Působnost a význam společenství Nová PLatea, pravidla spolužití a nástin normality.

Nová PLatea:

1) je především prostorem pro komunikaci mezi všemi pozemskými kulty a k prosazení jejich oprávněných zájmů,
2) je garantem dodržování kosmických zákonů a smluv zde na Zemi,
3) provádí duchovní arbitráž,
4) předkládá k přijetí zásady duchovního působení pozemských kultů,
5) stanovuje obsah pozemské přirozenosti a normality,
6) garantuje funkčnost karmického systému, inkarnačního a kariérního řádu,
7) zkoumá pozemskou realitu a zobecňuje rozpoznanou kauzalitu,
8) chrání své subjekty a dává jim podmínky pro existenci a práci.

1) Vesmířané

Vesmířan je každá inteligentní bytost, která sama sebe za vesmířana považuje.
Tato forma byla ustanovena pro realizaci zákona o pohybu duchovních bytostí a pro konsens mezi vesmírnými a pozemskými kulty. Nevyvíjí samostatně činnost jako duchovní skupina (kult, sekta nebo církev), je pouze předkladatelem základních pravidel pro pozemské kulty a pro jejich rozpoznání od kultů vesmírných.   Planeta Země má být bezpečným místem pro vesmírné poutníky a vesmírní poutníci nesmí pro planetu představovat žádné riziko.

Kdokoli přichází na Zemi z jiné planety, může být považován za

1) hosta, pokud se zde jako host chová,
2) pozemšťana, pokud se od nás ničím neodlišuje,
3) vyslance, pokud je oprávněn takto vystupovat a nejedná mocensky proti zájmům této planety,
4) vetřelce nebo svévolníka, pokud prosazuje vlastní mocenské zájmy.

Kdokoli odchází na jiné planety, může odejít za těchto podmínek:

5) odchází tam dobrovolně na základě rozhodnutí se znalostí situace do které odchází
6) má možnost návratu, pokud se k návratu sám rozhodne a skutečný důvod není podstatný.
7) vesmířané, kteří zde na planetě byli v jediné inkarnaci, se mohou vrátit a žádná podmínka není stanovena.
8) entitám, které pozemského člověka zotročují nebo převychovávají jako nepřítele pozemšťanů, bude vstup odepřen.

2) Pozemšťané

  Pozemšťan je inteligentní bytost schopná sebevýchovy, narozená z těla zde na Zemi nejméně ve druhé inkarnaci, pokud se sama za pozemšťana považuje a předpokládá, že i své příští inkarnace realizuje zde na této planetě.  

Za pozemské kulty lze označit pouze ty, které

1) nelákají nikoho na jiné planety ani neprosazují nebeské království, ani nezvou cizí entity,
2) respektují pozemskou lidskou přirozenost a nemění ji,
3) kulty předkládají svůj životní styl a vlastní kultovní zvyky ve shodě s přirozeností člověka,
4) základem jejich činnosti je spiritismus, za původní náboženství lze považovat animismus a šamanismus.
5) ctí pozemské stvoření, lidské tělo, lidskou radost a rozkoš,
6) jednotlivé pozemské kulty zakládají rody a ty se podílejí na politické správě.
7) kterýkoli člověk je vyspělá bytost a má právo na respekt, uznání a další osobní a duchovní růst
8) pozemský člověk potřebuje ke svému životu lásku jako pozitivní životní energii.

3) Národy a jejich práva

1) národ je velká sociální skupina odlišující se vlastní spiritualitou a kulturou.
2) každý národ může mít svůj vlastní jazyk, ale jeden jazyk má být společný pro všechny a tím by mělo být esperanto.
3) národ má právo na své vlastní území a nezávislý sociální systém
4) pouze na svém území může mít národ ozbrojené síly pro svoji obranu a pro pomoc v nouzi.
5) přírodní bohatství je nezcizitelné a každý národ sám stanoví cenu, za kterou své bohatství přenechá národu jinému.
6) svojí činností a existencí nesmí žádný národ škodit národu jinému, například znečištěním přírody.
7) jinému národu nelze nic mocensky vnucovat, ani zboží nebo služby a všechny smlouvy musí být vzájemně výhodné.
8) každý konflikt se musí řešit mírnými prostředky a historická zkušenost doplní nadnárodní arbitrážní řád.

4) Náboženství a kulty

1) každé náboženství je spojeno s národem a jeho územím. Kdokoli přejde na cizí území, musí přijmout i zdejší víru.
2) náboženská svoboda spočívá ve volném výběru náboženství které je příslušné k danému území, pokud volba je.
3) základem každého pozemského náboženství je spiritismus, tedy duchovní spolupráce s vlastním duchovním světem.
4) součástí katecheze nesmí být nepřátelství k jinému pozemskému kultu.
5) každý kult přináší příkazy, zákazy a doporučení týkající se životního stylu a etiky.
6) etické normy podpořené náboženstvím musí řešit veškeré oblasti mocenského, sociálního i soukromého života.
7) za duchovní službu lze považovat každou inspirovanou činnost, včetně hádání budoucnosti a léčitelství.
8) jednotlivá náboženství mohou vznikat a zanikat ve vyhlášeném termínu "konce světa".  Příští je v roce 6000.

5) Pozemská příroda

1) pozemská příroda je schváleným archetypem a nesmí se poškozovat a ničit.
2) pozemská příroda tvoří životní prostředí a patří všem.
3) živou přírodu tvoří rostlinné a živočišné druhy a všechny je nutné chránit, kromě parazitů.
4) nelze oplocovat vodní plochy, pole a lesy, lze oplocovat zahrady.
5) každé území má svého jediného správce, který dbá na zachování přírody a její optimální využití.
6) správce veřejně přístupného území musí akceptovat vůli samosprávy jako správního partnera.
7) každý ohrožený druh je automaticky chráněn, každý přemnožený druh je možné likvidovat.
8) Zákony na ochranu přírody mají optimalizovat zájmy přírody a jejího využití.  

6) Soukromí člověka a osobní vlastnictví

1) za soukromí se považuje prostor a činnost, které se nijak nedotýkají dalších subjektů.
2) pokud člověk potřebuje pomoc svého okolí nebo ústupky, již se nejedná o soukromí.
3) do soukromí člověka patří především jeho sexualita, uspokojení a rozkoše.
4) osobní prostředky ve formě majetku musí být odlišeny od majetku právnických subjektů, např. výrobních.
5) pro uspokojování osobních životních potřeb člověka a jeho rodiny je nutné stanovit limit příjmů na úrovni dvcetipětinásobku mzdy minimální. Nižší hranice vede k rovnostářství a blokuje osobní a duchovní růst, hranice vyšší vyvolává sociální neklid a odděluje společenskou elitu. Rozdělení příjmů pak má být v tomto spektru stejnoměrně rozděleno podle sociální úrovně profese.
6) vstup do soukromí člověka, rodiny a sociální skupiny je upraveno pravidly. Obvyklým statutem je člen, host a vetřelec.
7) život v soukromí může být zcela podle vlastních představ, ale měl by být "normalizován" podle doporučení kultu, aby nevznikly konflikty při novém partnerství osob z různých rodin, zejména hodnotové a etické.
8) do soukromí lze mocensky vstupovat pokud zde dochází k poškozování zdraví nebo práva jednotlivců.
9) nikomu nečiň dobro ani zlo, dokud tě o to nepožádá.
10) hodnotit můžeš cokoli, ale pouze sám pro sebe a pro toho, kdo tě tím pověřil.
11) člověku nelze vše odberat ani z trestu ani jako náhrada vzniklé škody. Musí mu zůstat obydlí se základním vybavením a osobní věci.
12) úroveň a vybavení domácnosti limitují osobní přijmy.
13) za základní soukromí lze považovat vlastní pokoj se sociálním zařízením a prostor k práci.
14) také v případě, že osoba žije v komunitě nebo společných prostorách, má mít své soukromí. 
15) životní partneři mají zpravidla společné soukromí kromě prostoru k samostatné práci.
16)  kdokoli je svědkem dění v cizím soukromí, ponechá si informace pro sebe.

7) Výrobní prostředky

1) pro rozdělení výrobních prostředků je rozhodující technologická náročnost výroby a důležitost pro stát.
2) každá výroba je prostředkem zdokonalení v oblasti tvořivosti a má se takto týkat co největšího počtu osob.
3) výroba má být podřízena spotřebě a zájmu trhu
4) výroba nemůže být nástrojem zotročení lidí.
5) těžiště výroby má spočívat na střední vrstvě, tedy živnosti a družstvu.
6) nelze vybírat daně vyšší, než je společenská potřeba a ve výši, která likviduje svůj zdroj.
7) majetková práva související s výrobou mají být ochráněna mocí a předávána z generace na generaci
8) technologicky náročná výroba se má provádět ve velkých sériích.

8) Sociální jistoty a zdraví

1) život a zdraví člověka patří mezi sociální priority.
2) péče o zdraví je sice spojena s podnikáním a financemi, ale zdraví musí být prioritou.
3) při bezvýchodné trýzni lze povolit euthanázii s podmínkou, že o ní rozhoduje pacient a s jeho rozhodnutím se seznámí jeho nejbližší příbuzní. Provést se však musí tak, aby duch vystoupil z těla.
4) při narození dítěte má být přítomen otec a inkarnační osoba z důvodu správné inkarnace.
5) sociální jistoty jsou samozřejmou součástí zdravé společnosti.
6) finanční ohodnocení poctivé práce má být na takové výši, aby lidé nehledali záchranu v sociální síti.
7) nelze lidi vystavovat větší zátěži, než jakou zvládnou, nelze je ponechat v bezvýchodné situaci.
8) sociální postavení člověka a jeho naděje nesmí budit strach a tíseň.

9) Lidská práva a svobody

1) každý člověk má právo na jméno, místo ve společnosti, vlastní majetek, ochranu před zvůlí a úrazem
2) dítě má mít alespoň jednoho dospělého člověka, ke kterému může mít bezmeznou důvěru.
3) každý člověk má právo na svobodnou volbu partnera a sociální skupinu.
4) základní lidskou svobodou je právo na vlastní názory a jejich sdělení, na vyznání a posouzení svého okolí.
5) každý člověk a každý subjekt má právo na své soukromí a jeho ochranu.
6) každý člověk má právo odmítnout účast v boji a stejně tak má každý právo se boje zúčastnit.
7) práva a svobody vyhlášená státem (společností) také stát zaručuje a týkají se všech občanů.
8) každý má právo na svobodnou volbu životního stylu v rámci svých osobních možností.

10) Meze normality aneb co lze považovat za normální

1) každá společnost tolerantně stanové meze normality s cílem názorové shody svých členů.
2) každý ať jedná tak, aby se to mohl každý dovědět a aby byl schopen své jednání obhájit.
3) za normální se považuje vše, co odpovídá představám systému a proto má být systém liberální.
4) co je nenormální, může být chybné, nadlimitní, ale také funkční v jiném systému.
5) vše, co je systémové, je normální. Cílem je vytvořit systém harmonicky zahrnující veškeré subjekty.
6) vše, co prospívá mimo systém a vše, co je problematické v systému vlastním, systém rozvrací.
7) pokud někdo jedná správně a jeho okolí ho za to odsuzuje, pak je v cizím systému.
8) normalita má vycházet z lidské přirozenosti, tedy ze způsobu jednání člověka nezatíženého znalostmi systému a jeho požadavky.

11) Duchovní bohatství a vzdělání

1) realita produkuje data ve formě obrazu své existence, přijatá data jsou informacemi a část informací jsou znalosti.
2) správné znalosti reality jsou zdrojem osobní moci.
3) představy o realitě předává člověku výchova, škola a sebevýchova na základě osobní zkušenosti a převzatých informací.
4) stejně jako je totálně propojena realita, stejně tak musí existovat logické vazby a analogie ve znalostech o ní.
5) znalosti jsou duchovním bohatstvím, které jako program počítače vede člověka a jiné subjekty k úspěchu.
6) všechny formy informací se nejlépe přenáší ve spirituálním prostředí a nyní také v datové síti.
7) v rámci spřáteleného systému je přístup ke všem informacím, nepřátelské systémy své informace tají a nahrazují lží.
8) právní ochrana duchovního bohatství nesmí bránit jeho šíření a využívání.

12) Kariérní řád

1) kariérní řád je veřejné vyhlášení o tom, jak se prosadit ve společnosti, jak získat prestižní postavení.
2) v rámci kariérního řádu musí mít všichni stejné možnosti.
3) kariérní prestiž je dána náročností, tvořivostí, odpovědností, vyspělostí, výjimečností a důležitostí postu.
4) každý, kdo usiluje o sociální post, musí prokázat, že je schopen ho úspěšně plnit.
5) kdokoli chce stoupat ve své kariéře, má doložit, jak se osvědčil na postech nižších.
6) pokud je s postupem spojeno zasvěcení, pak je zde podezření, že jde o zájmy cizího systému.
7) při sporu o jeden prestižní post má právo výběru vyšší subjekt a není povinen své rozhodnutí zdůvodňovat.
8) při havárii kariérního řádu ztrácí společenství právo na existenci a tvoří se společenství nové.

13) Karmický kredit

1) karmický kredit je výsledek zhodnocení vlastních skutků s ohledem na vlastní svědomí.
2) hodnotí se záměr, provedení skutku a jeho hodnocení.
3) karmický kredit předurčuje novou inkarnaci a každá inkarnace zakládá svůj nový kredit.
4) finanční ohodnocení musí být v souladu s karmickým kreditem.
5) karmický kredit posilují tyto vlastnosti: pracovitost, prospěšnost, otevřenost, solidárnost, vstřícnost, zdrženlivost, skromnost, přejícnost, tvořivost, spravedlnost, schopnost vcítění, přáteskost, spolehlivost, vytrvalost, smířlivost, trpělivost, důvěryhodnost, pravdomluvnost, obětavost a další podobné.
6) karmu nezatěžuje sebevražedný útok.
7) karmu nezatěžuje prosazování oprávněných požadavků.
8) vše je však nutné řešit nejmírnějšími, avšak účinnými prostředky.

14) Mocenské rody a správa společnosti

1) mocenský rod se ustavuje na základě schopnosti komunikace mezi lidským a duchovním světem a kontroly inkarnace.
2) mocenský rod obsahuje bytosti vlastní a hostující a vede o nich genealogický přehled.
3) vyšším subjektem než rod je kult. Kult představuje společný spirituální, hodnotový a názorový systém.
4) prioritou rodu je posilování vlastní moci na základě politické obliby a předání dědictví další generaci.
5) každá moc dbá na to, aby v jejím systému byl klid a harmonie.
6) není rozdíl mezi postavením žen a mužů v rámci rodu a veřejných funkcí.
7) přednost má přenos dědictví na vlastní potomky, avšak adopce z vlastního kultu je rovnocenná.
8) mocenský rod usiluje o svoji moc a vliv ústavní cestou nebo jiným nenásilným způsobem.

15) Konflikty, smíření, arbitráž a soud

1) kdokoli má právo vyvolat konflikt, pokud se cítí být neoprávněně omezen nebo podveden.
2) veškeré kontakty je nutné řešit na úrovni argumentu, tedy dohody a dobré vůli.
3) kdo nepřesvědčí svým věcným argumentem oponenta, musí ustoupit nebo navrhnout smír.
4) cokoli kdo žádá pro sebe, musí jako právo přiznat i druhým.
5) konflikty lze řešit pouze v rámci jediného stejného systému, tedy vlastního nebo toho, který zastřešuje.
6) kdokoli nedokáže obnovit harmonii u sebe vlastními silami, požádá o vyšší moc (např. policii, nadřízeného).
7) z každého konfliktu je nutné se poučit, zkoumat a odstraňovat jeho příčiny.
8) součástí vzdělání je soubor informací, jak předcházet konfliktům a jak je zklidnit a řešit.

16) Harmonická společnost

1) každý ať jedná v dobré vůli, v dobré víra a takové jednání ať předpokládá i u druhých osob.
2) zákony, zásady a normy jednání musí být jednoduché, jednoznačné, nadčasové a přehledné.
3) sociální harmonie je založena na spokojenosti všech členů/subjektů.
4) cílem sociálního jednání (správy, služeb, smlouvy) je dosažení spokojenosti, další úsilí není nutné.
5) nespokojenost narušuje harmonii a proto je nutné hledat a odstraňovat její příčiny.
6) spokojenost je vnitřní stav a ten lze ovlivnit výchovou. Také nízké očekávání vede ke spokojenosti.
7) v harmonické společnosti má každý subjekt větší cenu, než ve společnosti konfliktní.
8) harmonie vztahů a společnosti je nutným předpokladem k její dlouhé perspektivě a existenci.