Ještě bych
odbočil a napsal zde svůj názor na řád a tvořivost, abychom snáze pochopili svět.
Kdo chce hodně přemýšlet, může si zvolit nějakou tezi a tu rozvíjet. Přibírá
další vlivy a okolnosti a když o tom systematicky přemýšlí několik let, tak
nakonec dojde k jedinému závěru, že každý subjekt chce žít podle svého. Jako
příklad uvedu známou pravdu, "oheň je dobrý sluha, ale zlý pán". Dále si
uvědomíme, že totéž lze říci o vodě: "voda je dobrý sluha, ale zlý
pán". Bez vody se žít nedá, ale jak je povodeň, tak se také žít nedá. To
platí o všech živlech, bez pevného povrchu planety bychom kdesi plavali vesmírem a
nepotkali se, když je zemětřesení, také malér. A vzduch také. A to jsou živly,
které nemají vlastní vůli. Pejskaři by rozuměli moudrosti "pes je dobrý sluha,
ale zlý pán". Tak si uvědomíme, že vše je dobrý sluha a musí být podřízeno
naší vůli. Nebo vůli sousedky? Kdo má být ten rozhodující? A už je zde autorita a
její řád. Sdělení "bůh je dobrý sluha, ale zlý pán", můžeme přijmout
pouze jako žert,
přesto máme snahu si z něj sluhu dělat, Bože, zařiď, pomoz, prosby však dojdou
jinam.
Kdo tedy má být autorita a náš pán, aby to nebylo zlé? Kde hledat dobrého pána a
jaké má mít vlastnosti? Naše další úvahy se pak stočí k řádu, dohodám,
smlouvám a skupinám souvěrců.
To jen, abyste měli o čem přemýšlet. Jo a každá taková úvaha s sebou přináší
hodnotící přístup a ten je pak základem řádu, který má vše vyladit, harmonizovat
s ohledem na funkci, kterou zde plní. A komu svěříme přidělování funkcí? To se
řeší na každé úrovni a nemůže nikde být dvojvládí, ani v Univerzu, ani v
rodině. Každý chce rozhodovat podle svého, proto dejme každému aspoň malé
království, pejskem v boudě a koníkem na pastvě počínaje. Naopak to, co je
dořešené a nechceme se tím zabývat, jsme rádi, že se obstará samo. Představte si,
že bychom museli hníst potravu v žaludku nebo při chůzi vědomě tahat za svaly.
Takže makropříkazy.
A nyní zpět k věčnému životu,
ke spáse a duchovní cestě. Není nutné o tom dlouze přemýšlet, ale je dobré to
znát, abychom se v dané chvíli správně rozhodli. Věčný život neznamená, že
budeme v jednom těle třeba dvě stě let, ale že budeme mít možnost do těla
vstupovat opakovaně po nějaké době odpočinku v bardu, tedy v období duchovním mezi
životy. Málokdo však snese představu, že by měl znovu začínat v ohrádce a
dupačkách. Spása znamená, buďte hodní a nebudete mít problémy. Katolická církev
nabízí spásu a věčný život jako cílové a nejvyšší hodnoty, pro mne jsou to
však hodnoty výchozí a nutné podmínky k tomu, abychom zde ve společnosti mohli být
užiteční. Když tedy katolická církev podmínky pro život spíše likviduje, pak
dobře ví, proč musí likvidovat všechny alternativy jako kacířské sekty. Vše, co
nabízí člověku přirozené hodnoty v souladu se stvořením, označuje jako spolčení
s ďáblem. A když někdo vytvoří funkční systém, tak ho přijme, jan aby zde
prosadila své zájmy a nedovolila nějaké cizí obohacení. S tím má zkušenost, když
tabákové firmě ve Waldorfu zůstaly zisky, vytvořila si zde svoji alternativní
školu. To tvůrčí lidé vědí a mají snahu vytvořit svoji vlastní alternativu. A
protože se jim to občas podařilo, společnost se poučila a kontroluje veškerou
elektronickou komunikaci. Je toho ale moc a nestíhá. Proto se snaží snížit lidnatost
všemi způsoby, ani ne tak u Cikánů Rómů a Muslimů, rozhodně však u skupin ve
víře vlažných zejména u těch, kteří mají snahu prosazovat nějakou humanistickou
alternativu. Chtějí-li tedy humanističtí alternativci pokračovat ve své cestě,
musí se s novými podmínkami vyrovnat.
-15-
|
