Pavel Němec |
|||||||
|
|||||||
066. Volba Možnost volby je součástí osobní lidské svobody i svobody každého subjektu. Je otázkou, zda je z čeho volit. Volbu máme vždy. Peníze nebo život? Makat nebo kriminál? Poslouchat nebo ohrožení existence? Televize nebo nuda? Hádat se nebo si nechat vše líbit? Oběsit se nebo utopit? O takovou volbu mi však nejde. Volba jako součást svobody musí nabízet vhodné možnosti. Mám na mysli příjemnou volbu. Zpívat nebo tancovat? Odpočívat nebo sportovat? Koupat se nebo procházet? Pracovat v teple a čistotě nebo si více vydělat? Zajet si do Alp nebo k Balatonu? Uvařit si čaj z bylinek nebo se napít limonády? Jít ven s kamarádkou nebo poslouchat hudbu? Právě společenská dělba práce musí směřovat k příjemnému výběru. Výrobky a služby musí umožňovat příjemnou volbu. Zdarma nebo za peníze? To je úplně jedno, hlavně, aby zboží a služby byly dostupné. Právě na nabídce a její přístupnosti ukáže společnost své přednosti. Je tu nějaká hranice? Hranice jsou všude zde je příjemná volba omezena možnostmi společnosti ve vztahu ke spokojenosti občanů. Pokud jsou občané spokojeni, více se dělat nemusí. Vše navíc je blahobyt, za který se někde musí tvrdě zaplatit, obvykle zničením přírody. Abychom se mohli správně v naší volbě rozhodnout, musíme mít dostatek informací. Neznáme-li nic o našich možnostech, obtížně se rozhodujeme. Pro rychlé s správné rozhodnutí je zapotřebí zkušenost nebo informace. Jistou roli zde hraje i přání vyzkoušet nové. S volbou souvisí i psychologie konfliktu. Psychologie se volbou a průvodními prožitky podrobně zabývá. Konflikt nevzniká jen tam, kde chceme prosadit svoji vůli, ale i při volbě, kdy se nemůžeme rozhodnout a jednotlivé situace jsou popsány. Obtížně se rozhodujeme mezi dvěmi špatnými volbami, mezi příjemnými volbami, mezi volbami, kde následky vyrovnávají přednosti a podobně. Život nám často přináší volbu, ve které se těžko rozhodujeme a málokdy je možné volbu odložit. Pak je lepší se nějak rozhodnout, třeba i špatně, než se nerozhodnout vůbec. Zvláštním případem volby je instituce volby politických zástupců. Kolik krve proteklo za přiznání všeobecného volebního práva! Patrně dříve měly volby skutečně velkou důležitost. Dnes o úrovni života ve společnosti rozhodují úplně jiné vlivy. Volby jsou nyní brány jako záležitost alibistická. Šel jsi volit? Neseš odpovědnost za to, jak tebou zvolení rozkrádají a ničí co se dá. Nešel jsi k volbám? Neseš plnou odpovědnost za to, co provádějí zvolení funkcionáři, protože jsi nezvolil jiné. Jako v kocourkově. Politiku dělají stále ti samí lidé a voliči mohou volit jen z nabízených kandidátů. Odpovědnost za kandidáta nesou ti, kteří ho navrhli. Málokdy se stane, že by politici z nejrůznějších příčin pracovali tak špatně, že by se všichni během života zdiskreditovali a nebyl nikdo, kdo by je vystřídal. Pokud však opravdu není koho volit, pak je opravdu dobré jít k volbám a do obálky vložit nějaký pěkný obrázek třeba pro radost volební komise. 067. Jméno Pokud existuje v systému jediná věc, nemusí mít jméno. Jediná řeka v okolí je prostě řeka, jediný les je prostě les a naše kočka je kočka, protože máme jen jednu. Některé subjekty jsou absolutně jedinečné, proto skutečně neznáme jejich jméno a snad ani jméno žádné nemají. Naprostá většina jevů a subjektů osamocena není a proto je musíme rozeznat jmény. Jména jsou vibrace rozlišující subjekty a vyjadřují se zvukem, myšlenkou nebo psanou či grafickou formou. Každé jméno spojené s osobností je spojeno i s jejím charakterem a tak je na jméno vázán kredit. Vydávat se proto za někoho jiného není morální, je to špatné. Právě k největším omylům a zmatkům docházelo při záměně osob i duchovních bytostí. Právě duchovní bytosti měly až do doby nedávné snahu vydávat se za někoho jiného a taková matení byly více než častá. Zástupem se setkáváme i v lidském životě. Neoblíbení a ohrožení politikové vyhledávají své dvojníky a posílají je všude tam, kde je nebezpečno. Tato praxe byla k užitku. Myslím si, že mnoho dvojníků skutečně ohroženo nebylo, protože anarchisté se o záměně obvykle dozvěděli. Užívání jmen má svá pravidla. Především není možné jména komolit a je trapnou chybou, když někomu v rozhovoru jméno komolíme a je jedno, zda z neznalosti nebo ze zlého úmyslu či z legrace. Pokud nás kdokoli oslovuje, ať na ulici, telefonem nebo v telepatii, vždy je dobrým zvykem se představit. To je dáno právě spojením kreditu se jménem a stálým doplňováním tohoto kreditu. Podle kreditu pak osobě důvěřujeme nebo ne, jsme ochotni vyhovět nebo ne, podle kreditu přijímáme všechny sdělované informace. Sporné je i stejné jméno pro otce a syna, pro matku a dceru. V úředních listinách se dříve upřesňovala totožnost datem narozením, nyní rodným číslem. V běžném životě však často může dojít k záměně. Někdy je taková záměna vítána, jindy je nepříjemná. Výhodou je třeba používání společných vizitek, nevýhodou otvírání cizích dopisů a podobně. Jméno můžeme naplňovat kreditem nejen sobě, ale i těm subjektům, ke kterým patříme. Můžeme kazit jméno své rodině, škole ve které se učíme, trenérovi, svému městu nebo i zemi kterou v cizině reprezentujeme. 068. Dárek Rádi dostáváte dárky? Třeba danajské? Danajský dar je dar nepříjemný. Trojský kůň byl také darem, či trofejí. Nevhodných darů je celá řada, snad každý někdy dostal nějaký nevhodný dárek. Dárky mohou být milé a příjemné ale i nevhodné. Proto jsem od australských i jiných domorodců převzal názor, že s dárkem si může obdarovaný naložit podle své představy zcela svobodně a jeho jednání nemůže dárce nijak jinak hodnotit než že si řekne, že dárkem potěšil nebo se netrefil. Lidé si přejí mít dobré vztahy a chtějí ty, které mají rádi, ujistit o své přízni a pak je nejlepším důkazem právě dárek. Jiní chtějí, aby se obdarovaný věnoval nějaké zájmové nebo vzdělávací činnosti, tak mu dají dárek zaměřený tímto směrem. Darování má svá další pravidla a tak jako darování květiny bylo dříve spojeno s květomluvou, snad proto, že scházely jiné asertivní dovednosti, tak je i dárkomluva. Dárkem, sebelépe míněným můžeme i pěkně naštvat. Nezkoušejte například dát sedmnáctileté dívce voskovou svíčku. Obdarovat ženu pásem cudnosti bylo za křižáckých válek sice běžné, ale prošlo to mužům jen s ohledem na porobené postavení žen v té době. Tomu, kdo pije pouze kozí mléko a ovocnou šťávu, také radost koňakem neuděláme. Každým dárkem vyzýváme obdarovaného, aby ho užil a je otázkou, zda je to v souladu s jeho zájmy. Zvláštním dárkem je kapiten, tedy nějaký malý dárek s magickou hodnotou nebo s magií související. Naprostá většina kapitenů je nějaká zbytečnost určená k tomu, aby byla někde vystavena. Může to být keramická figurka, obrázek nebo malovaný talířek. Při každém pohledu na takovou věc pak si na dárce vzpomeneme a zažijeme malé setkání s ním. Kapitenem může být i věc osobní spotřeby, hrníček na pití nebo i balík toaletního papíru. Kontakt s kapitenem pak souvisí s výměnou energie. Kapitenu je však věnována samostatná úvaha. Otázkou darů, dárků, dárečků je dobré se zabývat, přemýšlet o tom, protože tato otázka velmi těsně souvisí s mezilidskými vztahy, odstraněním napětí mezi lidmi a radostí dárce i obdarovaného. 069. Svatý Co vše je kolem nás nyní svaté? Princip svatosti souvisí s mimozemským náboženství, tedy s judaismem, křesťanstvím a islámem. Co je označeno za svaté, to je v plném souladu s představami o dobrém a dokonalém uvnitř těchto nábožensko - kulturních směrů a tradic. Moje osobní pocity vždy obsahují připomenutí, že co je svaté, nijak se mnou nesouvisí. Pro mne svaté = cizí. Přesto se však musím svatým, svátostí a svatostí zabývat, protože jde o princip vztahující se k životnímu stylu a hodnotové orientaci světa, ve kterém nyní žiji. V jedné své inkarnaci jsem byl svatým Janem Křtitelem, ale právě ono prohlášení za svatého způsobilo mé vyloučení z obecnosti s bohem. Bůh Otec prohlásil, že si svatořečení nezasloužím a pouze z toho důvodu mne zatratil. Tak jsem se dostal do vlivu pohanské magie. Je-li někdo prohlášen za svatého, musí být naprosto dokonalý podle měřítek nadzemské tradice, v plném souladu s Duchem Svatým, jemu oddán a jeho životní styl musí být zcela v souladu s biblickou představou. Lidé, kteří sice byli vzorem pro ostatní svojí pílí, solidaritou, přejícností a oddaností člověku, pokud nebyli v souladu a plně oddáni Duchu Svatému, nemohli být bohem jako svatí uznáni. Svatost tedy vyjadřuje především plný soulad s Duchem Svatým. Svátost je něco trošku jiného. Jde o normu pro jednání, chování nebo instituci, kterou zavedl Duch Svatý přes svoji církev. Svátostí je snad sedm a mezi ně patří svátost oltářní, zpovědní, manželství a snad i pokání, nevím, zeptejte se nějakého katechety. Slovo svatý se latinsky řekne santa. Podobným slovem je satan, je to bytost související, jde o spolupracující opozici, proto je mi i satan zcela cizí. Ještě připomenu, že svaté knihy jsou inspirovány Duchem Svatým, ale tento pojem se užívá často pro všechny knihy inspirované duchovním světem, které přinášejí etické normy nebo jsou jiným způsobem výrazně inspirující. 070. Radost Přeji vám, abyste prožívali plnou radost často nebo alespoň občas. Radost je pozitivní emoce, pozitivní afekt. Radost přichází náhle a naplňuje silnou pozitivní energií. Člověk prožívá radost při náhlé příznivé změně životních podmínek, úspěchu nebo vyřešení obtíží. Myslíme si, že nás opustil milovaný pes, že se ztratil a náhle se vrátí. Prožijeme velkou radost. Vyhrajeme malovaný tácek v tombole a máme velkou radost. Přijdou k nám řemeslníci opravit pokažený přístroj a my máme radost, protože jsme je čekali až za týden. Také se radujeme když přijde návštěva a ještě větší radost někdy míváme, když odchází. Podnět k radosti je jedna věc a prožívání radosti je věc druhá. Jako bychom k prožití radosti potřebovali energii, radost může prožít jen ten, kdo je při síle, v pohodě, kdo má energii. Kdo je vysílen a na dně se silami, radovat se nemůže, není toho schopen, i když by k radosti měl deset důvodů. Úkolem společnosti není dávat lidem radost, na radost si musí dosáhnout každý sám svými schopnostmi a svým vlastním přičiněním. Společnost musí však dát lidem takové podmínky, aby byli schopni radost prožívat. Vzhledem k tomu, že radost je vždy spojena s překvapením, pak nezbývá, abychom si dělali radost navzájem. Společnými zážitky, dárky, vzájemnou pomocí, spolužitím, vcítěním se, dobrou zprávou. Však když mám dobrou zprávu, hned ji běžím sdělit. Snad nikomu nevadí, slyší-li dobrou zprávu vícekrát. Všímejme si, kdo nám dělá radost a kdo nám radost alespoň nekazí. To jsou ti praví partneři pro nás. Těm sami dělejme radost, vzniklá energie se neztratí a zůstane mezi námi. |