Proč hledat spokojenost, uspokojení? Lidé spokojení jsou ti, kteří dokončili své dílo
a začínají nové, náročnější a tento proces je spojen a osobním duchovním růstem.
Lidé neúspěšní reagují na své neúspěchy podle síly své osobnosti. Silné
osobnosti se démonizují a snaží se své zájmy prosadit násilím. Pokud jsou i nadále
frustrovaní, stávají se z nich deprivanti. Lidé neúspěšní se slabší povahou v
krajním případě spáchají sebevraždu, častěji se však stávají členy nějaké
skupiny, která jim zajistí podíl na moci. Tou skupinou mohou být skupiny duchovní
nebo kriminální. Zde je lepší se hodnocení vyhnout, protože problém je v systému,
nikoli v lidech. Doporučení "kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem" můžeme
chápat tak, když je někde problém, tak se ho snažíme napravit. Ovšem tato společnost,
založena na negativní energii se snahou lidi poškodit eventuelně zlikvidovat, nemá zájem
na povznesení člověka a deprivanty potřebuje, třeba právě nyní je snadno verbuje
jako bojovníky Islámského státu. Tak to jsou důvody a okolnosti, proč se snažím ukázat,
kdy budou lidé spokojení. Když úspěšné dokončí své epizodní dílo a posunou se
dál, ne jako Sysifos, který nikdy své dílo dokončit nemohl.
Co všechno potřebujeme ke své spokojenosti? Za prvé mít všech pět priorit: zdraví,
peníze, lásku, štěstí a volný čas. Za druhé mít schopnosti, úspěšně je
uplatnit a být za to dobře ohodnocený. To je vše, ještě bych dodal, že ono dobré
ohodnocení má více forem, nejen penízky, ale také pochvalu, posílení vztahu, kariérní
růst a posílení uvedených priorit. S tím volným časem je to tak, že chceme mít čas
na realizaci svých zájmů. Je to hodnota, kterou vyměníme za zisk nebo dosažení cíle
ve svých zájmech. Patří sem jako příklad workoholíci, kteří neznají nic jiného
než svoji práci, protože ve své práci se realizují, prosazují svoji vůli. Je to i
případ manažerů, kteří dostali příležitost k moci nad svými podřízenými. Také
moc je formou realizace vlastních zájmů. Prý to působí jako droga. Je to priorita
nad všemi prioritami, má mnoho podob, je závislá na libidu, to lze změnit, je silnou
motivací pro každou činnost. Kdo chce dělat pekaře, je dobrý pekař a špatný zahrádkář.
Kdo chce dělat pouze řidiče, miluje auta, je suverénní a spolehlivý řidič, ale
nemusí být dobrý malíř natěrač. To zase souvisí s uplatněním vlastních
schopností s vlastním egem a přesvědčením, že právě v dané oblasti lze získat
úspěch a uspokojení. Tak už nepotřebujeme žádné poradny, cestu k úspěch,
uspokojení a povznesení známe. Nejlépe se úspěchu dosáhne v případě, že někomu
dalšímu také k úspěchu pomůžeme, tedy v účelové spolupráci. Zvými úspěchy se
zásadně nikomu nechlubíme, abychom nevzbuduli závist, ta je vždy likvidační.
Pochlubit se můžeme snad těm, kteří jsou úspěšní s námi a kteří nám proto přejí.
A jak řešit cestu k osobnímu úspěchu? Podle zásad hodnotového kruhu, ten je zde také
uveden.
Určitě je velký rozdíl jít svojí cestou zcela sám a jít cestou společně se souvěrci,
žít mezi svými. Ty své bychom měli hledat ve své rodině, rodu a kulry, ale někdy
se nedá. Jak říkal Ježíš: toto je má rodina, ne ta, kde jsem se narodil a vyrůstal.
Možná proto se uctívá panenka Maria.
To mne přimělo k úvaze, kdo je vlastně moje rodina, kde mám hledat souvěrce? Ke komu
se mám hlásit a koho přijmout, abych byl mezi svými? Už jsem psal: poznej sám sebe,
abys pak mohl k sobě najít ty své. Hledal jsem co je mi blízké, co se mi líbí a kde
mi je dobře. Přijal jsem tradici Médské a Fénické říše, ta pokračovala v antické
tradici a renesanci. Cítím se dobře nahý doma i v přírodě, přijímám všechny názory
a přiznání, aniž by mne pohoršily, což je základní předpoklad pro poradenskou
praxi kartomana. K životu potřebuji lásku, rád cestuji, mám snahu pomáhat, až se
musím krotit a čekat na požádání. Snažím se chránit tvůrce. Zde jsem ukotvený.
-14-
|
