměnit mnoho, než lampa přestane sloužit. Kdyby norma nebyla, žárovky by byly každá jiná a tak by je nebylo možné měnit, musela by se vždy koupit nová lampa. Jak praktické, ať žijí normy. Na druhou stranu mohou stejné věci komplikovat život. Například na vojně mají všichni vojáci stejné boty. Pokud si je postaví vedle sebe do police a pak jeden zapomene, kam si je dal, vezme si jiné a je malér hned. Nakonec pro vojáka s velikostí nohy třicet zbudou boty velikosti dvacet. Proto si věci označujeme třeba podpisem, aby jsme je odlišili a měli stále ty své. Na své auto pověsíme plyšového medvídka, nalepíme samolepku, jen aby se lišilo od aut jiných. Pokoj na internátě vyzdobíme obrázkem nebo svým talismanem, jen aby byl pokoj náš. Někdy zkrátka potřebujeme věci stejné a použijeme normu, jiné odlišné a od normy upustíme. |