Mocenská soutěž

  Každá moc je ve své podstatě jako rakovina, pokud nemá regulační mechanismy. Mám na mysli boží soud, který je schopen odstranit mocenskou zvůli. Nástroje prosazení moci jsou velmi pestré, například kritika nedostatků moci předešlé bez sdělení plánů vlastních. Moc mají především ti, kdo mají v rukou informace a peníze či jinou formu odměny. Kdo své služebníky nemůže odměnit, tomu nezbývá, než aby z nich udělal nevolníky.
  Pohádka "O zlaté rybce" ukazuje, jak roste moc. Kdo si myslí, že jeho možnosti jsou neomezené, rád by vlastnil celou planetu a celou galaxii. Kdo se o svoji moc bojí, ten likviduje paranoicky sebemenší projev cizí vůle, i toho, co se ještě neprojevil. Nositelem moci jsou bytosti v těle i duchovní. Kdo je schopen své oponety likvidovat, má moc. Kdo je schopen své skutky obhájit, moc si udrží. Kdo vyhoví jiným, získá spojence.  Kdo ztratí invenci, je jako jedoucí tramvaj pod trolejí bez proudu. Chvíli mu to ještě vydrží.
  Já osobně posuzuji moc podle uspokojení zájmů obyčejných pozemských lidí. I těch se mocní bojí, tak je drží pěkně zkrátka. Jen aby nikde nebyly peníze navíc, aby nikdo nezakládal zase nějaké Waldorfské školství nebo Utopické sociální vesnice, popřípadě alternativní politické strany. Veškerá finanční nouze má původ ve strachu ze ztráty moci.
  Komu dát moc? Kdo má právo na moc? Podle jakého klíče přidělit moc? Snad podle toho, kdo přišel dříve? Tomu, kdo více mluví? Kdo hlasitějí huláká? Kdo má více peněz? Kdo si více nakradl? Kdo má více vojska? Nebo snad svěřit moc tomu, na koho ukázala církev? Zatím získal moc ten, kdo dokázal zlikvidovat moc stávající. Bláhově se domnívá mocný, že chudobou poddaných zabrání mocenským zvratům, právě naopak. Vždy někde peníze jsou a mohou se i ztratit. O moc se zde uchází mnoho ambiciózních subjektů pozemských i mimozemských. Kdyby záleželo na nich, kdo získá moc, záleželo by na intrikách, tajných smlouvách, mediální manipulaci, mocenské zvůli a skupování veškerého majetku včetně vesnických hospod.
  Vlastně jsem to přišel jen ohlásit: celé 21. století je určeno jako století obnovy a soutěže o přízeň pozemského člověka. Moc získá ten, kdo přijde s nejlepším politickým programem, s lákavou sociální vizí, kdo získá přízeň lidí. Jak se moc rozdělí, jsem napsal již roku 1993: "Hledání cesty, Dělení moci".
  Každý ať má možnost ukázat své plány, záměry, svoji představu o uspořádání věcí veřejných, co musí být, co by mohlo být a co být nesmí. Je to vlastně jako volební program. Politické strany před volbami vydají své politické programy a pak je ke své vlastní škodě pod tlakem jiné moci zrazují. Politik by měl ukázat na volební program a říci: "bohužel, stát se dělit nebude, ve volebním programu máme uveden pravý opak. Lituji". Praktická realizace moci je pragmatická. Zástupce moci, aby na svém postu setrval, musí být pragmatický. Sama moc však ze svého úkrytu musí hledět hodně daleko dopředu. Až bude hodnocena skutečná moc, nikoli její zástupci, snad dojde ke zlepšení.
  Kdo bude svým mocenským oponentům bránit v jejich prezentaci, bude odstraněn. To, co jsem zde napsal, je určeno pro Evropu.