Astrální teze  

Své názory můžete zanechat v knize návštěv.  

Dnes, 6.1.5 jsem obnovil své     stránky Nová PLatea na základě těchto tezí: 
1) člověk není ze své podstaty špatný, protože by jinak nemohl odcházet zpět "do ráje".
2) příčinou lidského zla je život v nevyhovujícím sociálním systému. 
3) na této planetě ještě nebyl vytvořen ideální sociální systém a nebo byl zapomenut. 
4) spolehlivé tvorby ideálního sociálního systému lze dosáhnout jedině v soutěži více zcela nezávislých sociálních systémů. 

------------------

Důvodem k mým úvahám je neutěšená stav lidské společnosti, zejména velké problémy v oblasti moci, 
kreditu a komunikace. Snažím se najít příčiny a možnosti řešení. 
Zajímá mne původ zla a co vše zle za zlo považovat. 
Teze:
1)zlo zde není jako samoúčelný jev, ale jako prostředek k prosazení určitých mocenských cílů. 
2) zlo vzniká jako důsledek absence řádu a sankcí, popřípadě zábran. 
3) pokud mluvím o zlu, mám na mysli projevy konfrontace a násilí. 
4) pokud se má odstranit zlo, je nutné odstranit jeho příčiny. 
5) předpokládám, že vyšší prioritou než konfrontace je dostatek svobody a možností se zárukou jejich zajištění. 
6) nelze přijmout zjednodušený pohled: bůh = dobro, ďábel = zlo. 

Myslím si, že lze problém zjednodušit takto: 
1) lidstvo jako celek není zdrojem zla, lze ukázat konkrétní viníky. 
2) za hlavní příčiny zla lze označit mocenské ambice, mstu, lidskou nedokonalost a snahu zbavit se oponentů. 

k bodu 1
Bod 2) pomineme, příčin je jistě víc a myslím, že se k nim dostaneme oklikou přes bod 1. 
Bod 1) moje teze: pokud je zdrojem zla lidstvo jako takové, pak není na vině člověk jako takový, ale systém, ve kterém žije.  

argument
Pokud bu byl člověk zlý a špatný, nebyl by "brán do ráje".  Také se nevyhneme definici zla.  

pokud
Pokud bych přijal názor, že zlo je důsledek absence řádu a sankcí, popřípadě zábran, 
pak je zlo následkem nedokonalého sociálního systému. 
Je však možné, že špatný sociální systém je projevem zla, zlé vůle nebo forma prosazení zvůle.
Přikláním se k názoru, že násilný sociální systém nahrazuje nevoli stoupenců jiného systému akceptovat dominantní systém. 

To, že člověk je nenapravitelně zlý, sdělují věřící, kteří pak ty dobré lidi zvou do ráje. 
Znamená to tedy, že nikoli každý člověk je zlý. 
Kolik jich už "do ráje" odešlo a jaká jsou kritéria?
Je možné, že do "ráje" odcházejí ti, kdo souhlasí s názorem, že pozemský člověk je špatný.   

Dokonalý paradox (gen. Platonov):
Snaha o vymýcení zla je jeden velký paradox. Neboť je to právě zlo, které vede lidstvo kupředu. 
Je to zlo, které dává světu smysl, které dává smysl milionům lidských vynálezů, které by jinak byly naprosto k ničemu. 
Je to zlo, které je důvodem vzniku stále pokročilejších technologií. A tyto technologie mají jediný cíl - navždy zničit zlo. 

definice a paradox:
To je jistě pravda a všeobecně rozšířený názor. Řešení spatřují zde: extrémním násilím zničit zlo a uvolněný prostor 
dát k dispozici všem a to na základě zásady: nejednat způsobem označeným jako zlo. 
A zbývá jen maličkost, dohodnout se na tom, co je to zlo a následně vytvořit systém. 

systém
Pokud se nám podaří shoda na pojmu a definice zla, pak můžeme stanovit sociální systém. 
Je nutné, aby to byla co největší existenční ohrada, do které by se vešlo maximum entit. Zbytek je pak nutno zlikvidovat.  

Zde uvažujeme jako o zlu, které je projevem mocenského boje. Odehrává se na pozadí dávné představy, že "vítěz bere vše". 
Minulé Univerzum bylo vystavěno na představě, že nejschopnější a nejmocnější bůh zvítězí nad ostatními 
a bude jako Absolutno vládnout všem. Ukázalo se však, že tato forma je nereálná. 
Další dřívější představou byla sociální existence v systému využívajícím negativní energii. 
Také tato představa byla opuštěna, neboť míra zla a negativní energie se stala likvidační. 
Alternativou je existence na základě všech poznaných existenčních forem podřízených řádu.

Důvod mého odmítnutí absolutistické formy existence: 
Je prokázáno, že celý kosmos není možné obsáhnout jedinou bytostní silou. 
Totalita by musela být tak razantní, že by popřela sama sebe a důvod své existence, 
tedy nastolení jednoty a harmonie mezi bytostmi a skupinami (entitami) v rámci svého systému. 

Já osobně vnímám Bytí jako princip samotné existence, tedy to, co nás spojuje. 
Projevem Bytí je snaha ovládnout prostor a rozšířit do něj nějakou inteligentní formu života a sociální řád. 

Pokud kdokoli tento princip pochopí a přijme (jako třeba já), stává se automaticky jeho součástí 
a snaží se prosadit a dobudovat systémy, které by tento cíl a tuto tendenci umožnily. 

Definice Bytí: bytí je princip, který se projevuje existencí, růstem, ovládnutím prostoru a vnesením vnitřního řádu. 

Bytí pak obsahuje naprosto všechny formy existence, včetně forem života a systémů. 
Má jednu vlastnost, sebezdokonalování a rozvoj vlastních existenčních forem. 

Bytí = Bůh, lze takto vnést rovnítko, i když samotný pojem Bůh je nejasný, zdevastovaný a zatím přesně nedefinovaný. 
Za boha považujeme také tvůrčí a sankční bytosti, které se podílejí na formách bytí, nyní zejména na tvorbě sociálních systémů. 
Naše planeta je ideální sociální laboratoří. 

No a dál: pokud jde o osobní moc jako cíl, nevím, zda bude úspěšná. 
Moc je pouze prostředkem k dosažení vlastních představ o existenčních formách. 

Bytí jako opora? Bytí samotné může být mocenskou oporou, ale pouze pro toho, 
kdo pochopil jeho zákonitosti a jedná v plném souladu s aktuálními cíli bytí. 
Pokud samotné bytí považuji za princip, pak sám o sobě zdrojem moci určitě není. 
Zdrojem moci jsou bytosti, které mají stejný cíl a shody se také na cestě k jejich dosažení. 

Jsem si vědom, že mám velkou osobní moc a vím, už jsem to psal, že ji nemohu plně uplatnit. 
Omezil jsem se proto na likvidaci konfliktu a bojů cestou odstraňování jejich příčin, ale už ne příčin těch příčin, 
to nechávám jako realizační prostor jiným. 

Co je aktuální cíl bytí? Právě v naší době se mění systémy. 
Dosud jsme žili v různých formách totalitního systému autority osobnosti, dosáhli jsme však úrovně, 
která umožňuje přejít k autoritě řádu a smlouvy. 
Zde je nástrojem osobní moci argument, což jsme si zde vyzkoušeli. 
Doba nazrála samozřejmě i v souvislosti se sociálními změnami. 
Nastal jakýsi souběh sociální zralosti, vesmírné invence, stavu společnosti, rozvoje informačních technologií, 
možnosti výrobních prostředků a politických změn. Mám na mysli pád parlamentní demokracie. 
Myslím si, že vše bylo řízeno Vyšší inteligencí, ale Absolutno to nebyl, neboť to odporuje jeho cílům. 

Myslím si, že jedním ze zdrojů zla je neschopnost bytostí zvládat složitosti sociálních systémů 
a druhým zdrojem je absence řádu a práva mezi entitami (velkými sociálními skupinami). 

Bytí jako takové má pouze vnitřní systém. Má samozřejmě tendenci vnitřní systém neustále optimalizovat. 
Zkušenost se pak zaznamená jako cesta nebo varování. 
Bytosti (bohové) však nebyli schopni stanovit pravidla s absencí systému, 
snad proto, že sami byli součástí toho a nemohli se na systém, podívat z vnějšku. 
Takže společně stavíme dům, ve kterém již žijeme a že je to nepohodlné, vidíme všichni. 

Složitost je dána konfliktem bytostí a existenčních principů. 
Zůstaly zde bytosti, které se novému vývoji bránily, pravděpodobně kvůli obsahu svého ega, 
tedy z důvodu vlastního charakteru,  neboť nikdo nemá vyhraněnější charakter, než bohové. 

a ještě: Princip zjednodušení je velmi dobrý, ale kontraproduktivní. Omezuje možnosti. 
Pokud chceme cokoli zjednodušit, musíme se  vzdát některých možností. 
Například operační systémy PC, kolik mají nevyužitých a tedy zbytečných funkcí. 
Ale jak to zjednodušit? Čeho se vzdát, co pominout? 
Pak by to celé bylo o boji mezi jednoduchostí a  složitostí, ale to bychom museli princip zjednodušení osvojit.
Příkladem jsou zbytečně složité některé mobilní telefony s mnoha zbytečnými funkcemi. 

Kdo vytvořil bohy? Jde o přirozený růst bytostí a následek růstu osobnosti bytosti. 
Kdo rozhoduje o tom, zda se myš vypracuje na zajíce a zajíc na jelena? 
Kdo způsobil, že lidé spějí k plnění tvůrčích funkcí, které zde dříve plnili bohové? 
Asi někdo, kdo rozhoduje o výběru vhodných subjektů a kdo rozhoduje o tom, jaké osobní kvality
opravňují k dalšímu růstu. Nebo je to snad dáno osobním rozhodnutím? Nebo jde o nebytostní systém? 

Myslím si, že je to dáno konflikty mezi bytostmi a mezi jejich koncepcemi. 
Právě proto se vše odehrává zde, v rámci jediné planety a až se systém připraví, uplatní se v celém kosmu. 
Jako podobenství uvedu automobil. Jistěže je to systém, jehož smyslem je spolehlivé a bezpečné cestování. 
Kolik zkušeností, i špatných, bylo zapotřebí k jeho vývoji a oč složitější jsou pak sociální systémy. 

Žijeme v systému, který se neustále dotváří a také my osobně se na tom podílíme. 
Určitou roli hraje také kritické myšlení, čili schopnost hodnotit, co je dobré a co ne. 
Navíc vše hodnotíme z pozice člověka, zatímco hodnocení z pozice boží (nebo jiných subjektů) ji jistě rozdílné. 

O tom, že včelí královna je původce trubců i včel, není pochyb. Ale kdo stvořil či zrodil včelí královnu?
Myslím si, že o vývoji včely v novou včelí královnu rozhoduje nějaký vnitřní systém. 
Kdo rozhoduje o duchovním růstu, karmických změnách a předurčení u lidí? 

Je Bytí je pouze princip nebo má bytostní formu? 
Pokud je Bytí jako princip, pak jeho forma i velikost může být tedy libovolná. 
Princip jako myšlenka rozměr nemá, princip buď je nebo není. I princip může zaniknout. 
Pokud však cokoli existuje, má to formu bytí. Časem se forma bytí zdokonaluje a jeho velikost roste. 

I samotná myšlenka je formou Bytí. Bytí zanikne, až zanikne veškerá informace a veškeré formy života. 
Co bude potom? Nicota. Pokud Nicotu budeme považovat za dualitu k Bytí, co vnikne jejich spojením? 
Co mají společného? Myšlenku? Slovo? Proč ne, tvrdím, že myšlenka je nejsilnější ze všeho. 

Na počátku všeho bylo slovo (myšlenka). Ale chceš hledat dárce myšlenky? 
Našel bys jakoukoli jinou formu dárce myšlenky než uvnitř bytí? Myslím si, že ne. 
Ostatně, kdo má invenci, je mocný a může být úspěšný. Jenže zde se kruh našeho hledání uzavírá. 
Za dualitu k Bytí považuji Nicotu a k formě patří obsah. Vše pak podléhá myšlence. 
Myšlenka sama o sobě se zdá být nejvyšším principem a formou Bytí. 

resume: 
Z toho všeho vychází, že právě hledání myšlenky a vzájemných vazeb kauzalitu je tím nejvyšším cílem, 
který lze v rámci životního poslání plnit. To vlastně dělají všichni tvůrci a vynálezci. 
To přináší tezi, že Bytí existuje na jakémsi trvalém myšlenkovém pozadí a je možné, 
že samo se pak novými myšlenkami obohacuje a roste, že je samo o sobě zdrojem nové myšlenky. 
Pokud však je Bytí samo o sobě zdrojem myšlenky (vypadá to tak), pak je to nejvyšší princip a nic vyššího neexistuje. 

důsledek:  
Z toho pak plyne, že smysluplná tvůrčí cesta tohoto světa vede přes tvorbu perspektivních sociálních systémů. 
Pokračování ovšem vede k sociálním systémům. 
Vidím to tak, že nás čeká další tvůrčí etapa a to právě v oblasti sociologie. 
Alternativou je existence na základě všech poznaných existenčních forem podřízených řádu.

Teze a priority: 
1) jedním ze zdrojů zla je chybný a nevyhovující sociální systém. 
2) zkušenost ukázala vyčerpání možností sociálních systémů budovaných na základě buď dobra nebo zla
    pouhé zlo není tvůrčí a pouhé dobro je bezbranné. 
3) je nutné budovat sociální systém na základě současné přítomnosti pozitivní i negativní energie a principů. 
4) žádná osobní či jiná moc nemůže být všeobsažná, tedy absolutní. 
5) řešením je mocenská, kultovní a kreditní diversifikace, tedy rozrůznění. To na základě společných priorit. 
6) současným procesem musí být zjednodušování existenčních forem, jinak bychom systém nezvládli a došlo by k chaosu. 
7) pozitivním principům svěřit tvořivost, negativním principů obranu systému. 
8) systémy budeme hodnotit podle jejich tvořivosti, nikoli podle obranných aktivit.