Hledání cesty 4 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
obsah |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Lidstvo je v neustálém rozvoji, pokud si to samo nepokazí. Když si vyřeší jednu věc správně, může postupovat k věci druhé. Lidské společenství i lidský duch roste jako krystal. Každá porucha zastaví růst a vývoj nejprve musí vyřešit správně etapu předchozí. Teprve, až je předchozí etapa vyřešena, může se říci: je to dobré a pokračovat v etapě nové, která ostatně na předešlou navazuje. Bůh Stvořitel se u člověka zasekl a "odpočívá". Jeho štafetu převzal Univerzum. Dotvořil člověka a pomáhá nám vytvořit spravedlivý společenský řád. Až vyladíme společenský řád, můžeme přenášet život dále do kosmu na jiné planety. Abychom vyladili společenský řád, musíme nalézt všeho pravou míru, jakousi zlatou střední cestu, pokud je tato optimem. Někdy je optimem co nejvíce, co nejlépe, jako například si budeme přát co nejlepší chuť. Jenže i chuť pokrmů má být vyvážená. Nepřesolit, nepřekyselit, nepřekořenit, nepřevařit, nepřechladit atd. Pokud ve všem najdeme správnou míru, pak mnohé věci vyřešíme a pak jde o to, abychom vše, co člověk potřebuje a prožívá, sladili do jednoho velkého celku. Ve vývoji existovaly síly, které vývoj mařily. Uvedu několik příkladů. Velká francouzská revoluce rozvrátila starý řád a nastolila řád nový, ale zvrátila se do nesmyslného zabíjení. Marxův sociální systém se zvrhl do totality a intrik. Beatles zavedli do hudby elektronické nástroje a hráli krásnou hudbu. Jejich následovníci vytvořili už jen kravál. Sex byl v našem totalitním systému zakazován. Jakmile se situace uvolnila, už tu máme perverzi a úchylky. Vše pozitivní a přirozené, co lidé v křesťanské době vytvořili, bylo jinými lidmi dovedeno zcela mimo přirozenost. Těžko se proti tomu bránit. Situace, ve které žijeme, je velmi podnětná a přímo provokuje vývoj člověka. Jenže tím motivačním aktem jsou bohužel spíše jevy negativní. Tento vývoj však mohou ovlivnit lidé. Musí si uvědomit, že se toto děje a nehledat stále nové. Dnes lidé hledají stále něco nového, protože nejsou spokojeni s tím, co mají a nové přináší naději, že to bude lepší. A ono to nakonec lepší nebývá, spíš naopak. Sledovat nové musíme a také posuzovat, k čemu to bude dobré. Pak se nám nestane, že vývoj původně pozitivní a zajímavý, přínosný se zvrtne do nepřijatelného a nepřirozeného extrému. Musíme hledat ve všem přiměřenost v množství a přirozenost v kvalitě. Musíme odmítnout násilí a zvrácenosti v erotice a sexu, nedostatek i nadbytek v uspokojování tělesných potřeb, konflikty v politice, intriky v mezilidských vztazích. Vše, co se nám nelíbí, budeme ignorovat, pokud je to možné. Všechny mluvky necháme mluvit a nebudeme se s nimi bavit, dokud nás nepřesvědčí svými činy. Cílem všeho toho snažení bude vytvoření spravedlivé společnosti, která nás nebude muset stále přesvědčovat o tom, že vše je na nejlepší cestě. Až budou politici pracovat jak mají, nebudou nám vnucovat své názory v každodenních zprávách a nechají nás žít naším vlastním společenským životem. A nač potřebujeme mít spravedlivou společnost? Abychom mohli konečně rozvíjet lidského ducha směrem k boží dokonalosti. Když máme stále starosti s uspokojováním tělesných potřeb, jsme tím cele zaměstnáni a na nic jiného nám nezbývá čas. A to je špatně. Zatím je cílem snažení mnohých mít co nejvíce peněz. To nás ničí. Naším cílem musí být pohoda a radost. Až toho dosáhneme, pak teprve můžeme jít dál. Člověk je tvor společenský a zvykl si žít ve společnosti organizovaně podle určitého společenského systému. Člověk ve svém systému nejen uspokojuje své tělesné potřeby, ale také duchovní potřeby, rozvíjí svého ducha, seberealizuje se, pomáhá druhým, těší se, raduje se a cílem toho všeho je lidské teplo prostupující celou společností a zahřívající všechny bytosti. Aby mohl člověk toto všechno naplnit, musí jeho společenský systém dobře fungovat. Aby mohl fungovat, musí mu člověk dobře rozumět a aby mu rozuměl, musí ho znát a chápat souvislosti. Teprve ve funkčním systému může člověk rozvíjet svůj talent a své schopnosti a naplno a spokojeně žít. Společenský systém může být jednoduchý i složitý. v jednoduchém společenském systému žijí přírodní národy, složitější systém nazýváme civilizací. Můžeme se dohodnout třeba na tom, že za civilizaci označíme takový společenský systém, ve kterém se sleduje kredit. To znamená, že v něm fungují finance, peníze nebo platební karty. v přírodním systému se naopak lidé realizují, pomáhají si vzájemně, aniž by sledovali, kdo toho kolik a pro koho udělal. Myslím si, že lidé si na pohodlí civilizace a na její možnosti už zvykli a nebudou se chtít civilizace zříci. Proto je nutné ji pochopit, poznat a nyní navíc napravit, abychom se tu měli všichni dobře. Mojí snahou je vytvořit takový společenský systém, ve kterém se budou mít dobří lidé dobře a špatní špatně, ale ne tak, aby je to démonizovalo ještě víc, ale aby je jejich neúspěchy motivovaly k dobru a vychovávaly. Společenský systém obsahuje mnoho dílčích systémů: duchovní, finanční, kulturní, správní, sociální, hospodářský, politický a další. Aby byl společenský systém spravedlivý a pozitivní, pak musí být všechny jeho součásti dobré, pozitivní a spravedlivé. Nyní došlo k tomu, že se mění stále dokola systémy politické, ale ostatní systémy zůstávají nezměněny. Lidé jsou vyzýváni, aby chodili k volbám, aby změnili politický systém, a jsou vedeni k mylné představě, že náprava politického systému napraví celý společenský systém a lidé tak mají představu, že politický a společenský systém jsou jedno. Není tomu tak. Když jdete k volbám, dáváte svůj hlas existujícímu politickému řádu. Nejdete- li k volbám, vyslovujete nesouhlas s politickým systémem a současně sdělujete, že mezi kandidáty není ani jeden, kterému byste důvěřovali. Dobře víme, že tvorba a náprava systémů je otázkou vůle občanů a moci peněz. Kdo má peníze, určuje, jaký systém bude převažovat a to platí v mnoha souvislostech. Prostý spotřebitel svými penězi určí, který firma bude prosperovat a která zanikne, politik svými penězi ovlivní voliče a podnikatelé mohou svými penězi ovlivnit rozhodnutí politika. Však až nebude mít moc peníze, pak teprve končí. Potom o moci rozhodují daňové úniky stejně jako lidé v ulicích. Nespokojení lidé do ulic patří, ale proč být nespokojený? Však ať nám ti, kteří se zavázali, že se o nás budou starat, dobře zaplatí, ať se o nás dobře starají, ať nám dají co potřebujeme a pak je nám jedno, kdo měl zájem se postavit do čela společnosti. Když bychom tedy chtěli změnit společenský sytém, musíme splnit jednu podmínku: musíme se všichni sjednotit na tom, co vlastně chceme mít, co chceme dokázat. Pojďme se tedy na tom sjednotit. Program přežití jednoho ze čtyř očekávaných průběhů prvních let příštího tisíciletí. v letech 2001 až 2025 může dojít ke čtyřem variantám průběhu vývoje společnosti: 1) Podle plánu apokalyptistů: tito chystají příchod moci nad Zemí z nebes. Celý vývoj společnosti od roku 1914 směřuje k tomu- to cíli. Nyní nastala finální doba. Podle plánu apokalypsy má dojít ke zničující válce, Rusko+Čína+Islám proti atlantické civilizaci. Také předpovídají, že v roce 2013 na Zemi zanikne život. Rádi by předpověděli, že v roce 2025 přijde ovládnutí Země z vesmíru. Do tohoto scénáře zahrneme i můj osobní předpoklad Rusko-evropské války. Tedy program vysilujících válek. 2) Nikdo nezasáhne a vývoj bude odrazem současných globálních krizí. Pak se plně projeví nejednotnost, neschopnost řešit problémy, vlna násilí a ovládnutí společnosti distributory drog. Peníze budou rozhodující silou. Kdo je nebude mít, ničeho nedosáhne. Kdo je bude mít, bude ohrožen na životě. Podle tohoto scénáře nás čeká dlouhodobá agónie se zánikem života asi za sto let následkem totálního zničení životního prostředí. 3) Ukončení současné krize zásahem nejvyšší kosmické inteligence jako ranou z milosti. Tento scénář počítá s obdobím totální neúrody v letech 2001 až 2005 a s následným hladem až do roku 2010 pokud někdo přežije. Tento proces je spojen s požadavkem přijetí spravedlivého společenského řádu a musí být chápán jako boží trest ta to, že lidé přijali křesťanství a jeho proroctví. 4) varianta je kombinací 2 a 3 možnosti. Je nejpravděpodobnější, protože nejvyšší kosmická inteligence do děje vstoupila a krize z bodu 2 trvá. Proto program přežití vychází z této varianty. První varianta je nepravděpodobná, protože duchovní svět apokalyptický vývoj dějin odmítl, zrušil a zastavil. Předpoklad vývoje: v roce 2001 nastane neúroda způsobená zimou, povodněmi, krupobitím a suchem. Roky neúrody se budou opakovat až do roku 2005, kdy již lidstvo nebude mít ani osivo ani plemenná stáda, ani dobytek, snad ani psy a kočky. Následná léta budou sice úrodná, ale nebude čím zasít. v návaznosti na tuto situaci se ve společnosti projeví násilí s cílem opatření si potravy za každou cenu. Mnohé by zachránil lístkový přídělový systém, ten však bude silami černého trhu a mafiemi odmítnut. Vlna násilí a skupování zásob a osiva povede k prohloubení nedostatku potravin. Celý proces bude provázen občanskou nespokojeností a neposlušností a nebude snadné situaci zvládnout. Kupodivu, více potravin bude ve městech, kam přijdou zásilky z ciziny méně postižené. Potraviny budou mít podle zvláštního a neveřejného přídělu privilegovaní a jejich ochrana. Ani toto opatření však privilegovaným nebude co platné. Spolu z rozpadem zásobování se rozpadnou složité civilizační vztahy a jak padne jeden článek, rozsype se celý systém. Zásobování nebude fungovat, nebudou potraviny ani další životní potřeby. Nebudou suroviny ani energie, ani elektřina a tedy ani plyn ani voda. Doprava zanikne, pohonné hmoty nebudou. Pokud to dobře dopadne, pak se 20 až 30% populace navrátí před rok 1900 a do roku 2010 se základní funkce společnosti obnoví. Tento program se zabývá hlavně přípravou a přežitím přechodného období. Co však bude potom? Naším cílem bude společnost období devatenáctého století. Jen místo páry bude pracovat elektřina. Hlavním úkolem pro všechny další roky bude omezení lidnatosti všech států světa na úrovni kolem 40% současného stavu. Nesmíme již dopustit nové přelidnění. Lidnatost bude omezena především uvolněným vztahem k erotice. Lidé, kteří si užijí nahoty, nejsou nadržení a méně se množí. Druhým opatřením bude regulace porodnosti ze strany veřejné správy. Nová společnost musí být stabilní a perspektivní, abychom opět nešli od rozkvětu ke krizi. Takové společnosti docílíme jako čtyřčlennou s důsledně dělenou mocí, jak to naznačuje Perspektivismus 1. Opustíme soutěživost. Soutěživost je sice motorem pokroku, ale motorem, který nelze zastavit ani vypnout. Jak se jednou začne soutěžit, nelze přestat a společnost končí krizí a zánikem. Varuji proto před soutěživostí v jakékoli společenské oblasti. Příští společnost nebude křesťanská, ale pohanská. Křesťanství se již přežilo a není schopné vytvořit novou společnost. Dnes mnozí volají po křesťanských ideálech, ale nejsou ochotni je sami plnit. Ať je plní druzí. Křesťanství bylo programem souvisejícím s ovládnutím antického živlu živlem židovským, o tom svědčí celá Bible. Následně to byl program ovládnutí Země cizími mocnostmi. Kdo se tedy ke křesťanství hlásí, ať důsledně dodržuje křesťanské zásady. Pohanským světem bude příští svět proto, že vládu nad Zemí opět převezmou z vůle Ducha Svatého - Zářícího a z vůle Nejvyšší rady opět pozemští bohové. Systém duchů božích je nejbližší pohanství s mnoha bohy, polobohy, anděly a duchy božími. Jen tak lze zajistit duchovní inspiraci a ochranu pro maximální počet občanů. Současný svět konce 20. století není schopen takový model společnosti přijmout. Lidé hledají buď ideologii kterou by zneužili ke svému prospěchu na úkor druhých nebo chtějí být v hlavním společenském proudu, aby se ve své kariéře dostali co nejdále. Taková společnost není schopna přijmout program rozdělené moci, kde každý je králem na svém menším nebo větším království. Reálná moc je uschována za volenými zástupci moci. Tím je odděleno rozhodování od odpovědnosti. Zde popisovaný program zničení takové společnosti je nutno chápat jako "ránu z milosti". Kdyby lidstvo bylo schopno přijmout a realizovat spravedlivý, přirozený, stabilní a perspektivní řád, nemusel by být realizován tento ozdravný program. Nutno ještě dodat, že pro mnohé může smrt být vysvobozením, protože má každý naději na věčný život. Plná třetina všech zemřelých bude zachována pro věky příští a bude se znovu inkarnovat, jakmile to přírodní a společenské poměry dovolí. Po celé přechodné období se tedy budeme snažit přichystat novou společnost. Musí být čtyřčlenná a dělenou mocí. Technické novinky poslední doby mohou být zachovány, ale nebudeme je asi potřebovat a asi se nebudou ani vyrábět. Bylo by dobré vysloužilé nebo nepotřebné předměty špičkové techniky (počítače, televize, videa, magnetofony, hifi věže) soustředit na jednom muzejním místě a také veškerou technologickou literaturu zachovat, je možné, že příští generace o toto budou mít zájem a tuto techniku využijí. Podle předpokladu se po roce 2005 postupně podaří obnovit dodávky elektrického proudu, vody, plynu a průmyslová výroba se na mnoha místech částečně obnoví. Města a velké průmyslové závody však zůstanou opuštěny. Přesto bude zapotřebí na přechodnou dobu zajistit semletí obilí, řezání stavebního dříví, truhlářské práce a kovářské práce a zajistit pro tyto dílny stroje nezávislé na elektrickém proudu z veřejné sítě. Průmyslové zboží musí být na přechodnou dobu zajištěno ze zásob. Na zajištění zásob je vhodné si pořídit živnostenský list pro obchodní služby a vhodný automobil, který po navození zásob z velkoskladu prodáme a nakoupíme pohonné hmoty pro kombajny. Také zvážíme, jakým způsobem zajistíme lékařskou pomoc zubního a všeobecného lékaře schopného malých operací a nápravy zlomenin, také pro účast při porodech. Pro období hladu je dále nutné nakoupit především rýži, sůl, cukr, víno, zápalky, svíčky, líh na pálení, toaletní papír, dámské vložky, mýdla, šampony, sluneční brýle a opalovací krémy. Dále také masové konzervy. Hlavní potravou zůstane obilí (chleba) a brambory. Nezapomeňte na kvasnice na chleba, pěstujte je. Podle vlastního uvážení se dále zásobte tímto zbožím: těstoviny, špagety, čaj, koření, sušená zelenina, oříšky, kakao, káva, kojenecká voda, sojová mouka, ocet, masox, kompoty, sušené mléko, planta, kypřící prášek, knedlíky v prášku, kyselina citrónová nebo šťáva, sirupy, oblečení (tepláky, džíny, košile), obutí (kožená obuv), čistící prostředky, deko, nova, jídlo pro psy a kočky, deštníky a pláštěnky, hřebeny, polní a domácí ruční nářadí, knihy (učebnice), psací potřeby, obvazy, léky, žárovky, lampy, metrový textil, lůžkoviny, oblečení a vybavení pro děti, hračky, lepidla, nůžky, holení, barvy (na oděv), hřebíky, nože, brousky, plné zařízení domácnosti, i šicí stroj. Protože bude chybět sadba, bude nutné pěstovat vše ve skleníku, jinak o úrodu kvůli suchu přijdeme. Pšenice, žito, brambory, cibule, mrkev, petržel, mák, zelí, květák, česnek, rajčata, papriky salát, jahody, křen, proso (pro kuřata), řepa, ředkev, oves, celer, léčivky, ječmen, kukuřice, slunečnice, hrášek, fazole, okurky, kopr, kedlubny (seznam není úplný) Také dbáme na to, aby přežil dostatečný počet koní, krav, koz, vepřů, slepic, hus, kačen, psů, koček, holubů a to v úplných párech tak, aby se zvířata mohla množit. Také včelstva. Je reálná hrozba, že bude snězeno osivo i zvířata a v dobách plodných nebude s čím hospodařit. Základním předpokladem je zajistit přežití celé obce, aby bylo možno obnovit normální hospodářský život. Pro přežití je nejdůležitější zajistit obilí, sůl, kvasnice, víno a konzervy. Brambory mohou začít plesnivět. Pak je ponořte do vřelé vody a osušte. Jednu po druhé a sklep natřete vápnem. Zásoby musí být i pro další obyvatele vesnice. Prodávejte nebo lépe dávejte na dluh a žádejte protihodnotu. Práci, dříví na topení, jiné potraviny, například ovoce nebo polní plodiny. Peníze mohou po roce 2004 přestat platit. Nezapomeňte na krmivo pro všechna domácí zvířata. Především obilí a seno. Své zásoby propočítejte na pět let nedostatečného nebo i zcela nefungujícího zásobování a tento seznam si podle svých potřeb a představ dále doplňte. Po roce 2010 lze zásoby zrušit. Počítejte s tím, že budete soukromně hospodařit bez návaznosti na veřejné služby. v přechodném období a možná i po něm nebude dostatek pohonných hmot a ke slovu opět přijdou koně. Pořiďte si pár koní, k nim dvě sedla a tři postroje pro tažení vozů. Vozy snad někde seženete. Opatřete je i plachtou a využijte například k nevšední rekreaci. Rezervní postroje jsou připraveny pro další generace koní, předpokládám, že koní přibude. Počítáte-li s využíváním traktorů a kombajnů, nezapomeňte na pohonné hmoty do zásoby. Připomínám, že skladování pohonných hmot je vázáno na předpisy. Je možné, že nastanou velké mrazy, doporučuji proto opatřit stáj a kurník možností vytápění nebo možnost některé menší kusy domácího zvířectva odvést do teplejších prostor. Zvažte, jak proti chladu a dlouhé zimě ochránit včelstva. Promyslete také na ochranu stavení (dobrá střecha, hromosvody, zeď nebo plot). Nejlepší ochranou je však dobré utajení pořízených zásob. Nikomu se nechlubte a nikomu své zásoby neukazujte. v případě katastrofálního nedostatku potravin hrozí i kanibalismus a pochopitelně nárůst násilí. Může dojít i ke krupobití, proto při stavbě nových skleníků upravte strmější střechy. Některé rostliny bude nutné ze semen nechat klíčit i v místnosti. Představte si popsanou situaci bez zásobování a při neúrodě a sami se zařiďte, abyste snáze potíže přežili nejen vy, ale i celá vesnice. Po ukončení procesu "konec světa" je velká naděje na nové spravedlivé uspořádání společnosti. Především je nutné rozdělit moc veřejnou a ekonomickou a celou ekonomickou oblast je nutné dát bezpodmínečně pod kontrolu volené veřejné moci ve které dáme hlas skutečně kvalitním lidem, charakterním, kteří budou zárukou vytvoření spravedlivé klidné, nesoutěživé společnosti. Soutěživost je sice motorem pokroku, ale motorem nezvladatelným a neřiditelným, soutěž má jen jeden směr a nelze zastavit. Proto soutěž odmítám jako destabilizující společenský jev. Dále bude nutné zajistit rozdělení moci na rodinu, obec, okres, region, zemi, stát, federaci a svět a každému subjektu přidělit oblast správy, neboť každý tento subjekt veřejné moci je schopen nejlépe spravovat jen jistou oblast společenského života. S ohledem na rozdělení moci také budiž vytvořen odpovídající systém daní tak, aby jen asi 10 procent daní bylo přerozdělováno. Kdyby daně přišly na jeden stůl, mohly by být rozkradeny nebo nehospodárně využívány. Pro všechny oblasti společenského života je nutno vyhlásit omezující limity. Především pro počet obyvatel, těžbu surovin, pro maximální příjem k osobní spotřebě, pro znečištění přírody, také pro funkci státní správy. Ihned a nekompromisně zlikvidovat všechny distributory drog. Hrozí, že při liknavém postupu ovládnou veřejnou moc a nebude je možné zastavit, jak jsme toho svědky nyní. Dále vyhlásit sjednocující náboženství, ideologii nebo etické normy. Zlikvidovat veškeré násilí izolací potencionálních násilníků. Nepřipustit propagaci násilí v kině, na videu, na počítačích a jinde. Vyhlásit jednoduché a jednoznačné zákony. Zjednodušit společenské vazby a dopravu. Vytvářet strategické zásoby. Přijmout a vyhlásit Devatero. Kombinovat řízený a konkurenční trh a při nedostatku zavést spravedlivý přídělový systém. Možná čekáte, že dám návod, jak si zajistit blahobyt. Tak to vás zklamu. Nejsem zastáncem blahobytu. Vím, že za každým majetkem a blahobytem najdeme zničené životní prostředí. Znám také větší hodnoty, než je blahobyt a majetek. Mnohem důležitější je soulad mezi pracovním zatížením, volným časem a hmotným zajištěním. Takže jsem stoupencem hmotného, avšak přiměřeného zajištění. Pravda je také to, že když si chce prostý dělník vydělat o peníz víc, tak jeho zaměstnavateli to hodí pět peněz navíc a bankéři třeba i víc. Však se divím dnešním novým podnikatelům, že se tak honí. Vydělají mnoho peněz, ale užít si je nemohou, protože jsou uštvaní a nemají žádný volný čas. Něco jiného je tedy podle mne blahobyt a něco jiného hmotné zajištění. Pojďme se tedy bavit o dostatečném hmotném zajištění. Budeme sledovat tři oblasti: vytvoření hodnot, rozdělení hodnot a solidární systém. Aby lidé měli vše, co potřebují k životu, musí řešit tyto tři oblasti. Chce-li něco naše společnost mít, musíme to nejprve vyrobit. Naše příroda nám nabízí dostatek surovin, materiálů i energie. v lese roste dostatek dřeva a záleží jen na člověku, zda z něj vyrobí postel nebo pažby zbraní. Víme, že vývoj společnosti je úzce vázán na výrobní síly a vztahy a tak mi snad uvěříte, že všemu, co souvisí s výrobou je nutné věnovat velkou pozornost. Člověk je schopen vyrobit asi 4krát více, než kolik spotřebuje a to se má přitom dobře. Ale pod šest pracovních hodin denně se pracovní doba dělníka zkrátit nedá, protože ne všichni jsou v produktivním zaměstnání. Úplně samostatnou kapitolu bychom měli věnovat vlivu technologií na produktivitu práce, ale jiní o tom napíší celé knihy, dejme jim tedy prostor. Hospodárnou a efektivní výrobou se zabývá ekonomika. Nestačí však pouze vyrobit, stejně důležité je správně rozdělit. Ke správnému a spravedlivému rozdělení vytvořených hodnot slouží peníze určené na spotřebu. Jak správně a spravedlivě rozdělit zboží, služby a požitky, to je jedna velká věda, kterou lidé budou muset ještě podrobně zabývat. Způsobem, jak spravedlivě rozdělit vytvořené hodnoty, se musí zabývat především politika, pokud nechceme vymýšlet název nového vědního oboru. Dále víme, že se lidé velmi různí svojí schopností pracovat. To je moc dobře, kdyby všichni lidé měli stejné schopnosti, stejnou inteligenci nebo stejný talent, společnost by zanikla. To ovšem znamená, že musí být řešen solidární systém který zajistí hmotné zajištění i těm, kteří pracovat nemohou nebo nechtějí. Je v tom jistě rozdíl, ale i neochota pracovat může být nemocí a také může jít o snahu pracovat v dosud nezavedeném oboru nebo splnění zvláštního životního úkolu. Na jedné straně solidarita směřuje k rovnostářství, na druhé straně se musíme rovnostářství vyvarovat, víme, že se neosvědčilo a ani nemohlo. Také ve stylu rozdělování budeme hledat přirozenost a uměřenost. Při rozdělování upustíme od rovnostářství, naopak při tvorbě hodnot budeme rovnostářství žádat. z pozice státní moci musí mít všichni tvůrci stejné podmínky. Žádná protekce, zvláště ne tam, kde má působit "ruka trhu". Musí být přijaty zákony, které nikoho předem nevylučují z rovné konkurenční soutěže, ani nikoho neznevýhodňují. Jediným kritériem úspěchu může být jen kredit podnikatele, jeho schopnosti a prospěšnost. Máme zkušenosti i s řízenou ekonomikou. Prý se neosvědčila. Tím si tak nejsem jist. Státem řízená plánovitá ekonomika obstála v tvrdém konkurenčním boji ve vypjaté konfrontační situaci. Rozhodně bychom ji ještě jednou měli vyzkoušet, ještě jednou ji prověřit. Jisté je, že politikové musí mít ekonomiku pod kontrolou. Podnikatelé by rádi podplatili mocné, ale zákony jim to nedovolují. Lidé jsou vynalézaví. Vymysleli si různé loterie a soutěže, kdo myslíte, že tam vyhrává? Pro rozvoj podnikání je politika rizikovým a omezujícím faktorem. Podnikatel se celý život honí, vytvoří si majetek, rezervy, pak přijde nová politická síla, něco řekne, poslanci zvednou ruku a majetek, postavení, továrna, statek a veškeré zajištění je pryč. Po špatných zkušenostech si majetní své politiky hlídají a politiku mají pod kontrolou. Také proto, aby měli vliv na rozdělování vytvořených hodnot. Právě tady je mnoho věcí a vztahů k řešení. Bude nutné mnoho věcí vrátit na své místo. A kdy poznáme, že je vše v pořádku? Až budou finanční záležitosti průhledné, až nebudou součástí státního tajemství. Až se budou moci lidé pochlubit výší svého majetku. úplně všichni, nejen někteří. Nezapomeňte, že bohatí jsou našimi spojenci. I my jimi jednou budeme. Osobní počítače jsou nyní citlivé na viry, tedy na krátké programy, které jsou schopny se samy kopírovat do jiných souborů a počítači různě škodí. Každý vir musí pozměnit některý soubor který je schopen počítač řídit a ovládat. Na obranu proti virům navrhuji, aby se programy náchylné k zavirování okopírovaly jako záložní kopie a pak pomocí příkazu fc porovnávaly s programy užívanými. Pokud jsou tyto programy uloženy na malé disketě, trvá srovnání desítky sekund. Pokud se však srovnávají programy z CD-ROM a harddisku, pak je srovnání velmi rychlé. Výběr souborů ke srovnání se pak řídí batovým souborem na malé disketě. Hlášení je možné přesměrovat do souboru a tyto soubory lze nakonec prohlédnout krátkou rutinou třeba v Basicu. Pokud je některý soubor změněn, je možné ho snadno přepsat souborem záložním. Tento postup jsem s úspěchem vyzkoušel a mohu tvrdit, že je to cesta k úplnému zastavení šíření současných počítačových virů. Má-li lidstvo napravit svoji společnost, pak musí začít nápravou informačního, finančního a mocenského systému: Bohem informačního systému je Izael. Je bohem všeho, co s sebou nese informace, poznání, svědectví. Je bohem Akašické kroniky ve které je zaznamenán každý lidský čin. Je bohem všech proroků a božích svědků. Je také bohem umělé inteligence, výpočetní techniky a sítí, které ji využívají. Tuto funkci přijal na počátku února roku 1997 pro následující věk. Platí tato základní pravidla: 1) Šíření informací nesmí nic stát v cestě. 2) Každá informace musí mít svého zjevného autora. 3) Není možné šířit informace, u kterých není znám autor. 4) Za informace, které přinášejí prospěch, se platí jako za jiné zboží, duchovní inspirace je však zdarma. 5) Názorová svoboda a možnost názory šířit jsou základními lidskými právy. Podle možností šíření informací můžeme přesně odhadnout celý systém. Politický systém, který se nebojí šíření žádných informací, je jistě systémem dobrým a spravedlivým. Avšak ten systém, který uzavírá informační cesty, který ukazuje, které názorové zdroje lze přijmout a které ne, ten je jistě špatný, neboť se bojí konfrontace s jinými názory. Dále má člověk právo na vlastní názory, postoje a soudy, jen nemůže tyto své postoje nikomu vnucovat, může je pouze nabízet. Každý se může v soudech a názorech spojovat, nikdo však není povinen jakýkoli soud či názor přijmout. Je pravda, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, ale stačí jednou slyšet pravdu a v člověku vzbudí pochybnost, stačí podruhé, člověk změní názor a na sto lží zapomene. Kdo chce pracovat tvůrčím způsobem, musí mít přístup k informacím. Takové informace může získat i z duchovního světa jako inspiraci formou intuice, telepatie nebo vize. Tyto informace předkládá celý duchovní svět. Tyto informace pak jsou určeny k prověření. Teprve až člověk tyto informace ve své praxi prověří, teprve pak jsou uznány za správné. Lze tedy říci, že jsou dva nezávislé zdroje poznání. Duchovní inspirace a prožitá praxe. Člověk je pak důležitým pojítkem mezi těmito dvěma systémy. Chcete-li být v obraze, tedy in, pak musíte využívat všechny zdroje poznání, včetně počítačových sítí. A jaký je úkol dnešní doby? Odstranit cenzuru ze všech sdělovacích zdrojů. Právě zneužití finančního systému dolehlo na lidstvo nejtíživěji. Nyní je finanční systém plný bezpráví, určený k manipulaci celou společností. Nyní je na nás všech, abychom finančnímu systému vrátili jeho původní smysl, to je spravedlivé rozdělování vytvořených životních potřeb. Pro finanční systém platí tato základní pravidla: 1) Finanční systém je nástroj k tvorbě a rozdělení životních potřeb. 2) Jediným omezením zapojení do tvorby mohou být jen schopnosti a dovednosti. 3) Finanční prostředky není možné nikde bezúčelně hromadit. 4) Nevyužité finanční prostředky přejdou do solidárního systému nebo do podnikání. Finanční systém je vlastní lidské společnosti, která je rozvinutá a ve které by nebylo možné jiným způsobem rozdělit vytvořené hodnoty. Jsou však jednoduchá lidská společenství, která se bez finančního systému obejdou. Tato společenství nejsou nijak existenčně omezena. Národy, které vytvořily civilizaci, jsou existenčně podmíněny právě spravedlivým uspořádáním finančního systému. Není času nazbyt, finanční systém je nutné neprodleně napravit a dát mu spravedlivá pravidla. Peníze jsou především prostředkem k rozdělení vytvořených hodnot. Je to nástroj k tomu, aby zásobování obyvatelstva bylo plynulé, aby nevznikaly krize z nadvýroby a aby nikdo nestrádal. Hodnota peněz je proměnlivá a je dána možnostmi dané společnosti. Peníze nejsou určeny k nárůstu majetku kohokoliv. Naopak, limit pro osobní spotřebu musí být omezen. Pokud společnost plně prosperuje, může to být až dvacetipětinásobek minimální mzdy. Pokud společnost neprosperuje, může se snížit až na desetinásobek minimální mzdy. Podnikatelem vytvořené prostředky pak nemohou sloužit osobní spotřebě nad tuto mez, mohou však být užity k další tvorbě hodnot, ke stabilizaci a rozvoji výrobních sil, k tvorbě rezerv, snížení cen a pod. Kredit podnikatele pak bude stát zcela bokem financí. Kdo však kredit ztratí, ztratí i naději na úspěch v podnikání. Co je to vlastně moc? Je to schopnost prosadit svoji vůli. Dnes je tato moc vázána na postavení ve společnosti. Nyní je nemyslitelné, aby obyčejný člověk prosadil své zájmy proti úředníku státní správy a není rozhodující, kdo jedná oprávněně. Je vytvořen celý systém opatření, která mají zabránit, aby se prostý člověk nebo neprivilegovaná skupina prosadila proti zájmům státní moci. Sem patří finanční, právní a procedurální zábrany, šikany, předávání kompetencí, prověřování sama sebe, nečinnost a jiné promyšlené úkony. Vím, co říkám a mohu to dokázat. s tím souvisí i praxe, že činy jsou posuzovány podle toho, kdo je činí. Aby se tato praxe udržela, musí být těmi, kdo svoji moc zneužívají, hlídány oblasti poznání a financí. Jednou i druhou stranou může být totiž monopol moci narušen. A kdo je nejmocnější? Vždy jsou nejmocnější prostí lidé sjednocení na jednom názoru. Pak je nejmocnější spojení bůh-člověk-stroj. A úplně nejmocnější je spojení všech lidí s tím správným bohem. Mocenský systém, ve kterém lidstvo žije nyní na konci druhého tisíciletí po Ježíši je nepřirozený a špatný. Jak tedy uspořádat mocenský systém, aby byl přirozený a správný? Základem každé moci musí být čisté svědomí a obhájení vlastních činů. Za obecný zdroj moci pak přijmeme soubor etických norem, které lidstvo všeobecně přijme. Kdo bude jednat podle těchto etických norem a podle zákonů na nich postavených, má přednost v prosazení vlastních zájmů. Pak dáme těm nejlepším místo v čele společnosti a oni získají přirozenou moc. Pak nebudou muset blokovat oblast financí a poznání, dají je k dispozici všem. Je ještě jeden zdroj moci, ten však s výše uvedenou souvisí. Mnozí lidé mají schopnost dovolat se duchovní moci na různé duchovní dimenzi. Zde je možné vzít moc k prosazení obecně prospěšných cílů v zájmu celé společnosti nebo magii k prosazení zájmů vlastních. Co nám brání, abychom se na Zemi měli všichni dobře? Snad že nevíme, jak to udělat? Pojďme tedy o tom společně přemýšlet. Ověřili jsme si, že platí zásada "přej, a bude ti přáno". Můžeme z ní tedy vycházet. Víme také, že k zásadě "co nemáš rád, nečiň druhému", doplníme zásadu "dej lidem, co oprávněně očekávají". Protože veškerý živý svět jedno je, rozšíříme své přání pohodového života na všechny živé bytosti. Vyjdeme z toho, že člověk byl bohem ustaven na Zemi jako její hospodář. Člověk má Zemi a celé její společenství chránit, rozvíjet a využívat. Že to člověk umí, dokazují jeho šlechtitelské úspěchy. Člověk je pověřen mnoha dalšími životními rolemi. Vždy si musíme uvědomit, jakou roli máme plnit, do jaké role jsme se narodili, jakou roli jsme přijali a podle toho budeme celý život jednat. Jednou z prvních životních rolí je role dítěte. Být dobrým dítětem svých rodičů znamená je ctít, důvěřovat jim, učit se od nich, nechat se vést a dělit se s nimi o své radosti a prožitky. Dítě nedokáže s plným vědomím tuto roli naplňovat, ale to nevadí. To, co se od něj žádá je jeho přirozeností a od svých rodičů je k dalšímu veden. Role rodičů je zde řídící. Rodiče učí na základě rodinné tradice všemu, co malý človíček potřebuje k životu. Role rodiče je krásná a je na nás, abychom si její naplnění nenechali vzít nějakou státní institucí. Rodiče se věnují svým dětem ze své přirozenosti, nejen proto, že jednou budou na svých dětech závislí a svým dětem jednou svěří vše, co ve svém životě vytvořili. Mít děti je božím darem a vůbec to není samozřejmostí. Je na rodičích, aby přesvědčili své děti, že budou-li děti své rodiče poslouchat a následovat, že se jim bude vždy dařit dobře. Aby děti rodičům důvěřovali, musí rodiče s vysokým nadhledem vzít jakékoli dětské sdělení, musí dítě pochválit za důvěru, nikoli ho trestat za jeho přiznání. Nad ničím, co se od dítěte dozvědí, nesmí se rodiče rozčílit. Na zásadě, že dítě může rodičům cokoli beztrestně sdělit, vydělají oba. Děti i jejich rodiče. Rodiče, prarodiče a celá společnost musí zajistit alespoň jednoho člověka, u kterého se dítě bude cítit zcela bezpečně, pocítí zde lásku a plnou oboustrannou důvěru. Výchova dítěte je věcí celé rodiny, vychází z rodinné tradice a pokud se rodinná výchova rozchází ve svých normách se společenským předpisem, pak s ní musí souhlasit celá rodina. Nejlepší investicí do rodiny je investice do výchovy dětí. Do výchovy v nejširším slova smyslu. v rodině se má dítě naučit úplně všemu, s čím se v životě setká. Musí se naučit sebeobsluze, pomoci druhým, jednání s lidmi, zdvořilosti, ale také lásce k přírodě, ke zvířatům, odpovědnosti za sebe i za zvířata, vytrvalosti a oddanosti. v rodině se naučí vyrovnat se se vším, co ho v životě může potkat. v rodině přijímá etické normy, aby se mohl bezkonfliktně zapojit do života společnosti. Pokud se naučí jednat i s konfliktními lidmi, bude mu to k dobru. Odměnou rodičům za jejich péči dětem bude láska dětí a radost z jejich šikovnosti. Může se stát, že se narodí i mentálně postižené dítě. Takové dítě je možná v první lidské inkarnaci. Umí však již prožívat, přijímat a dávat lásku, umí se mnohému naučit. Takové dítě vyžaduje velkou péči a jeho narození je možné jen do rodiny, která to dokáže splnit. Zde se tvoří nová osobnost, tato bytost se stane vyspělou až v příštích inkarnacích a tato první je pro ni velmi důležitou. Rodina je pro každého člověka útočištěm i místem plné lidské realizace. Bůh, který člověka inkarnoval do zajištěné inkarnace proto pro něj připravil i vhodného životního partnera. Tito dva lidé, muž a žena jsou vybráni tak, aby se k sobě hodili a po celý život si předávali svoji lásku, pohodu a radost. Muž i žena ve své rodině a vůči sobě plní své životní role a mohou je plnit dobře i hůře. Každý by se měl snažit vyhovět tomu druhému, dát mu, co očekává a být tolerantní k jeho zájmům a postojům. Je dobré, když mají mnoho společných zájmů. Pokud společné zájmy nemají, rozejdou se za svými zájmy každý po svém a sejdou se opět ke společné večeři. Lidskou přirozeností je také mít více partnerů, jak u koho. Pokud tomu tak je, navrhuji, aby se spojily dva manželské páry a ve věrném svazku se doplnily pro hezké chvíle. Každý má mít jistotu, že se bude moci stýkat s tím, koho miluje a že mu bude moci svoji lásku projevit. Také neznamená, že milostný vztah k jednomu partnerovi by musel znamenat opuštění jiné osoby. Člověk má přece velké srdce a žárlivost není uznána za pěknou vlastnost. Nikdy proto neodmítejte člověka, který vás chce milovat. Většinu času prožije člověk obvykle v pracovním kolektivu. I zde má právo na lidské teplo. Však častou příčinou odchodu ze zaměstnání jsou právě neutěšené pracovní vztahy. Budeme se proto zabývat i vztahy na pracovišti. Každý pracovník, ať již podnikatel, vedoucí nebo zaměstnanec, plní úkoly spojené s výrobou zboží nebo plněním nějaké služby. Zboží i služby musí být prvotřídní, aby podnik obstál v konkurenci. To je první stránka této lidské role. Budeme proto především dobrými hospodáři, dobrými podnikateli, vedoucími nebo zaměstnanci. Budeme znát své povinnosti, budeme vědět, co je nutné udělat, aby naše dílo vzkvétalo a bylo radostí pro druhé. Pokud bude žít lidstvo v civilizaci, bude muset řešit zaměstnanecké vztahy a vztahy na pracovišti. Každý pracovník bude především solidární se svým podnikem a bude si i ve vlastním zájmu přát jeho plnou prosperitu. Jistě, předpokládám, že finanční ocenění je spravedlivé, že lidé nejsou zneužíváni a vykořisťováni, že společnost zajistila spravedlivé rozdělení vytvořených životních potřeb a služeb. Ukazuje se, že pro správnou funkci společenské dělby práce je nutné odpracovat alespoň šest plných pracovních hodin, hodiny navíc pak jsou zdrojem bohatství podnikatelů a bankéřů. Ale zpět k lidskému teplu na pracovišti a ve společnosti. Dostal jsem dobré rady: nedělej si nepřátele a o nic se neštvi. Tyto dvě rady se mi plně osvědčily a tak je všem doporučuji. Ve společnosti si nikdy nedělejme nepřátele, nad hněvem a sporem ať nezapadne slunce. Co nejde vyřídit v danou chvíli, odsuneme na dobu pozdější. Některé situace vyžadují účast vyjednavače. Zdatný vyjednavač může lidem přinést mnoho pohody a uspokojení. Važme si dobrých vyjednavačů a snažme se jimi sami být. Oblíbeni jsou ti, kteří umí dělat dobrou náladu a dobrou legraci. Nikoho neponižovat, nikomu se nevysmívat, naopak projevit druhým úctu, uznání a důvěru. Chovat se stejně přátelsky k mistrovi i k uklízečce. Všichni jsme lidé a všichni jsme si v lidských věcech rovni. Každý z nás má stejné právo na štěstí a dobré zacházení. Budeme se proto všichni snažit vytvářet na pracovišti dobré vztahy a dobrou pohodu. Budeme se snažit, aby s námi byli spokojeni naši zákazníci, naši zaměstnavatelé, spolupracovníci i podřízení. Pak budeme spokojeni i sami se sebou. Člověk nežije pouze v rodině nebo ve svém zaměstnání, má také partu, se kterou tráví volný čas. Vím, že se mnoho manželství rozpadlo, když muž dával přednost kamarádům a alkoholu před rodinou. Už jsme se z toho snad poučili. Budeme svůj volný čas správně rozdělovat mezi rodinu a přátele. Máme-li děti, pak nejprve musíme zajistit, aby nebyly samy. Řešení je více, stačí trošku vynalézavosti. Malé děti neopouštíme. Starší děti svěříme do péče spřátelené rodiny, ještě starší bereme za vhodnou zábavou spolu. Až dále vyrostou, budou se snažit osamostatnit. Životní partneři by měli vycházet ve svých zájmech a zálibách ze společných zájmů. Takovým společným zájmem může být posezení u muziky a tanec, vycházky a výlety do přírody, návštěva divadla nebo koncertu, sauny nebo pláže. Kde to je možné, trávíme volný čas v kolektivu i se svojí rodinou. Je věcí rodinné tradice a přijatých norem, co bude považováno za vhodnou společnou zábavu. Pro lidské teplo je důležité a přirozené prožívání i erotiky a sexu. Tato doba znovu objevuje taje a krásu této oblasti lidské přirozenosti. Nebojme se prožívat erotiku a sex a hledejme nové a pěkné, vše, co přináší radost a pohodu, vše, co je spojeno s láskou. Přijměme vše, co se osvědčí. Prožití a pocit lidského tepla je možný pouze na pozadí lidské solidarity. Lidská solidarita je všeobecně přijatou etickou normou. Člověk musí mít jistotu, že se nikdy nedostane do bezvýchodné situace, že nikdy nebude prožívat beznaděj. Nikdo nesmí člověku brát naději. v každé situaci musí mít každý z nás takové zajištění, aby se mohl opět zařadit do dělby práce. Lidé musí mít jistotu, že nebudou strádat hlady, zimou, že nebudou opuštěni. Společnost musí mít účinné nástroje k zapojení člověka do společnosti podle jeho schopností a dovedností. Kdo pracovat nechce, aby nezemřel hlady, kdo pracovat nemůže, aby měl důstojné podmínky k životu, sebezdokonalení nebo k nenáročné práci. Každý člověk má svoji hodnotu, každý člověk je schopen žít v lásce a dávat druhým lidské teplo. Každý z nás ať se rozhlédne po svém okolí a je solidární s dobrými lidmi. A jak se chovat k lidem zlým a špatným? Nikdo není povinen se s kýmkoli stýkat, kdo mu škodí, ubírá radost či pohodu. Vůči špatným lidem máme právo na lhostejnost, ale hlídejme, zda se nenapraví. Pak jistě jejich snahu o nápravu oceníme. Pomozme jim najít cestu tím, že jim jasně řekneme, co nám vadí a co vzájemné vztahy narušuje. Tvořivost má svá velká úskalí. Pozitivní tvořivost byla a je součástí duchovního růstu. Už toho bylo hodně stvořeno, také hodně zničeno, ale tvořit budeme dál. Člověk je tvorem tvůrčím a tak i pro tuto oblast měly být stanoveny základní normy. Pozitivní tvůrčí činnost spočívá v tvoření nového, lepšího. Pokud se něco likviduje, tedy pouze to, co již dosloužilo nebo to, co má udělat místo novému mnohem lepšímu. To, co již všichni opustili. Máš konkurenta? Nelíbí se ti, co on vytvořil? Pak vytvoř něco lepšího a nabídni lidem, ať si vyberou. Pokud bys však bránil v tvůrčí práci zdatnějšímu oponentovi, pak jsi jako ničitel. Lepší budeš pouze když vytvoříš něco lepšího, nebudeš lepší, když zničíš dílo, které jsi nevytvořil, jen proto, aby nebyl někdo lepší než ty. Vytvoř něco lepšího a pozvi lidi, ať si sami vyberou. Vnucovat se nic nesmí. A) Umožnit plné zapojení všech občanů do společenské dělby práce. B) Společnost budovat jako systém k zajištění životních potřeb. C) Vyloučit ze společenské praxe akty násilí. D) Zajistit všem možnost osobnostního (osobního) růstu. E) Vytvořit společnost vyhovující všem jejím členům. F) Minimalizovat faktory omezující existenci lidské civilizace. základní opatření: 1) Zrušit bipolární společenský systém. 2) Zavést v celé společnosti spravedlivý řád, právní společnost. 3) Zpřístupnit poznání všem bez jakýchkoli překážek. 4) Korigovat na přijatelnou míru sociální rozdíly. 5) Zajistit spravedlivou konkurenci v podnikání, vyloučit podvody. 6) Zajistit všem plnou moc na úrovni jejich postavení a funkce. 7) Zajistit plnou bezpečnost všech občanů, chudých i bohatých. 8) Zajistit plnou funkčnost rodiny jako ekonomické a citové základny. 9) Zajistit všem občanům rovná práva a šance. 10) Zajistit všem přístup k reálným a správným informacím. 11) Snížit lidnatost na úroveň danou možnostmi regionu. 12) Zavést náboženskou a názorovou toleranci jako samozřejmou normu. 13) Vytvořit společenské vztahy tak, aby každý poznal důsledky svého jednání. 14) Výchovu dětí plně svěřit do kompetence rodičů a rodiny. 15) Erotickou a sexuální svobodu zahrnout pod náboženskou svobodu. 16) Všem dát možnost šířit své názory a podílet se na budování systému. 17) Každému zajistit přiměřenou míru majetku k důstojnému životu. 18) Přijmout spolehlivý mechanismus přijímání nových zákonů a norem. 19) Každého bez rozdílu ocenit podle výsledků jeho práce (včetně politiků). 20) Zajistit důsledné dodržování lidských práv. 21) Zajistit všem právo (nikoli povinnost) na práci. 22) Zajistit plnou funkčnost všech společenských systémů. 23) Zpřístupnit všem stávající informační sítě. 24) Napravit soudnictví tak, aby se stalo zárukou právních vztahů. 25) Všem politickým subjektům zajistit šíření informací bez cenzury. 26) Finanční systém koncipovat jako systém pro spravedlivé dělení hodnot. 27) Mocenský systém hodnotit na základě funkčnosti celé společnosti. 28) Každou novou zkušenost promítnout do společenského řádu. 29) Organizovat spolehlivé solidární systémy. 30) Chránit přírodní zdroje. 31) Recyklovat všechny suroviny. 32) Vyhodnotit všechny dosavadní historické zkušenosti. předběžná opatření 33) Podnikatelům přiznat maximální plat jako násobek platu základního. 34) Politikům přiznat plat na základě stavu společnosti. 35) Vytvořit a projednat nový model společnosti na základě dělby práce. 36) Vytvořit a přijmout jednoduché a jednoznačné zákony. 37) Tvůrce zákonů odměnit podle životnosti a kvality zákonů. 38) Zavést a nediskriminovat alternativní školství. 39) Zrušit diskriminující opatření v kultuře. 40) Pozitivní kulturu finančně podporovat z darů a rozpočtu. 41) Každý sám musí poznat následky svého jednání, včetně distr. drog. 42) Každý ať prokáže zdroj svého finančního příjmu. 43) Poslanci mají právo na jakoukoli informaci o svém regionu. 44) Každou funkci důsledně spojit s odpovědností. 45) Každý politik musí být občany odvolatelný. 46) Věznice koncipovat jako výchovné ústavy, nikoli pro lámání osobnosti. 47) Jednoznačně stanovit existenční potřeby rodiny a zajistit jejich naplnění. 48) Každého zapojit do společenské dělby práce podle jeho schopností. 49) Zrušit všechny zákony, které zpochybňují zajištění občanských práv. 50) Nikoho netrestat za názory, ale pouze za špatné činy. K tomu jsou zapotřebí první kroky: A) Vytvořit model nové společnosti, zahrnout do něj vše dobré a osvědčené. B) Seznámit s ním lidi a získat je k realizaci. C) Založit a podporovat skutečně nezávislý (stranický) tisk. D) Reagovat na změněné společenské podmínky a hledat cesty realizace. E) Všechny oponenty získat na svoji stranu nebo se k nim připojit. Poznal jsem jednu cestu. Vede od utrpení ke štěstí, ale také od štěstí k utrpení. Každá cesta vede oběma směry. I po cestě k bohu můžete jít na druhou stranu. Neříkám "obraťte se", jednak nevím jak jste zrovna obráceni a pak nemám asi právo vás nějak obracet. Je v kompetenci každého, jaký směr si zvolí. Jen bych rád upozornil, podle čeho se orientovat. Široká je cesta do záhuby, tedy do utrpení. Kdo se nechá nést osudem, kdo si nedává pozor na cestu, kdo se neorientuje a všemu slepě věří, může se ocitnout v utrpení, protože cesta k němu je opravdu široká. v utrpení se člověk démonizuje, pokud nenajde dost síly k návratu. Vše proklíná, mstí se, škodí druhým, je nešťastný a přenáší to na druhé, je nemocný a slabý. Může propadnout drogám a alkoholu. Utrpení tedy nebrat. Na druhé straně cesty najdeme štěstí a k tomu všechny zvu. Cesta ke štěstí je úzká a někdy vede do pořádného kopce. Není snadné se na ni udržet. Ale nemusíme dojít až úplně na konec, štěstí lze prožít i na cestě samé. Na co si tedy dávat pozor, abychom cestu neztratili? Musíme splnit dvě podmínky. Nejprve se zbavit všeho, co člověku štěstí bere a pak najít jakýkoli zdroj štěstí. Štěstí člověku berou špatné životní podmínky, stres, přepracování, lhostejnost okolí, nespravedlnost, krutost, nepřirozenost, to vše lze shrnout pod jeden název špatné společenské vztahy, špatný společenský systém. Prvním krokem na cestě ke štěstí bude tedy úplná náprava společenského systému, nejen jeho kosmetická úprava, která obvykle nemá jiný cíl než dále prodloužit trvání špatného systému. Druhým krokem bude vyhledání všeho, co člověku přináší radost a štěstí, aniž by to člověka zraňovalo nebo zavádělo do závislosti. Takovou cestou je hasna (naturismus, erotika a sex), pobyt v přírodě, spolková činnost, humor, ale i úspěch a spolužití s milými lidmi. Pojďme společně jít cestou ke štěstí, víme, že se nám již plně otevřela. Měl Slávek Popelka pravdu, když napsal: "Nemůžeme obviňovat politiku, protože ta odráží postoje národa, který ji zvolil. Veškeré jevy, na které poukazujeme, jsou jen projevem nečistot v nás samých." ? Asi je to tak. Budeme vtaženi do politiky, bude na nás svalena odpovědnost, ať vše ignorujeme nebo se tomu bráníme. Já si nemyslím, že bychom měli my, obyčejní lidé, vliv na běh událostí, určitě neneseme odpovědnost za politické dění, určitě nedostatky ve společnosti nejsou výsledkem nedostatků v prostých lidech. A i kdyby, pak je na vině školství a sdělovací prostředky, které nedávají člověku náležitou osvětu. Co dělat? Promyslet vztah ke všemu, čím obyčejný člověk může politiku změnit. Nejsou to jen volby. Chce to jen trošku přemýšlení. Komunismus prý byl rozkraden. Politici jsou zvyklí na potlesk i pískot. Nesnesou však výsměch. A co volby? Nikdy nedáme hlas kandidátovi, jehož činy neznáme. Půjdeme k volbám. Pokud najdeme vhodného kandidáta, dáme mu hlas. Pokud žádného nenajdeme, vložíme prázdnou obálku, popřípadě vložíme pěkný obrázek. Jsem nevoják. Jak jsem se ve 38 letech stal nevojákem? Jako nadporučík jsem kvůli zánětu sítnice získal zdravotní klasifikaci C a následně jsem požádal o přeřazení do náhradní služby, že bych nebyl schopen po nikom střílet. Vše dohromady způsobilo, že jsem dostal výstupní list z vojska. Zamyslete se se mnou, jaký přínos měly pro vývoj společnosti války. Jen samé mrtvé, lidské utrpení, ale mapu světa vytvořily úplně jiné okolnosti. Pokud mapu Evropy z pěti procent utvořily války, pak přes osmdesát procent vytvořily výrobní vztahy, výrobní síly, prosperita národa nebo naopak úpadek civilizace z různých důvodů. Římská vojska přišla na Moravu, tam byla přátelsky přijata, bez boje. Římané odvlekli obyvatelstvo Moravy do otroctví. A co dál? Morava žije dál, Římská říše se rozpadla. Vůbec si nemyslím, že by války něco řešily. A prostí lidé? Proč by měli bojovat? Jakou mají záruku, že vítěz pro ně bude lepším správcem? Však víme, že moc ve světě je propojena v systému, kterému nerozumíme a do kterého nevidíme. Jak se tedy zachovat, je-li národ obsazen cizími vojsky? Nejdůležitější je znát a rozeznávat národní identitu. Rozpoznat, že je země obsazena, že je řízena zaprodanci a že národní bohatství, které by jinak bylo rozděleno lidu, odchází za hranice. Toto říci naplno, toto si uvědomit. Poznat, že je národ podřízen cizím zájmům. Ono je totiž z hlediska obyčejných lidí jedno, kdo zemi řídí, zda neschopní nebo zaprodaní, důležité je, jak se o národ jeho správci starají, kam odchází bohatství a jak se rozdělují životní potřeby. Aby mohla vzniknout válka, musí obě strany přijmout boj. Musí být první vojáci, kteří začnou bojovat. Štěstím pro Československo v roce 1968 bylo, že obsazení okupačními vojsky našich přátel přišlo náhle a nečekaně, že se nemohlo bojovat. Nakonec Rusové sami uznali, že naše obsazení v roce 1968 byla velká politická chyba, na kterou sami doplatili. I beze zbraní se dá účinně bojovat, chce to však mít přehled, vědět, jak funguje společnost a čím ji lze rozložit. Každý společenský systém je velmi křehké zařízení a stačí jedna nepříznivá okolnost a systém se rozpadá. Věřím však, že brzy nastane čas, kdy se již bojovat nebude, snad kromě zemí, kde zůstane křesťanství, islám a judaismus. Naši mladí stále ještě musí nastoupit základní vojenskou službu, která jim pro praktický život dává mnohem méně, než kolik by mohla. Trápí nás jev zvaný šikana, stále se o ní mluví, stále existuje, ale zdánlivě nevíme, jak se jí zbavit. Přitom si stačí uvědomit, o co jde a k čemu to slouží. Jde o ponižování a zneužívání mladších vojenských ročníků vojáky ročníku staršího. Na fyzickém stáří vojáků nezáleží.Mladší musí provádět ponižující úkony, jsou psychicky týráni a finančně i jinak vydíráni. Když starší ročníky odejdou do civilu, pak se z utlačovaných stanou utlačovatelé, aby se "pomstili" na těch mladších. Pěkně to funguje, stále dokola, a že by se s tím nedalo nic dělat? Tak si nejprve uvědomíme, k čemu to slouží, a komu. Vojáci se zabaví sami sebou, podle pravidla "rozděl a panuj". Nevymýšlí si pro velitele nepřijatelné kratochvíle, nemusí být pod velitelským dohledem. Ano, sami velitelé potřebují šikanu jako výchovný prostředek. A hloupí vojáci jim na to naletí a ještě se před veliteli bojí, že budou káráni a trestáni. Pokud jsou vojáci za šikanu potrestáni, pak příkladně, aby si snad někdo nemyslel, že velitelé šikanu schvalují. Jsou ovšem potrestáni tak, že nakonec to odskáčí stejně ti mladí, kteří je práskli. Třeba tím, že jsou společně, v jeden den, v jednu hodinu a v jednom místě propuštěni ze služby do civilu a pak přijdou na řadu třeba i nože (stalo se). A co s tím? Mladí musí vědět, že za šikanu nemohou starší vojáci, ti že jsou k tomu vedeni a vychováni, že za šikanu nesou plnou odpovědnost velitelé a že jim velitelé vůbec nepomohou. Musí si poradit sami. Jedinou cestou je starší kamarády uplatit, zkorumpovat je požitky, ať již ve formě cigaret, alkoholu, dobrého jídla a podobně. Mladší ať starší uplatí, ať si zaplatí jejich přízeň a kamarádství, jejich a vzájemnou solidaritu. Až vymizí šikana, budou velitelé hledat příčinu, pak samozřejmě uplácení zakáží. Takže potají, aby se to nedozvěděli. Pak ovšem hrozí, že sami velitelé budou mužstvo trestat, možná jen opět nejstarší ročníky, aby šikanu opět obnovili. Když vojáci budou vědět, o co jde, a mladí starším jejich potíže jinak vynahradí,šikanu se nepodaří obnovit. A velitelé nemohou donekonečna šikanou starších šikanu mladších obnovovat. Koho bůh miluje, toho přísně vede a vychovává, tak nějak je to psáno v Bibli. Realita tomu odpovídá. úkolem člověka v jeho životě je mimo jiné pracovat na rozvoji své osobnosti, rozvíjet své dovednosti a schopnosti. Pokud se dopouští špatných skutků, kazí si svoji karmu, vznikne mu duchovní dluh, který musí vyrovnat. Do této doby platilo pravidlo podobné oné zásadě oko za oko, zub za zub. Ulomil jsi někomu nohu? v příštím životě ti bude ulomena noha a tím napravíš svoji karmu. Vývoj však pokročil. Přihlíží se k tomu, zda byl čin spáchán záměrně nebo z nešťastné náhody, právo říká z nedbalosti. To je velký rozdíl. Nejde přece o to, jaký úraz kdo komu způsobil, ale proč to udělal. Záměrně? Pak budeš v příštím životě veden k solidaritě, budeš pomáhat těm, kteří byli zraněni z nedbalosti. Budeš vychováván k odpovědnosti a svůj čin napravíš dobrými skutky. Jsi toho schopen? Svoji vinu jsi odčinil a není nutné, abys prožil stejný úraz. Nejsi toho schopen? Pak se nemůžeš inkarnovat do člověka. Inkarnuj se třeba do psa, to je taková přípravka na lidskou inkarnaci. Přišel jsi na svět se špatnou karmou? Hleď si ji co nejdříve napravit a pak není důvod pro další postih, karma je vyrovnána. Buď šťasten. Když se zamyslíte nad aktem odpuštění, neuděláte chybu. Když pochopíte, oč jde a jak a kdy odpouštět, stanete se vládci nad energií a emocemi. Negativní energii není nutné odsuzovat, ale nesmí jí být moc, aby se člověk či duch nedémonizoval. Druhým smyslem slova odpouštění je třeba odpouštění vody z nádoby. Je tu souvislost. Negativní energie má velkou sílu, dokáže zabíjet i v malém množství. Pro provedení změny vedoucí k nápravě stačí velmi malé množství negativní energie, kterou má v sobě snad každý. Není proto nutné vytvářet si zásobu negativní energie. Když se setkáte s něčím, co vás naplňuje negativní energií, pak by vás to mělo vyprovokovat k přemýšlení. Oč jde, k čemu došlo, k čemu dále dojít může a jak zjednat nápravu. Použijete-li negativní energii k nápravě, budete mít všechny cesty otevřeny. Když jako nástroje msty, všechny cesty a všechny systémy si uzavřete. Když vám někdo řekne: proklínám tě, pak mohou nastat tři možnosti. Musíte prokletí přijmout, protože jste vinni, můžete je vrátit, jste-li v právu a v pravdě, můžete je odpustit. Jen odpuštění otevírá cestu další spolupráci a zastaví spirálu násilí. Odpouštět můžete svému partneru v komunikaci v jakémkoli postavení. Jako podřízený, rovnocenný i jako nadřízený partner. Chcete-li tedy, odpouštějte. Avšak ti, kdo nedokázali odpustit bohu, nebyli nyní spaseni. Také odpouštění má své meze. Odpustit nelze tam, kde nedošlo k nápravě nebo tam, kde by mohlo dojít ke zneužití odpuštění k dalšímu násilí a uzavření cesty nápravě. Lidé se hledají, poznávají, scházejí, sjednocují nebo názorově rozcházejí a opouštějí. Je to přirozený proces a má svá pravidla. v lidském vztahu hledáme sladění a jeho kvality. Libovolný počet lidí se může společně shodnout v zájmech a milovat. Záleží na společenských podmínkách a společenských etických normách. Záleží také na kvalitách osobnosti, roli zde hraje tolerance, názorová shoda, životní podmínky, popřípadě závist, ješitnost, egoismus a mstivost. U životních partnerů přistupuje k těmto vlastnostem ještě zájem o životní a sociální jistoty. Naše současná společnost je společností velkého počtu lidí názorově zcela nejednotných a hodnotově rozdílných osobností. k pospolnému životu nás pak motivují spíše ekonomické podmínky než názorová shoda. Dosáhnout názorové shody v současných společenských podmínkách je nemožné, protože současná společnost není schopna stanovit ani meze normality. Etické normy jsou pak spojeny s mnoha duchovními směry, často protikladné názorové orientace. Je pak téměř zázrak, když se k sobě dostanou věkově přijatelně a názorově blízcí vhodní lidé. Za tohoto stavu pak není divu, že je kladen tak velký důraz na partnerskou a manželskou věrnost a důrazem na věrnost jsou pak kompenzovány nedostatky názorové shody v této oblasti. Jednotlivce pak můžeme podle úrovně kvality partnerského vztahu zařadit do těchto skupin: 1) Člověk hledající, nemá dosud vhodného partnera, se kterým by chtěl nebo mohl rozvíjet partnerský vztah. 2) Plnohodnotný párový partnerský vztah nastane tehdy, když dojde ke sladění zájmů, názorů, postojů a soudů s následným vytvořením společných etických norem a sjednocení na základě společného duchovního směru. 3) Najde se více spřízněných duší a vytvoří v příznivém mikroklimatu citově bohaté intimní prostředí. Vzhledem k tomu, že každá osobnost je současně vysílačem i rezonátorem, může dojít k jednostrannému nebo asymetrickému partnerskému vztahu. Vysílačem se člověk stává, když objektu svého zájmu sděluje své názory, představy, soudy, zájmy a svá přání. Jako rezonátor pak reaguje podle svého osobního zaměření na podněty svého partnera nebo svých partnerů. Pokud dojde ke shodě zájmů a názorů, postoje se sblíží a vybudí se pozitivní emoce, tedy láska, vstřícnost, otevřenost, solidarita či oddanost a tolerance. Může však dojít i k odcizení. Pak jeden či oba partneři touží po rozchodu a vyhledávají nový objekt svého zájmu, hledají si nového partnera. Pro odstranění napětí z lidských vztahů jsou dvě cesty. Jednou je sladění etických norem a soudů, tou druhou je možnost snadného rozchodu. Navrhuji uplatnit obě cesty. Tu první jako základní, tu druhou jako doplňkovou. Pokud jsme v širším partnerském kolektivu, pak musíme dodržovat jednu důležitou zásadu. Musíme se ke všem partnerům chovat stejně, na nikoho nezapomínat, nikoho neprotěžovat. Tato zásada se již dlouho uplatňuje ve zdravém vztahu mezi rodiči a dětmi. Lidská sexualita je přirozeným projevem. Je to dar boha člověku. Člověk má již dostatek zkušeností se svojí sexualitou i s jejím odmítáním, aby byl ochoten připustit, že tato pravidla dává člověku jeho bůh cestou Krista: 1) Sexualita je součástí lidské přirozenosti. 2) Musí být spojena s láskou, touhou, něžností, pohodou a radostí. 3) Nesmí být spojena s násilím a bolestí, týráním nebo traumatem. 4) Může být realizována pouze na základě dobrovolnosti a dohody. 5) Kdo bude sexualitu považovat za hříšnou, tomu bude odebrána. 6) Rodiče dají dobrý prostor přirozeným projevům dětské erotiky. 7) Potrestán bude ten, kdo týráním přeorientuje lidskou sexualitu. 8) Sex může být provozován i za úplatu. 9) Sexuální aktivita způsobuje omlazení a ozdravění organismu. 10) Vztah k nahotě, erotice a sexu je součástí náboženské svobody. Naturismus je oslavou lidského těla uprostřed krásy přírody. v současné společnosti je možné věnovat se naturismu jen na vyhrazených místech a na vyhrazených akcích, někdy jen v uzavřených společnostech. Nejčastěji na plážích se setkáváme s naháči, kteří sem přišli z mnoha důvodů. Já třeba proto, že se mi líbí být venku nahý a ještě raději se nahý koupu. Naturismus je oslavou krásy lidského těla. Krásu najdeme především v přírodě a snad proto si naháči říkají naturisté. Nevnímají smyslnost, ale krásu těla opačného pohlaví. Miluji společenské akce naturistů i hry, vše považuji za oslavu krásy lidského těla. Muži a ženy mají rozdílná nejen těla, ale mají také duchovní mužský a ženský princip, který je silnější než tělesná žádost. Tak se po chybné inkarnaci scházejí k partnerskému životu osoby stejného pohlaví. Je to chyba, úchylka, ale nelze to ani odsuzovat, ani léčit. Přirozený milostný vztah je vždy vztahem mezi mužem se ženou. Muž a žena najdou v sobě zalíbení a své sblížení si projevují něžnostmi, mazlením, důvěrnostmi. Erotika je dobrovolné tělesné sblížení muže a ženy bez dráždění pohlavních orgánů. Erotika je zdrojem lásky, radosti a pohody, proto je žádoucím přirozeným lidským projevem a prostředkem sblížení. Dráždění pohlavních orgánů je lidskou přirozeností, lidé jsou k ní svojí přirozeností přímo nuceni. Vrcholem sexuální aktivity je orgasmus a důsledkem partnerské sblížení. Sexuální akt je také duchovní záležitostí a proto je nutné k němu přistupovat odpovědně. Sexuální akt má být završením partnerského vztahu. Tantra jako duchovní praktika vedoucí nejen k posílení orgasmu je jednou ze součástí obsahově pestré magie sexu. Je souborný název pro naturismus, erotiku a sex jako dobrovolné tělesné i duchovní sblížení partnerů opačného pohlaví spojené s láskou, radostí, krásou, pohodou a uspokojením. Je žádoucí, aby hasnu prováděli partneři na přiměřené duchovní i lidské úrovni a výchova k ní je zcela v kompetenci rodiny. Antisexualita je nástroj k ovládnutí člověka, který nemá pro člověka východisko. Nejenže přirozená sexualita je démonizována, ale mnohé přirozené sexuální praktiky jsou kriminalizovány pod falešnou záminkou ochrany mravnosti člověka. Oblast sexuality je v rámci antisexuality svázána mnohými zákonnými omezeními a mnoha dalšími nepsanými pseudoetickými normami. Osobně, pokud se zabývám činností, která se dotýká erotiky, jsem matkou napomínán a jediným "zdůvodněním" je, že "by se babička v hrobě obracela". Vím, že to není pravda, ale nemohu to dokázat, je to věc názoru. Antisexualita požaduje od člověka zásadní omezení sexuálních aktivit. Pokud člověk neuposlechne, je kriminalizován. Pokud uposlechne, je frustrován a traumatizován. v obou případech se člověk stává snadným nástrojem manipulace. Přitom komercionalizovaná sexualita napadána není. Antisexualita pochází ze snah člověku nepřátelských bytostí, které samy nemají pohlavní dar a žijí bez sexuality. Formálně se jí vzdaly pro vyšší ideály, ve skutečnosti ji nedokázaly prožívat vůbec. Pokud dar sexuality dostaly nebo si ho vypěstovaly, obvykle jej zneužily pro očernění přirozené sexuality formou násilí a perverzností. Antisexualita se stala důležitým nástrojem k ovládnutí člověka. Lidský pozemský bůh si přeje, aby člověk prožíval stále štěstí a často orgasmus. Kdo v tom lidem bude bránit, bude potrestán božím soudem. Rozhodujícím věkem pro přijetí správných postojů k sexu je věk od 12 do 15 let. Právě tato doba se nesmí promarnit. Sexuální výchova v tomto věku je v plné kompetenci rodiny. Co s tím nyní? Vycházet ze svého svědomí a všechny praktiky, které nejsou v souladu s představami antisexualistů konzultovat jen v okruhu rodiny. Lidé tak často slyšeli, že tělo nemá hodnotu, že hodnotu má duše, že tom již bez přemýšlení přijímají. Je to však jinak. Měli bychom si opět uvědomit, jak velkou cenu lidské tělo má. Když by bylo tělo tak bezcenné, proč by bylo tolik povyku kolem něj? Lidské tělo se stalo sporným objektem tvůrčích bohů. Už člověk vzpřímený byl tak dokonalou bytostí, že vzbudil závist méně úspěšných bohů. Celý proces posledního milionu let proběhl ve znamení o uznání lidského těla. Posledních osmdesát tisíc let se konflikt vyhrotil a posledních dva tisíce let vyvrcholil až skončil zánikem nepřátel lidského těla. Lidské tělo pozemského člověka bylo schváleno jako univerzální model. Až vám někdo řekne: vždyť je to jen tělo..., můžete ho napomenout: pro toto tělo zaniklo mnoho svobodomyslných duchů a vedl se osmdesát tisíc let krutý boj. Važme si tedy lidského těla jako dokonalého božího díla, jinak bychom se rouhali bohu. A k čemu je lidské tělo dobré? Především je to zdroj silných emocí. Bohové mají o naše emoce zájem a chtějí je prožívat s námi. To lze snadno pochopit: příroda je živá a je schopna prožívat krásu a majestát. Když jdeme do přírody a jsme vnímaví, dokážeme krásu a majestát prožívat s ní. Když člověk prožívá lásku, radost, štěstí a orgasmus, duchovní svět je k tomu vnímavý a tyto emoce prožívá spolu s člověkem. To je smysl lidského života. Duchovní svět člověku připraví vhodné podmínky, aby člověk prožíval radost, lásku, štěstí a orgasmus. Jak prosté. Universum k tomu dodává: Na lidském těle budou nyní provedeny malé změny. Především bude člověku posílena jeho sexualita, ženám ubude ochlupení, sníží se jejich plodnost, lidský věk se prodlouží až na tři sta let. Není to však zcela bezvýhradné. Sexualita se zvýší těm, kteří budou spojovat sex s láskou, pohodou, radostí a boží přítomností. Lidský věk se prodlouží těm, kteří budou prožívat lásku, radost, štěstí a orgasmus. Kdo bude nešťastný, předčasně zestárne a brzy zemře. Již dvanáct let sázím s pomocí duchovního světa Sportku a Sazku. Zatím jsem vyhrál poslední pořadí ve Sportce jen tehdy, když jsem chtěl se sázením skončit. Zpočátku mi to nevadilo, ale s postupem času jsem stále častěji žádal vysvětlení, proč nic nevyšlo. Důvodů byla celá řada, obvykle jsem je uznal a sázel dál. Duchovní svět mě takto trvale vodil za nos. Obrátil jsem se na svoji babičku a prosil ji, aby mi vysvětlila, proč dostávám stále špatné tipy, když duchovní svět zcela určitě správné tipy zná. Odpověděla mi, že by to bylo pod úroveň duchovního světa, kdyby mi pomáhal k penězům sdělováním správného tipu. Tato odpověď nejprve u mne uvolnila celou lavinu negativních emocí, ale nakonec jsme se domluvili, že je to pravda. Toto zjištění mne přimělo k sepsání úvahy o vztazích a lidském štěstí. Lidé kolem sebe chodí a žijí v těsné blízkosti, ale je mezi nimi překážka asi jako dielektrikum. Velmi pevná a velmi tenká. Stačilo by, kdyby si pověděli, co by jim udělalo radost, co je trápí a co by si přáli. Taková blbost, správný tip v Sazce. Někdy může sázející za třetí pořadí získat jen osm korun. Jenže nejde jen o tyto peníze. Jde především o to, že duchovní svět potvrdí, že člověku dává přesné informace. Je to úplně to samé, jako když duchovní svět člověku sdělí, jak dlouho bude čekat na tramvaj a ono to je pravda. I to je důvod k radosti. Přitom duchovní svět toto nesděluje, aby si nezadal, je to pod jeho úroveň a důstojnost. Nemám na mysli bohy. Bohové nejsou od toho, aby jednotlivým lidem přinášeli drobné radosti. Ti jsou od toho, aby celé společnosti přinesli model životního stylu, etických norem a pravidel mezilidských vztahů. Kontaktují pouze vybrané osoby, které pak jejich vůli mají předat ostatním lidem. Myslím duchy obyčejných lidí. Zamřelé babičky, dědečky, rodiče, tety a ostatní příbuzné, přátele a blízké osoby kterým jsme za života plně věřili. Duchovní svět člověka konejší trvalou nadějí, což je pro mne voděním za nos a vlastně i podvodem. Duchovní svět také argumentuje varováním: kdybys vše věděl dopředu, stal by jsi se jasnovidcem a to by ti způsobilo ve společnosti velké potíže. Já zase říkám: co je to za společnost, která není schopna akceptovat jasnovidce, který přináší informace o budoucím vývoji? Jde o strach nebo závist? Prý o obojí. Kdybych byl jasnovidcem nebo mágem a pro svoje schopnosti získal velké peníze, využil bych je na odchod do ústraní. Kdyby však šlo jen o kontakty s duchovním světem, mohli bychom hledat štěstí mezi prostými lidmi. Jenže ony komunikační bariéry jsou všude, i mezi prostými lidmi. Jejich vlastností je nedůvěra a neschopnost si říci. k nedůvěře jsme nyní vychováváni, možná proto, abychom se názorově nesjednocovali, ale říci si o trošku štěstí? Zkusím to. Sdělím, co by mi udělalo radost a počkám, zda je mé okolí přející. Především mám málo peněz. Přeji si mít tolik peněz, abychom se kvůli nim doma nemuseli hádat. Tak s tímto mi prostí lidé nepomohou, ale dále by mohli. Připadám si osamělý. Mám manželku a vážím si její péče o domácnost, v tom je jedinečná. Jsem však alergický na její dotazy jaké má vlasy, že nemá co na sebe a na téma škola. Jen si myslím, že je to pro ni štěstím, mluvit o nemožných vlasech, oblečení, škole a mizerném zdraví. Proto se to snažím trpělivě snášet. Vím, že by jí bylo mnohem lépe s jiným mužem, už jsem jí to i řekl, ale docílil jsem jen toho, že se mi ještě více pověsila na krk. Pokládám za projev mocenské agrese chtít po muži a ženě, aby celý život vydrželi s jedním partnerem. Přece změna je život. Vydělali by na tom oba. Připadám si opuštěný a osamělý. Rád bych s přáteli strávil příjemný večírek doma nebo jinde, rád bych se s lidmi bavil o tom, co je zajímá, nevím, proč to nejde. Vím, že mne společnost jako invalidního důchodce, vyloučila na střídačku na okraj společnosti. Přitom se moje odchylka od ostatních projevuje pouze tím, že přemýšlím a píši o nápravě společnosti, životním stylu a duchovním světě. Poznal jsem, že moje psaní zcela odradí mé přátele, nevím jen, zda se jedná o závist, odcizení, strach nebo něco jiného. Možná, že se lidé bojí konfrontace se svými vlastními názory, obávají se možná z tlaku na změnu životního stylu. Možná, že mé názory prohlubují jejich nespokojenost nebo narušují jejich názorové konstrukce, které mohou být jejich jedinou jistotou v tomto nejistém světě. Také mi vadí nucená abstinence v oblasti hasny (nahota, erotika, sex). Vím, že se ženy mají na pozoru a krotí své přátelské projevy a vůbec projevy v uvedené oblasti, protože jakousi divnou duchovní kolektivizací byly zcela odstraněny meze v přátelství mezi mužem a ženou, jejich nahotou, erotikou a sexem. Ženy se snad bojí, že jakmile by se na muže přátelsky usmály, že by to pro něj bylo signálem pro sexuální návrhy. Celá oblast hasny je rozvrtána nesmyslnými pseudoetickými normami a jen zvolna se mění, možná opět po špatné cestě. Mám na mysli komercionalizaci a násilí v sexu. Člověk v inkarnaci to nemá lehké. Již sama inkarnace stojí na rozhraní mezi pohodou a nespokojeností. Stačí několik detailů a život se změní jednoznačně z pohody v nespokojenost a smutek. Co by mi tedy udělalo radost? Kdybych z duchovního světa dostával pravdivé informace, kdybych nebyl sám, kdyby mi občas někdo napsal dopis, kdybych mohl být dál mezi mladými lidmi, kdybych měl moc peněz, abych mohl odejit do zajištěného a plného ústraní, kdybych měl tolik peněz, abychom se kvůli nim nemuseli doma hádat, kdybych měl milenku, která by mi nelhala a spolu se mnou se radovala z hasny, kdyby mi lidé poslali svůj ohlas na mé psaní, kdyby se mé psaní líbilo lidem a dále se šířilo, kdyby se mi podařilo přispět k takovému uspořádání společnosti, ve kterém by se nemuselo lhát a podvádět. Největší radost by mi udělalo, kdyby se lidé chtěli se mnou bavit na téma, které mě tak zajímá: životní styl, magie, hasna, mimozemšťané a spravedlivá společnost. Možná, že je můj stav smutku a nespokojenosti jen přechodný. Možná by mi pomohlo, kdybych přestal sledovat televizi. Však ještě nedávno jsem byl plně pohodový. Mám důchod větší než plat mnoha pracujících, mám dostatek volného času a vím, co chci. Možná, že je moje nespokojenost dána tím, že se mi to nedaří plnit. Základním uspořádáním podnětné společnosti je pyramidální. Pyramida sama o sobě je útvarem, který působí zvláštní energii, kterou současná fyzika zatím nepopsala. V takovéto společnosti působí síly, které nutí člověka, aby postupoval směrem k vrcholu pyramidy. Tyto motivační síly mohou být různé v závislosti na charakteru společnosti. Opakem pyramidální společnosti je společnost čtyřčlenná, která se blíží společnosti rovnostářské. I zde působí vektory vývoje, jsou však orientovány horizontálně, tedy nemotivují k vývoji, ale ke stagnaci. Tato stagnace přináší zklidnění, uvolnění, pohodu. v lidských dějinách se střídají doby vývoje a stagnace, popřípadě doby, ve kterých jedna z těchto charakteristik převažuje. Nyní prožíváme dobu prudkého rozvoje v pyramidální společnosti která je v snad v rozkvětu, snad v úpadku. Jisté je, že nás nyní čeká období zklidnění. Člověk má žít v pyramidální společnosti, protože jeho údělem je stálé sebezdokonalování ve smyslu etickém i odborném. Takovéto zdokonalování je obdobou instalace nových programů do počítače. Tak, jak počítače postupně zdokonalují souběžně hardware i software, tedy techniku i programy, stejně tak člověk souběžně zdokonaluje své tělo i ducha. Nástrojem takového zdokonalení je podnětné prostředí nutící k neustálé činnosti tělesné i duševní. Platí: co člověka nezlomí, to jej posílí. Cílem pozemského tělesného i duchovního života člověka je trvalé zdokonalování, rozvoj osobnosti, zásad spolužití, schopností a dovedností. Člověk se učí optimálním reakcím na všechny možné situace a řešení všech problémů a situací se kterými se setkává. Znamená to přijmout algoritmy řešení životních situací. Rozvojem osobnosti se pozvolna utváří i ego člověka, tedy principy, které při svém jednání využívá. Takovými principy může být přejícnost, vstřícnost, odmítnutí, hasna, spravedlnost, pravdivost, solidarita, soucit, uvolnění, sounáležitost, přátelství, rovnost, střídmost, skromnost, uměřenost, přirozenost, obětavost a další lidské vlastnosti. Pro hodnocení kvality pyramidální společnosti jsou rozhodující kvality ega, které se v takové společnosti utvářejí. Pokud společnost vychovává k boji, intrikám, závisti, velikášství, snobismu, neskromnosti, pokoře, strachu, kariérismu, perfekcionismu, prospěchářství, protekcionismu a dalším podobným vlastnostem, očekává takovou společnost rozložení a dočasný přechod na společnost čtyřčlennou, dokud lidstvo nepřijme jiný hodnotový systém na jehož základech vybuduje novou verzi pyramidální společnosti. v každé pyramidální společnosti vyjadřuje vertikální osa uznávanou kvalitu, tedy schopnosti, dovednosti a jiné kvality osobnosti nebo majetek, moc a kariéru v případě špatné společnosti. Vodorovná osa vyjadřuje počet osob, které tohoto stavu dosáhly. Přímka či křivka, která vyjadřuje závislost mezi těmito hodnotami pak vykresluje trojúhelník, pyramidu. Na vrcholu pak nalezneme nejschopnějšího jedince, či bytost, kterou můžeme označit za boha. Potom bůh je dokonalá bytost vedoucí člověka v duchu svých kvalit. Důležité je posoudit a přijmout motivační prvky, které vedou člověka k postupu pyramidou směrem vzhůru. Může to být touha po dokonalosti, rozvoji schopností, zlepšení postavení a možností upotřebitelnosti, může to však být i touha po majetku, kariéře a pohodlí. Při pohybu v pyramidě člověku pomáhá také určitá míra iluze, když člověk věří, že čím výše se dostane, tím bude spokojenější. Pravdou je, že postup přináší nové kvality a nové prožitky, spokojenost a pohoda to však být nemusí. Člověk při svém postupu sice zjistí, že rozumí mnoha věcem kterým dříve nerozuměl, ale současně přijímá nové podněty a nové úkoly, což ho podněcuje k dalšímu postupu. Jedinou neklamnou odměnou při postupu vzhůru je všeobecný rozhled a nadhled při řešení životních situací. Jednou cesta skončí. Konec nastane ve chvíli, kdy člověk již dalšího postupu není schopen. Pak setrvá na svém postu dokud nepřijme nové prvky, které mu otevřou novou cestu a může vytvořit nový vrchol pyramidy. v každém bodě svého rozvoje je člověk posuzován z hlediska upotřebitelnosti. Jeho ego roste jako krystal. I zde je další postup možný až po plné dokonalosti vývoje předchozího, jinak by se vzniklá chyba trvale vlekla jako nit dalším vývojem. Co bude v cíli naší cesty? Míra dokonalosti, která každého předurčí k plnění vlastního životního úkolu. Tedy další práce. Ani naše planeta, ani kosmický prostor naštěstí není místem, kde by člověka nechali trvale zahálet. Kdyby zahálel, uvadl by, zplaněl a jeho osobnost by se rozpadla. Jak je vidět, pyramidální uspořádání společnosti je velice důležité pro rozvoj společnosti i člověka samého. Hodí se proto o něm velmi přemýšlet, hledat jeho zákonitosti a utvořit jej do podoby, ve které je optimálně funkční. To vyžaduje podrobně přemýšlet o každé jeho součásti. Pyramidální společnost budí protichůdné požadavky. Tím, že při postupu se pole zužuje a ne každý může postoupit až k vrcholu, vzbuzuje konkurenční vztahy mezi všemi lidmi. Kdo však chce ve svém vývoji postoupit, nesmí tyto postoje přijmout, naopak musí být přátelský a přející. Je-li postup křečovitý, svědčí o posledních silách člověka toužícího po lepším postavení. Nejdále dojde ten, kdo bez ohledu na druhé trvale svým tempem postupuje vpřed. Bez spěchu a bez lenošení, všeho s mírou, i podnětů, problémů a úkolů. Základní charakteristikou každé společnosti je podíl mezi konzervativními a tvůrčími silami a forma, jakou tyto síly prosazují své zájmy. v lepším případě tvůrčí síly nabízejí plody své práce ke svobodnému přijetí, v případě horším konzervativní síly intrikami prosazují udržení svých zájmů. Druhou základní charakteristikou společnosti je hromaděný produkt. Hromadit se může například poznání, zkušenosti, stavby, majetek a moc. Důležité jsou i konstrukční hodnoty, tedy hodnoty, které otevírají cestu vzhůru. Mohou jimi být vstřícnost - pýcha, skromnost - velikášství, solidarita - sobectví, přejícnost - závist, laskavost - zlobnost, snášenlivost - žárlivost. Společnost pak žádoucí vlastnosti osobnosti vychovává a nástrojem je většinový životní styl, mediálně předkládané vzory osobnosti a představy o ideálních vlastnostech předkládané jako etické normy. Někdy mohou být deklarované a skutečné konstrukční vlastnosti v přímém rozporu. Snad bych měl ještě připomenout, že negativní vlastnosti jako jsou závist, žárlivost nebo zlobnost vedou obvykle k onemocnění. s těmito etickými hodnotami úzce souvisí i nástroje odevírající cestu vzhůru. Mohou jimi být vzdělání - zařazení, konexe - protislužba, majetek a daně, informace - manipulace a odvedení pozornosti, ekonomické násilí, spokojenost - neklid, konformita - novátorství, intriky - otevřenost, boj - spolupráce a podobné metody a postoje. Hodnota postavení těch, kteří vyšli nahoru se obvykle objektivně vyhodnotí až s odstupem času, kdy zanikne vliv hodnocené osoby. Říká se, že o mrtvých jen dobře, ale kariéristé jsou později odsouzeni a zapomenuti. Počátek jejich cesty vzhůru nebývá spojen s novým programem, ale s kritikou chyb předchůdců, což je málo. Své zástupce si lidé volí ve volbách. Za zvolené nesou odpovědnost především ti, kteří je postavili jako kandidáty. Tomu předchází obvykle mediální "tvorba osobnosti". Pro posouzení charakteru společnosti je také důležité, jaké postavení mají lidé mimo společnost, tedy nezařazení, nezapojení a jaké mají možnosti. Mohou být považováni za podivíny nebo blázny, žádná společnost neprosazuje osoby stojící bokem dění a nepředkládá je jako vzor k následování. Důvody jsou zřejmé. Já stojím nyní mimo společnost, jsem označen za blázna, schizofrenika a jsem docela spokojen, protože mám pěkný důchod. Mým ideálem je obyčejný člověk. Ignoruji ty, kteří shromažďují majetek, kteří touží po vysokém společenském postavení a přitom zapomínají na obyčejné lidi. Víc než lhostejnost nepřichází podle mého názoru v úvahu ani pro ty, kteří mají více možností. Mojí zásadou je nekritizovat stávající stav, posouzení či kritiku považuji pouze za východisko. Pak musí následovat vytvoření lepšího modelu a jeho nabídnutí k přijetí. Když není přijata moje práce, nedá se nic dělat než doufat, že někdo přijde s něčím lepším. Pro nápravu systému nepřipadá v úvahu násilí, ani opuštění systému do svého malého království mnoho neřeší. Přesto mojí snahou je nyní odchod do ústraní a vyhledání dobrých lidí se kterými by mi bylo dobře a veselo. Poznámka odchodu do ústraní ze společnosti psal již Jan Ámos Komenský v knize Labyrint světa a ráj srdce. Novoroční projev prezidenta Václava Havla obsahoval pouze výzvu k zájmu lidí o politiku a papež Jan Pavel II. ve svém novoročním kázání vyzval vlády k nápravě společnosti a varoval, že jinak může dojít k odtržení lidí, skupin i národů. Usuzuji z toho, že odchod do ústraní je přirozeným následkem neutěšeného stavu lidské společnosti. 3. ledna 1998 Čas se naplnil a lidstvo očekává příchod svého boha, který napraví chyby minulosti a ukáže lidstvu správnou cestu a lepším způsobem uspořádá společnost. Položí základy dokonalé společnosti, aby v soutěži s ostatními dokázal své kvality a umožnil odejít mnoha vyvoleným na novou planetu, která umožní rozvinutí nové civilizace. Planeta Země vydá své poslední zdroje pro život civilizace. Život ve společnosti má mnoho zákonitostí a poslední tři tisíciletí jsme zde žili tak intenzívním a pestrým životem, že jsme schopni mnoho zákonitostí společnosti ukázat a vysvětlit. 1) Plná shoda má jednu podobu, neshoda má tím více podob, čím více se shodě vzdaluje. Příkladem je správný tip v Sazce: správný tip má 2 na 0 možností. Zcela nesprávný tip má 2 na 13 možností. Exponent je dán počtem řádků, počtem prvků kterými se stav odlišuje od správného tipu. Každý prvek, který není ve shodě, umocňuje počet možností neshody, počet prvků na jednom řádku počet neshody násobí podle Pascalova trojúhelníku. 2) Podle zákonitostí pyramidální společnosti je charakter společnosti dán obsahem soutěže. Ve zdravé společnosti se soutěží ve schopnostech a dovednostech, v nemocné společnosti se soutěží ve shromažďování majetku a intrikách. 3) Společnost není možné řídit zákony. Pokud se vyhlásí závazná norma, musí být zcela nezpochybnitelná a všeobecně přijatelná a přijatá. Každá jiná forma provokuje k narušování, přestupování, obcházení a tak vlastně působí kontraproduktivně. Příkladem by mohl být požadavek maximálního příjmu pro osobní spotřebu stanovený na 25 násobek minimální mzdy. Málokdo je schopen tuto částku využít, například proto, že nemá dostatek času. Jakmile by však byl tento požadavek vyhlášen, budu nutit k přestupování. Pokud by byla stanovena policie, která by respektování této hranice hlídala, stala by se cílem korupce a její provoz by stál více než ušetřené zdroje. 4) Naštěstí ve společnosti platí limitující faktory, které jsou někdy uměle, jindy neuvědoměle prvkem návratu stability. Tyto limitující faktory jsou vázány jako vyvažující prvek ke všem společenským jevům. Navíc působí jak kladná, tak záporná hodnota regulujícího jevu, proto všechny společenské procesy mají cyklický charakter s občasnými nebo častými návraty. 5) Příkladem cyklického procesu je souvislost mezi morálkou a prosperitou společnosti. Morální společnost prosperuje a bohatne. Bohatá společnost mravně upadá a nemorální společnost chudne. Chudá společnost se mravně obrozuje. Mohou pak nastat různé úrovně úpadku a obrody. Ve zvláštním případě může dojít k hlubokému mravnímu úpadku, který ohrozí samotnou existenci civilizace. Může pak dojít k souběhu vnitřní krize a vnějšího ohrožení. v tom případě cizí národy proniknou na území ohroženého státu a zcela a nevratně rozloží státní útvar a civilizace zanikne. Takovou ránu z milosti obvykle uštědří potlačované národy, které náhle ucítí svoji příležitost. Takový osud postihl Babylónskou říši, Říši Římskou, Aztéky, Maye a mnohé další říše. Tento proces iniciují obvykle opoziční duchovní síly, cizí bohové. 6) Pokud se společnost rozpadá, odcházejí do ústraní jednotlivci, skupiny i celé národy, aby při vhodné duchovní inspiraci založili novou společnost. Lidé s pevnými kořeny ve společnosti stávající nemohou založit společnost novou, nemohou zásadním způsobem změnit svůj životní styl a hodnotovou orientaci. 7) mravní postoje jsou především dány hodnotovou orientací. Nejsilnější motivaci přináší hodnotová orientace daná absolutní a nezpochybnitelnou autoritou, proto nové zásady vyhlašují proroci a ty nejdůležitější přichází sdělit sám bůh - avatár. Mravní postoje a hodnotová orientace jsou základními kameny společnosti. Musí být proto pevné a neměnné, jinak se rozpadají společenské vztahy. 8) důležitým prvkem určujícím vývoj společnosti je vztah k dětem. Dětem musí být věnována mimořádná pozornost. Dětem musí být sdělována pravda na úrovni, kterou jsou schopny s ohledem na svoji úroveň chápání přijmout. 9) všechny informace musí být pravdivé. Lež se nemůže stát komunikačním prostředkem. Cokoli je sděleno, musí být přesné a pravdivé. Přitom mírou pravdivosti je realita nikoli ideologie. 10) společnost funguje, pokud naprostá většina občanů smysluplným způsobem pracuje. Bohatství národa vytvářejí řemeslníci a dělníci. Úředníci, policie, politikové, sekretářky a podobní nejsou zdrojem bohatství. Lidé, kteří jsou nezapojeni, kteří se nudí, jsou zdrojem neklidu a napětí ve společnosti. Zásadu "chléb a hry" můžeme proto sdělit také jako práce a hry . Štěstím člověka je, že musí uspokojovat své tělesné a životní potřeby. Kdyby to nemusel, nudil by se, zplaněl a zkazil. 11) také celá křesťanská společnost začíná "vyhnívat", kazí se její mravní profil. Nastal souběh vnitřního a vnějšího ohrožení. Štěstím naší české společnosti, která je v úpadku a obsazují ji Vietnamci, Ukrajinci a Rusové, je to, že tito jmenovaní obsazují stínovou ekonomiku, ve které morálně upadají. 12) Příští společnost se neobejde bez snížení lidnatosti a přijetí skromného životního stylu. Štěstí nevychází ze setrvalého stavu a proto správný životní styl přináší skromné dny proložené dny slavnostními a dny hojnosti. Skromnost nevyčerpá přírodní zdroje, nezatíží lidský organismus (opakem je přejídání) a je dobrým pozadím pro kontrast se dny hojnosti. 13) Vše, co souvisí s plozením dětí a jejich výchovou, je pro budoucnost společnosti velmi důležité. Velkou překážkou v zájmu o sex a plození dětí je neklid. Večer svítí světlo, mnoho se musí stihnout a pak hned si sednout k televizi. Lidé, kteří se večer nudí, mají více času na sex. Když nejde elektřina a lidé si zařídí černou hodinku, rodí se více dětí. Dalším prvkem který ovlivňuje porodnost je dostatek bytů. Pokud mladí lidé nemají své soukromí, ztrácejí zájem jeden o druhého i o plození dětí. Výchova dětí souvisí s přijímáním všech podnětů a vzorů z okolí. Nepodnětné prostředí a prostředí plné násilí a neklidu není vhodné pro výchovu. Skutečnost, že oba rodiče musí být zaměstnáni a děti jsou svěřeny do jeslí a školek je nešťastné. Řešením by mohla být dohoda několika spřátelených rodin, které by vybraly a zaplatily jednu z žen pro hlídání dětí nebo společná domácnost několika rodin. 14) Velmi nesprávným prvkem v hospodaření společnosti je úrok. Důsledkem je, že ti, kteří mají peníze, už nemusí nic dělat a mají zaručen trvalý příjem. Předpoklad, že z uloženého kapitálu plyne trvalý úrok, popřípadě že se úrok hromadí na kontě, musí předpokládat trvalý ekonomický růst. Trvalý ekonomický růst není v současných podmínkách možný. Trvalý růst vykazuje rakovina, která však vede k zániku organismu. 15) Nálada obyvatelstva je proměnlivá a obtížně předvídatelná a není možné ji dlouhodobě ovlivnit jinak než příznivou společenskou realitou. v neutěšené realitě nastává nezájem, apatie a odchod od reality k drogám, alkoholu, virtuální realitě, do hospody a v lepším případě do přírody, pokud je člověk existenčně zajištěn (například invalidní důchodce). Lidé s nezájmem o společenské dění přestávají být tvůrčím prvkem a svým nezájmem otvírají prostor nemorálním mocenským projevům. Závislost na drogách a nezdravý způsob života pak vede k nemocím a tím k dalšímu zatížení ekonomiky. 16) Všechny patologické projevy ve společnosti mají svoji hranici, na které se jejich vliv na společenské dění plně projeví. Do této hranice působí latentně a neohrožují stav společnosti. Právě nelineární charakter vlivu je velkým nebezpečím pro společnost. Politikové vědí o negativních jevech, sledují je, ale nezasahují. Ve chvíli, kdy je ona hranice naplněna a vliv patologického jevu se projeví, je již pozdě na nápravu. Je to dáno kladnou (posilující - čím víc, tím víc) vazbou společenských jevů. Negativní jevy pak obvykle působí v souběhu, což je základním předpokladem všech zásadních společenských změn a zániku civilizací. 17) Oslabujícím prvkem, který však nepůsobí dlouhodobě, je zvyk plateb. Jedná se o solidární a daňové systémy. Politický tlak vede k setrvačnosti solidárních plateb bez ohledu na ekonomické zdroje. Tyto solidární platby velmi zatěžují státní rozpočet a pomíjejí až se smrtí příjemce. Stejnou zátěží jsou i vysoké daně. v současných společnostech jsou výše daní na samé hranici únosnosti. Pak stačí přidat jedno či dvě procenta a rozvoj ekonomiky se zcela zastaví. Pokud navíc daně směřují na jeden stůl k přerozdělování, pak jsou obvykle částečně rozkradeny a nehospodárně využity. 18) v současné době dochází v Evropě k souběhu úpadku evropských národů a obsazování Evropy národy cizími. Je to dáno dřívějším bohatnutím Evropy na úkor porobených a kolonizovaných národů. Kolonizované národy nyní obsazují kolonizující země. (Viz bod 5.) Souběh těchto dvou jevů je znám z minulosti a ve svém důsledku vedl k zániku staré a vzniku nové společnosti. Na naše území pronikají rusky mluvící národy (Rusové, Ukrajinci, Bělorusové) a Vietnamci. Na rozdíl od jiných společností však pronikají do stínové ekonomiky a tím neohrožují bezprostředně základ společenství. Pro další vývoj společnosti však bude rozhodující, jak jejich etnikum bude početně sílit a zda jejich životní styl zůstane zachován nebo zda dojde k asimilaci. 19) Každý omezený počet lidí v rámci národu dojde k hranici, za kterou se mísí mezi sebou vzdálení příbuzní a tak lze říci, že "každý je každému bratrem". Národ získá charakteristické společné rysy. Genetické zákonitosti říkají, že čím genově vzdálenější jsou rodiče, tím jsou jejich děti zdravější a lépe prospívají. Uvnitř národa jsou příbuzenské vztahy tak vzdálené, že degenerace nehrozí. Přesto však obecně platí, že míšenci jsou krásnější a lépe prospívají než čistá rasa. z toho důvodu budou i míšenci našeho národa a Rómů krásní a zdraví s nadějí na společenský úspěch. 20) Každý organismus, který se dokáže adaptovat na změněné životní podmínky, prosperuje a po určitém čase získá převahu nad jinými subjekty ve stejném prostoru. Ten, kdo se dokáže orientovat v současných, velmi rychle se měnících společenských vztazích, získá převahu ve stávající společnosti. v současné praxi to znamená najít způsob, jak úspěšně přežít v trvale se zhoršujících ekonomických podmínkách. Za řešení považují společné soužití dvou nebo více rodin ve společné domácnosti. Poznali jsme totalitní systém východního typu a žili v něm přes čtyřicet let. Pak došlo k černobylské havárii, Sovětský svaz se rozpadl, východní blok se rozpadl a Československo se rozpadlo také. Nyní poznáváme totalitní systém západního typu. Určitě za to nemůžeme jen my a naši politikové, že naprostá většina velkých podniků patří zahraničním majitelům, zemědělství je rozbito, sdělovací prostředky jsou prodány do zahraničí, tvrdé drogy se běžně prodávají dětem, otcové, kteří se pomazlí s dcerou jdou do vězení, nedostatky společenského systému jsou neřešitelné, lidé jsou programově vedeni k násilí, erotika je komercionalizována, zákony jsou děravé a neplatí pro ty, kdo mají peníze, naše kultura je potlačena, ale americké skupiny jsou slyšet v rozhlase stále, televize a počítače nás učí násilí, církve touží po majetku a vedou lidi, aby se majetku vzdali, schodek zahraničního obchodu závratně roste, když chceme ochránit naše výrobce, uzavírají se nám zahraniční trhy, rozpadá se naše zdravotnictví, rozpadají se solidární systémy, rozpadá se celá společnost. Prosperující podnikatelé jdou do vězení a jsou okradeni, odmítají podnikat. Prosperuje snad jen policie. Nyní již víme, že po dobrém nic nezmůžeme, že všechny zákonné cesty jsou iluzorní a nevedou k nápravě. Kdo nemá peníze, nemůže vůbec nic, nedovolá se ani spravedlnosti. Víme také, že náprava není možná ani po zlém, jakýkoli ozbrojený boj je předem ztracen a aktéři pobiti bez soudu i kdyby se vzdali. Myslel jsem si, že cestou je ignorace systému, jeho opuštění, vytvoření systému náhradního. Bohužel, ani toto není cesta. Každý národ, pronárod, kmen, vesnice, osada, stavení, rodina i jednotlivec, který není součástí tohoto systému je fyzicky likvidován. Nemohu totalitní systém západního stylu změnit po dobrém, nemohu tento systém změnit po zlém, nemohu jej opustit, všechny cesty jsou zcela uzavřeny. Protože tento systém je špatný, protože nejde změnit, protože nás zcela ovládá a určuje naše osudy, proto si přeji jeho zánik. Věřím, že po jeho zničení již bude k nápravě světa stačit inkarnační politika pozemských bohů. Naše doba přináší s sebou prudký nárůst negativních jevů mezi mládeží a to v tak výrazném měřítku, že negativní jevy ohrožují perspektivu celé společnosti. Tato situace nás nutí, abychom ji vyhodnotili, posoudili následky, hledali příčiny a nápravu této neutěšené situace. Především nás trápí nárůst zájmu o násilí a drogy, nárůst kriminality a promiskuity, která se může hrozivě projevit především v souvislosti s rizikem nakažení AIDS. Nad tímto problémem se odděleně zamýšlejí všichni, kteří přicházejí s mládeží a její výchovou do styku. Psychologové v poradnách, učitelé ve školách, pedagogové v odborných kruzích, sociologové, kriminalisté, rodiče i laická veřejnost. Každý řeší problém po svém a každý vidí vinu někde jinde, obvykle někde na okraji svého oboru. Někde se mluví o příčinách a následcích, jinde ne, někde se problém postihuje šířeji, někde úzce oborově. Pokusím se ve svém rámci obsáhnout všechny okolnosti a vlivy. Potíž je v tom, že v naší společnosti vycházíme v pohledech na realitu buď z pozic vědeckých a duchovní odmítáme nebo z ryze duchovních a vědecké přístupy pomíjíme. Nevím proto, jak bude přijat můj kombinovaný přístup. Podle mého snadno zdůvodnitelného názoru je osobnost člověka tvořena třemi prvky. 1) Inkarnovaným duchem 2) genetickými dispozicemi 3) všemi výchovnými vlivy. (rodina, škola, společnost, módnost, sdělovací prostředky, vrstevníci). Podle inkarnační teorie duchovní osobnost roste v inkarnacích jako krystal a osvojené duchovní dispozice se téměř nemění. Pokud bychom se shodli na tom, že poruchy jednání současné mládeže souvisí s jejich přirozeností, pak by vše nasvědčovalo tomu, že vinu na zkažené populační vrstvě má inkarnační politika duchovního světa. Myslím si, že tomu tak je, ale jakékoli dispozice, tedy i k násilí, je nutno v podnětném prostředí vzbudit. Pojďme tedy dál. Jak je to s genovými dispozicemi? Jsou tělesné dispozice dané genovým vybavením v pořádku? Na první pohled ano. Nezdá se, že by lidstvo výrazným způsobem nyní geneticky degenerovalo. Jak je to se společenskými vlivy? Jak je to s příklady dospělých? Mohu nyní předložit několik tezí, pokud nás zajímá skutečnost, nezbývá, než tyto teze vědecky prokázat. Zopakoval bych uvedené vlivy: rodina, škola, společnost, módnost, sdělovací prostředky, vrstevníci, vše, co utváří osobnost člověka, se pokusím vzpomenout. Rodina je první institucí, která formuje osobnost člověka. Rodiče jsou nyní pod neustálým existenčním stresem, pracovní doba je nevýhodná, matky jsou zaměstnané, otcové taky, na děti nemají čas a děti jsou většinu dne osamělé. Místo, aby rozvíjely své dobré schopnosti a učily se sociálním kontaktům, jsou odkázány samy na sebe a na náhodu. To vede k emotivní a rozumové zaostalosti. Pro mnoho dětí není rodina laskavým azylem, ale nejistotou. Odhadněte sami, na kolik procent plní rodina svoji výchovnou roli. Následně přijdou děti do školky. v kolika školkách dokáže paní učitelka zaměstnat děti tak, aby ji neobtěžovaly, aby se zabavily a nezlobily? v kolika školkách se setkávají děti jen s nervozitou a stálým okřikováním? z čeho vlastně mají děti v tomto věku radost? Následuje škola. Někdy alespoň zde najdou děti hodnou paní učitelku a dobrý kolektiv. Stačí však jeden instabilní žák a je po pohodě. v kolika třídách prvního stupně najdeme tvůrčí pohodu? Odhadněte sami. Jaké vlastnosti se u dětí vytvoří na prvním stupni základní školy, ve věku pohádek a prvních objevů poznání? Snad pohodu, solidaritu, vstřícnost, sounáležitost, radost nebo nervozitu, nejistotu, stres, spěch? Stále se však ještě nic neděje. Vše hravě zvládáme, snad kromě dětské krutosti žádné problémy nejsou. A dětská krutost se nás bezprostředně netýká. Problémy začínají na druhém stupni základní školy. Kolik dětí důvěřuje svým učitelům, kolik dětí je schopno plně se věnovat výuce, kolik dětí má pak přístup k zájmové činnosti, kolik dětí může sportovat, kolik dětí má doma vlídné rodiče, kolik dětí se toulá s klíčem na krku, kolik dětí má zájem o hudbu, malování, turistiku, kolik vlivů děti k těmto zájmům přivádí? Proč mladí lidé mají zájem o cigarety? Kolik mladých lidí je inspirováno billboardy s kovboji a naleštěnými motorkami? Kolik mladých lidí se ve věku do patnácti let nudí? Kolik žáků základní školy denně vidí v televizi násilí? Kolik vražd uvidí žák základní školy za jeden rok? Kolikrát zastřelí mladík svého soupeře na obrazovce počítače? Jakou alternativu dětem dáme? Potkal jsem skupinu školáků, kteří se jen postrkovali a bili. Ukázalo se, že se jinak bavit neumí. Ani sprosté vtipy neznali. Jaké další vlivy na mladé působí? Co si přečtou ve svých časopisech? O turistice, o modelářství, o hudbě, o klubech a zájmové činnosti? Nikoli. Mládežnické časopisy předkládají mladým životní styl, který pak společnost na mladých odsuzuje. Mladí se učí sexu. Nic proti sexu nemám a když napíši, že souhlasím se sexem i před patnáctým rokem, dočkám se odsouzení. v časopisech to nikomu však nevadí. Myslím, že této vlastnosti se říká pokrytectví. A co zpravodajství v televizi? Samé násilí, podvody, krádeže, ničení, prý to lidé chtějí vidět a slyšet. Říkám rovnou, že já o to nestojím. A jakým příkladem působí na mládež dospělí? Kdo z nás je dobrým příkladem pro mládež? Nemyslím si, že by rodiče šli dětem příkladem v krádežích a podvodech, to ne. Ale kolik rodičů je bezradných, nepevných, ztrhaných, zubožených, vysílených a nemocných? v kolika rodinách se na děti přenáší beznaděj, stres a spěch? v kolika rodinách jsou naopak harmonické vztahy? Kolik cizích dospělých je na děti venku přívětivých? Jaké jsou potřeby dětí? Kdo provokuje nadměrné potřeby dětí, kdo učí děti soutěžit v módnosti a snobismu? Kdo děti učí, že musejí mít nejnovější oblečení, mnohem lepší než děti ze sousedství? Kolik dětí je na tom stejně a pak už se jen jejich negativní postoje ke společnosti i k sobě samým ve vzájemných vztazích posilují. Postižené děti pak hledají party, podlehnou drogám, kriminalitě a sektám. Že mladí lidé vstoupí do sekty je přirozeným důsledkem neutěšených vztahů ve společnosti. Sekta jim servíruje pevné normy, ochranu, iluzi a mnohem lepší spolužití než nabízí společenská nejistota. A náprava? Všichni ji známe. Ponechat matku s dětmi co nejdéle doma a zajistit jejich sociální potřeby. Ve škole a školce zmenšit počet dětí ve třídě. Slevit z kognitivních aktivit a nahradit je emotivnějšími vztahy. Dětem zajistit dostatečný počet přístupné zájmové činnosti včetně sportu. Zajistit rodiny tak, aby večer převládala pohoda. Zřídit kluby mládeže a nevpustit do nich drogové dealery. Rozumným způsobem upravit spektrum středních škol tak, aby měli mladí lidé jistotu, že získají práci. Obsah výuky změnit tak, aby výuka lépe připravila mladé lidi na život. Vytvořit pro počítače vhodnější programy s tvůrčí a hravou tématikou. v televizi vysílat více nenásilných programů, zábavných, soutěžních, vzdělávacích, hodnotných pohádek, cestopisů, hudebních pořadů a komedií. Nelze nic omezovat, to bychom se navrátili k totalitě, ale nabídnout hodnotné alternativy a v dostatečném počtu, je ta cesta. Že na to nejsou peníze? A na zbrojení jsou? Že jsou rozkradeny? Vlastně vytunelovány? Že se k nám dováží dotované zboží a naše zboží nejde na odbyt? Tak vidíte, rozkradete co se dá a pak se divíte, že mladí zlobí. Divíte se, že roste nemocnost, dospělí jsou vykolejeni, máloco funguje a z mládeže máme rezignanty, oponenty, narkomany, násilníky, že mládež utíká od reality k sektám, alkoholu a sexu. Můžeme naši mládež pochopit, což je první krok k nutné nápravě. Mezi mládeží jsou lidé, kteří vůbec nechápou, proč by se měli chovat slušně a ohleduplně. Jejich jedinou hodnotou, kterou uznávají je jejich vlastní síla a moc. Tyto osoby musíme vyhledat, izolovat a pokusit se o resocializaci. Pokud jí nejsou schopny, měly by zůstat v trvalé izolaci, jinak hrozí nezvladatelná kriminalizace společnosti. Druhým krokem k nápravě je změna životního stylu a odpovědné posouzení kvality všech vlivů působících na mládež. Myslím si, že jde o mnohem závažnější problém, než jak ho nyní vidíme.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||