Oprávněnost moci

Každý člověk má nějakou osobní moc. V oblasti duchovní je tato jeho moc vyjádřena vahou. Je užitečné se zamyslet, co je zdrojem moci a za jakým účelem. Také můžeme uvažovat o tom, jaká moc je přijatelná a jaké pohnutky moci akceptovat nelze.
Rozdíl je v oblasti magie a v oblasti reality. V magii má každý moc dánu k tomu, aby prosadil určitý záměr vyšší dimenze. Tím záměrem může být dílo tvůrčí, hodnotitelské, sankční nebo likvidační. Tomu bude asi rozumět pouze ten, kdo něco podobného sám na sobě vyzkoušel.
V oblasti světské, čili v realitě je osobní moc dána společenským postavením a funkčním zařazením a k tomu i dispozicí finančním limitem. Moc je uspořádána do pyramidy tak, že nadřízený má pod sebou větší počet podřízených osob. Zařazení do takového systému je pak dáno snahou "být zapojen" a to je spojeno s lepším finančním ohodnocením. Dnes se nejvíce platí za mlčenlivost, takže prostý člověk na vrchol pyramidy moci ani nedohlédne. Na vrcholu pyramidy pak rozhoduje myšlenka, magie a onen tajemný "duch svatý".
Moc a její systémy mají mnoho podob. Který systém je však oprávěněný a který nikoli? Za oprávněný považuji systém, který organizuje sociální vztahy ve prospěch všech zapojených členů. Jsou zde však mocenské systémy, které na základě sociální výjimečnosti deptají podřízené členy a násilím je nutí setrvat v daném systému a důsledně likvidují všechny projevy systémů alternativních.
Je tedy užitečné se zamyslet nad tím, co je zdrojem moci a zda je moc oprávněná či nikoli. Za neoprávněnou moc lze považovat sobeckou, ujařmující a násilnou.