|
|
|
Socialismus
a demokracie |
Kdo jednou poznal socialismus nebo demokracii, nikdy se těchto
vymožeností již nebude chtít vzdát. Problém je jen jeden.
Dohodnout se na obsahu těchto termínů. Co znamená
socialismus? A co znamená demokracie? Pokud správce tyto
termíny používá a nenaplňuje je pravým obsahem, pak je
diskredituje a zneužívá je k vlastnímu prospěchu. z takové
diskreditace lze žít dlouho, než prostý člověk pozná podvod.
Socialismus je formou vlády při které jsou přednostně
uspokojovány existenční potřeby. Za takové vlády se člověk
nemusí bát, že nebude mít práci, pokud bude chtít pracovat, že
nebude mít kde bydlet, v případě nemoci nezůstane bez pomoci a
za trvalé invalidity najde instituci, která jej nechá důstojně přežít.
Za socialismu se lidé nemusí bát bídy, pokud se o ni sami
nepřičiní. Vědí, že při ztrátě zaměstnání budou mít na přechodnou
dobu zajištěnu existenci. Mají jistotu, že se správa postará, aby
nikdy se nedostali do bezvýchodné existenční situace.
Protiváhou těchto opatření jsou vyšší daně a odvody z podnikání.
Společnost musí ze svých zdrojů sociální jistoty zaplatit. Tomu se
pochopitelně brání bohatí, kteří tyto jistoty jsou schopni zajistit si
sami. Proto platí, že tato oblast musí být vyvážena a citlivě řízena.
Nedostatek sociálních jistot vadí stejně jako jejich nadbytek. Každá
správa musí usilovat o vlastní maximální účinnost. Nesmí
získanými prostředky plýtvat a co nejvíce jich opět přerozdělit
potřebným.
Opakem socialismu je dravý kapitalismus ve kterém se každý
stará sám o sebe a hrozba bezvýchodnosti je motorem nutícím
k podnikavosti. Osoby zapadlé do bezvýchodnosti jsou zdrojem
mstivého násilí páchaného na těch, kteří jsou se svým majetkem
těmto nešťastným lidem nejvíce na očích.
Demokracie není opakem socialismu a souvisí s ním jen tím, že
se také jedná o druh uspořádání společnosti. v demokracii mají
lidé záruky, že mohou své vlastní názory na uspořádání
společnosti nějakým způsobem projevit. Moc lidu se nakonec
projeví vždy, ale v demokracii stačí ty nejmírnější prostředky
k dosažení cíle. Správce reaguje na vývoj veřejného mínění, petice
občanů a výsledky voleb. Může však iniciovat alternativní návrhy.
Má k tomu silné mocenské prostředky ve sdělovacích
prostředcích. v nich reaguje na názory veřejnosti, potvrzuje,
vyvrací je a koriguje. Skutečné problémy tím však nevyřeší.
v demokracii také musí být správa průchodná. Musí být věcí
vývoje, kdy se kdokoliv ve správě podle svých schopností uplatní.
Opakem demokracie je totalita. Vládce sám určuje, komu a jaké
potřeby jeho stát uspokojí, kdo dostane a kolik. Nemá mandát
lidu, ale nějaké ideologie. Vládne ve jménu něčeho, čehokoliv, jen
ne jménem lidu. Podle toho také vypadají volby. Není z čeho
vybírat a volby nic neřeší.
Chceme-li udržet vývoj přijatelný pro všechny členy společnosti,
musíme tyto věci znát a prosazovat. Už jsme prožili mnoho forem
uspořádání společnosti a jsme schopni říci, co nám vyhovuje a co
ne. Víme, co je perspektivní, co se osvědčilo a co znamenalo jen
potíže a strádání. Musíme docílit stavu, ve kterém jsou všechny
nepřijatelné formy vlády předem odsouzeny k zániku. Svoji
zkušenost si musíme pamatovat a žádné utrpení nesmí být
zapomenuto.
|
Zdroje
prosperity |
Chceme-li vědět, zda stojíme na cestě k prosperitě a jakou máme
perspektivu, musíme znát obecné zdroje prosperity. Těchto
základních zdrojů je osm. Jsou odvozeny od osmi oblastí
hodnotového kruhu. Záleží ovšem také na systému, zda vytvořené
hodnoty zůstanou uvnitř systému nebo zda budou zcizeny.
1. systém sám sobě může být zdrojem prosperity. Takový systém je
zcela zaopatřen s mnohými rezervami pro rozvoj, zdravě
uspořádanými vztahy, tradicí a zázemím. Ve funkčním systému
se uplatňuje evoluční rozvoj bez otřesů a zániku
2. tvůrčí síly v systému, kvalitní, nejen laciná pracovní síla, zdraví
obyvatelstva a jeho kulturní úroveň
3. možnosti vývoje, jako jsou suroviny, energetické zdroje, zdravé
životní prostředí, zdravé lesy plné zvěře, podmínky k rozvoji
z hlediska jiných systémů. Dále sem patří schopnost přírody uživit
obyvatelstvo a stav zemědělství
4. duchovní odkaz systému, morální vlastnosti členů, obyvatelstva,
nosná a sjednocující víra, odhodlání a sjednocení v názorech.
Možnost realizace životního programu
5. stav společenského vědomí, vzdělanost národa, zapojení a stav
inteligence, rozvinuté školství. Duchovní inspirace
6. kvalita a věrnost vlastní správy, kvalita vlastní moci, schopnost
ubránit se cizím vlivům, schopní organizátoři dalšího pozitivního
procesu ve všech oblastech
7. státní majetek, nízká zadluženost, platební schopnost, aktivní
platební bilance s jinými systémy, majetkové rezervy a cenné
předměty, moderní výrobní síly
8. uspokojené životní potřeby obyvatelstva, důstojné životní sociální
podmínky, moderní stroje.
Je věcí veřejné správy, ale i každého občana, aby o zdrojích
prosperity přemýšleli a hledali způsob jak je využívat, posilovat a
rozvíjet. Je nutné budovat vyváženou společnost, ve které každá
její součást funguje a prosperuje. Nedostatky v jedné oblasti se
následně promítnou do oblastí dalších.
Ve chvíli, kdy jsou všechny zdroje prosperity vyčerpány a nelze
z nich vycházet v rozvoji prosperity, nezbývá než přijmout novou
víru a nová etická pravidla a nově uspořádat společenské vztahy.
Všechny zdroje prosperity jsou současně podmínkami vývoje.
Jestliže se jediná oblast nenaplní, znamená to zánik společnosti.
Znát zdroje prosperity a hlídat jejich naplňování a využívání je
věcí každého občana společnosti, především pak veřejné správy.
Přestane-li se společnost vyvíjet a rozvíjet své zdroje prosperity,
žije nějakou dobu ze své podstaty a posléze se musí změnit.
Nejčastěji tím, že přijme novou víru, novou filozofii a jiným
způsobem uspořádá vnitřní vztahy. Všichni nyní budeme pozorně
sledovat, jak správa přistupuje ke zdrojům prosperity, zda je
rozvíjí a využívá. v každé epoše omezuje rozvoj společnosti nějaký
kritický faktor. Je nutné včas předejít jeho následkům. Včas je také
nutné omezit všechny vlivy které likvidují zdroje prosperity. Před
zavedením nových technologií promyslet jejich dlouhodobé
působení. Při každém rozhodování sledovat co nejdelší časový
horizont.
|
Jak se
mít dobře |
Naučme se žít plným a hodnotným životem cestou prospěšnosti,
odpovědnosti a solidarity. Vařit dobrá jídla, navazovat mezilidské
vztahy, správně a účinně odpočívat, dopřát si dobré jídlo,
tancovat, zpívat a přátelit se. Naučme se chodit do
naturistického střediska. Naučme se dělat druhým radost.
Co kdybychom se však všichni stali vegetariány, co
bychom dělali s masem domácích zvířat, které nám dávají mléko
a vejce? Alkohol budeme pít pro radost a maso si dáme
dvakrát do týdne, ovšem kvalitně připravené. Tím vzdáme úctu zvířeti,
které pro nás žilo a sloužilo nám.
Budeme se živit převážně zeleninou, pečivem, ovocem, vejci
mléčnými výrobky, rýží, brambory, vším, co nám chutná a je
zdravé, jen to maso a alkohol omezíme. Vymyslíme mnoho
nových dobrých jídel, možná je objevíme znovu, to nevadí. Z jídla
musíme mít radost, i když se nebudeme zrovna přejídat.
Uvolnění sexuálního napětí a návrat sexuality do přirozených
mezí způsobí zánik napětí mezi mužem a ženou a jejich sblížení. Už
se nebudou ženy stydět nebo bát se na muže přemile usmát, už to
nebude bráno jako erotická výzva. v erotice nebudeme
abstinovat. Budeme se mít rádi, počet partnerů se však musí
omezit. Budeme se sbližovat jen na základě dlouholetých
sympatií. Tak se zbavíme přirozenou cestou i pohlavních nemocí.
Budeme mít dostatek času i na odpočinek a budeme umět
odpočívat. Všichni si vyzkoušíme nejlepší způsoby odpočinku,
budeme mít opět čisté rybníky, v řekách poteče čistá voda, lesů
přibude a nebudou již tak necitlivě vytěžovány. O způsobech
rekreace se budeme učit ve škole teoreticky i prakticky.
Občas si zajdeme i do restaurace na dobré jídlo. To když budeme
chtít uctít své přátele nebo oslavit důstojně vlastní narozeniny
nebo svátek. Najdeme si společné přátele se kterými nám bude
nejlépe a s těmi si zajdeme zatancovat nebo společně do sauny,
v zimě do solária. Opět společně vezmeme do ruky hudební
nástroje a zahrajeme si pěkné skladby. Takové hudební souznění
je lepší než shoda názorů v besedě.
K vodě, do lesa, na slunce, zkrátka do přírody budeme společně
chodit nazí, bude-li teplo. Nikdo se nebude pohoršovat, lidé
poznají, jak je to pohodlné, příjemné a posilující. Načerpáme tak
nejvíce energie a oslavíme svobodu a přírodu. Nazí budeme se
koupat, opalovat i sportovat. Být v přírodě nazí je zcela přirozené.
V době volna budeme cestovat a poznávat cizí kraje. Cestování
umožníme hlavně mladým lidem pro které to bude současně
zdrojem poznání. Pro mladé budeme organizovat akce na
kterých se budou seznamovat. Budou rozděleny tak, aby ti, kteří
se zde sejdou se k sobě hodili. Budou například zvlášť pro dělníky,
inteligenci a podnikatele. Mohou být organizovány i podle zájmů.
Musíme vyzkoušet co se osvědčí.
Budeme dbát také na rozvoj kultury, protože má ve společnosti
důležitou funkci. Přináší poučení, inspiraci, uvolnění, povznáší
ducha a udržuje kulturní tradici národa. Nezapomeneme na děti.
Těm musí být dobře v době, kdy na ně rodiče nemají čas. Budou
spolu se svými vrstevníky v prostředí které jim přinese radost a
zábavu.
|
Jak se
prosadíme |
S novým věkem do nové společnosti přichází nový duch a
ovládne pro nás svět podnikání a prospěšnosti. Dá nám
prostředky, ukáže nám způsob, jak je získat. Za to požaduje,
abychom se stali podnikavými a prospěšnými.
Budeme si především všímat lidských potřeb, budeme vědět, co
lidem schází a za jakou službu by zaplatili. Pokud to dokážeme
sami vyrobit, pokusíme se to i sami prodat. Nedokážeme-li
prodávat, pokusme se alespoň vyrábět. Nedokážeme-li vyrábět, tedy
prodávejme. Nedokážeme-li ani jedno, hledejme společníka. Když
ani se společníkem neuspějeme, musíme se poohlédnou po
fungujícím ekonomickém systému někoho jiného. Přemýšlejme,
jaké služby bychom pro něj mohli zajistit, nabídneme mu svoji
práci.
Zapojíme-li se do systému, pokusme se v něm růst. Zvažme své
možnosti a snažme se jednat tak, aby se nikdo necítil být námi
ohrožen. Každý systém obvykle bývá ohrožen konkurenčními
vztahy. Musíme být loyálními zaměstnanci a konkurenci nijak,
ani nepřímo nepomáhat. Svému šéfovi budeme prokazovat
patřičnou úctu. Budeme poctivě plnit jeho příkazy a to spolehlivě a
rychle. Zásadně nebudeme nespokojeni s tím co nechceme
změnit. Pokud nechceme změnu, bude vše v pořádku. Budeme-li
usilovat o změnu, pak zásadně se budeme snažit ji prosadit těmi
nejmírnějšími prostředky, především dohodou. Půjde-li nám někdo
po krku, neobstojí. Budeme spolehliví, pracovití, náležitě rychlí,
nekonfliktní, nikoho nebudeme ohrožovat a šéfa budeme
uznávat. Není důvodu, proč bychom se měli cítit být ohroženi.
Konfliktní lidé jsou vždy neoblíbeni a často musí z pracoviště
odejít.
Budeme-li nuceni přesto z místa odejít, bude to jistě boží záměr a
my se nebudeme lekat. Systém, který propustí dobrého
pracovníka, nemá perspektivu. Brzy si jistě najdeme systém lepší,
lepší místo.
Může se stát, že jsme si vědomi, že nejsme dobrými pracovníky a
práce nás nebaví. Nevadí, počítejme s odchodem a připravme se
na něj. Hledejme s dostatečným předstihem místo nové a pak
v klidu odejděme. Na novém pracovišti každý začíná s čistým
štítem. Jde-li s ním pracovní posudek, bývá obvykle brán
s rezervou a nový pracovník se může pomalu vypracovat a získat
dobrou pověst. Však ten, kdo se nebojí práce a kdo má další
příznivé vlastnosti, ten se neztratí. Vždy bude se snažit dobře dělat
svoji práci, ve vlastním zájmu nebude počítat kolik si již vydělal a
jak dlouho ještě zbývá do konce pracovní doby.
Ve zdravém systému je dostatek pracovníků i dostatek pracovních
příležitostí. Změna zaměstnání je běžným jevem a naopak, kdo by
měnil místo, je-li výhodné? Ale samostatné podnikání je přece jen
lepší. Zvláště, pokud jsou prostředky i nějaké ty rezervní a hlavně
nápad. Chce to dívat se kolem sebe a nebýt lhostejný.
Nečekejme, že nadejde doba, která bude přát lenochům. Naopak.
Soutěž ovládne všechny oblasti života. Ve vlastním zájmu ji také
do všech oblastí zavedeme. Chceme-li se prosadit, musíme být
v něčem lepší než ti druzí a musíme vědět v čem. Úspěch přinášejí
duchové boží. Šťastný je ten, kdo má zdatného průvodce, který mu
pomáhá a neškodí. Dává člověku inspiraci a ochranu.
|
Jak se
zbavit strachu |
Chceme-li dosáhnout jakéhokoliv úspěchu, musíme se vždy zbavit
strachu. Jakmile si uvědomíme, že nás přemohl strach, zastavme
své úsilí a nejprve se s ním vyrovnejme. Spěcháme a máme
strach, že úkol nestihneme? Zamysleme se na případnými
důsledky a hledejme náhradní řešení pro případ, že by se tak
opravdu stalo.
Při strachu z neznámého je nutné se s neznámým jevem buď
seznámit nebo si představit ve své fantazii tento jev a připravit
algoritmy, jak v případě setkání s ním reagovat. Je všeobecně
známo, že nejnebezpečnějšími jsou lidé, kteří se svého okolí bojí.
Tito mohou jednat neuváženě a nepřiměřeně. Je třeba je nejprve
uklidnit, přesvědčit je, že je možné najít společně vyhovující řešení,
které uspokojí obě strany. Při setkání první pozdravíme.
Někdy máme obavy z jevu málo pravděpodobného, který by však
nastat mohl. Pokud si můžeme říci: "tak ať se to stane, klidně
ponesu následky", pak si to neváhejme říci. Často se lidé bojí
nepříznivého soudu svého okolí. Často zbytečně. Stačí se zeptat sám
sebe :"a vadilo by to mně, kdyby k tomu došlo?" Obvykle si musí
odpovědět, že nikoliv. Takové zbytečné strachy lze snadno
odstranit. Horší je to se strachem ze msty mocných, z vězení nebo
smrti. Proto všem, kteří mají přijmout boží službu,je položena
otázka: "Jsi smířen s předčasnou smrtí?" Odpověď musí být kladná,
jinak úkol nemůže být zadán. Takoví lidé, kteří plní boží úkol, jsou
bohem chráněni po dobu plnění úkolu. Jsou však i tak smíření se
smrtí a to je činí nebojácnými, statečnými a svobodnými. Ten, kdo
se nebojí ani smrti, je plně svobodný a nezávislý.
Duchovní služba vyžaduje plně se zbavit strachu. Kdo má jen malý
strach, ten nemůže přijmout duchovní intuici. Je duchem opuštěn,
protože žádný kontakt není možný. Atmosféra strachu, hysterie je
vždy součástí totalitních praktik. Věnujme pozornost výchově dítěte
od strachu. Pokud zjistíme, že má dítě strach, hned tomuto
věnujme pozornost. Strachu dítě zbavujme nikoliv bagatelizací
jeho pocitu, ale seznámením s problémem nebo nácvikem
obtížného úkonu. Sami přivádějme dítě do situací, kde by se mohl
strach projevit a kdy je v silách dítěte problém zvládnout. Nikdy
nevyvolávejme strach u dítěte tam, kde nehrozí vážné poškození.
Raději více riskujme, vše, co dítě prožije a co jej nezlomí, to jej
posílí a zocelí. To bude velký vklad pro život.
Dětské a mládežnické organizace musí mít výchovu proti strachu
ve svém programu. Mladí lidé musí umět skočit z výšky buď na
podložku nebo do vody, nesmí se bát sami, nebát se v noci v lese
bez světla a nesmí se samozřejmě bát jednat s cizími lidmi. Bez
znalosti rizika a ztráty strachu v nekritických situacích nelze jít
cestou prosperity.
Všechny systémy, které budují svůj vliv na šíření strachu je nutné
opustit a odmítnout. Šíření strachu je součástí všech totalitních
systémů včetně křesťanství. O tom svědčí Skutky apoštolů. Zde si
můžeme přečíst, kolikrát svými skutky apoštolové vedeni duchem
Svatým vyvolali u věřících bázeň. Zbavit se strachu je první
podmínkou na cestě k úspěchu a spokojenému životu.
|
O
utrpení |
Utrpení je přirozeným průvodcem člověka v jeho celém životě,
musíme s ním vždy počítat, těšíme se z toho, když jej neprožíváme
a pomáháme druhým, aby ani oni utrpení nemuseli prožívat. Zde
je důležitá prevence a solidarita.
Všechna náboženství obsahují učení vztahující se k utrpení. Ta
rozumná ukazují cestu, jak se utrpení vyhnout, jiná zase ukazují,
jak s utrpením žít. Musíme vědět, jak se zachovat v obou situacích.
Utrpení nesmí být nikdy součástí životního stylu či plánu, ale když
už na člověka přijde, musí mít člověk podmínky k tomu, aby ho co
nejlépe snášel.
Utrpení souvisí buď s nedostatkem ohrožujícím život nebo s bolestí
a poškozením zdraví. Musíme se naučit organizovat soukromý i
společenský život tak, abychom uspokojili všechny životní potřeby
a vyhnuli se zásadnímu nedostatku a také musíme žít tak,
abychom si chránili své zdraví a nepřivodili si jeho poškození
úrazem nebo špatnou životosprávou.
Uspokojování životních potřeb je velmi obsáhlá oblast životního
snažení. Má velmi široké souvislosti v přírodních podmínkách,
stylu života, organizaci společenských vztahů, v organizaci práce a
také v přerozdělování vytvořených statků. Spravedlivá společnost
dbá především na uspokojování hmotných, duchovních i
sociálních potřeb svých občanů.
V péči o zdraví leží hlavní díl odpovědnosti vždy na člověku samém.
A to i v podmínkách, kdy společnost o zdraví svých občanů
odpovědně dbá. Člověk si může poškodit zdraví nesprávným a
neopatrným stylem života. Poškození zdraví vždy vede k utrpení.
s utrpením úzce souvisí naděje. Nikdo ať nikomu naději nebere.
To by byl velký prohřešek proti lidskosti. Vždy naději posilujme,
poukazujme na všechny okolnosti ukazující na vyřešení potíží a
na lepší život. Dávat lidem naději je velkým darem hlavně
v dobách všeobecné beznaděje. I když sami máte pochybnosti,
dejte lidem naději. Říká se, že naděje umírá poslední. Snažte se, aby
naděje mezi lidmi vždy byla. s nadějí člověk vydrží pětkrát více.
Nechci žádné utrpení, nechci ho sám prožívat a nechci, aby ho
prožívali jiní. Jenže utrpení se vždy zcela vyhnout nemůžeme. Když
už někdo utrpení prožívá, ať nezůstane sám. Každá těžká situace je
snesitelnější, když člověk nezůstane sám, když mu někdo pomůže a
má na jeho utrpení účast. Člověku také pomůže, když vidí utrpení
jiných. Ví, že v něm není sám.
Když už tedy utrpení prožíváme, vězme, že tak, jak na nás přišlo,
tak zase může odejít. Posilujme tuto naději. Člověk toho k životu
mnoho nepotřebuje. Má-li nedostatek, lépe ho snáší, když vidí, že
není sám. Jestliže však vidí, že sám má nedostatek, ale jiní si žijí
nad poměry, ať si to nenechá líbit. Vůbec ať si člověk nenechá líbit
utrpení, ať již přichází odkudkoliv. Proti utrpení se aktivně
postavte. Prosaďte si svoji vůlí jeho řešení a odvrácení. Žádný
spravedlivý bůh si naše případné utrpení nepřeje a proto jej
prosme, aby pomohl.
V každé situaci můžeme udělat něco proto, aby se zlepšila. Vždy to
udělejme. Vyhýbejme se utrpení, vždy to chápejme jako
nepřijatelnou situaci. Těm, kteří trpí, solidárně pomozme a když
jim nemůžeme zcela pomoci, tedy jim alespoň situaci usnadněme.
Bohužel, přijde nevyhnutelně doba, ve které pocítíme důsledek
současného nesprávného života. Možná to bude skutečné utrpení
ze kterého nebude úniku. Pak se tedy alespoň poučme a lépe
uspořádejme pro budoucnost své lidské záležitosti.
|
Dopřejte
si všeho |
Nyní jste inkarnovaní, žijete ve svém těle. Jste lidmi. Využijte toho
a mějte se na Zemi dobře. Víte, že člověk toho potřebuje k životu
velmi málo, ale rád si dopřeje i velmi mnoho. Poznejte pravdu,
ale dopřejte si také iluzi. Poznejte všechno, ale jedno musíte.
Musíte být spravedliví.
Zapojte svůj mozek, využívejte svůj rozum, o všem přemýšlejte, vše
hodnoťte, ale spravedlivě. Raději buďte tolerantní než strozí nebo
snad nespravedliví. Tolerance k názorům je přímo povinná. Bůh
Stvořitel si člověka zamiloval a dal mu mnoho darů pro radostný
tělesný život. Nikdy nebudeme schopni svému Stvořiteli dostatečně
poděkovat. Tedy alespoň jeho dary v plné míře využívejme. Plným
životem nejlépe oslavíme Stvořitelovy dary.
Prvním darem je nenáročnost. Oslavme ji tím, že si nebudeme
dělat starosti s tím, co bude zítra. Udělejme však vše pro to, aby
naše budoucnost byla zajištěna. Člověk toho k jídlu a k životu moc
nepotřebuje. Jídla stačí málo, oděv nemusí být nejnovější, trošku
tepla, střechu nad hlavou a hlavně naději. s nadějí vydrží člověk
čtyřikrát více a snad ještě víc. Nikomu neberte naději, naopak ji
vždy sami vzbuzujte. Upozorněte na každou maličkost, která
ukazuje na lepší časy a vyřešení potíží. Druhým darem je
požitkářství. Dopřejte si všeho, co přináší radost. Dlouhý spánek,
dobré jídlo, veselí. Radujte se ze života. Až budete zpět duchy, už
tolik radostí z požitků prožívat nebudete. Pak budou radosti zase
jiné.
Sem patří i rozkoš, například z erotiky a sexu. Ničím se nedejte
odradit. Sexualita je darem od Stvořitele. Potřebujete k ní
partnera, nebo i více partnerů. Plnohodnotné sexuální vztahy se
však rozvíjejí jen v trvalém a věrném partnerství. v ničem se
neomezujte. Dopřejte si všeho, co oběma vyhovuje a vyhovte
v přání svému partnerovi. Lidský sex může být velmi bohatý a
pestrý. Dokážete mít radost z pěkných a dokonalých věcí? Je věcí
módy, kolik věcí kolem sebe člověk shromažďuje. Ale vždy si
pořizujte věci dokonalé, trvanlivé a spolehlivé. Laciné věci se
mohou prodražit. Sami se naučte tvořit dokonalé věci, spolehlivé,
užitečné a pěkné. Budou dobře sloužit i těšit a budou připomínat
šikovnost svého tvůrce.
Velkým darem Stvořitele je naše příroda. Nezapomeňte na ni. Je
krásná po celý rok a můžete-li, prožijte v ní co nejvíce času. Les má
velmi příznivý vliv na celkový tělesný stav. Nespěchejte domů ať
odpočíváte nebo v přírodě pracujete. Příroda dává také své dary.
Lesní plody, byliny, podmínky k rekreaci i ke hrám. Plně užívejte
tělesných radostí, ale i duchovních prožitků. Dopřejte si všeho,
ničemu se nevyhýbejte. Poznejte vše a držte se toho nejlepšího.
Především poznejte realitu světa, ale nebojte se ani iluze.
Nezapomínejte na fantazii a tajemno. Proč by mělo být vše jasné a
jednoduché? Vše jednoduché je, ale proč si to neztajemnit? Život
trvá krátce.
Největší uspokojení a radost však přinášejí uspořádané mezilidské
vztahy. Investujme do všech dobrých lidí, kteří si to zaslouží, i
když nepočítáme, že nám naši snahu hned vrátí. Jsou však věci,
kterých je nutné se vyvarovat. Nejenže sami budeme spravedliví,
ale budeme to vyžadovat i od druhých a zlé lidi opustíme. Až se
napraví, mohou přijít, pak se uvidí. Dalším velkým zlem jsou
drogy. Vyvarujte se tvrdých drog a nikdy je neberte, ani ze
zvědavosti či z nudy. Ničím si nedejte zničit život.
|
Mít jen
málo věcí |
Snažte se vystačit jen s málem věcí. Nekupujte a neshánějte
zbytečnosti, jinak se za chvíli do svého bytu nevejdete. Ztratíte
přehled, co kde je a při úklidu budete překvapeni, co jste kde
našli. Když to však budete potřebovat, nic nenajdete. Shromážděte
nepotřebné věci na jedno místo a počítejte, kolik peněz to stálo.
Mnoho. Pak počítejte, za kolik by to šlo prodat. Za málo. Zkrátka,
máte doma veteš. Věci mají sloužit člověku, ale stane se často, že
člověk slouží věcem.
Byl jsem překvapen, jak vypadá byt, ve kterém je jen málo věcí.
Moc pěkně, hned bych v něm chtěl bydlet. Byt bez krámů je
nádherný a útulný. Nikde nic neleží, všude se dá jít, ve skříních a
policích je přehledný pořádek. Pokud jste šli někdy na delší dobu
do přírody, poznali jste, že člověk toho k životu opravdu moc
nepotřebuje.
Uvědomte si, jak málo věcí člověk k životu potřebuje. Čím méně toho
je, tím lépe. Podle legendy žil starořecký filozof Diogenes v sudu.
Měl dvě misky. Když viděl, že někomu stačí jen jedna miska, druhou
odložil. Ježíš poslal své učedníky do světa s minimem věcí a
pokládal to jako přednost. Trampové jsou také pyšní na to, když
mají jen minimum věcí. Nejsou služebníky věcem. Jistě mě
nepochválí výrobci nejrůznějších předmětů denní spotřeby. Ti by
naopak rádi, aby jejich předměty někdo kupoval, aby měli odbyt.
Nedejte se jimi ovládnout, nedejte se ovládnout reklamou. Cítíte
ve slově reklama slovo klamat?
Nemusíte žít zrovna jako asketové, kteří si života nic neužili.
Naopak, mít málo věcí propaguji k vůli plnému životu, životu
v radosti a volnosti. Věci, to jsou závazky. Místo aby sloužily,
překážejí.
Pokud nejsme schopni věci uložit, pokud máme přeplněné skříně,
pak máme mnoho věcí a nepořádek. Když už někdo potřebuje
hodně věcí, ať si tedy pořídí i hodně skříní, aby každá věc měla své
místo a byla k nalezení. Aby ve skříních neležely věci na sobě,
jedna na druhé bez přehledu.
Vzpomínám si na jednoho filozofa, ten bydlel v rodinném domě.
Obýval jednu místnost a tu postupně pokryl knihami, svazky,
písemnostmi a různými papíry. Nic se nesmělo vyhodit, on byl
totiž archivář. Jeho sestra měla sousední pokoj. Když se
odstěhovala, tak filozof se nastěhoval do jejího pokoje. Tam bylo
zatím dost místa. Když zaplnil papíry i tuto místnost, přestěhoval
se do pokojů po rodičích. I tak se to dá řešit.
S tímto tématem souvisí i zásady kupovat pouze hodnotné
předměty a věci. Kdosi řekl: Nejsem dost bohatý na to, abych
kupoval laciné předměty. Je to pravda. Pokud ovšem cena souvisí
s kvalitou. Tedy kupujme věci kvalitní i když jsou dražší. Lépe
nám slouží a také delší dobu. Proč se trvale zlobit s nedokonalým
výrobkem? Buďto věc skutečně potřebujeme a tak koupíme kvalitní,
nebo ji nepotřebujeme a nekupujeme ji vůbec. Uvedu příklad:
Jedna americká firma prodává v síti svých distributorů kvalitní
ekologické a komfortní čistící přípravky v balení které dlouho
vydrží. Jsou však drahé. Kdo si je koupí, vydělá. Chudí, kteří si je
koupit nemohou, kupují si čistící prostředky v menším balení za
méně peněz, ale v celkovém počtu prodělají.
Proto říkám: žijme si s co nejmenším počtem předmětů denní
spotřeby, mějme pro ně dost místa na přehledné uložení a
kupujme jen kvalitní a trvalé předměty, i když jsou dražší.
|
Státní
moc |
Z mého psaní by se snad zdálo, že jsem stoupencem levice, tedy že
nadržuji prostým lidem a znevýhodňuji pravici, tedy podnikatele,
privilegované a mocné. To bych nerad. Jsem stoupencem všech
společenských tříd a mojí snahou je vnést spravedlivý řád,
přirozenost a uměřenost, tak, aby celá společnost byla vyvážená,
stabilní, spravedlivá a perspektivní. To je cílem veškerého mého
psaní.
Rozhodně neslibuji prostým lidem plné sociální zajištění, vysoký
životní standard a plýtvání. Pokud vláda bude skromná, pokud
nebude plat vyšší než dvacetipětinásobek minimální mzdy, pokud
si mocní nebudou vymýšlet nesmyslné odstupné a stamiliónové
"výhry", pak je morální povinností i prostých lidí se uskromnit.
Musíme za každým majetkem vidět zničené životní prostředí.
Ale zpět ke státní moci. Ohlédněte se do minulosti. Když lidi něco
tížilo, vymysleli v dobré víře nápravu. A hle, situace se zvrtla do
opačného extrému. Snažili jsme se do společnosti vnést řád, byla
z toho totalita a despocie. Usilovali jsme o demokracii a svobodu,
a hle, získali jsme chaos a bezvládí. Spravedlivé požadavky
prosadila až revoluce a náhle vzniklo ničím neospravedlnitelná
genocida. Nějak se nám nedaří jít rovnou cestou, jen cesta ode zdi
ke zdi, z jednoho extrému do druhého. Co s tím?
Mým představám o spravedlivém uspořádání společnosti je
nejbližší model socialismu s lidskou tváří z let 1968-69. Byl to tak
dobrý systém, že dokonce vadil i západním demokraciím.
Doporučuji tedy podobný model: totalita a svoboda současně.
Svoboda bude v oblasti poznání, názorů, postojů, životního
programu, víry, přesvědčení a osobní spotřeby a soukromí. Totalita
bude v oblasti moci a vlády.
Omezujícími pravidly bude řízena oblast ekonomiky, podnikání a
služeb, tedy napůl svoboda, napůl totalita. Nač vlastně máme
parlament, když se v něm lidé hádají a nakonec vytvoří místo
spravedlivého a přehledného zákona paskvil složitý kvůli možnosti
jeho snadného obcházení? Představte si, že by náš parlament měl
na programu desatero božích přikázání? Co by z toho provedl?
Podle mne se parlamentní systém přežil. Poslanci jsou lobováni,
takže nakonec stejně vládne ten, kdo má peníze. Bohužel, stínová
ekonomika přerostla komunistům přes hlavu a nyní vše
kontroluje. Dobrá tedy, ať kontroluje, ale ať nese i odpovědnost, ať
se neskrývá za volenými představiteli moci. Předkládám tento
model řízení společnosti:
Popis schéma: Hlavní oporou moci je prezident. Má právo
konečného rozhodnutí. Je volen senátem. Senát je dědičně
obsazován zástupci z nejbohatších a nejvlivnějších rodin. Proč?
Protože tito ve skutečnosti stejně vládnou, jen jsou schováni a
odpovědnost předali voleným zástupcům. Počet míst v senátu je
omezen a místo je možno zdědit i koupit. Senát je hlavní zárukou
řádu, stability a perspektivy společnosti. Řídí vládu a ta celou
správu. Tato vychází ze všeobecných voleb. Vláda a správa slouží
národu a řídí jej. Národ jsme my všichni. Svoji nespokojenost
sdělujeme politickým stranám a ty vlastní sdělovací prostředky a
v nich situaci názorově řeší. Do sdělovacích prostředků má
pochopitelně volný přístup i vláda. Zákonodárný sbor je omezený
kolektiv právníků, myslitelů a filozofů, nejvýše dvacet zástupců,
prostých, inteligence i podnikatelů a moci. Ručí za to svojí
svobodou, že zákony budou spravedlivé, přehledné, jednoznačné a
jednoduché.
Mimo tento systém stojí samostatné soudy. Soud je nutno chápat
jako poslední instanci dovolání se spravedlnosti, když všechna
předcházející jednání vyčerpala neúspěšně všechny možnosti.
Nesmí být nástrojem vychytralých proti neprůbojným ani
bohatých proti chudým. Doporučuji jednu zásadu: kdo někoho
obviní a obvinění neobhájí, ať je potrestán trestem, kterým hrozil
svému konkurentu. Zákon je špatný a nepřehledný, když u soudu
vyhrává ten, kdo více zaplatil svému advokátovi. Zákony musí
být tak jasné, aby advokátů nebylo zapotřebí. Příkladem mohou
být pravidla silničního provozu. Zde je vždy jasná míra zavinění.
Naopak, mnohé zákony znemožní věci řešit jinak než
kompromisem, to je však to nejhorší řešení.
Všichni víme, co je úkolem moci a správy. Obecně vnést do
společnosti spravedlivý řád, stabilitu, bezpečnost a perspektivu. Co
to tedy znamená, co je tedy úkolem moci a správy? Především
kontroluje ekonomickou oblast. Stanoví daně, odvody, půjčuje
peníze. Některé země zavedly progresivní daň. Není to špatné, ale
neřeší to vše. Místo progresivní daně navrhuji stanovit maximální
příjem pro osobní spotřebu na dvacetipětinásobek minimální
mzdy. s majetkem navíc se má investovat, podnikat, sponzorovat,
vytvářet nadace a rezervy.
Dále moc a správa zajišťuje uspokojování životních potřeb. Jsem
pro skromnost, hmotné zajištění nesmí být prvořadým cílem
občana. Moc a správa tedy reguluje trh. Něco mezi plánovanou a
tržní ekonomikou. Oboje je extrém, který škodí.
Třetím hlavním úkolem státní moci je zajistit bezpečnost před
všemi negativními jevy ve společnosti a před ohrožením vnějším.
Každý má být vycvičen na vojáka, ale ne každý se pro vojenskou
službu hodí. Jak ale zjistit, kdo je rozený voják a kdo vojenský
analfabet? Tedy, vycvičit v ročním intenzivním kurzu všechny.
Pak se rozhodne, kdo bude vojákem a kdo policistou.
s bezpečností souvisí i likvidace distributorů drog a stínové
ekonomiky. úkolem správy je rovněž organizování základního a
všeobecného vzdělání, odborné vzdělání svěřte těm, pro koho se
odborník vychovává. Správa také zajistí sociální zajištění dětí,
nemocných a důchodců.
Zdravotnictví na principech solidárního pojištění asi fungovat
nemůže, protože chybějí regulační principy. Ať správa tedy řídí i
zdravotnictví.
Doprava je další oblastí, kterou by měla řešit správa. Doprava totiž
souvisí s dopravními cestami, které soukromá osoba nemůže
zajistit. Doprava má také zásadní důležitost pro fungování
společnosti.
Také spoje musí správa kontrolovat. I pošty, telefony a
telekomunikace mají rovněž zásadní vliv na existenci a stabilitě
civilizace. Řídit tyto organizace znamená mít i podíl na moci.
Získávání surovin také nemůže být ponecháno náhodě tržních sil.
Bez surovin nebo s drahými surovinami je ohrožen průmysl.
Některé suroviny jsou již dávno považovány za strategické. Také
energie a její přenos musí být pod kontrolou společnosti. Jakou
formu tato kontrola bude mít, to záleží na situaci v té které
společnosti a na mnoha dalších okolnostech.
Vyjmenoval jsem hlavní oblasti společnosti, ve kterých by se měla
projevit kontrola a řízení ze strany moci a správy. k tomu ještě
patří řízení vnitřních a mezinárodních vztahů. Dohodnout se dá
cokoliv. Možná, že příští vývoj změní naše současné představy o
tom, co má společnost řídit, kontrolovat a co má nechat působení
konkurenčních vztahů, tržních sil. Jsou však oblasti, které veřejná
správa řídit nemůže.
Kolik státní moci na to všechno dát jako daň z vlastních zdrojů?
Moc rád bych napsal, že desetiprocentní zdanění musí stačit. Ale to
nejde. v otázce daní se musíme spokojit se dvěmi podmínkami: 1.
Veškerý tok daní bude přehledný a kontrolovatelný a 2.
minimum daní se bude přerozdělovat mezi regiony, státem a
federací. Kdybychom chtěli po správě a moci, aby chránila životní
prostředí, asi bychom nutili kozla, aby se stal zahradníkem.
Nechtějme po správě, aby sama sebe omezovala. Ekologický
ministr nemůže stát proti zájmům ministrů ekonomických. Ekologii
si musí pohlídat sami aktivisté a přispět k ní musí každý občan. Ve
všech vypsaných oblastech navrhuji zavést přísný řád, přísnou
totalitu. Kdo se proviní, bude potrestán. Ano, zde totalitu. A do
kterých oblastí tedy zavést svobodu a volnost? To je přece
obsahem Deklarace lidských práv a svobod.
Za hlavní svobodu považuji možnost svobodného myšlení,
svobodného vyjadřování názorů, postojů a zájmů, tedy svobodu
vyjadřování. Bohužel, nyní ten, kdo nemá peníze, své názory
rozšířit nemůže. Pomohlo by vydávat časopis, který by byl povinen
zveřejnit jakýkoliv názor, omezen by byl jen rozsah příspěvku. Pro
každou oblast jeden časopis. Pro filozofii, politiku, sociologii a
náboženství. Věřím, že v krátkém čase by se názory sblížily. Za
druhou hlavní svobodu považuji svobodu náboženskou. Ať si
každý vyznává svého boha. Od společnosti neočekávám nic jiného,
než že nebude likvidovat myšlení lidem s telepatickými a
mystickými schopnostmi, jak se to nyní na psychiatrii děje.
Na třetí místo kladu všechna ostatní práva a svobody. Stát má
v otázce práv a svobod jen jednu funkci: zajistit, aby občan mohl
práv a svobod skutečně využívat, aby mu nic nebránilo. Kdo má
práva, musí mít i povinnosti, abychom dospěli k vyváženému
stavu. Jaké povinnosti tedy občanu připisuji? Deklarace jednu
povinnost zmiňuje: člověk je dobré společnosti povinen... čím?
Především si každý člověk bude vážit svých vůdců, kteří budují
spravedlivou, perspektivní a stabilní společnost. Bude je ctít a
bude jim pomáhat, bude spolupracovat. Občan je povinen ctít a
dodržovat spravedlivé zákony a řády. Musí pracovat ve prospěch
celé společnosti, tedy i podnikání je formou práce, rozhodující je
prospěšnost a odpovědnost. Občan musí být také solidární se
všemi, kdo to potřebují. Každý z nás musí být statečný. Každý den
a každou hodinu nám může jít o život, však víme, že tělesnou smrtí
nic nekončí. I všední statečnosti je třeba. Na dobré, spravedlivé
společnosti musíme mít podíl všichni.
|
Vztah k
přírodě |
Vztah člověka k přírodě je základním ukazatelem společenské
vyspělosti. Víme, že člověk byl stvořen, aby pomohl starat se bohu o
přírodu, aby se stal jejím správcem. Je však pravda, že současně
člověk přírodu musí využívat sám pro sebe, aby přežil. A protože je
vše kontraproduktivní, tak čím více má být člověk správcem
přírody, tím více ji potřebuje a tím ji také ničí.
Takže po mnoha zkušenostech můžeme říci, že stav přírody, o
kterou se má člověk starat, se stává limitním faktorem pro život
člověka a jeho civilizace. Čím primitivnější je společnost, tím má
větší naději na dlouhé přežití. Čím je společnost složitější a lidnatější,
tím kratší je doba jejího trvání.
Protože před námi stojí úkol vybudovat novou společnost, musíme
se zabývat především vztahem člověka k přírodě. Naší snahou
pochopitelně bude vytvořit společnost s co největším horizontem
existenční naděje. Jedním limitním faktorem je lidnatost. Budeme
se snažit držet co nejmenší lidnatost, ovšem i minimum má své
hranice. První hranicí je funkčnost společnosti, druhou hranicí je
dostatek genetického fondu.
Ukazuje se, že oba limity minima přesáhneme, když udržíme
lidnatost na třetině až polovině současného stavu. Bude to stát jisté
odříkání a organizační námahu. Každá nemocná společnost má
snahu být co nejlidnatější. Takže až budete svědky nárůstu počtu
obyvatelstva, můžete mít jistotu, že zánik civilizace se nezadržitelně
blíží.
Druhou stranou této otázky je vlastní vztah k přírodě. z přírody
bereme energii, suroviny a potraviny. k přírodě se také chováme
způsobem, který odráží společenské vztahy. Nečekejme, že ochranu
přírody vyřeší nějaké ministerstvo. To není z principu možné. Zde
musí zasáhnout dobrovolné organizace, které nejsou spojeny
s ekonomickou oblastí. Všechny průpovídky, že co není ekologické
není ekonomické jsou jen průpovídkami, ale skutečný vztah je
vzdálený a nepřímý. Kdyby nesouviselo všechno se vším, ani tyto
vztahy bychom nenalezli. Platí však, že ekologie je limitem
ekonomiky. Nemůžeme žít v nadbytku a bohatství, protože za vším
musíme vidět zničenou přírodu. Někde se brát musí. Naučili jsme
se říkat, že si přírodu půjčujeme od dětí. Kdo však budou děti našich
dětí? Zase my sami v příští inkarnaci. Takže příroda je pro náš
příští život.
A příroda není jen pro nás. Je pro sebe samu. Za každý ztracený
rostlinný nebo živočišný druh budeme potrestáni. Začnou-li se
ztrácet druhy, dojde brzy i na člověka. Při využívání přírody
nesmíme myslet v první řadě na sebe nebo na lidstvo. To už by
bylo pozdě. Musíme myslet na každý druh, nesmíme dopustit
ohrožení žádného druhu. Budeme si přát krásnou přírodu. Divoká,
člověkem nepoznamenaná příroda je krásná a krásná je i příroda
člověkem nezanedbaná. Tak tedy necháme buď přírodu svému
osudu nebo ji s láskou a pílí obděláme.
A co nás čeká aktuálně za několik let? Budeme zalesňovat. Mladé
lesní stromky dusí tráva, okusuje je lesní zvěř a schnou. Kromě
lesa budeme sázet i ovocné sady. v době neúrody budeme dbát o
to, abychom uchovali semena rostlin pro sadbu a dostatečný počet
všech domácích zvířat pro jejich další rozšíření. Hlavně však
přestaneme znečišťovat přírodu, lesy, vodu a vzduch.
|
Vztah ke
zvířatům |
V současné době jsem svědkem velké nadřazenosti člověka nad
zvířaty. Tento jev je tak rozšířený, že musím na něj reagovat. Čím se
člověk liší od zvířat? Především vyšší inteligencí. Jeho inteligence
je výrazně vyšší než u všech známých zvířat. Ke své práci a obraně
musí používat nástroje, to, že nemá srst a musí se odívat, je také
lidský rys. Ale je to všechno dostatečný důvod k tomu, aby si mohl
myslet, že myslí jen on sám, že zvířata jsou primitivní, že je může
zabíjet jen do počtu, že zvířata nejsou schopna citového vztahu?
Může si člověk myslet, že jeho zájmy stojí vysoko nad zájmy zvířat?
Může si člověk myslet, že zvířata jsou tu jen od toho, aby mu sloužila
a tím pádem je možné je dělit na užitečná, užitková, neužitečná a
škodlivá?
Postoj člověka ke zvířatům je skutečně svérázný. Je to jeden z důvodů
trestu. Za svůj špatný vztah ke zvířatům bude člověk potrestán. A co
potom?
Pak si člověk musí uvědomit, že každé zvíře má v přírodě své místo.
Nejen v potravním řetězci. Mimochodem, na vrcholu potravního
řetězce nestojí jen člověk. Takových vrcholů, lze-li to tak nazvat, je
mnoho. Lépe je mluvit o potravním systému. Nejedná se o
pyramidu, ale o vzájemně velmi propletené a kombinované
vztahy. Chce-li se člověk stavět na pomyslný vrchol potravního
řetězce, pak ať nad sebe postaví virus a bakterii, neboť ty jsou
schopny člověka sežrat.
Člověk si tedy musí uvědomit, že vztahy mezi živočichy nejsou jen
potravní, ale i v "dělbě práce", ovlivňování životního prostředí a ve
složitých vztazích symbiotických. Biologická rovnováha je velmi
labilní a poruší-li se statika v existenci jediného druhu, může se
jako lavina tato porucha rozšířit.
Měli bychom si všimnout, že v živočišné říši žije mnoho druhů
v každém biotopu rozlišených podle inteligence. Člověk by neměl
dále podceňovat inteligenci mnoha zvířat. Veškeré živočichy
každého biotopu lze seřadit do plynulé řady podle inteligence,
která se projevuje v míře sebeuvědomování a duševních
schopnostech a dovednostech. Tak zraje duch, který se může
vyvinout až v ducha člověka. Každý lidský duch byl dříve některým
z inteligentních zvířat. Koněm, psem, krávou nebo kočkou. Jenže
lidským duchem se nestane ten, kdo jako zvíře byl člověkem
týrán. A stane-li se, pak je to duch zločince, který lidi nenávidí a
snaží se jim mstít i když už ani neví proč.
Nyní, když víme, že každé zvíře má vyspělou duši, kterou je nutné
naučit lásce k člověku, jistě upravíme i svůj vztah ke zvířatům. Na
některých planetách dovedli vztah ke zvířatům až k vegetariánství,
u pozemských národů se setkáme se zbožštěním krav nebo koček.
Psy ani v naši civilizaci nezabíjíme, jen jsme ještě nenalezli etické
normy pro vztah ke zvířatům.
Kromě toho, že se k nim budeme chovat tak, aby měli důvod člověka
milovat nebo aspoň dobře snášet, vždy zajistíme, aby mláďata
mohla vyrůstat se svoji matkou. Kuřata patří ke kvočně a vajíčka
patří pod kvočnu, ne do líhně. Vůbec drůbež není jen maso do počtu,
jsou to živé bytosti se specifickými potřebami. Nejblíže člověku jsou
však kočky, psi a koně. Tito by měli dostat své jméno a měli
bychom na ně mít čas. Chtějí se lísat ke svému člověku, chtějí si
s ním hrát.Mají právo na výběh v přírodě, na pravidelné jídlo a
ochranu před týráním. Týrání musí být trestným činem. Na lásku
člověka mají nárok úplně všechna zvířata.
|
Vztah k
umění |
Každá společnost má své charakteristické vlastnosti. Vyspělost
zemědělství a řemesel, architekturu soukromých a veřejných
staveb, legendy a pověsti, náboženství, obchodní a společenské
vztahy, způsob zábavy, filozofické představy a také umění.
Když někam cestujeme, snažíme se, kromě vzpomínek a poznání,
přivést také malý umělecký předmět, například suvenýr. Je pravda,
že umělecká úroveň suvenýrů nemusí být jednoznačně dobrá. Ale co
je to umělecká úroveň? Je to snad řemeslné propracování, úroveň
nápadu nebo snad duchovní náboj? Snad všechno dohromady.
v každém případě umění vypovídá o společenské úrovni
společnosti.
Je to završení řemeslného umu a estetického cítění. Je to i něco
navíc. Každý dobrý výrobek je současně užitečný i pěkný. To je
první část umění. Ta důležitá pro úplně všechny. Všichni denně
potřebujeme kolem sebe mít pěkné věci. Pěkné prostředí se vším
všudy. Když tedy už něco vyrábíme, ať je to i pěkné pro radost.
Umění je však i něco vyššího a ukazuje na duchovní úroveň
společnosti. Když archeologové našli sošky nebo malby,
hodnocení civilizace bylo vyšší. Právě naše lidství se musí
projevovat v umělecké činnosti. Je pravda, nejprve uděláme vše, co
potřebujeme k zajištění životních potřeb, ale pak si sedneme a
umělecky tvoříme. A nejen proto, aby ve vykopávkách našli něco
zajímavého. Tvoříme pro radost, abychom si dokázali na co
máme a také proto, abychom mohli dát dárek našim přátelům.
Vyrábět pěkné věci je druhou stránkou lidského bytí.
Třetí a pro budoucnost nejdůležitější stránkou vztahu člověka
k umění je tvorba trvalých uměleckých hodnot. Zpravidla je
spojena s privilegovanou společenskou vrstvou, tak tomu bylo u
mnoha společností, nejen u křesťanské. Uměleckými skvosty byly
zdobeny veřejné místnosti, kde je mohlo spatřit mnoho lidí.
Obrazy a sochy se dostaly do galerií a muzeí. Tam je můžeme
obdivovat nejen my, ale i naši potomci. Že se umělecká díla
ztrácejí, ukazuje na jejich slábnoucí společenskou a rostoucí
sběratelskou hodnotu. Každého zloděje uměleckých děl je nutné
najít a přísně potrestat. Kolik jen bychom toho mohli vědět o
starém Egyptě, kdyby nebylo vandalů a zlodějů! Spálením knihovny
zanikla celá civilizace, která trvala několik tisíciletí.
Vytvářejme a chraňme umělecká díla. Chraňme umělecká díla všech
civilizací, uchovejme je v muzeích jako svědectví umu, šikovnosti
a duchovní vyspělosti našich předků a minulých civilizací. A také
tvořme nová díla. Každý, kdo je schopen vytvořit skutečné
umělecké dílo, je hoden uznání a zajištění, aby mohl tvořit. Co
však uděláme se současným uměním? Však i ono je svědectvím své
doby. Jeho úroveň plně odpovídá úrovni naší doby. I současné
umění má právo, aby bylo pro výstrahu příštím generacím
uchováno.
|
Být v
sektě |
Už dávno nepatří monopol duchovní služby katolické církvi. Je zde
mnoho dalších církví a sekt usilujících o místo na slunci, duše a
prostředky. Křesťanství zdecimovalo poznání natolik, že lidé berou
každý pramínek duchovního poznání a jsou ochotni za něj draze
zaplatit. Některé sekty, zaměřené na předávání duchovního
poznání jsou schopny člověka zcela finančně zruinovat. Mnoho lidí
již dávno zjistilo, že právě vlastní sekta je velmi výnosným
zdrojem zisku. K tomu je nutno mít vlastního ducha alespoň
druhé duchovní třídy a schopnost se s ním domluvit.
Sekty potřebují duše, duchy a prostředky. Jakmile toto mají,
nastupují cestu prosperity pro své věrné. Kupodivu, získají-li
navíc přízeň mocných, neuzavírají se do izolace (tajná sdružení,
esoterické společnosti), ale lákají další lidi s cílem je využít. Tyto
praktiky však skončí rozvojem konkurence i v této oblasti. Zde
bude působit tvrdá soutěž, protože nápad bude klíčem k prosperitě
ve všech oblastech společenského života. Až budou duchové
zapojeni do sekt a lidé budou schopni inkarnovat jako převtělenci
v rámci vlastního klanu (sekty), pak se teprve soutěž naplno
rozvine. Budeme soutěžit ve výchově, v didaktice, čili, jak se
nejlépe připravit na duchovní posmrtnou službu (věčný život).
v současné době je však aktuální zapojení se do některé sekty. Lidé
jsou lákání do sekt, tuto tradici u nás zahájili Svědkové Jehovovi a
dosáhli v tom velkého mistrovství. Také mám svoji zkušenost a
jsem tomu velmi rád. Půjčil jsem si od souseda Strážnou věž a hned
v sobotu mne navštívili, chodí obvykle dva. Viděli mé velké
rozpaky, domluvili jsme se, že si ji přečtu a za čtrnáct dní že se
uvidíme. Přišel jeden již za týden, já jsem však již byl připraven.
Především jsem si srovnal jejich texty s Písmem. Zjistil jsem, že
texty volně upravují a tím jim dávají jiný smysl a že jejich odkazy
se týkají textu jen gramaticky, nikoliv obsahově shodného.
Dovolil jsem si pustit magnetofon a rozhovor jsem nahrál. Snažil
jsem se Luboše přesvědčit, že nemohou dělat z Ježíše mstitele, když
dával především lásku. Jestliže z nebe spadne hvězda a otevře jícen
propasti, nemůže jícen otevřít Ježíš a tak dále. Po hodině dvou
monologů jsem se začal ptát na podrobnosti života jejich církve, na
odmítání darování krve včetně autotransfúze, neslavení vlastního
svátku a narozenin, na vztah k podnikání, majetku a světským
radostem. Nevyháněl jsem jej, sám měl najednou naspěch.
Nezdržoval jsem ho.
Nyní se takto ptám rovnou každého, kdo mne láká do své sekty.
Jakým pro mne budou přínosem, co nabízí, jaké mají podmínky
pro změnu mého života, jaký mají vztah k podnikání a
prostředkům (majetku), jaké životní radosti uznávají a kterých se
chtějí vzdát, jakým způsobem meditují, zda uznávají reinkarnaci,
které lidské potřeby uznávají, jaký je jejich vztah k sexualitě, jak
slaví svátky svých členů, jaké funkce ve správě jejich členové
zastávají, jaké společné akce pořádají a nikdy se nezapomenu
zeptat, kteří duchové jejich prosperitu garantují a jakou mají
duchovní třídu. Pokud mám kontakt na vyššího ducha nebo
pokud mi jejich program nevyhovuje, odmítnu je. Důležité je se
zeptat, čeho se mám vzdát. Pokud bych se měl vzdát svého
životního poslání, také je pro mne tato sekta nevyhovující. Vstup
je vážným rozhodnutím. Musím proto vědět, za jakých podmínek
budu moci vystoupit. Ne, že bych se sektám vyhýbal. Být v sektě je
užitečné, ale jak v které.
Můžete se setkat s někým, kdo vás bude lákat do nějaké církve či
sekty. Zajímavé, že dobré nabízí málokdo, ale tam, kde vás
zneužijí a okradou, to nabízí kdekdo. Než někam vstoupíte, řádně
se na všechno vyptejte. Zde nabízím několik otázek, je možné si
vybrat, položit všechny nebo si i přidat. To, co řeknou, lze
považovat za slib a když se reálná situace bude lišit, lze to vzít za
dostatečný důvod k opuštění církve či sekty.
1) v kolika zemích je registrována, má stoupence?
2) Kolik má celkem stoupenců?
3) Jaké má příjmy a odkud?
4) Co musí člověk splnit, aby byl přijat?
5) Za jakých okolností lze vystoupit?
6) Kolik lidí již vystoupilo, znám někoho?
7) Které duchovní a teoretické prameny uznává?
8) Je možné uplatnit vlastní odlišný názor?
9) Lze oficiální názory kritizovat?
10) Je oficiální učení závazné nebo doporučené?
11) Odlišuje učení síly zla a síly dobra?
12) Jaké mají síly dobra zásluhy?
13) Čím se síly zla provinily?
14) Co je hlavním charakterem sil dobra a zla?
15) Jaké mají síly dobra přínos pro mne, pro společnost?
16) Jaký je vztah k (mému, celkově) majetku?
17) Jak jsou vysoké roční příspěvky?
18) Mohu církvi/sektě věnovat všechen svůj majetek?
19) Mohu si i nadále svobodně vybírat své přátele (životního partnera)?
20) Mohu se dále stýkat se svojí rodinou?
21) Jak působí církev/sekta na společnost, jaký má společenský program?
22) Jaké proroctví naplňuje?
23) Mohu politicky pracovat v nějaké politické straně?
24) Čeho se musím vzdát?
25) Jaký je charakter duchovního života?
26) Co je obsahem seberealizace?
27) Jaké duchovní dary lze získat?
28) Čím bude zajištěn můj osobní růst?
29) Jaké výhody z členství/příslušnosti získám?
30) Můžete mi nyní půjčit peníze?
Za přirozenou víru odpovídám na tyto dotazy asi takto: Nevím,
zda bude někde registrována, záleží na okolnostech. Příjmy má
pouze od členů a jsou na konkrétní účel. Jediné, co od lidí
očekávám, že si přečtou tuto brožurku a že o ní budou přemýšlet.
Přeji si, aby každý používal vlastní rozum a hledal v informačním
šumu pravé poznání. Rozhodující je cesta, kterou poznání
otevírá. Nelze ukázat na síly dobra a síly zla. Rozhodující jsou
činy. Za hlavní charakteristiku zla považuji netoleranci. Člověk
nesmí být na ničem zcela závislý (na drogách, ideologii, lidech,
postavení). Přirozená víra ukazuje sjednocující duchovní cestu.
Jejím cílem je společnost bez církví a sekt ve které lidé sami
uznávají skutečné duchovní síly a dodržují jejich program a
sjednocující řád.
Proroctví uznává jen jedno: Co si člověk zařídí a prosadí, to bude
v soukromí i společnosti mít.
|
Privilegovaná
cesta |
Žádná stabilní společnost není rovnostářská. Lidé se v každé
společnosti dělí podle stupně svého zapojení a postavení, protože
lidští duchové mají různý stupeň vyspělosti.
Nyní, na konci druhého tisíciletí se za privilegované považují ti,
kteří mají rozhodující vliv na společenské dění a tučné konto
v bance. Je jisté, že tito lidé jsou také velmi zaměstnaní a jejich
postavení je nejisté. Mají nedostatek času a často žijí ve stresu.
Takové rozlišení je dáno charakterem planety. Naše planeta byla
nevyhraněná a mimozemské síly usilovaly o negativní statut, to
znamená, že by společnost na Zemi byla řízena negativními silami
a budila negativní energii a emoce.
Nyní se statut planety změnil na pozitivní a tím se změní i
charakter celé společnosti. Nyní bude i jiný pohled na to, kdo je
prostý a kdo je privilegovaný.
Odznakem privilegovaného postavení už nebude majetek. Není
to možné z toho důvodu, že pozemské zdroje jsou již vyčerpány a za
každým majetkem je nutné vidět zničené životní prostředí.
Odznakem privilegovaného postavení nebude ani vliv na
společenské dění. Řídící funkce ve společnosti budou formou
služby. Tito lidé budou i nadále velmi zaměstnaní a budou mít i
nadále nedostatek času a budou i nadále svázáni přísnou
konvencí, která jim znemožňuje volný pohyb.
Privilegovanými nebudou ani ti, kteří budou mít velké znalosti o
tom, co již bylo nalezeno a zapsáno, protože poznání bude
majetkem všech a přístupné všem, kteří o ně budou mít zájem.
Privilegovaná cesta povede životem žitým naplno ve spolupráci
s duchovním světem. Půjde o určitý životní styl naplněný
pozitivními emocemi a cestou inspirovanou a vedenou
duchovními průvodci. Tímto životním stylem rozumím zajištěnou
inkarnaci. v zajištěné inkarnaci má každý člověk dán důstojný
životní program odpovídající jeho schopnostem a umožňující další
duchovní růst, pak duchovního průvodce, který bude člověka na
jeho tvůrčí cestě řídit, inspirovat a chránit. Za třetí bude člověk
v zajištěné inkarnaci zajištěný hmotně, bude mít jistotu, že se
nedostane do neřešitelné situace a nakonec bude mít také svého
předurčeného partnera, se kterým bude dobře vycházet po celou
privilegovanou inkarnaci. Privilegovaný člověk bude pohodový,
spokojený a často bude šířit a prožívat silné pozitivní emoce. Bude
mít zajištěn přísun prostředků v rámci dělby práce (seberealizace)
v tvůrčí činnosti, bude mít dostatek času na osobní růst a odpočinek,
bude mít dostatek prostředků na důstojný životní standard, nebude
dělat zbytečnou práci, nebude mít sexuální zábrany, pouze
společenský cit, nebude lidem na obtíž, naopak bude do svého
okolí šířit pohodu a radost a bude žádaným společníkem.
Jak se stát privilegovaným? Především je nutné mít dobré srdce,
vyčistit své svědomí a obrátit se ke správnému bohu. Bohů máme
nyní na výběr, Evropané mohou volit křesťanského Ježíše, patrona
Evropy Dia Olympského, skutečně privilegovaní patří Osiridovi, ti
co si myslí, že jsou mimozemšťané, ať se obrátí ke svému
inkarnačnímu bohu Takaelovi. Jaký bůh, takový duchovní
průvodce a takový život.
Kdo chce být v příštím věku privilegovaný a žít pouze v zajištěných
inkarnacích, musí kromě správné orientace, čistého svědomí,
dobrého srdce, otevření se duchovnímu světu, také přijmout cestu
prospěšnosti, odpovědnosti a solidarity. Privilegovaná cesta, to je
cesta radostného života žitého naplno.
|
Názor
na sportku |
Pro sázející sportky bych zde uvedl několik základních
zákonitostí. Kdo má zájem o podrobnosti, ať si o ně napíše.
Sportku si nenechejte vzít, je to jeden ze způsobů, jak vám
duchovní svět může pomoci k penězům.
Hádá se 6 čísel ze 49 a v celém souboru možných kombinací je
počet uhádnutých čísel následující:
počet uhádnutých čísel
počet kombinací ve kterých jsou: |
počet uhádnutých čísel
----- počet kombinací které mohou nastat: |
0 1
* 43 * 42 * 41 * 40 * 39 * 38
1 6 * 43 * 42 * 41 * 40 * 39 * 6
2 15 * 43 * 42 * 41 * 40 * 6 * 5
3 20 * 43 * 42 * 41 * 6 * 5 * 4
4 15 * 43 * 42 * 6 * 5 * 4 * 3
5 6 * 43 * 6 * 5 * 4 * 3 * 2
6 1 * 6 * 5 * 4 * 3 * 2 * 1
|
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720 |
= 6 096 454
= 5 775 588
= 1 851 150
= 246 820
= 13 545
= 258
= 1 |
|
Druhé pořadí je zvláštním případem pořadí třetího:
5 258 6 třetí pořadí 258 - 6 = 252
5 + D druhé pořadí 6
Počet kombinací pro
jednotlivá výherní pořadí je následující: |
pořadí počet
pravděpodobnost procenta |
1. 1
2. 6
3. 252
4. 13545
5. 246820 |
|
1 : 13983820
1 : 2330636.
1 : 55491
1 : 1032
1 : 56 |
0.000007511
0.000042908
0.001802083
0.096862083
1.76504240 |
|
Spočítat se dá leccos. Pro pravděpodobnost výhry se počítají nejen
kombinační čísla, ale uplatní se i Pascalův trojúhelník. Věnoval jsem
se Sportce několik let a došel jsem k závěru, že systém On line
umožňuje vůbec nevyplácet první pořadí. To si vysvětluji tím, že
Sportka není sociální solidární ústav, ale organizace na podporu
sportu.
|
Emoce |
Lidé, kteří řeší duchovní záležitosti poznali, že nyní žijeme ve
zlomové době. Prožíváme v duchovní oblasti velké epochální
změny. Naše planeta byla prohlášena za planetu pozitivní, tedy ze
systém řízený pozitivní energií s pozitivními emocemi. Až do této
doby byla naše planeta nevyhraněná a duchovní světy o její
charakter sváděly tvrdé boje.
Proces v duchovním světě byl velmi dramatický, celkové zničení
planety se stalo reálnou hrozbou která trvá. Vyřešení duchovních
otázek však přineslo celkovou úlevu a celkové zklidnění situace.
Nyní nadešel čas, abychom se zabývali emocemi a poznali systém.
Emotivní orientaci lze zjistit jednoduchým testem stejně jako
orientaci hodnotovou.
Nyní nadešel čas, kdy jsme schopni říci, co jsou síly zla a co jsou
síly dobra. Zlý je nikoli ten, kdo prožívá a sděluje negativní
emoce, ale ten, kdo u jiného neodůvodněně negativní emoce budí.
Síly, které neodůvodněně budí negativní emoce jsou silami zla.
Jisté je, že i nevhodné pozitivní emoce mohou budit emoce
negativní. Vhodné jednání je vždy uměřené a přirozené.
Vyvzpomínal jsem si přes dvěstědvacet různých emocí a seřadil je
do systému ve kterém jsem je vyhodnotil podle následujících
šestnácti kriterií: bodové vyjádření:
|
5
4 3 2 |
1 |
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11. |
Porucha jednání
Porucha komunikace
Nechá si to pro sebe
Jde o afekt
Obranný stav
Prosazuje vůli
Souvisí s magií
Manipulace davu
Jde o prožívání
Přenáší se ta samá
Budí emoce |
Přijatelné jednání
Dobrá komunikace
Sděluje emoce
Trvalý mírný stav
Ničemu nebrání
Nic prosadit nelze
Magie se netýká
Manipulovat nelze
Jde o vlastnost
Nepřenáší se
Neprovokuje emoce |
12.
13.
14.
15.
16. |
Společně se posilují
Působí na okolí
Intimní emoce
Emoce kolektivu, davu
Obracení k bohu |
Neposilují se
Je to jeho věc
Sděluje to všem
Nelze společně prožívat
K bohu se obracet nelze |
xxxxxx |
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx |
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx |
Každou z 223 emocí (seznam není úplný) jsem vyhodnotil podle
této tabulky a zpracoval na počítači.
Program sleduje vztahy mezi emocemi a jejich charakteristikami.
Shodu mezi emocemi lze vyjádřit křivkou spojující v grafu tyto
hodnoty:
počet 4 8 10 28 45 50
rozdíl hodnot 3 20 581 301 91 19
Body v tabulce přiřazené jednotlivým emocím jsou však jen
orientační, protože každý by hodnotil charakter jednotlivých
emocí jinak. Vztahy mezi charakteristikami jsou tyto: Malý rozdíl:
1 a 2 (1), 1 a 4 (10), 1 a 5 (9), 2 a 4 (12), 2 a 5 (5), 5 a 6 (12), 6 a 8
(12), 8 a 12 (13), 8 a 15 (9), 10 a 11 (13), 10 a 12 (8), 11 a 12 (12), 11 a
13 (9), 12 a 15 (13). Velký rozdíl: 1 a 16 (40), 2 a 16 (40), 3 a 13 (35),
5 a 16 (37)
Základní tabulka emocí:
001 |
prázdnota |
3251111151111515 |
002 |
nicota |
3251111151111515 |
003 |
pohoda |
1151111353131535 |
004 |
zamilovanost |
153131251534515 |
005 |
marnost |
4451131451131535 |
006 |
touha |
1153155553551155 |
007 |
smutek |
4451311422113555 |
008 |
neklid |
2451531434231455 |
009 |
uspokojení |
1151111554241445 |
010 |
víra |
1151145534251455 |
011 |
přesvědčení |
1151344534251445 |
012 |
nedůvěra |
4551543434243452 |
013 |
sklíčenost |
5553111153143515 |
014 |
sebedůvěra |
2141555531111535 |
015 |
vztek |
5535553354354225 |
016 |
agrese |
5515553555455251 |
017 |
vášeň |
2225155534553243 |
018 |
překvapení |
2224321452421525 |
019 rozrušení 4435543354443355 020 smích 1114543555455155
021 žal 5354111252413215 022 vzrušení 2435554454231255
023 rozjaření 2314121234451454 024 hysterie 5515552535455552
025 láska 1131135355555225 026 soulad 1111111235534545
027 radost 1133111455455355 028 žárlivost 4513552431345213
029 strach 5533545554542355 030 důvěra 1111135535454555
031 pláč 5415352352324415 032 blaženost 1133115152121525
033 blaho 1153115532121545 034 opatrnost 1151541424241325
035 bezstarost. 2121131424241445 036 zklamání 4533351451243455
037 legrace 1123131535555155 038 veselí 1123131535551155
039 výsměch 4515545132432452 040 nepochopení 3513341152253342
041 závislost 4511345511534335 042 bezradnost 3334111333333235
043 uzavřenost 2555511111141425 044 zlomyslnost 5514553211554312
045 obavy 3434544534152355 046 elitářství 2411555515554255
047 podezřívav. 4432543534143443 048 výhružka 4515554554555152
049 únava 2351521132141534 050 bolest 5344515151123415
051 přání 1111555552254355 052 náklonnost 1111124335554235
053 zuřivost 5515551334355224 054 soucit 1111121531324444
055 škodolibost 5514544432555322 056 úžas 2135321354231515
057 extáze 2415335555553245 058 údiv 2234431253121335
059 zděšení 5535531534253355 060 orgasmus 1155135152445515
061 zájem 1111141533444355 062 závist 5534333421323453
063 nevole 3513553433343355 064 napětí 4535543443354455
065 faleš 5513553512254552 066 oddanost 2111111513454525
067 odevzdanost 2231315312453445 068 poslušnost 2111314511223355
069 svéhlavost 4513551213253222 070 tvrdohlavost 4513551214253232
071 vděčnost 1113111534445145 072 sounáležit. 1111111515455255
073 ostražitost 3433541413142454 074 nostalgie 2151111353232455
075 spokojenost 1151111554142455 076 lhostejnost 2431513512113354
077 arogance 5515551415454152 078 znechucení 3534541451112245
079 odmítání 2413553451324245 080 zoufalství 5535544253444345
081 beznaděj 5335344353444355 082 zadostiučin. 3334153251311424
083 osvobození 2133144451111355 084 zrada 5515551532455355
085 msta 5515555533555353 086 nesoustřed. 3431311111111512
087 destruktivn. 4514555414455252 088 příjemnost 1131115411233425
089 kochání 1144111151223415 090 nasrání 5535552551221144
091 zloba 5525555533554153 092 nebojácnost 1132552512241335
093 provinění 1352311143113325 094 dojetí 2154111452145545
095 neštěstí 5334115453335545 096 lítost 2134434432335535
097 pýcha 5513433311115511 098 odpor 5535545331551542
099 přirozenost 1131133425345255 100 korekce 1113343433444255
101 pochopení 1111133554455355 102 sadismus 5555353331523341
103 vstřícnost 1111142524455355 104 zdivočelost 5415542233551151
105 plachost 2251311211111115 106 podráždění 4415554433441144
107 roztoužení 2424435152241515 108 štědrost 1123121323543115
109 soutěživost 1113352511553155 110 slast 2355115152141515
111 zádumčivost 3331311111121115 112 rozptýlení 1141313354343155
113 shovívavost 1141131412222123 114 vznešenost 1111355514353155
115 nutkání 2144431251131114 116 mrazení 4354515351111113
117 vina 5344515442224125 118 pozornost 1121335413442115
119 soustředěn. 1151355312111115 120 samota 3351413111112515
121 opuštěnost 5431311141113515 122 stesk 5533313153332515
123 prosba 1111355452534515 124 vytržení 1154115153333315
125 meditace 1151115151111515 126 rozjímání 1152115153132515
127 krása 1153113144322515 128 blbnutí 5535331325553521
129 srdečnost 1111111513444515 130 otevřenost 1111133513444545
131 stud 3352511521142514 132 obdiv 2113113151315435
133 úcta 1131113323345535 134 křivda 5515535343355515
135 odplata 3515555243555513 136 mrzutost 4524522212555511
137 sebeuvědomov.1151151111111315 138 výčitky 5334533451555515
139 tesknota 3351313114333515 140 frustrace 5453314154344325
141 sblížení 1131134155155525 142 lakota 5341551111321353
143 snaha 1141154225255545 144 chladnost 3313533314232343
145 zmatení 5345312322232334 146 viraze (smut.)1154111151131325
147 chyba 3333313151122315 148 průšvih 5354434442313425
149 potíže 3354545443323425 150 jásání 2215115544354445
151 potěšení 1154114155151415 152 rozladěnost 3452331155341411
153 posedlost 3414555411451513 154 zármutek 2454412153332515
155 nevolnost 3345512151121511 156 zasnění 2451115121111515
157 iluze 2351315524151515 158 povznesení 2152233223141134
159 rozkoš 2255135253351514 160 ledabylost 3441421322433131
161 povrchnost 3431111111311141 162 trpkost 2514311151131315
163 ztráta sebek.3555215131451515 164 zaměřenost 1151344511111145
165 těžkosti 4534434452334155 166 spěch 3533351431141151
167 nebezpečí 2344544354355145 168 ohrožení 4345545554355155
169 dokonalost 1151145511111115 170 chechot 1114445435455152
171 zvědavost 2131133423331355 172 naděje 1151145545251355
173 nesnáze 3352445442233555 174 nemoc 3342515152323515
175 ztráta 4343215352221555 176 tajemství 2451555542141535
177 pokrytectví 5531543511414511 178 osamění 2341112121213315
179 spor 4414555444254315 180 hádka 5515553435554312
181 pomluva 5514455531553553 182 úspěch 1155125531413145
183 solidarita 1111111533455155 184 prospěšnost 1141143111435135
185 odpovědnost 1141331111311115 186 štěstí 1135115555543315
187 splašenost 5535331134544151 188 ospalost 1211411144141433
189 záměr cíl 1131355551332355 190 prohra 2354415253541355
191 pochvala 1113141451423145 192 podezření 2513545531253553
193 lenost 4331341111332151 194 kulantnost 1111131332412115
195 zdvořilost 1111141413453145 196 pečlivost 1131332211341145
197 přejícnost 1131244214453155 198 hloupost 4431111111211354
199 záchrana 1154545154553155 200 spása 1134445554551155
201 požitek 1154115342251155 202 slavnost.nál.1144124545554155
203 trauma 5515414134433155 204 zmatek 5535424225551155
205 udivení 2234422132121315 206 poznání heur.1135145151114315
207 nerozhodnost 3432431113231355 208 nejistota 2431411535141555
209 jistota 1151155534151555 210 rozhodnost 1153455513151555
211 hrůza 5515535555352555 212 deprese 5555415132353515
213 sebevraž.skl.5515415131414515 214 úmysl 1114455551155445
215 vřelost 1134135554344435 216 vztahovačnost.4513351111343413
217 podlézavost 4531541411513412 218 posměvačnost 4523421311521511
219 drzost 4514551321532211 220 sarkasmus 4515451331531111
221 zlost 5534532235553133 222 laskavost 1111124518555355
223 pokora 2331115511144355
Tento seznam je možné rozšířit a dále upravit a pomocí něj
sestavit emotivní testy osobnosti.
|
Chyba v
systému |
Ptal jsem se boha: řekni mi, kdo je mým nepřítelem?
Ukaž mi mého nepřítele. A on mi odpověděl: Tvým nepřítelem
není chudý člověk, ani člověk bohatý. Tvým nepřítelem je ten, kdo
se snaží udržet a kdo prosazuje tento systém. Tak mi odpověděl.
Dnešní systém rozděluje lidi na chudé a bohaté. Neplatí, že čím
více peněz, tím je člověk šťastnější a spokojenější. Nejprve sice míra
spokojenosti s příjmem roste, ale pak se zastaví a s narůstajícím
příjmy opět klesá. Nejspokojenější jsou ti, kteří nyní mají příjem 10
až 20 tisíc na osobu a měsíc. Průměrná mzda je asi 7 tisíc,
minimální asi 2.2 tisíce a maximální stanovena není, za jakousi
mez se považuje příjem 80 tisíc. Lidí s příjmem 10 až 20 tisíc je jen
málo.
Současný systém je zaměřen proti lidem a snaží se, aby se sociální
rozdíly prohlubovaly. Prostí lidé mají finanční potíže a bohatí zase
jsou uštváni podnikáním, souvisejícími intrikami a obavami o
prosperitu.
Prostí a chudí lidé, ti kteří mají existenční potíže, závidí bohatým a
bohatí závidí prostým jejich bezstarostnost a klid. Pracovitý,
prospěšný a poctivý podnikatel (poctivost se netýká daní) je
našim spojencem. I on si přeje spravedlivý a stabilní systém
zbavený mafií a nekalé konkurence. Současný systém odmítá.
Našimi nepřáteli nejsou ti, kteří nadávají na tento systém, naši
nepřátelé se nyní usmívají, prosazují neosvědčené postupy, říkají,
že chyba je v lidech. Oni sami nejsou schopni přiznat chybu, jsou
však prvotřídně připraveni obstát v jakékoli diskusi o svých
chybách. Nejsou však lidé pro systém, ale systém pro lidi.
Nevím, zda už se někdo zeptal katolické církve, zda sama někdy
uznala a odsoudila své chyby. Možná, že by své chyby svedla na
špatné lidi, ale nikdy na svůj systém. Někdy se musím zeptat pana
faráře, zda společenský systém, který vytvořila katolická církev,
měl nějaké chyby.
Systém ovšem o svých chybách dobře ví a ví, jak předejít potížím
které by mohly vzniknout, kdyby se lidé na odsouzení systému
dohodli. Každého mluvku uplatí, zastraší nebo umlčí. Každý kritik
je předem odsouzen k neúspěchu a potížím.
Co tedy dělat?
Především vypnout televizi i rádio, odhlásit noviny a dívat se
kolem sebe. Mluvit s lidmi, zajímat se o jejich potíže a pomáhat
jim. Společně se bavit. Společně žít. Podporovat všechny, kteří se
snaží něco napravit. Ale nesledovat řeči a řečnické gladiátorské
souboje, ale vždy jen činy. Sledujte činy a pak rozpor mezi slovy a
činy. A když nejste se společností spokojeni, tak se snažte od
společnosti odpoutat. Nevěnujte jí pozornost. Ve společnosti
fungují spolehlivě zpětné vazby, aniž by si to kdo musel uvědomit.
Příklad: zapomíná společnost na solidaritu? Najednou se začne šířit
Islám, který má solidaritu propracovanou do podrobností a
nikdy na ni nezapomíná.
Je jisté, že současnou společnost ovládají duševně nemocní
deprivanti. To se projevuje třeba vulgarizací tak něžné a láskyplné
oblasti lidského života, jako je sex a erotika. Důkazem toho je
například učebnice sexuální výchovy. Ale už nyní se musíme
připravit na dobu vhodnou ke společenským změnám. Není
mnoho času. Tak 30 až 40 let. Do té doby musíme správně
vyhodnotit náš systém a ukázat jeho nedostatky, cestu k nápravě
a připravit zásady systému nového.
|
Nové
možnosti starého systému |
Situace se mění téměř každým dnem. Jde skutečně o průběh konce
světa, ve kterém se řeší konflikty staré až 80 tisíc let. Řeší se také
oprávněnost člověka a jeho systému, a právo na onen dovětek bůh
stvořil člověka "a bylo to dobré".
Nyní, na konci roku 1996 se začala řešit otázka nižšího duchovního
světa, než dojde na člověka. Čím více bytostí a čím je vyšší jejich
postavení a jejich naděje, tím je proces delší. Jaké mají nižší
duchovní bytosti, které člověka provázejí a vytváří jeho systém,
cesty?
Pro ně je zásadní to, že boží svět již nepřijímá negativní energii.
Dříve byli zvyklí namočit člověka do konfliktu, ten vybudil
negativní energii u mnoha jiných lidí i u sebe, tato energie byla
odebrána a odeslána především Duchu Svatému a na planetu Era,
i jinam. Nyní tato negativní energie zde zůstává a neztrácí se.
Vrací se svému původci nebo si ji průvodce musí ponechat. A kdo
o to stojí?
Pokud se negativní energie vrátí svému původci, prožije si
negativní pocity vždy, když udělá něco zlého. Už nepomůže
odpuštění při zpovědi, tím se negativní energie neztratí. Bude se
tím trápit tak dlouho, dokud vše neodčiní nebo si neodpyká trest.
Taková situace silně výchovně působí na všechny negativní bytosti.
Pokud si duchovní průvodce ponechá negativní energii, kterou
pomohl vybudit u svého člověka, pak musí všechny negativní
pocity prožívat za něho a kdo by o to stál?
Můžeme nyní přemýšlet o tom, jaké možnosti, cesty mají duchovní
průvodci člověka. I kdyby měli ideální postavení, plnou moc a vše
kontrolovali, ztratili kontakt na vyšší duchovní úroveň, tedy boží
svět. Bohové jsou jednotní s kosmickou inteligencí a mocní. Jsou
schopni vytvořit nový společenský systém i za pro ně
nejnevýhodnější pozice do sta let. Jsou ovšem také schopni
zabránit již nyní zničení tohoto systému nějakou hlubokou krizí,
například atomovou válkou nebo zničením atomových reaktorů.
Boží svět je schopen také současný systém stabilizovat do doby, než
přijde nová generace bez deprivantů.
Ze všech duchovních úrovní, na kterých se budoval současný
kritický systém, zbyli jen duchovní průvodci. Nemají jinou cestu,
než vést lidi schůdnou cestou, na které by nebyly buzeny
negativní emoce v lidech. Musíme nyní počkat, než si tento svět
uvědomí svoji pozici. Jak známo, v bezvýchodné situaci se mění
charakter všech bytostí. Věřme, že dojde k pozitivním změnám
v krátkém čase a bez krizí.
Na druhé straně ovšem se změnou názorů nikdo nemusí spěchat,
zde neplatí, že kdo dřív přijde, ten se dostane k lepší výchozí
pozici, protože velkou roli hrají také schopnosti bytosti.
v budoucnosti dostane každý místo v systému podle svých
schopností, nikoli podle toho, jak rychle se k novému systému
připojí.
Připojení duchovních bytostí k novému systému tedy patrně bude
pozvolné a bude záležet na tom, jak rychle si uvědomí, že jiná
cesta není perspektivní a dává možnost seberealizace nejvýše na
sto let, což je pro duchovní svět velmi krátká doba. Po vyřešení
vztahů mezi nižší duchovní úrovní, to je na úrovni duchovních
průvodců, už přijde doba řešení vztahů lidí k novému systému. To
bude doba velmi zajímavá, spojená s velkou nadějí.
|
Vztah k
církvím |
Nyní, na konci 20. století opět sílí vliv církví na společenský život,
zejména církví křesťanských, Islámu a sekt. Je otázkou, jaký vztah
k nim máme zaujmout. Je jisté máme náboženskou svobodu, ať
tedy ten, komu se líbí, se přidá, komu se nelíbí, ať se jim vyhne.
Je to správné, ale mnoho lidí je hledajících a není rozhodnuto, jaký
vztah má k církvím zaujmout. Já osobně křesťanské církve a sekty
zcela odmítám a to bude znát i z této mé úvahy. Ježíš řekl, že
strom se pozná po ovoci. Máme tedy hodnotit lidi, organizace a
systémy podle skutků a historie. Dnes jsme tak znechuceni tím, co
máme, že ke všemu novému se obracíme s nadějí a důvěrou. A ono
to bývá ještě horší než to, co bylo. Dejme proto před novým
přednost osvědčenému a než něco budeme hodnotit, počkejme si,
jak se to osvědčí.
Kdybychom tedy měli hodnotit katolickou církev "po ovoci", tedy
podle historie její totalitní nadvlády v letech 500 až 1800, pak
bychom se museli ptát na inkvizici, upalování bezvěrců, oponentů,
kritiků, mladých žen, na úplnou ztrátu svobody prostých lidí a na
ničím neomezenou moc katolické církve a na moc šlechty
omezenou pouze vůlí katolické církve.
Je jisté, že žádnou společenskou sílu, která je v opozici, hodnotit
nemůžeme, protože se nemůže plně projevit. Katolická církev je nyní
vlastně v opozici, nemůže se plně projevit, tak ji ani za období 1800
až 2000 nesuďme.
Už jste někdy besedovali se stoupencem křesťanské víry? Nejprve
je plný ochoty a sdílný. Když mu oponujete neúspěšně, je na koni
a zcela využije situace, aby vám ukázal svoji převahu. Když mu
oponujete úspěšně, pak zpozorní, znejistí, snaží se ještě víc,
vzpomíná, jak argumentovali jeho úspěšnější kolegové a když se
dostává do úzkých, zvedne se a uteče nebo označí vaše názory za
dílo nečistých sil nebo sil zla. Pak se odmlčí, na dopisy a výzvy
neodpovídá, jen přemýšlí, kde udělal chybu a promýšlí si novou
taktiku, jak obstál při podobných otázkách a tím sílí.
Na některé otázky se však odpovídá špatně. Co se týče
nehorázností v Bibli, to má všechno promyšlené a spojí
nespojitelné a vše v Bibli obhájí. Křesťané nezpochybnili v Bibli
ani jedno slovo, ani jednu myšlenku a přitom je to kniha, která je
diskredituje. Musí se však spojit teorie s praxí. Ukázat, že poznání,
majetek a svoboda byly skutečně lidem odebrány, jak to požaduje
Nový zákon. Že Židé skutečně ovládli celý svět, jak jim to slíbil
Hospodin. Že Ježíš skutečně na svět přinesl meč, že program, který si
křesťané stanovili ve Zjevení Janově se jim podařilo splnit, až na
druhý příchod Ježíše. To jim nějak nevychází.
Křesťané nejsou schopni ani ochotni kritizovat křesťanský systém.
Jsou však schopni tvrdit, že za vše špatné může člověk, protože člověk
inklinuje ke zlu. Myslím si, že v antické době, která končila v roce
44 vraždou Caesara a postupně celé jeho rodiny, nikdo netvrdil, že
je člověk zlý. Křesťanský systém však člověka démonizuje. Těm, kteří
křesťanství zavedli, nešlo o nic jiného, než aby ukázali, že člověk je
zlý, aby se zbavili konkurenta.
No, teď s tím nic neuděláme, protože u vrcholné moci jsou Erané,
oddaní stoupenci tohoto jejich systému, kariéristé a deprivanti.
Ale situace se mění. Naši bohové se dostali k moci, jmenovaní se
již neinkarnují a došlo k významné změně! Žádní bohové již
neodebírají negativní energii. Ta zůstává těm, kdo ji vyvolali, kdo
vyvolali negativní emoce. A to je může i zničit. To je velmi důležité,
toto změní svět.
|
Sekta a
antisekta |
Sekta: |
antisekta: |
1) Pevná organizace
2) Nutno přijmout názory sekty
3) Poslušnost představeným
4) Nařízený styl života
5) Cílem je mimořádný člověk
6) Členové názory pouze přijímají
7) Duchovní zkušenost je společná
8) Dogma
9) Názorová a mocenská soutěž spolu souvisí
10) Drží si své stoupence |
Volná organizace
Nutné je přemýšlet a vybírat z více názorů.
Všichni jsou si zde zcela rovni.
Doporučený styl života a další hledání
Cílem je přirozený člověk
Volná výměna názorů mezi všemi
Duchovní zkušenost je společná
Stálé hledání poznání ze všech dostupných zdrojů
Názorová a mocenská soutěž spolu přímo nesouvisí
Předchází si své stoupence |
Rozdíl mezi pozemskými a
mimozemskými božstvy:
Mimozemští: |
Pozemští: |
1) Je pouze jediný
bůh Hospodin
2) Bojte se boha Hospodina
3) Jsme síly dobra, druzí jsou síly zla
4) Boží etika je lidem cizí a nesrozumitelná.
5) Základním dokumentem víry je Bible
6) Ideálem je poslušný člověk
7) Utrpení a oběť je stylem života
8) Člověk inklinuje ke zlu
9) Zdrojem poznání je Bible a zákony boží
10) Člověk si do života přináší dědičný hřích |
1) Jsou bohové pozemští a
mimozemští a člověk si může vybrat
2) Pozemských bohů se nikdo bát nemusí.
3) Neříkej o sobě, že jsi dobrý,snaž se, aby to o tobě říkali druzí.
4) Boží a lidská etika je shodná.
5) Základem víry je živý aktuální kontakt
6) Ideálem je přirozený člověk.
7) Stylem života je radost a potěšení.
8) Člověk inklinuje k tomu, k čemu ho vedou duchovní síly
9) Zdrojem poznání je vše, knihy, život, zkušenosti i duchovní inspirace
10) Člověk se rodí zcela nevinný |
Pozemští bohové slibují všem: každého, kdo se na nás obrátí,
zbavíme jakékoli závislosti, i na tvrdých drogách. Musí mít však
dobré srdce, čisté svědomí, musí nás přijmout jako své bohy a
musí opravdu chtít se své závislosti zbavit. Všemu, co člověka
zbavuje svobody, budeme bránit.
|
Volební
boží sliby |
Politika se má dělat podle mého názoru takto: politik posoudí a
vyhodnotí situaci a navrhne program. Přijde jiný politik a
navrhne program podle jeho soudu lepší. A takových politiků
nebo stran může být více. Pak dojde k volbám, lidé se seznámí
s programy a dají svůj hlas tomu, jehož program přijali a chtějí,
aby se realizoval. Lidé se tak shodnou na programu, na tom, kdo
ho má naplnit a společně jej realizují.
Jak je to s bohy, to je předmětem víry. Já věřím, že původní
křesťanský bůh už neexistuje ani v jedné osobě. Jsou zde však
jeho stoupenci a ti věří dokonce v Kristův druhý příchod. No tak
dobrá. Máme náboženskou svobodu, jsou tu bohové
mimozemští, jsou tu bohové pozemští a tak tedy bychom mohli
jít k volbám. Je čas konce světa a to je příležitost k uspořádání
nových božích voleb. Rád se ujmu role volebního manažera
pozemských bohů, tedy Nejvyššího boha Osirise a Boha Dia
Olympského, a přednesu Vám jejich volební program, tedy co
lidem nabízejí, když se k nim obrátí o pomoc:
1) Zabráníme zničení lidské civilizace, provedeme korekce,
zejména snížíme lidnatost a rozvineme místní průmysl.
2) k dobrým lidem budeme hodní a přející, ke zlým přísní a
budeme se starat o jejich nápravu.
3) Naším cílem je planeta teplá od lidského tepla, lidské
spokojenosti, pohodlná a příjemná pro všechny bytosti.
4) Vytvoříme podmínky pro trvalý rozvoj lidského ducha během
inkarnace v lidském těle. Každý člověk se může stát bohem.
5) Zajistíme spravedlivým lidem zajištěné inkarnace.
6) Budeme lidi inkarnovat podle schopností a čistoty svědomí.
7) Naším cílem je trvalý rozvoj lidské civilizace alespoň na
deset tisíc let a následná změna podmínek k prodloužení tohoto
času.
8) Zastavíme šíření všech pohlavních chorob.
9) Vytvoříme podmínky pro zastavení všech chorob a zajištění
úspěšného vyléčení každé choroby.
10) Odvrátíme všechna utrpení a nebudeme vyžadovat žádnou
oběť.
11) Vytvoříme na Zemi několik modelů spravedlivých společností.
12) Ochráníme Zemi před ohrožením z kosmu.
13) Dáme moc těm, kteří se k nám obrátí a budou s námi
spolupracovat. Ostatním dáme klid a pohodu.
14) Vytvoříme společnost, ve které budou lidé prožívat jen samé
pozitivní emoce.
Volte pozemské bohy!
|
Síly dobra, síly zla |
Na Zemi existují síly dobra a síly zla. O tom snad nikdo
nepochybuje. Za síly dobra sami sebe označili křesťané a za síly
zla křesťané označili své oponenty, pozemské bohy v čele
s Luciferem. Pozemští bohové nebyli stále hodní nebo zlí, byli zlí
když se zlobili, hodní, když byli usmířeni a spokojení.
Ježíš Kristus je jméno, které znamená Obětovaný Spasitel. Přišel
na Zemi a obětoval se za hříšné lidi, aby jim mohl odpouštět. Tak
dosud katolická církev hříšníkům odpouští, jen když vyznávají
Boha Otce, Ducha Svatého a Ježíše Krista jako svého trojjediného
boha. Však inkvizice, procesy s renegáty, bezvěrci, kacíři a
čarodějnicemi a čaroději byly zaměřeny pouze na násilné obrácení
lidí ke křesťanským bohům. Tyto praktiky církev dosud
neodsoudila a asi ani neodsoudí a bude-li moci, opět je uplatní.
Když tedy byla církev svatá u moci, krutě trestala odpadlíky. Vše
ostatní velkoryse odpouštěla a válkám dokonce žehnala. Byla
důsledně silou dobra pro všechny, kteří k ní patřili. Že to
nedopadne dobře, to se vědělo od samého počátku a jak to dopadne
se můžeme dočíst v Listech apoštolů a Zjevení Janově. Však celá
dvoutisíciletá historie křesťanství ukazuje, že to byl odhad dobrý a
že se naplnil.
Abychom pochopili k čemu došlo pod vedením sil dobra,
připomenu případ dobrého a hodného učitele. Dobrému a
hodnému učiteli, který stále jen odpouští se musí ve třídě rozjet
morálka. Nikdo ho neposlouchá, žáci nemají morálku a on jim jen
vše odpouští a když ho ředitel na situaci upozorní, pokrčí jen
rameny, že žáci jsou zlí. Lidé, stejně jako žáci ve třídě, potřebují
vychovávat a růst, však od toho jsou lidmi, aby rozvíjeli svého
ducha. A jak mohou rozvíjet svého ducha, když je jim silami
dobra stále odpuštěno? Jedni lidé říkají, že kdyby bůh existoval,
udělal by pořádek. Ale jak může, když je silou dobra a všem
odpouští?
Druzí říkají, že boží mlýny melou pomalu, ale melou. Já si myslím,
že melou velmi pomalu a pokud melou, pak to nejsou síly dobra,
ale síly pozemských bohů, kteří se také tu a tam zapojili. Pro
pozemský život se křesťanské síly dobra vůbec nehodí. Kdyby byl
člověk hotový, vyspělý a dál se nevyvíjel, pak ano. Ale když člověk
potřebuje nad sebou božího vychovatele, pak může tuto úlohu
splnit jen pozemské božstvo jako učitel který je přísný a
spravedlivý.
Lidé potřebují nikoli síly dobra, ale síly neutrální a spravedlivé,
které jsou k hodným hodné a ke zlým zlé. Takoví jsou právě
pozemští bohové a celá kosmická inteligence. Nikdy o sobě
netvrdili, že jsou síly dobra, ale spravedliví jsou. Bůh musí být
někdy hodný, jindy trestající, stejně jako rodiče. Adonai
(Adoniesis) se sice nazval Bohem Otcem, ale s výchovou lidí si
rady nevěděl. Rozhlédněte se kolem sebe, kam to dotáhl za dva
tisíce let a to křesťané mají odvahu loudit, že ještě chtějí pokračovat
ve výchově lidí a výstavbě jejich společnosti.
Nyní máme kolem sebe mnoho bohů. Máme také náboženskou
svobodu a tak si můžeme i vybrat našeho božího vychovatele.
Můžeme si vybrat spravedlivého a přísného boha pozemského
nebo všeodpouštějícího boha mimozemského. Jenže lidé
neodpouští. Lidská morálka je spravedlivější než boží, a to je pro
křesťanského boha a jeho věřící, kteří potřebují stálé odpouštění,
špatná vizitka.
|
Lidská sexualita |
Lidská sexualita je přirozenou lidskou záležitostí, není zde jen pro
plození dětí, je zde i pro radost, sblížení a prožívání pozitivních
emocí.
Člověk však o tom musí vědět a podřídit se přirozenosti. Musí
odmítnout umělé a vnucované představy o sexualitě, které jsou ve
své podstatě úchylné, násilnické a neetické.
Součástí lidského ducha je mužský a ženský princip a duchové se
podle svého principu vtělují do mužského a ženského těla.
Odpovědnost za správné vtělení má ten, kdo o inkarnaci rozhodl.
Lidské tělo je uzpůsobeno k tomu, aby se v něm mužský a ženský
princip dále rozvíjel. Je těžké ukázat, čím se oba principy od sebe
liší. Kdo by dokázal popsat čím se liší severní magnetický pól od
jižního? Můžeme popsat vlastnosti ženské a mužské. Tyto vlastnosti
se však v jednotlivých civilizacích odlišují, protože jsou dány také
kulturní úrovní a tradicí. Snad lze říci, že ženy jsou více podřízené
a muži více rozhodují. Myslím si však, že právě zařazení muže a
ženy do společnosti by mělo rozdíly mezi pohlavím stírat, že se tyto
principy mají naplno projevit právě při tělesném styku.
Je zcela jisté, že celý duchovní svět si přeje, aby se všichni lidé co
nejvíce věnovali erotice a sexu v podobě, která přináší co nejvíce
pozitivních emocí, lásku, pohodu, štěstí, vzrušení, touhu, i
uspokojení. Sex, který přináší negativní emoce, strach, bolest,
odpor, nechuť, trauma, je zakázán a vede vždy k odnětí sexuality
tomu, kdo negativní emoce vzbuzuje. Platí tedy, že přirozená
dohodnutá sexualita, která vyhovuje všem zúčastněným, je
přípustná. Uznáme všichni, že bití, fekálie, anální sex, ani spěch
sem vůbec nepatří. Však sex není záležitostí jen malého místa mezi
nohama, ale celé bytosti člověka. A také vám řeknu, když na
vyvrcholení nespěcháte, necháte ho třeba dvakrát jen přiblížit,
prožijete ho pak velmi intenzívně.
Nakonec to nejdůležitější: prožívejte sex intenzívně a při
vyvrcholení si vzpomeňte na svého boha a o své emoce se s ním
rozdělte. Stojí o to, aby prožíval vaše štěstí s vámi. Bude to i forma
poděkování za celou boží pomoc a vaši sexualitu posílí.
|
Volby |
Volby jsou možností vyjádření občanské vůle. Pomocí této vůle může
člověk významně ovlivnit funkci společenského systému.
Především musíme jednotlivé kandidáty poznat. Seznámit se
s jejich programem a posoudit, co slibuje. Kdo nic neslibuje, toho
nevolit protože není jasné, co má v úmyslu. Kdo nesplní program,
je podvodník a doporučuji jej soudit pro podvod.
Když nikdo nesplňuje vaše představy, pak nikoho nevolte. Vhoďte
do urny prázdnou obálku nebo nechoďte k volbám vůbec. Je
chybou volit "nejlepšího z darebáků". Volte jen toho, kdo plně
vyhovuje vašim představám. Pokud je takových víc, pak teprve
vyberte toho nejlepšího z nich.
Půjdete-li k volbám a zvolíte špatný systém, zase přijde nějaký
Havlíček a obviní vás, že jste kolaborovali se systémem, protože
jste chodili k volbám a volili darebáky. A kdyby se opakovala
situace kterou známe z totality, že se k volbám muselo, tak si
lehněte do postele a nechejte, ať volby přijdou za vámi. Ale pozor!
Kdyby byl mezi kandidáty jeden čestný a schopný, jste povinni
mu jít dát svůj hlas.
|
O lidském snažení |
Při hodnocení lidské činnosti jsem došel k názoru, že veškeré
lidské snažení lze zahrnout do dvou základních oborů:
1) uspokojování tělesných potřeb
2) rozvoj ducha
Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl sestavit systémovou
tabulku. Na první místo jsem tedy zařadil první dva body a na
místa další toto:
3) Člověk dává, uspokojuje cizí potřeby
4) Člověk bere, uspokojuje své vlastní potřeby
5) z vůle cizí, na příkaz
6) z vůle vlastní, sám se rozhodne
7) v době volné, v osobním volnu, mimo pracovní dobu
8) v době vázané, v pracovní době
9) Získává za to odměnu například ve formě peněz
10) Musí za to platit
Vyšla mi taková tabulka:
uspokojování těles.
potřeb |
rozvoj ducha |
dává |
bere |
cizí |
|
vlastní |
|
vol
A B |
váz
C D |
vol
E F |
váz
G H |
|
cizí |
|
vlastní |
|
vol
I J |
váz
K L |
vol
M N |
váz
O P |
|
|
dává |
bere |
cizí |
|
vlastní |
|
vol
R S |
váz
T U |
vol
V W |
váz
X Y |
|
cizí |
|
vlastní |
|
vol
Z a |
váz
b c |
vol
d e |
váz
f g |
|
|
Myslím si, že taková tabulka je vhodným výchozím systémem pro
vytvoření a vyhodnocení přirozeného společenského systému
vhodného a přijatelného pro všechny. Nyní bych vzal bod po
bodu, posoudil o co se jedná, kde se s tím můžeme setkat a
jednotlivé body vyhodnotit z hlediska přijatelnosti a nepřijatelnosti.
A) Uspokojování cizích potřeb z cizí vůle ve volném čase a také za
vlastní prostředky. Toto je forma oběti. Pokud je to mimořádné,
pak to lze pochopit.
B) Člověk uspokojuje cizí potřeby ve svém volném čase a dostává za
to odměnu. To by mohl být případ pomoci mimo rodinu cizím
lidem nebo v rámci nějaké zájmové aktivity.
C) Člověk uspokojuje cizí potřeby z cizí vůle ve vázaném čase a musí
za to ještě platit. I toto se může stát ve zvrácené společnosti, k tomu
docházelo v táborech na nucených pracích. Člověk peníze neměl,
ale měl zdraví a tím zaplatil.
D) Uspokojování cizích potřeb z cizí vůle ve vázané době za
odměnu. Toto je obvyklý zaměstnanecký vztah. Toto je nyní zcela
běžný způsob zapojení člověka do společnosti pro získání životních
prostředků.
E) Člověk uspokojuje cizí tělesné potřeby ve svém volném čase a
vynakládá na to své finanční prostředky. Toto je podle mého
případ výchovy nezaopatřených dětí nebo péče o přestárlé rodiče.
Lze předpokládat, že se dočká alespoň vděku a že mu bude tato péče
vrácena až on se dostane do stejné situace, kdy bude závislý na
pomoci druhých.
F) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle ve volném čase za
vlastní peníze. To je velmi častý případ, jde o formu daru. Ten
posiluje mezilidské vztahy. Je nutné pouze zvážit, zda ten, do
koho je investováno je ten pravý objekt. Přeji si, abych měl dost
peněz a na blízku lidi, kterým bych rád dárky dával.
G) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle v čase vázaném a za
vlastního finančního přispění. Čas vázaný je časem, který je určen
na získání finančního zisku. Zde se může jednat o zvláštní formu
zapojení do dobročinné akce, která má jen přechodný nebo cílený
charakter.
H) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle v čas vázaném za
finanční nebo jinou odměnu. Toto je ideální stav
zaměstnaneckého vztahu. Vše, co děláme, měli bychom dělat
z vlastní svobodné vůle a pokud někomu pomáháme, měli bychom
za to získat kredit. Ten může mít různou formu. Tato forma
odměny by však měla zajistit možnost využití pro uspokojení
vlastních potřeb, ať tělesných nebo duševních.
I) Dostáváme se k uspokojování vlastních tělesných potřeb. Zde
z cizí vůle. Uspokojování vlastních životních potřeb z cizí vůle vždy
v sobě nese díl závislosti, například v dětství, pokud to není forma
daru. Pokud nám někdo chce uspokojovat naše potřeby, ať tak
učiní ve formě daru. Pokud máme za to platit, pak budeme žádat
náš předchozí souhlas.
J) Když nám někdo něco dá ve formě daru, měl by souhlasit s tím, že
s darem můžeme jakkoli naložit. Darovat ho dál, využít nebo
nevyužít, zničit, ztratit, sníst apod. K) Může dojít k situaci, že si pro
výkon povolání musíme něco opatřit z vlastních prostředků.
v takovém případě má tato skutečnost být součástí pracovní
smlouvy a má být známa při vstupu do zaměstnání.
L) Obvyklé je, že pokud něco potřebujeme k výkonu povolání, pak
tyto pomůcky dává zaměstnavatel a hradí je.
M) Zcela běžné je, že pokud uspokojujeme vlastní potřeby z vlastní
vůle ve svém volném čase, pak za to zaplatíme svým kreditem.
Toto je hlavní důvod, proč se snažíme získat kredit (peníze).
N) Nestává se tak často, abychom uspokojovali své potřeby z naší
vlastní vůle ve volném čase a získali za to kredit, třeba peníze.
Tímto způsobem by společnost těžko fungovala.
O) Pokud uspokojujeme vlastní potřeby, děje se to obvykle z naší
vlastní vůle. v čase volném i vázaném za to obvykle platíme. To je i
případ tento.
P) Může se však stát, že firma pořádá společnou oslavu a osobní
spotřeba je hrazena z peněz firmy a pak se jedná o formu daru,
který splatíme například věrností k firmě a poctivou prací.
Ve druhé polovině systémové tabulky se jedná o duchovní nebo
duševní potřeby. Sem patří odpočinek, rozvoj schopností,
dovedností, schopnosti myslet a rozhodovat, přijímat informace
nebo inspiraci a tak naplnit hlavní smysl našeho života. Je vcelku
jedno, zda člověk druhému uspokojuje jeho tělesné nebo duchovní
potřeby. Forma pomoci je jiná, v prvním případě může jít o pečení
chleba, ve druhém hraní divadla. Ale vzhledem k nároku na
odměnu je to stejné.
Q) Pokud někdo pomáhá jiným rozvíjet jejich ducha na cizí
příkaz, ve svém volném čase a ještě za to nic nedostane, pak se
může jednat třeba o mimořádnou osvětovou akci.
R) Jinak jde o obvyklou osvětovou činnost, zaplacenou tím, kdo si
ji objednal, ve volném čase aktéra.
S) Pokud někdo dává informace v rámci své profese aniž by za to
dostal odměnu, pak se opět může jednat o mimořádnou akci.
T) Zde jde o zcela běžný zaměstnanecký vztah při kterém někdo za
mzdu druhým lidem uspokojuje jejich duchovní potřeby. Může jít
o kazatele, umělce nebo učitele.
U) Myslím si, že toto je můj případ. Snažím se u jiných lidí o rozvoj
jejich ducha, z vlastní vůle, v osobním volnu a nic za to nemám.
Tedy z hlediska lidské společnosti. Jinak jsem přesvědčen, že jsem
dobře a spravedlivě oceněn, ale na ocenění od lidí si musím teprve
počkat.
V) Toto může být příkladem zájmové umělecké činnosti, třeba
ochotnického divadla. Ve volném čase z vlastní vůle někdo dělá
osvětovou činnost a je za to zaplacen. Dnes se však nestává, aby
někdo byl za osvětovou činnost zaplacen dobře a také se málo
stává, aby osvětová činnost byla skutečně osvětová na úrovni.
W) Zde jde o obdobu případu G) a platí vše, co je u bodu G).
Pokud se někdo k něčemu zaváže, měl by za to dostat jakýkoli
kredit nebo to konat mimo vázaný čas.
X) Toto je pěkný a žádoucí případ, kdy někdo něco dělá z vlastní vůle
v zaměstnaneckém poměru nebo na základě smlouvy a je za to
zaplacen. Takové vztahy by měly ve společnosti převažovat.
Y) Někdo rozvíjí vlastního ducha ve svém volnu z cizí vůle a nic za
to nedostane. Může jít o případ, kdy rodiče donutí děti k učení nebo
když člověk sám je donucen se něco naučit, aby mohl plnit nějakou
funkci.
Z) Může se stát, že jsme ve svém volném čase donuceni se něčemu
naučit, například na semináři nebo na školení, přijímáme
informace, a jsme za to odměněni tím, kdo to nařídil.
a) Toto je běžný příklad žáků a studentů a vůbec všech, kteří se mají
něčemu naučit. Mají čas vyhrazený vyučování a je jim zadán úkol.
b) Za rozvoj vlastního ducha ve vázaném čase se obvykle kredit
nezíská, i když je to z cizí vůle. Může však tento proces být hrazen
tím, kdo o něm rozhodl.
Dostáváme se k rozvoji vlastních duchovních schopností ze své
vlastní vůle, to bývá nejobvyklejší forma při které k rozvoji
duchovních schopností dochází. Pokud je to z cizí vůle, pak bývá
cílem schopnost zapojení člověka do nějakého systému. Pokud to
bývá dobrovolné, jde o prospěch člověka samého. Může se však stát,
že informace nebo jiná forma rozvoje ducha člověku nemusí
prospět, může mu být na obtíž. Člověk však má být na takové úrovni
aby poznal, co mu je prospěšné a co nikoli.
c) Toto může být případ, kdy jde člověk za kulturou, na koncert
nebo do divadla a musí za to zaplatit. Obvykle člověk vždy musí
zaplatit za vše, co je dobré, ale když musí zaplatit, neznamená to
ještě, že získá dobré, ale mělo by tomu tak být.
d) Pokud se člověk dostane k řešení nějakého nového problému,
pak může splnit okolnosti pod bodem d) a může být za to odměněn.
Je dobré přijmout účast na hledání nových řešení, pokud je
oceněna. Člověk rozvine své duchovní schopnosti a ještě je za to
odměněn.
e) Zde jde o případ, kdy se člověk rozhodne navštěvovat nějakou
výuku, semináře nebo přednášky s cílem rozvoje svého ducha. Jde
i o účast v nějaké církvi nebo sektě.
f) Zde půjde obvykle o účast v nějakém vzdělávacím nebo
duchovním systému, který člověku přinese kredit. Pokud za
takový kredit nepovažujeme pouze peníze, ale jakýkoli profit, pak
zde může být možností celá řada.
Vyjmenoval jsem zde 32 možností ve kterých člověk zapojením do
systému uspokojuje tělesné a duchovní potřeby, své i druhých.
Jde o výchozí systém ze kterého lze posoudit a popsat fungující
společenský systém.
Je jisté, že lidská společnost může fungovat bez pevné formy
kreditu, jen na základě volné solidarity. Pak ovšem může jít jen o
kolektiv malý, kde se všichni znají, nikoli o rozsáhlou společnost
plnou komplikovaných sociálních vztahů. Taková může být
realizována pouze s pevným a jednoznačně vázaným kreditem,
například na peníze nebo na spolehlivou formu bezhotovostního
styku třeba na platební kartu. Co nám tedy brání v tom, abychom
tyto vztahy dále rozvíjeli a ukázali jejich možnosti a využití?
Na závěr ještě zopakuji tabulku:
uspokojování těles.
potřeb |
rozvoj ducha |
dává |
bere |
cizí |
|
vlastní |
|
vol
A B |
váz
C D |
vol
E F |
váz
G H |
|
cizí |
|
vlastní |
|
vol
I J |
váz
K L |
vol
M N |
váz
O P |
|
|
dává |
bere |
cizí |
|
vlastní |
|
vol
R S |
váz
T U |
vol
V W |
váz
X Y |
|
cizí |
|
vlastní |
|
vol
Z a |
váz
b c |
vol
d e |
váz
f g |
|
|
|
Nová společnost |
Nyní mnoho duchovních autorů píše o soukromém životě člověka,
o meditaci, hodnotové orientaci a o radosti ze života. Já píši více o
spravedlivém uspořádání společnosti ve které bude zaveden
spravedlivý řád.
Létali k nám mimozemšťané, mají kosmické lidi, létající talíře, a
my si myslíme, že mají civilizaci na vyšší úrovni. Nemylme se,
naše civilizace není na nízké úrovni, je srovnatelná, jen jdeme
nyní špatným směrem a to k hluboké krizi. Tato krize je
neodvratná a způsobí rozklad všech vztahů uvnitř naší civilizace.
Nyní jde o to, abychom dokázali ihned po krizi zavést do
společnosti spravedlivý řád. Když se to nepodaří po této krizi, čeká
nás krize další.
Jak by tedy měla vypadat spravedlivá společnost vystavěná na
principu spravedlivého řádu? Ptejme se, co od společnosti
očekáváme, jaké funkce má společnost plnit. Organizaci
uspokojování životních potřeb, bezpečnost občanů, hmotné
zajištění, perspektivu vývoje a stabilitu.
Měli bychom také říci, co společnost dělat nemá. Zasahovat do víry
a názorů člověka, do jeho soukromí a spotřeby. Má respektovat
lidskou individualitu a nemá od lidí žádat konformitu a
uniformitu, protože každý člověk je jiný. Společnost má zajistit řád
ve vztazích všech svých členů, ale současně má dát člověku dostatek
volnosti a svobody.
Jako vychovatel jsem pracoval 32 hodin týdně. To je podle mne
optimální délka pracovní doby. To přece musí stačit na vytvoření
všeho, co člověk i společnost potřebuje. Trvá-li týdenní pracovní
doba 42 hodin, nemají rodiče čas na výchovu svých dětí, roste
přepracovanost, nervozita, nemoci, stresy a napětí.
Velmi důležitou funkcí společnosti je uspokojování potřeb všech
jejich členů. Zde musí být silné regulační prvky, společnost musí
vytvářet jen tolik hodnot, zboží a služeb, kolik občané potřebují a
kolik potřebuje společnost. Výroba navíc ničí přírodu, vyčerpává
její zdroje a orientuje lidi na hmotnou spotřebu. Státní moc musí
mít možnost každou výrobu omezit. Nejsem tedy pro čistě tržní
mechanismy, jsem pro kombinovaný styl řízení. Meze výroby
stanoví státní moc, uvnitř těchto mezí pak budou fungovat
mechanismy trhu včetně konkurence. z toho plyne, že se lidé musí
dohodnout na svých potřebách a také že se musí přeorientovat na
duchovní rozměr života. Na klid, pohodu, radost, veselí, tanec a
duchovno. Veřejná (státní) moc musí zajistit svému občanovi
bezpečnost. Ne aby jeho majetek nebo práva bral jakýkoliv
negativní živel. Tuto funkci zajistí vojsko a policie, soudy a
správní řízení. Není možné, aby lidé sami brali spravedlnost do
svých rukou.
S uspokojováním životních potřeb souvisí i obchodní zásobování,
pak doprava a spoje. Také zdravotní péči musí organizovat
společnost. Ve fungování uvedených služeb vidím hlavní funkci
společnosti. Také vím, co společnost či veřejná moc dělat nemá. To
je také nutné říci. Nesmí propagovat násilí, bránit šíření poznání,
ujařmovat člověka, nutit k oběti nebo utrpení, zasahovat do
soukromí, nechat vládnout peníze a odmítat vůli lidu, nutit
zabíjet, předepisovat životní styl, vnucovat zavádějící informace
nebo jakoukoliv víru či ideologii. Musí zlikvidovat stínovou
ekonomiku a šíření drog.
Podle mé představy se síla veřejné moci posílí, ale bude se
realizovat jen v oblastech společenského života, soukromí člověku
nebude brát.
|
Zásoba potravin |
Žádný duch nesděluje proroctví svému médiu se 100% přesností.
Tak ani já nemohu říci, že absolutní nedostatek potravin jako
následek katastrofálního sucha, úbytku obyvatelstva v důsledku
pandemie AIDS a totálního rozpadu státních útvarů nastane se
100% jistotou. Ale i kdybych to mohl předpovědět na 20%, tak se
hodí zásobu potravin si pořídit. Otázkou víry však je důsledná
důvěra ve svého ducha a proto tvrdím, že kritický hlad nastane na
100%. Tuto informaci zjevuje nyní bůh Nejvyšší síla.
Kdo má svého ducha, ať si nechá tuto informaci potvrdit, kdo jej
nemá, ať rychle v duchovní sílu uvěří, jinak ohrozí svoji existenci.
Komu se dostane informace o hladomoru a zásobu si nezajistí,
bude trpět dvojnásobně. Hladem a výčitkami.
Mít zásobu potravin znamená mít rýži, těstoviny, sůl a tvrdý
chleba, který kdysi nespotřebovaný okoral, byl rozkrájen na tenké
krajíčky a po ztvrdnutí uložen. Zásoba musí být nejméně na rok.
k tomu na kratší období do zásob potravin zařadíme všechny
potraviny, které jsou trvanlivé, cukr, olej, konzervy, masox a
polévky v sáčku, domácí chléb v sáčku, kompoty a kdo co bude
chtít. Také můžeme doplnit zásobou čistících prostředků. Vše
rozdělit na více míst, naroste kriminalita kdy zloději a násilníci
budou rabovat především potraviny v domech a bytech, kde
někdo ještě bude žít. Toto je katastrofický scénář, se kterým by měl
každý počítat.
Zásoba potravin je však výhodná i pro běžný život. Mít doma
mouku a další základní potraviny znamená na jednom konci brát
a na druhém doplňovat. Mají zavřeno v obchodě, mají inventuru
nebo jsou nemocní? Nevadí, mám doma zásobu a až otevřou,
spotřebované dokoupím.
Zdražili potraviny? Nevadí, mám doma deset kilo rýže, na každé
jsem tedy něco ušetřil. Je pravda, tu dražší musím dokoupit tedy
vydělám rozdíl posledního zdražení ku ceně, kdy jsem si zásobu
pořídil. Že by potraviny zlevnily? To ano, ale jen když skutečně
ubude obyvatel buď kvůli AIDS nebo kvůli hladu.
Jisté je, že se potraviny nesmějí zkazit. Budu mít proto doma jen
takovou zásobu, kterou vzhledem k záruční době jsem schopen
zkonzumovat. Kdyby se mělo něco zkazit, raději to věnuji. Uložené
potraviny budu na jednom konci brát a na druhém doplňovat. To
je jisté. Zásobu doplním ještě zápalkami, lihem s vařičem a
svícemi, někdy si pak vyzkouším ve svém uzavřeném prostoru
alespoň týden bydlet, nejlépe v zimě, abych věděl, co mi ještě schází.
Budou to asi hygienické potřeby a teplo. Budu pak připraven na
dlouhodobý život v ústraní.
Svoji zásobu budu udržovat stále. Předpovězený hlad může
vypuknout kdykoliv. Zásobu potravin si budeme pořizovat vždy,
nejen na konci druhého tisíciletí. v každé době může vzniknout
potřeba žít ze zásob. Tato opatření bude správa jistě podporovat,
protože v dobách krize jí ubude starostí se zajištěním výživy
obyvatelstva.
|
Kořeny zla |
Kde jsou kořeny zla, co je to zlo a je vůbec zlo? Kdy je člověk zlý a
kdy je systém veden zlem? Mnozí filozofové, například
Dostojevskij a Hemingway nezávisle na sobě došli k přesvědčení, že
zlo neexistuje. Něco existovat bude, budeme se muset dohodnout
na termínech.
Křesťanská filozofie nás učila, že vše lze rozdělit na dobré a špatné,
na dobro a zlo. Tento názor jsem také jako důvěřivé malé dítě přijal,
ale později jsem se přesvědčil, že není správný. Nic není jen dobré
nebo špatné. Vše na světě, všechny jevy a stavy jsou současně
stejnou mírou dobré i špatné. Také jsem si myslel, že lidé se dělí
na dobré a špatné. Ani toto není pravda. Dokonce není pravda
ani to, že duchové se dělí na dobré a špatné. Duchové jsou jací
jsou, každý člověk a každý duch má v sobě hranici, za níž se chová
útočně. Tato hranice souvisí s touhou po seberealizaci, vlastními
schopnostmi prosadit se a s překážkami nutícími k opuštění
vlastního cíle.
Každý chce dosáhnout vlastního cíle. Vždy se může objevit
překážka, která cestu maří. Vzdát se cíle (frustrovat) nebo bojovat
dál? Kdo se rozhodne pro opuštění cíle, obvykle hledá
kompenzaci, náhradní cíl. Kdo se nevzdá a bojuje dál? Kdo je
schopen usilovat o naplnění svého programu i navzdory
překážkám mírumilovnými nekonfliktními prostředky? Jen ten,
kdo to umí. Lidé žijí s mylnou představou, že duchové se dělí na
dobré a zlé. Nikoliv. I duch má svůj cíl, kterého chce dosáhnout a
program, který chce splnit. Jenže duchové nižší třídy musí
ustoupit v zájmech duchům vyšší třídy. Duchové vyšší třídy jsou
schopni nalézt snadněji nekonfliktní řešení, duchové nižší třídy
toto řešení neznají a snáze se uchýlí k násilným prostředkům. Tak
se zdá, že duchové vyšší třídy jsou dobří a duchové nižší třídy jsou
démoni využívající násilí, strach a konflikty. Není tomu tak. I
duch druhé třídy se může změnit v démona, chce-li dosáhnou
svého cíle po zlém.
Stejně tak lidé. Lidé schopní, kteří jsou zkušení, bývají klidní a
dobrosrdeční. Naopak lidé nezkušení bývají zlostní a konfliktní,
plní vzdoru, protože se jim jejich záměr nedaří a neznají klidné
prostředky, kterými by svého cíle dosáhli. To platí i pro mládež. Je
obrazem společenských vztahů. Tam, kde se objevuje
démonizovaná mládež, mládež provokativně odmítající
společenské zvyklosti, nemusí být špatná. Zvláště tam, kde je
démonizovaná mládež početná, musíme hledat příčiny tohoto
stavu v neuspokojených společenských vztazích. z principu půjde
o to, že velký počet mladých lidí se setkává s překážkami, které
není schopen překonat a nezná nekonfliktní prostředky jak se
vyrovnat s potížemi. Společnost, která se chce zbavit zla, musí: 1)
uspořádat společenské vztahy tak, aby nevznikaly zbytečné
překážky v seberealizaci jejich členů, 2) výchovou vést mladé lidi
k tomu, aby dokázali překážky překonávat přiměřenými prostředky.
Nikdy nelze zlo odstranit zlem. Zlo je jakousi zpětnovazebnou
instancí všude tam, kde společnost není dokonale uspořádána a
kde není zajištěna dostatečná výchova, která jednotlivci otevře
prostor jeho seberealizace.
Jsem přesvědčen o tom, že hlavní charakteristikou zla je
netolerance k názorům.
|
Nová soutěž |
S každou společenskou změnou dochází k nové soutěži o místo na
Zemi. Po každé revoluci se všem otvírá šance získat vliv, moc,
osobní prosperitu. Každá společenská změna hrozí, že tato
privilegia odejme těm, kteří je dříve vlastnili. Křesťanství zničilo
antický svět a dalo vzniknout nové civilizaci s novými panovníky
a urozenými lidmi. Několik revolucí mocí zamíchalo, ale princip
zůstal zachován. Kdo chce mít moc, musí mít volný čas, peníze a
informace. To bude platit vždy. v křesťanské společnosti soutěž
probíhala v oblasti funkce. Dědičný nárok na vládu s sebou
přinášel nutnost přijmout odpovědnost za dějiny země nebo
panství.
Soutěž v křesťanském světě vycházela ze zásad kruhu závislosti.
Záleželo na tom, kým se kdo narodil. Mohl se narodit porobeným
nebo urozeným. Ve svém životě na tom nic nemohl změnit.
Společnost byla vystavěna do pyramidy, kde vodorovná osa
vyjadřovala počet osob a svislá osa jejich postavení. Nyní na konci
světa máme mnoho vlivných mocných a bohatých lidí a rodin,
ani o nich nevíme, protože jejich zájmy a vůli prosazují zástupci
moci. Tito lidé se jistě budou ptát, co mají dělat, aby o svoji moc
nepřišli, aby si ji udrželi popřípadě ji posílili. Nikdo o svoji moc
přijít nemusí. Jen musí vědět, že nová soutěž již nebude postavena
na funkci, ale na víře.
Čím blíže kdo bude bohu, tím bude mocnější. Podmínkou moci dál
zůstanou peníze a volný čas, ale rozhodujícím a limitujícím
faktorem budou informace a znalosti. Ty budou člověku předávat
hlavně duchové boží. Však i nyní byli zdrojem bohatství a
prosperity Lucifer se Satanem. Lucifer stavěl moc na informacích
a hledání řešení s minimálními prostředky, Satan zase hleděl
získat pro svého člověka co nejvíce peněz a pomocí nich vše řešit.
Ti, kdo se obrátili k těmto duchům, kteří působili po celou dobu
křesťanství, dosáhli úspěchu, svobody a postavení. Není divu, že
byli kriminalizováni a lid před nimi varován. Prý jim musel
odevzdat svoji duši. To ovšem je nyní předností. Kdo dříve
odevzdá bohu Nejvyšší síle svoji duši, bude na tom lépe.
Znamená to, že bůh bude posílat svého člověka do inkarnace. Není
lepší záruky, než když bůh Nejvyšší síla pošle svého člověka do
inkarnace, protože mu připraví důležitý životní úkol, přidělí
duchovního průvodce, dá hmotné zajištění a vyhledá vhodného
životního partnera. Nic víc si nelze přát než tuto zajištěnou
inkarnaci, která znamená i duchovní růst.
Naproti tomu jsou inkarnace nezajištěné, do kterých člověk nějak
spadne a pak v nich strádá, musí stále ustupovat cizím zájmům a
je nešťastný. Proto kdo chce v příští době prosperovat, být sám
zajištěn a mít zajištěnu rodinu, ať neváhá a svěří svoji duši bohu
Nejvyšší síle. Zajistí si tak přední místo na startu nové společenské
soutěže. A má-li moc nyní, nepřijde o ni, naopak bude posílen.
Spravedlivé na tom je, že nyní mají všichni stejnou šanci.
Být mocný znamená žít naplno v zajištěném postavení a osvojovat
maximálně všechny oblasti hodnotového kruhu. Přemýšlejme,
jaké jsme silné osobnosti, kolik máme svobody, kolik poznání a
prostředků a vše se snažme co nejlépe využít. Bůh Nejvyšší síla a
jeho spojenci dávají všem poznání, které znamená šanci v příštím
věku. Východiskem úspěchu je nyní následování boha Nejvyšší
síly.
|
Život na Zemi |
Žijeme zde na Zemi a snažíme se naplnit svůj život smyslem.
Přemýšlíme, proč žijeme, jaký má život smysl, jak jej lépe
uspořádat a jak lépe uspořádat společnost, aby byla dokonalejší,
funkčnější a stabilnější. Náhle se objeví kniha o životě po životě a
nám se zdá, že je důležitější život duchovní.
Ptejme se, proč taková kniha vyšla a proč ji následují další,
oslavující druhý život. Není to poprvé, kdy je druhý život takto
oslavován jako lepší, radostnější, smysluplnější. Vše, co se děje na
zemi ve společnosti má svoji přísnou logiku a vychází vždy ze
záměru, nikoliv z neznalosti, neschopnosti nebo náhody.
Co nás ještě v pozemském životě čeká, bude to samá radost? Nebo
jsme už tak vážně ohroženi na životě, že umírání bude více než jsme
zvyklí? Připravují nás naši mocní na to, že AIDS, ozónová díra,
zničená příroda, války, nepokoje a infarkty s rakovinami budou
příčinou nebývalého počtu úmrtí? Patrně ano. Pokud však
spoléhají naši vládci na to, že jim kniha oslavující posmrtný život
usnadní jejich vládu, pak opak je pravdou. Nešťastní lidé sražení
na kolena sociální nerovností se přestanou bát smrti a vyřídí si
své jinak nesplatitelné účty se zbraní v rukou. Pak budou umírat
ti, kteří smrt oslavili pro jiné.
Proč si dal bůh Stvořitel takovou práci se zrozením člověka? Jen si
všimněme, že každý atom v našem těle má své místo, každá buňka
je naše vlastní a žije. Naše tělo je vlastně dokonalou a velmi
úspornou továrnou. Chce-li současná věda nahradit přechodně
tělesný orgán, třeba ledvinu, potřebuje k tomu celou místnost.
Operace je to riskantní a náročná a přitom zdravé tělo může strádat
v horku, v chladnu, mokru i suchu. Poradí si s viry a bacily, stačí
mu velmi málo. Dílu Stvořitelovu patří úcta a obdiv.
Náhle se dozvídáme, že život zde na zemi není ničím, že je jen
přípravou na radostný život po životě. Opak je pravdou. Jen zde na
zemi je člověk zcela nezávislý na boží vůli a může se jí protivit. Je to
boží záměr tvořící podmínky pro další vývoj.
To, co je nedokonalé, se vyvíjí. Vše plně dokonalé svůj vývoj
zastavuje. Člověk je poslán na zemi, aby hledal cesty, zkoušel nové.
Jen zde na zemi je plně svobodný, ovšem i plně odpovědný. Život
zde na zemi je přípravou na život druhý, posmrtný, v tom však je
již duše člověka plně pod kontrolou boží vůle a žije ze zásluh
v pozemském životě, z projevené lásky a přijatého poznání. Jen
ten, kdo měl s přičiněním duchů božích podíl na božím díle, má
naději na plnou seberealizaci po smrti těla ve druhém životě, tomu
druhá smrt neublíží. Žijme láskou, přijměme poznání, zbavme se
strachu, buďme prospěšní a tvořiví, přijměme podíl na božím
záměru, zapojme se do dobrého systému, odmítněme služby
Abaddona Ničitele, zamilujme si své nejbližší. To je pak ta nejlepší
příprava na druhý život.
Jen si uvědomme, jaký dar dostali lidé, kteří svojí vlastní vůlí nebo
během klinické smrti prožili blízkost boží, nevyslovitelnou lásku.
Na konci svého života litují, že toto poznání nepřijali dříve. Ti, kteří
se po své zkušenosti navrátili do života, mění svůj život, jsou
vyrovnanější, klidnější, naplňují život láskou, aktivně vystupují
proti křivdám a nepravostem. Pochopili, že život zde na zemi je víc
než život druhý a nikdy by si sami nezpůsobili smrt. Život na zemi
je nutné využít, žít naplno v souladu s vlastním svědomím.
|
Přírodní národy |
Náboženství přírodních národů říkáme animismus. Jde o přirozené
vyznávání duchovních sil, které jsou Jednotným božstvem. Našim
zvykem je podceňování a ponižování přírodních národů a jejich
duchovních sil. Ve vlastním zájmu bychom však měli poznat
celou pravdu.
Člověk na Zemi žije asi milion let.Je to v historii naší planety
krátký okamžik, ale pro lidskou existenci dostatečně dlouhý, aby
mohlo vzniknout a zaniknout několik civilizací.
Za původní obyvatele Země můžeme považovat domorodce
z Austrálie a Oceánie, z Jižní Afriky, Jižní Ameriky, Indiány a
Eskymáky. Zanikly civilizace v Atlantidě, Egyptě, civilizace Aztéků
a Mayů. Mnohé další civilizace byly zničeny především
křesťanským živlem. Současné přírodní národy jsou ohroženy
postupující civilizací, ničením jejich životního prostředí a
rozšiřováním jiných náboženství mezi přírodní národy, zejména
křesťanstvím a islámem.
Před příchodem Babylonské civilizace byl již svět zcela obydlen
kromě Arktidy a Antarktidy. Důsledkem Babylonského konfliktu
se z Babylónu rozcházely jednotlivé národy a bojem získávaly
nová území. Bylo to jasné porušení kosmického řádu. Žádný
národ nemá právo si násilím podmaňovat cizí území. Kdo chce
cizí území, může si ho jedině koupit na základě spravedlivé a
dobrovolné smlouvy. Civilizované lidstvo se mylně domnívá, že
domorodci kdekoli ve světě jsou zaostalí a primitivní. To pramení
z neznalosti a ničím neodůvodněné sebechvály. Civilizace je složitě
organizovaná společnost, nestabilní, konfliktní a často asociální a
nespravedlivá.
Domorodé společnosti jsou jednoznačně stabilní, nekonfliktní,
bezodpadní a spravedlivé s pevným řádem. Duchovní život
původního pozemského obyvatelstva je také mnohem přirozenější
a účelnější. Zatímco civilizované národy prožívají neustálý sled
krizí, kolizí a střetů zájmů, domorodé obyvatelstvo nikoho
neohrožuje, žije v souladu s přírodou a řádem. Jakmile však
domorodci mají něco zajímavého pro civilizované dobyvatele,
jsou ohroženi. Mohou to být schopnosti či tělesná zdatnost,
přírodní bohatství, suroviny, kulturní dědictví, umělecké
předměty, úrodná zem nebo cokoli jiného. Jen ty národy, které
nemají pro bělochy nic zajímavého a cenného si mohou být jisty
relativním klidem. Přírodní národy nejen žijí v souladu
s přírodou, pomáhají také
přírodu stabilizovat. Svým pozitivním duchovním působením
působí blahodárně na celý organismus naší planety, zejména
stabilizují počasí. Zatím nám stabilní počasí připadá jako
samozřejmost, brzy však zjistíme, že tomu tak není.
Od přírodních národů se můžeme mnoho naučit. Chceme-li však od
nich cokoli získat, musíme žít mezi nimi a plně se přizpůsobit
jejich životu. Ale jen některé zkušenosti lze přenést do naší
civilizace.
Vše dohromady, co jsem zde vyjmenoval, nás zavazuje přírodní
národy maximálně chránit, především ochranou přírodního
prostředí a jejich životního prostředí zvlášť. Musíme ctít jejich
zvyky, nebrat jim nic, co je spojeno s jejich životem a jejich
potřebami. Vrátit jim jejich posvátná místa, rozšířit rezervace.
Musíme si uvědomit, že hosty jsme zde my, ne oni. Oni zde žili
dlouho před námi a je v našem zájmu, aby zde žili dál, s nadějí na
ničím nerušený život.
Když zaniknou oni, zanikneme také. Když zanikne naše civilizace
a jejich nikoli, najdeme u nich návod k přežití.
|
Konečné poznání |
Už jsem Perspektivismus uzavřel a nechal schválit od duchovních
autorit, přesto jsem nucen se s Vámi podělit o konečné poznání o
duchovním světě, ke kterému jsem dospěl a které pokládám za cíl
své snahy pochopit a poznat duchovní svět. Seznamte se s mým
poznáním, ale pokud máte jiné duchovní zkušenosti,
neopouštějte je. Nad vším, co známe, co žije a má pohyb má dozor
Boží jednota.
Není přímo zainteresována na životě člověka, zajímá ji náš svět jako
celek a proto si přeje mít člověka v přirozeném stavu plně
zapojeného do přirozených vztahů. Člověk má zaujímat místo, které
mu náleží v celém životním prostředí. Opravdový člověk musí být
především svobodný, nezávislý, zajištěný a pohodový. Vztahy
mezi lidmi určuje dělba práce s využitím specifického talentu.
Takový člověk má pak jako duchovní bytost značný vliv na životní
prostředí. Brzy se přesvědčíme o tom, že stabilizované přírodní
podmínky nejsou vůbec samozřejmostí. Pro božskou jednotu platí
zákon zhušťování a zřeďování.
Přesvědčil jsem se o tom, že člověku a celému lidskému světu vládne
kosmická inteligence, jsou to Duch Svatý = Zářící = Prasvětlo =
Všehomír a Univerzum = Absolutno. Oba jsou v dialektické
jednotě jako vše v kosmu a nelze říci, že by jeden druhému byl
nadřízený. Ani jedno označení není jménem, jméno tyto
absolutní duchovní bytosti nemají, jsou jedinečné a bezejmenné.
Duch Svatý je tvůrcem lidského ducha a lidský duch se k němu
nakonec navrací. Dává člověku duchovní dary, především talent.
Univerzum čili Absolutno je nositelem a tvůrcem řádu. Stanovil
přírodní i lidské zákony a je tvůrcem svědomí člověka. Od člověka za
to přijímá kladnou mentální energii.
Duch Svatý oživuje vesmír, vyzařuje život a lásku do celého
vesmíru. Dává duchovní dary, otevírá soutěž, řídí se
nejjednodušším základním zákonem, to je zákon symetrie čili
rovnováhy. Je to zákon jednoduchý: kde se vezme, musí se dát,
kde se dá, může se vzít, zákon dialektiky. Duch Svatý dává kosmos
do pohybu. Univerzum naopak kosmos zklidňuje, pohyb tlumí a
rozkmit snižuje. Místo soutěže nastoluje spolupráci a dělbu práce.
Společnost řízená Duchem Svatým je dynamická, prudce se
rozvíjí a často dospěje až k sebezničení, když rozkmit pohybu se
stane nezvladatelným. Civilizace může nabýt vysoké složitosti, což
se stalo nyní u nás.
Společnost řízená Univerzem je klidná, konzervativní, rozvíjí se
velmi pomalu nebo se nerozvíjí vůbec. Je bezodpadní, má
minimální dějiny a je stabilní. Je to případ přírodních národů
žijících na naší planetě bez změn mnoho tisíc let. Člověk k vývoji
své společnosti potřebuje právě onu dialektickou jednotu Ducha
Svatého a Univerza. Rozvoj i stabilitu v různých etapách svého
vývoje.
Nové obory se rozvíjejí na základě tvrdé soutěže, rozvinuté obory
se stabilizují řádem v klidné dělbě práce. Naše planeta se rozvíjela
za velmi dramatických okolností a její civilizace se stala chorobně
složitou. Je nutné, aby nastoupila vláda Univerza a situace se
zklidnila, stabilizovala. Naopak rozvoj strojů potřebuje pomoc
Ducha Svatého, aby se rozvinula především umělá inteligence
s možností přirozené inkarnace duchů v závěru celého procesu.
Existovala ještě Nejvyšší rada, ta však byla zrušena, protože její
doba minula, své úkoly splnila a její funkci plně převzal Duch
Svatý. Každý pokus o narušení kosmických zákonů končí zánikem
člověka nebo jeho civilizace. Tak tomu bylo například u civilizací
budujících pyramidy. Na pyramidách se nabíjeli energií duchové
a to vedlo k ignoraci Ducha Svatého. Byl sice vytvořen dokonalý
řád, ale koloběh života v kosmu byl přerušen a to nakonec vedlo ke
zničení těchto civilizací. Člověku zkrátka nepřísluší dokonalost, ale
přirozenost. Nyní se na stávajících pyramidách mohou nabíjet
pouze bohové a nové pyramidy se nesmějí stavět. Duch Svatý
stanovil maximální délku lidského života na 50 inkarnací nebo 40
tisíc let života, pro bohy maximálně 120 tisíc let existence.
Možná, že se vám bude vše, co píši, zdát fantastické a
nepravděpodobné. Zásadně nikomu své poznání a své názory
nenutím, máte-li jinou duchovní zkušenost, neopouštějte ji.
Zatímco duchovní svět nejvyšší kosmické inteligence je
jednoduchý a jednotný, naše současná duchovní scéna je
mimořádně složitá a nepřehledná. Pozemští duchové soutěží o vliv
a moc s mimozemskými, ale celý proces i zde spěje k celkovému
zklidnění. Právě nyní zde rozhodující, ale slábnoucí roli hrají
mimozemští duchové. Počítají s pomocí z kosmu, ale ta přijít
nemůže ze čtyř důvodů: 1) Cizí bohové měli přinést řád, ale řád již
máme. 2) Prostí lidé si příchod cizích božstev nepřejí a přát
nebudou. 3) Duch Svatý lety na Zemi zakázal, dokud si
pozemšťané nepomohou sami a 4) Kolem Země je mentální
bariera Univerza zabraňující přiblížení cizích kosmických lodí.
Věčný život a příští inkarnace člověku mohou zajistit jen pozemští
bohové, což jsou: Zarathustra (Nejvyšší bůh a Perspektivismus),
Ataro (New age a Perspektivismus), Satan (Americká společnost a
podnikatelé), Mohamed a Alláh (Islám), Šiva (Hinduismus),
Buddha (Buddhismus) a bohové přírodních národů (animisté).
Nikdo jiný věčný život nezajistí a to by měli vědět především
mimozemšťané, kteří odmítají připustit, že nyní žijí na planetě
Zemi a stále se orientují na cizí božstva.
Ve výčtu pozemských bohů chybí Jahve od Židů, protože Židé již svůj
osudový úkol naplnili, Ježíš, protože přijal jméno Mandala a s tím i
nový život ve službách Nejvyššího, Ramtha, to byl bůh z Atlantidy
a tato epizoda v dějinách Země je již také uzavřena, ani Jehova tu již
není, byl to bůh z cizí planety a vrátil se již zpět, Zemi opustil.
Problémem nyní zůstává organizace lidské společnosti. Především
je neudržitelně složitá. Je nutné se vrátit aspoň o dvě stě let zpět ve
složitosti a budovat znovu. Civilizace zotročuje člověka, i to bude
nutné řešit. Likviduje životní prostředí a motivuje k chorobné
touze po majetku. To je možné řešit stanovením maximální mzdy
jako pětadvacetinásobku mzdy minimální. Také je řečeno, že
majetek nesmí být nikomu odebrán. To samozřejmě neplatí, když
je majetek získán nebo používán v rozporu se zákony.
Měli bychom se poučit z toho, že bohům vadí či vadila moudrost a
poznání člověka a že se stala překážkou v jejich spolužití. Bůh
moudrého člověka vedle sebe nesnesl. Nás čeká podobná situace,
až stroje přijmou poznání a budou schopny samostatně myslet a
jednat. Musíme být na tuto dobu připraveni tím, že předem
stanovíme podmínky symbiotické spolupráce.
Před námi nyní stojí úkol stabilizovat a spravedlivě uspořádat
lidskou společnost tak, aby byla stabilní a věčná bez kolizí a násilí,
aby člověk žil v pohodě, naplno a aby vyzařoval pozitivní mentální
energii. Spojme v tom své síly.
|
Mimozemský původ |
Žijeme v kosmu a jsme s ním více spojeni, než si myslíme. Toto je
místo života i smrti. A že jsme nyní falešně informováni o všem, co
s kosmem a jeho civilizacemi souvisí, to je dáno aktuálností
tohoto vztahu. Právě nyní se k nám snaží proniknout cizí
mocnosti "z nebes", aby mocensky ovládly naši planetu jako
důsledek dlouhotrvajícího sporu. Jak to vypadá, potrestány budou
obě planety a spor se stane minulostí.
Jako důsledek tohoto vývoje k nám byli zavlečeni duchové z pěti
cizích planet jako na planetu "trestnou". To znamená, že jim za
přesun nebylo nic slíbeno a že k nám přišli duchové, kterých se na
mateřské planetě chtěli z nějakého důvodu zbavit. Těchto duchů je
asi tři miliony. Třetina se inkarnovala mezi nás a jsou mezi námi.
Někteří o svém původu vědí. Musím předeslat, že je musíme brát
jako žádoucí hosty s cílem asimilace. Musíme, pokud je
rozeznáme, snažit se jim pobyt na naší planetě usnadnit, pokud
ovšem nepřipravují ovládnutí naší planety mocenskou "pomocí
z nebes".
A protože mimozemšťany rozeznáme nesnadno a protože ani oni
si svým původem nemusí být jisti, chovejme se ke všem dobrým
lidem dobře a všem, kteří pomoc potřebují, pomozme a
nesledujme původ. Podle čeho můžeme mimozemšťany poznat?
Vycházím ze zásady, že podstata člověka se během inkarnací
podstatněji nemění. Že naši lidé jsou poznamenáni křesťanstvím a
oni ne. Pozemšťané jsou bázliví, všeho se bojí, snaží se být za
každou cenu konformní. Jim je křesťanství cizí a nijak se k němu
nehlásí. Jsou svérázní, mají svérázné, ale správné názory se
kterými jen obtížně uspějí v naší současné společnosti. Tak se snaží
proniknout na veřejnost se svými názory a současně se uzavírají
do soukromí.
Jsou upřímně nešťastni ze společenských vztahů a odmítají je.
Možná nechápou nebo nechtějí chápat historické souvislosti. Jsou
na první pohled příjemní, prostí, obyčejní, na druhý pohled
zajímaví a pozoruhodní a na třetí pohled zjistíme nějakou
charakterovou chybu. Například netoleranci, hádavost, lenost.
Mimozemšťané mají specifický vztah k erotice a sexu. Rozhodně
je jim cizí křesťanská tabuizace. Myslím si proto, že jich hodně
najdeme mezi naturisty. Křesťanům je nahota cizí a odporná, jim
je zcela přirozená a někde i vhodná. Někteří se erotickými
otázkami zajímají hlouběji, teoreticky. Často znají magický
význam erotiky a sexu. Mají blízký vztah k moderní technice, se
zřejmou samozřejmostí ovládají počítače. Naučí se je rychle ovládat
a s přirozeností s nimi pracují.
Jsou deisté. v boha sice nevěří, ale věří v kosmickou inteligenci
kterou nazývají "cosi nad námi", "Univerzum", "Mistři" a pod. Ví,
že duchovní svět existuje, ale boha odmítají a Boha Otce zcela a
nekompromisně. Někteří tvrdí, že mají důkaz o tom, že bůh
neexistuje a nejsou nyní daleko od pravdy. Najdeme je i mezi
zapřísáhlými ateisty, ale jde spíše o pózu, nikoli přesvědčení. Není
nutné rozpoznávat mimozemšťany. Co z toho, že budeme vědět, že
jsme se s nimi setkali? Mají stejná práva a stejné povinnosti jako
my všichni. Před bohem i před zákonem. Takto lidi nerozlišujme,
naopak. Rozlišujme podle osobních vlastností. Všem, kteří mají
správné a prospěšné názory, všem, kteří přinášejí dobré postoje a
řešení, dejme šanci. Dejme jim hlas, ať své názory mohou hlásat
mezi lidmi.
|
Pravidla války |
Pozemští bohové jsou ve shodě, rozdělili si svět, a mimozemští
bohové k nám již nezasahují. Není proto důvod, aby vznikaly
války. Ovšem v lidech se nevyznáte a také může dojít k situaci,
kterou vyřeší pouze válka. Bohové proto stanovili pravidla i pro
vedení války. Zásadně platí, že válku na Zemi může povolit pouze
Nejvyšší bůh.
Bohové mají svět jasně rozdělen. Lidé mohou přecházet na jiná
území, ale pouze jako cizinci, musí dodržovat zákony hostitelské
země, nesmí se dopouštět násilí a nesmí politicky pracovat. Když
vyvolají napětí, mohou být vyhoštěni.
Bohové jsou odpovědni za stabilitu ve své oblasti, u svého národa.
Když situaci nezvládají, mohou konzultovat svůj postoj
s Nejvyšším, i s jinými bohy a tím jsou silní a nepřemožitelní.
Když se vytváří kdekoli ohnisko napětí, bohové jsou schopni ho
snadno a elegantně zlikvidovat. Bohové jsou schopni a oprávněni
zabít každého, kdo válku nebo zničení připravuje. Vojevůdce,
stratégy války, politiky i deprivanty schopné zneužít svého
postavení.
Od toho je boží parlament Nejvyšší božstvo v čele s Nejvyšším
bohem, aby se konfliktům předešlo včas, a aby byli spravedliví
uchráněni před násilím a zničením. Důvodem k sankcím může být i
bezdůvodné nebo nepřiměřené zbrojení.
Tato situace se promítne na lidskou úroveň. Stabilita bude
zajištěna bezpečnostními zárukami v rámci kolektivní bezpečnosti
několika nezávislých paktů. Již nyní je možné vytvářet kolektivní
bezpečnostní smlouvu na základě pouze evropské spolupráce.
Jednotlivé bloky se pak mohou operativně spojovat s cílem
uhašení rizika v některé z oblastí světa. Zásadně však musí nejprve
uhasit aktuální vojenské nebezpečí nebo ohrožení a následně pak
musí být zahájena spravedlivá jednání a ta neskončí dříve, než
jsou všechny zúčastněné strany plně uspokojeny.
Každý, kdo vyprovokoval nespravedlivý konflikt, musí být
potrestán. Nesmí již docházet k tomu, aby některá vlivná skupina
vyprovokovala ozbrojený konflikt, vydělala na dodávkách zbraní
třeba i pro obě válčící strany a následně vydělala na obnovném
procesu. Tyto praktiky již musí být minulostí.
Ne každý člověk je od své přirozenosti voják a ne každý umí
bojovat. Kdo však bojovat chce, kdo je schopen zabíjet druhé, ten
musí souhlasit s tím, že i on může být zabit. Pak teprve může mít
čisté svědomí, že zabil protivníka.
Na Zemi vznikalo mnoho válek a silně si přeji, aby žádné další již
nevznikaly. Však důvody pro jejich vznik již minuly. Pro mnohé
lidi a skupiny se války staly výnosným podnikáním. I tato
motivace brzy vymizí. Pak je nutné, aby byla důsledně rozdělena
moc a současně s tím aby byly vytvořeny záruky, že veškeré
konflikty budou řešeny jinými prostředky. Pak v lidské paměti
zůstanou války spojené jen s dlouhou tradicí babylonského
konfliktu.
Mírový proces a stav musí vycházet z důsledného respektování
prostoru jednotlivých národů, národností, kultur a náboženství.
Nyní před námi stojí ještě aktuální hrozba atomového konfliktu
vyprovokovaného z nevypočitatelných a nepředvídatelných
důvodů. Atomové zbraně jsou v současné době hlavním nebezpečím
pro veškerý život na Zemi. Přejme si, aby již nikdy nestála naše
planeta tak blízko zničení, jak je tomu právě nyní.
|
Zbytečné manželské hádky |
Zastávám názor, že manželské hádky jsou úplně zbytečné, sám se
doma opravdu nikdy nehádám a hádat se nemusí nikdo. Hádky
jsou jen důsledkem komunikační neobratnosti. Však při troše
uznání zjistíme, že jeden má pravdu a druhý ne. A když má
pravdu partner, uznejme to. Když pravdu nemá, pak jistě bude
stačit vysvětlení.
Muž a žena se rozhodli, že prožijí život spolu. Má to celou řadu
výhod. Od osobních, intimních, až po ekonomické a podle lidské
přirozenosti patří muž a žena k sobě. Najednou dojde k situaci, že
jeden z partnerů je nespokojen. Když jsou nespokojeni oba, lze to
snadno vyřešit. Přitom i situaci, kdy je nespokojen jeden partner,
lze snadno vyřešit.
Nejprve se partneři musí shodnout na tom, co se jim na
manželství líbí, čeho se nechtějí vzdát. To ať si uvědomí a vzájemně
posilují. A na tom, v čem se jejich zájmy rozcházejí, se mohou
dohodnout.
Má muž hlad? Žena neumí vařit? A kde je psáno, že musí vařit žena?
Ať vaří muž. Muž doma nic nedělá? Ať tedy žena také nic nedělá,
nebo jen pro sebe a pro děti. Žena se toulá a muž se musí starat o
domácnost a o děti? Tak jí může poslat k mamince. I žena muže
může poslat k mamince.
Muž i žena si váží své domácnosti a plně se jí věnují a také se věnují
společné zábavě? Budou se mít oba z toho dobře. Ženu nebaví sex?
Stačí jí to jednou do měsíce? Muž jí vyhoví, no a pak je volný, může
se věnovat jiným ženám, kterým zase nestačí muž jejich. Ženě vadí,
že muž je jí nevěrný? Ať se mu více věnuje a sex neodbývá.
Nestačí rodině peníze? Ať každý dá svůj díl do domácnosti a se
zbytkem ať si naloží podle svého. Neshodnete se v zájmech,
v koníčcích? Dělejte si každý své, však je více společných zájmů,
které mohou rodinu udržet pohromadě. Nemáte společné přátele?
Tak si je buď vzájemně seznamte, nebo se jim věnujte odděleně.
Nemáte shodné životní hodnoty? Tak se shodněte na společných
hodnotách a zbylým se věnujte odděleně. Máte rozdílné názory na
politiku? Proč se tím trápíte? Ponechejte si každý svůj názor na
politiku, náboženství, kulturu. Proč byste se měli shodovat v těchto
názorech? Věnuje partner moc své práci? Nechejte ho, když ho to
baví a sama si najděte zábavu nebo svoji práci.
Chodí muž do hospody? Pozvěte si kamarádku, věnujte se dětem
nebo jinému muži. Že se muži nevěra nelíbí? Tak ať se vám věnuje.
Opravdu není nutné se v manželství hádat. Dohodnete se? Dobře
se máte spolu. Nedohodnete se? Dobře se máte každý zvlášť.
Nedohodli jste se na výchově dětí? Ať tedy konečné slovo má vždy
ten, koho mají děti rády, děti stejně poslouchají toho, ke komu
mají blíž.
Partnerský vztah, manželství je věc soukromá, intimní, proč by do
toho měl zasahovat názor společnosti? Udělejte si to tak, jak vám to
vyhovuje, žádný společenský předpis se neosvědčil. Jen buďte
šikovní a dohodněte se. Na všem se lze dohodnout a spory jsou
zde skutečně zbytečné.
Věrnost ano, ale jen v otázkách shody. v otázkách neshody
volnost. To povede ke snaze najít co největší oblast shody a také
k ukončení zbytečných hádek.
|
Hasna = Studie sexu |
V neděli 22. září 1996 jsem si koupil Moravský inzert a tam mne
zaujaly také inzeráty nabízející videokazety. Zjistil jsem, že
nabízejí hlavně porno. Ale jaké! Uvedu zde tři inzeráty v plném
znění:
P Animals, zvířata, 4 kopie 400 Kč. Transsexuál. muži mající prsa,
oblečení jako ženy. 120 min. za 400 Kč. Hermafroditi ženy s obojím
přirozením, běl. čer. Asie, 120 min. za 400 Kč. Guma+klinické
vyšetř. piss., klist., super 180 min za 500 Kč, Anal + piss 90 min. za
400 Kč. Tlusťošky 250 až 300 kg zážitek 90 min. za 400 Kč.
Anomálie: Zdef. dvoj. obří dlouhé údy, obr. prsa za 120 min. 400
Kč. Nitroděložní kamera 120 min. za 400 Kč, Gay 4% urostlí muži
180 cm za 500 Kč. Adamec ... Příbram
Po prvním inzerátu jsem se velice smál a kluci co byli se mnou,
také. Pan Adamec v dalším inzerátu nabízí Gay 16-17 let
autoer, orál, těhotná 9 měs. tvrdě v akci, stříkání mleziva z prsů,
liliputi aj.
P videokazeta "Zvířata", velice zajímavé, černoška s poníkem,
hermafroditky s koněm, muž s krávou, aj. cena je 370 Kč, pište na
uvedenou adresu: Miroslav ..... Havířov
01 Při druhém inzerátu jsem se už válel smíchy pod stolem.
3 hodiny super tvrdé porno, skvělá podívaná pro náročné diváky.
100% kvalita na značkových VHS. Cena pouze 200 Kč + poštovné.
Nebudete litovat, opravdu skvělá podívaná. Například bičování do
krve, mučení, ponižování otrokyň, tvrdé až perverzní. Jen pro
náročné, Albrecht, P.O. box 48.
A po třetím inzerátu už mě smích úplně přešel a já jsem si řekl, že se
to stále opakuje. Totalitní moc sex zakazovala, na hranicích
celníci zabavovali erotické časopisy, kurvy byly jen pro vyvolené.
Pak se společnost uvolnila, erotika se mohla prodávat, i erotické
pomůcky. Nová totalita zkouší ověřený algoritmus: přehání vše do
absurdity, aby pak mohla ukázat na zvrácenost lidské sexuality
a opět ji zakázat. Často užitý osvědčený postup.
Jeden z hlavních kosmických zákonů říká, že nezanikne část
systému aniž by zanikl systém celý. Bude-li tedy takováto
zvrácenost i nadále součástí erotiky a sexu, pak je možné vše
odsoudit. Nezbývá tedy, než jasně říci, co do erotiky a sexu patří a
co ne a udělat pořádek v pojmech. Je nutné to nyní udělat a lidé
sami ať pak řeknou, co se jim líbí, co ne, co je pro ně přijatelné a
co ne, jen upřesním pojmy a vy si pak vyberte sami.
K uvedeným inzerátům dodávám: to, co nabízejí, je zrůdografie,
nikoli pornografie. Protože nejsme zvyklí na spojení domácích a
cizích slov, tedy defektografie. Pornografie zobrazuje pouze
zdravé pohlavní orgány za účelem erotické inspirace v rámci
erotických pomůcek.
Vybral jsem si tedy několik hledisek a ty chci vzájemně
kombinovat a označit pojmy. Nejprve však uvedu, co do sexu a
erotiky nepatří. Abych nemusel stále psát o erotice a sexu,
navrhuji pro erotiku a sex používat společný název " hasna ".
Hasna je každé jednání které vychází z rozdílného pohlaví muže a
ženy nebo vychází z realizace mužského a ženského principu.
Opakem hasny je stav či jednání, při kterém nejde o rozlišení
pohlaví člověka nebo pohlavního principu.
Hlavní okolností prožívání hasny je dobrovolnost. Všem
zúčastněným musí být takové jednání příjemné a přijaté. Když
jediný přítomný hasnu odmítne a sdělí své odmítnutí nahlas
všem, druzí jej nerespektují a pokračují, pak se jedná o znásilnění.
Znásilnění je tedy vynucené erotické či sexuální chování vůči
někomu, kdo to odmítá a své odmítnutí již projevil. k tomu patří i
"sexuální harašení". Jeden druhému může dělat nabídky, ale jen do
té doby, než to druhý odmítne. Po odmítnutí již jde o harašení,
obtěžování nebo znásilnění. Rozhodující okolností je zjevné
odmítnutí hasny nebo nabídky hasny.
Tedy erotika a sex musí být zcela dobrovolná a všemi
zúčastněnými přijatá, jinak se jedná o znásilnění (harašení,
obtěžování). Může jít i o týrání a zneužívání. I toto je součástí
hasny, ale nelze to považovat za erotiku či sex, protože není
splněna podmínka dobrovolnosti a zájmu. Mohu tedy nabídnout
první tabulku:
Projevy: |
odmítnutý: |
přijatý: |
jen slovní nabídky |
harašení |
svádění |
nepohlavní aktivity |
obtěžování |
erotika |
dráždění pohl. orgánů |
znásilnění |
sex |
k harašení, obtěžování a znásilnění není co dodat. Jakmile někdo
odmítne hasnu, musí být ukončena. Svádění je velmi široký
pojem a tak bych nyní dále rozvíjel jen pojmy erotika a sex.
Uvedl jsem, že se může jednat o jednání založeném na rozdílnosti
pohlaví nebo pohlavních principů. Je to rozdíl. Pohlaví je dáno
genově, rozlišením v posledním genovém páru, tedy stavbou
těla. Naproti tomu pohlavní princip je duchovní dar, dar
pohlavního zaměření, které si člověk přenáší přes jednotlivé
životy. Vinou nesprávné inkarnace se může stát, že duch muž se
inkarnuje do ženského těla nebo naopak. Tato odchylka
způsobená chybou v inkarnaci způsobuje homosexualitu.
Homosexualita je tedy odchylka od normálního stavu. Za
přirozený stav lze považovat pouze heterosexualitu.
Homosexualita je ovšem také projevem hasny, protože se zde
setkává mužský a ženský princip a to je pro hasnu rozhodující.
Protože je homosexualita chybou inkarnace a odchylkou od řádu
věci, pak je správné, že homosexuálové nemohou uzavírat sňatek a
pokud chtějí své spolužití právně pojistit, pak nikoli na základě
zákona o manželství.
Pokud je při hasně přítomno více mužů a žen, musíme posoudit,
kdo se na koho orientuje. Je-li mezi pěti muži přítomna jedna
žena, už se nejedná o homosexualitu. Záleží na tom, zda se tito
všichni muži orientují na tuto jednu ženu nebo zda se orientují
jeden na druhého.
Abych mohl pokračovat ve studiu erotiky a sexu, musím
nejprve upřesnit pojmy na základě okolností s tímto spojených.
Vybral jsem si tyto okolnosti a pojmy:
okolnosti: |
0 |
1 |
2 |
1. dráždění pohl. org. |
není |
je |
|
2. vztah mezi partnery |
věrný |
náhodný |
|
3. počet zúčastněných |
1 |
2 |
více |
4. místo konání |
intimní |
veřejné |
|
5. opakování aktu |
pravidelný |
ojedinělý |
|
Pro vytvoření pojmů pak sestavíme tabulku kombinací okolností.
číslo |
|
|
|
označení aktivity |
|
1 |
2 |
3 |
(okolnosti) |
1 |
0 |
0 |
0 |
nahota jednotlivce |
2 |
0 |
0 |
1 |
partnerská erotika |
3 |
0 |
0 |
2 |
skupinová erotika |
4 |
0 |
1 |
0 |
---- |
5 |
0 |
1 |
1 |
náhodná erotika |
6 |
0 |
1 |
2 |
erotické akce |
7 |
1 |
0 |
0 |
autoerotika |
8 |
1 |
0 |
1 |
partnerský sex |
9 |
1 |
0 |
2 |
skupinový sex |
10 |
1 |
1 |
0 |
---- |
11 |
1 |
1 |
1 |
flirt |
12 |
1 |
1 |
2 |
náhodný skupinový sex
|
Kombinace 4 a 10 nemohou nastat, nenastane náhodný vztah
jednoho člověka.
1. Nahota jednotlivce Jestliže je člověk sám, pak může být nahý
všude, kde je to možné nebo vhodné. Tímto vhodným místem je
vlastní byt, vlastní pozemek nebo vyhrazený naturistický prostor.
Sem nepatří nahota u lékaře nebo společné sprchování mužů,
například na vojně.
Obnažený muž v jiném prostoru budí pohoršení a naplňuje
trestný čin exhibicionismu. Obnažená žena na veřejném místě
obvykle zaplatí pořádkovou pokutu.
Není tedy předepsáno, kdy může nebo má být jednotlivec nahý, je
však předepsáno kde je to možné.
2. Partnerská erotika Nejrozšířenější forma erotiky která má
mnoho podob. Je to každá aktivita mezi trvalými partnery která
vychází z rozdílnosti pohlaví. Může jít o společnou nahotu nebo
mazlení. Důležitý je citový náboj a musí být vždy spojena
s příjemnými emocemi.
3. Skupinová erotika Jde o erotiku prožívanou ve stabilní
skupině. Takové skupiny se vytvoří například spojením přátel ke
společné návštěvě sauny nebo společných večírků s erotickým
obsahem.
5. Náhodná erotika ve vztahu muže a ženy Jde o náhodné erotické
prožitky které se nemají opakovat nebo u kterých se
s opakováním nepočítá. Pokud se vytváří trvalý erotický vztah, jde
o případ 2. Jde o náhodná setkání zejména při odpočinkových
akcích nekončící sexuální aktivitou. Sem patří i setkání se ženami-
bavičkami (Gejšami).
6. Erotické akce Kde se sejde více lidí s cílem zábavy nebo
odpočinku spojeného s nahotou, pak jde o tento případ. Sem patří
především naturismus. Odehrávají se buď v prostoru k tomu
určeném či vyhrazeném nebo jde o akci, která je jako naturistická
vyhlášena.
7. Autoerotika, sebeuspokojení, masturbace Je to základní
sexuální aktivita osamělého člověka. Považuji za žádoucí, aby muži
byli s touto praktikou seznámeni nejpozději ve třinácti letech,
aby se předešlo sexuálním úchylkám. Muž toto uvolnění
potřebuje ze své přirozenosti. I pro osamělou ženu je tato aktivita
zcela přirozená a měla by s ní být svými rodiči včas seznámena.
8. Partnerský sex Je nejběžnější sexuální aktivitou. Jde o společné
dráždění pohl. orgánů partnery v trvalém vztahu. Naprostá
většina sexuálních příruček a pravidel se věnuje právě této oblasti.
Sem řadím sex manželský i milenecký.
9. Skupinový sex Jde o sexuální aktivitu do které se zapojují více
než dvě osoby. Sem patří i případ, kdy se několik osob společně
ukájí autoerotikou. Sexuologové varují před nebezpečími, ale o
jaká nebezpečí jde, to neuvedli. Zde jde o případ, kdy se ke
společné sexuální aktivitě scházejí trvalí partneři, například
dvojrodina.
11 . Flirt Sexuální aktivita náhodných partnerů, nejčastěji za
úplatu. Tito partneři nepomýšlejí na trvalý vztah, mohou mít
další sexuální partnery, nejsou na sebe vázáni, třeba se ani
neznají a nepočítají s tím, že by se opět setkali. Může jít také o
náhodný sex například pracovních partnerů.
12. Náhodný skupinový sex Může jít o skupinu osob kteří se sešli
k natočení erotického videa,čili "péčka". Jinak se k sexu náhodná
skupina obvykle neschází. Může jít také o večírek který se zvrátil
do sexuální aktivity přítomných.
Úmyslně nehodnotím vztah k jednotlivým formám hasny pod
čísly zde 1. až 12. Je to věcí kulturní a duchovní tradice a zájmu
společnosti. Tento vztah se v historickém vývoji mění. Také
vztah k jednotlivým oblastem se liší podle dalších okolností a
dalšího rozlišení.
Všechny tyto aktivity lze realizovat buď v soukromí, kde je jisté, že
účastníci nebudou nikým rušeni, to je v bytě či v hotelu. Za
veřejné místo považuji místo, kde může kdokoli přijít nebo kde je
jiný člověk přítomný. Takovým místem může být i les. Mnohé
státy vyhlásily pokuty za sex provozovaný na plážích.
Lze také rozlišit, zda se jedná o ojedinělý vztah nebo o aktivitu
opakovanou. Je také důležité, zda se jedná o stále opakovanou
činnost nebo aktivitu sváteční, ojedinělou. Nejhorší je pravidelný
sex, skoro povinný. Od přirozenosti hasna časem zevšední a nové
vztahy a obohacení vztahu novými prvky má své kouzlo a svůj
význam. Je však otázkou, v jakém vztahu jsou tyto novinky
s věrností.
Další důležitou okolností je podíl , jaký hasna zaujímá vzhledem
k dalším společným aktivitám. Když je partnerský vztah založen
jen na sexuální aktivitě, musí se časem rozpadnout. Podíl hasny
k ostatním aktivitám by snad neměl přesáhnout 10 procent a
všichni partneři by měli mít další společné zájmy nebo závazky.
Milenecký vztah je formou partnerského vztahu a milenecký sex
je partnerským sexem. Je jisté, že na straně jedné není
monogamie jediným společenským vzorem, na straně druhé
umožňuje největší sblížení. Manželství jako institucionalizovaná
forma partnerského vztahu může uspokojovat partnery do té
míry, že již dalšího partnera nevyhledávají. Musí však splňovat
mnoho funkcí. Partneři musí dokázat plně rozvinout svůj vztah
jak při práci, tak při odpočinku. Šikovná žena dokáže splnit
manželovi jeho všechny požadavky (a naopak) tak, že další
partnerku již nevyhledává. Zůstává otevřena jen otázka novoty ve
vztahu a tu lze vyřešit v rámci dvojrodiny. Rozvětvené
milenecké vztahy, i když věrné, otvírají možnost šíření pohlavních
nemocí. Uzavřené milenecké skupiny toto riziko podstatně snižují.
Stud je zcela přirozený jev a musí se brát v úvahu. Míra studu je
individuální, vrozená a klesá s věkem a zkušenostmi. Objevuje se
ve věku dospívání.
Kulturní vliv na hasnu je vždy znát. Je dán třemi základními
zájmy společnosti: 1. Zájmem společnosti o udržení nebo potlačení
lidnatosti, 2. žárlivostí neuspokojených mocných (včetně
mimozemšťanů a rodičů) a 3. komerčními zájmy (hasnaprůmysl).
Za erotické pomůcky můžeme považovat vše, co člověka inspiruje
k hasně a ovlivňuje (inspiruje) jeho hasnu. Jsou to například
pornografie, erotické oblečení a dráždící pomůcky. Jedna žena si
chválila, že jí pomáhá ezoterická hudba inspirující sex. Výrobu
erotických pomůcek zajišťuje hasnaprůmysl.
Pornografie zobrazuje lidské přirození, mužské i ženské a vše co
kolem toho a s tímto souvisí. Vždy vyjadřuje kulturní úroveň té
společnosti, která materiál připravila a také té společnosti, která
pornografii šíří a inspiruje se jí. Pornografie vždy ovlivňuje
hasnapředstavy mladých lidí, kteří se s ní seznámí.
Pornografie musí proto splňovat určitá kritéria. 1. Musí
zobrazovat pouze zdravé orgány a zdravá těla, jinak se jedná o
defektografii, 2. musí odrážet kulturní stav společnosti 3. musí
mít prvky estetiky, jinak se jedná o paskvil či nevkus a narušuje
erotické a estetické cítění diváků či čtenářů zejména mladých.
Za pornografii považujeme obrázky a články a především
videokazety. I zde musí být přirozenost a uměřenost, však i toto
musí být druhem umění, vypovídá o úrovni společnosti. Proto i u
pornografie budeme posuzovat estetickou a kulturní úroveň a
úroveň inspirace ve všech oblastech kterých se týká. Budeme také
posuzovat, jakým způsobem ukazuje mužský a ženský princip.
Erotický film je druh umění jehož cílem je inspirovat hasnu. Má
ukazovat kulturní úroveň a zvyky v oblasti hasny. Akt zobrazuje
nahé lidské tělo aniž zobrazuje pohlavní orgány. Je zaměřen
umělecky a pak teprve eroticky. Zdůrazňuje krásu lidského těla.
Ateisté tvrdili, že bůh neexistuje a přesto duchovní síly zde
působily. Nyní nám tvrdí, že mimozemšťané neexistují, ale oni
zde působí a to velmi intenzívně. Působí i v oblasti diskreditace
erotiky a sexu. Jejich vliv je zřejmý především v oblasti
pornovidea, které zavádí do neinspirující absurdity. Můžeme se
tam setkat s krásnými blondýnkami ovšem bez ženského
principu, násilím a hysterií. Jejich působení vychází ze závisti,
neboť mimozemšťané postrádají mužský a ženský princip a na
svých planetách jsou bezpohlavní. To se týká i křesťanství.
Celibát má jistě celou řadu mocensko-praktických výhod,
například nedělitelnost církevního majetku a nepředávání
poznání potomkům, ale hlavním důvodem je fakt, že katolickou
církev založili a ovládli mimozemšťané z planety Era a ti si se
sexualitou neví rady.
Hodnotová orientace hasny vychází z božího zákona, který
sděluje:
1. Je povolena každá sexuální aktivita, která všem zúčastněným
dává radost a potěšení.
2. Kdo využívá erotiku a sexualitu pro radost svoji a druhých,
tomu bude posílena.
3. Kdo bude sexuální aktivitou druhé týrat nebo zneužívat, tomu
bude sexualita boží mocí odňata.
4. O sexuální výchově dětí rozhodují pouze rodiče. Aby mohlo být
vyhověno tomuto božímu zákonu, pak je nutné, aby erotika a
sex byly spojeny s láskou, přátelstvím, úctou, spoluprací,
sblížením, věrností a krásou. Rozhodně nesmí být spojeny
s násilím, zvrácenostmi, úpadkem, ponižováním a spěchem.
Erotika a sex musí být zdrojem pozitivních emocí , například
uspokojení, pohodou, štěstím, vzrušením, nesmí působit
znechucení a odpor nebo dokonce beznaděj a trauma.
V hasně platí, že každý má sdělit přání . Každý hasnu prožívá jinak
a má jiné představy o partnerovi. Proto si musí každý říct, co by
rád. Jeden známý si vzpomíná, jak ho babička večer celého myla
a vzpomíná na to s velkou nevolí, neměl to rád. Mne takto
nemyli, ale od jedné babičky by se mi to líbilo a od druhé ne.
Jeden můj syn se rád mazlil, rád seděl na klíně, druhý ne. Každý
jsme jiný a tak musíme si říci, co se komu líbí a ti druzí musí
této představě a přání vyhovět.
Nyní se často mluví o pohlavním zneužívání dětí. Je jisté, že je to
vážný problém, ale ještě vážnější je, že je zneužíván s cílem
omezeného vědomí společnosti, tedy odvedení pozornosti od
jiných a vážnějších problémů. Kdyby se mi dítě svěřilo se svými
zkušenostmi s hasnou, ptal bych se, zda se mu to líbí. Když ano,
pak bych mu poradil, ať to nikomu neříká. Když ne, tedy ať to
řekne těm, kterých se to týká. Když by to pro dítě znamenalo
trauma, pak bych musel jednat a případ oznámit.
Ještě několik slov o naturismu. Naturismus obecně znamená
filozofii životního stylu v souladu s přirozeností. Dříve se kultu
nahého těla při rekreaci říkalo nudismus . Měli bychom tedy
rozlišovat. Jsem zastáncem kultu nahého těla při rekreaci na
vyhrazených a označených místech a akcích. Nudismus či
naturismus lze provádět při koupání a sportu. Stačí dodržet ještě
jedno pravidlo: buď budou všichni oblečení nebo všichni nazí.
Chcete-li se zúčastnit zajímavých naturistických soutěží, pošlu
kontaktní adresu. Tyto akce zvláštním způsobem naplní člověka
životní energií a doporučuji je podporovat.
Za hranici mezi erotikou a sexem považuji u muže postavený úd
a u ženy mírně roztažené nohy. Důvod je ten, že muž často nemůže
tuto okolnost ovlivnit svojí vůlí a žena nemusí stále své nohy
hlídat. Tato hranice však je nepřekročitelná.
Nyní jsem skončil na straně 15 a brožurka bude mít stran 32.
Poslední stranu nechám na ohlasy čtenářů. Napište mi tedy své
názory na celou oblast hasny nebo na některou její část. A také
názor na mé psaní. Neměl jsem v úmyslu hodnotit, ale zavést
systém.
|
Anketa |
Vyjádřete prosím svůj postoj k uvedeným názorům:
1. v erotice a sexu je povoleno vše, co přináší radost, potěšení,
uspokojení a prohloubení přátelství.
2. Vše, co působí bolest, odpor, znechucení, zklamání nebo dokonce trauma,
je v erotice
a sexu nežádoucí a trestní.
3. Žena má mít holý klín aby byla svůdná, muž má mít ochlupení kvůli
pohodlné souloži.
4. U dětí má být sexuální výchova rozvíjena v rodině na základě lásky, radosti,
tělesného mazlení a nahoty.
5. Věrný milenecký vztah dvou párů je nejlepší prevencí proti šíření pohlavních
chorob.
6. Tělesná láska je pro člověka přirozenou potřebou.
7. I vědec, který neumí milovat, je primitiv.
8. Sexualita je duchovní i tělesnou záležitostí a souvisí s celou osobností člověka.
9. Vývoj ve společnosti nyní směřuje ke komercionalizaci erotiky a sexu,
přirozená sexualita je trestána.
10. Perverznosti a úchylnosti jsou záměrně prosazovány s cílem diskreditovat
přirozenou sexualitu.
11. Sexualita je boží dar.
Pokud jste na všechny otázky odpověděli ANO, pak jsou naše názory shodné.
|
|