Hledání cesty 3 1992 - 1996 OBSAH 1 - 4
63 | Socialismus a demokracie |
64 | Zdroje prosperity |
65 | Jak se mít dobře |
66 | Jak se prosadíme |
67 | Jak se zbavit strachu |
68 | O utrpení |
69 | Dopřejte si všeho |
70 | Mít jen málo věcí |
71 | Státní moc |
72 | Vztah k přírodě |
73 | Vztah ke zvířatům |
74 | Vztah k umění |
75 | Být v sektě |
76 | Privilegovaná cesta |
77 | Názor na sportku |
78 | Emoce |
79 | Chyba v systému |
80 | Nové možnosti starého systému |
81 | Vztah k církvím |
82 | Sekta a antisekta |
83 | Volební boží sliby |
84 | Síly dobra, síly zla |
85 | Lidská sexualita |
86 | Volby |
87 | O lidském snažení |
88 | Nová společnost |
89 | Zásoba potravin |
90 | Kořeny zla |
91 | Nová soutěž |
92 | Život na Zemi |
93 | Přírodní národy |
94 | Konečné poznání |
95 | Mimozemský původ |
96 | Pravidla války |
97 | Zbytečné manželské hádky |
98 | Hasna - studie sexu |
99 | Anketa |
Kdo jednou poznal socialismus nebo demokracii, nikdy se těchto vymožeností již nebude chtít vzdát. Problém je jen jeden. Dohodnout se na obsahu těchto termínů. Co znamená socialismus? A co znamená demokracie? Pokud správce tyto termíny používá a nenaplňuje je pravým obsahem, pak je diskredituje a zneužívá je k vlastnímu prospěchu. z takové diskreditace lze žít dlouho, než prostý člověk pozná podvod. Socialismus je formou vlády při které jsou přednostně uspokojovány existenční potřeby. Za takové vlády se člověk nemusí bát, že nebude mít práci, pokud bude chtít pracovat, že nebude mít kde bydlet, v případě nemoci nezůstane bez pomoci a za trvalé invalidity najde instituci, která jej nechá důstojně přežít. Za socialismu se lidé nemusí bát bídy, pokud se o ni sami nepřičiní. Vědí, že při ztrátě zaměstnání budou mít na přechodnou dobu zajištěnu existenci. Mají jistotu, že se správa postará, aby nikdy se nedostali do bezvýchodné existenční situace. Protiváhou těchto opatření jsou vyšší daně a odvody z podnikání. Společnost musí ze svých zdrojů sociální jistoty zaplatit. Tomu se pochopitelně brání bohatí, kteří tyto jistoty jsou schopni zajistit si sami. Proto platí, že tato oblast musí být vyvážena a citlivě řízena. Nedostatek sociálních jistot vadí stejně jako jejich nadbytek. Každá správa musí usilovat o vlastní maximální účinnost. Nesmí získanými prostředky plýtvat a co nejvíce jich opět přerozdělit potřebným. Opakem socialismu je dravý kapitalismus ve kterém se každý stará sám o sebe a hrozba bezvýchodnosti je motorem nutícím k podnikavosti. Osoby zapadlé do bezvýchodnosti jsou zdrojem mstivého násilí páchaného na těch, kteří jsou se svým majetkem těmto nešťastným lidem nejvíce na očích. Demokracie není opakem socialismu a souvisí s ním jen tím, že se také jedná o druh uspořádání společnosti. v demokracii mají lidé záruky, že mohou své vlastní názory na uspořádání společnosti nějakým způsobem projevit. Moc lidu se nakonec projeví vždy, ale v demokracii stačí ty nejmírnější prostředky k dosažení cíle. Správce reaguje na vývoj veřejného mínění, petice občanů a výsledky voleb. Může však iniciovat alternativní návrhy. Má k tomu silné mocenské prostředky ve sdělovacích prostředcích. v nich reaguje na názory veřejnosti, potvrzuje, vyvrací je a koriguje. Skutečné problémy tím však nevyřeší. v demokracii také musí být správa průchodná. Musí být věcí vývoje, kdy se kdokoliv ve správě podle svých schopností uplatní. Opakem demokracie je totalita. Vládce sám určuje, komu a jaké potřeby jeho stát uspokojí, kdo dostane a kolik. Nemá mandát lidu, ale nějaké ideologie. Vládne ve jménu něčeho, čehokoliv, jen ne jménem lidu. Podle toho také vypadají volby. Není z čeho vybírat a volby nic neřeší. Chceme-li udržet vývoj přijatelný pro všechny členy společnosti, musíme tyto věci znát a prosazovat. Už jsme prožili mnoho forem uspořádání společnosti a jsme schopni říci, co nám vyhovuje a co ne. Víme, co je perspektivní, co se osvědčilo a co znamenalo jen potíže a strádání. Musíme docílit stavu, ve kterém jsou všechny nepřijatelné formy vlády předem odsouzeny k zániku. Svoji zkušenost si musíme pamatovat a žádné utrpení nesmí být zapomenuto.
Chceme-li vědět, zda stojíme na cestě k prosperitě a jakou máme perspektivu, musíme znát obecné zdroje prosperity. Těchto základních zdrojů je osm. Jsou odvozeny od osmi oblastí hodnotového kruhu. Záleží ovšem také na systému, zda vytvořené hodnoty zůstanou uvnitř systému nebo zda budou zcizeny. 1. systém sám sobě může být zdrojem prosperity. Takový systém je zcela zaopatřen s mnohými rezervami pro rozvoj, zdravě uspořádanými vztahy, tradicí a zázemím. Ve funkčním systému se uplatňuje evoluční rozvoj bez otřesů a zániku 2. tvůrčí síly v systému, kvalitní, nejen laciná pracovní síla, zdraví obyvatelstva a jeho kulturní úroveň 3. možnosti vývoje, jako jsou suroviny, energetické zdroje, zdravé životní prostředí, zdravé lesy plné zvěře, podmínky k rozvoji z hlediska jiných systémů. Dále sem patří schopnost přírody uživit obyvatelstvo a stav zemědělství 4. duchovní odkaz systému, morální vlastnosti členů, obyvatelstva, nosná a sjednocující víra, odhodlání a sjednocení v názorech. Možnost realizace životního programu 5. stav společenského vědomí, vzdělanost národa, zapojení a stav inteligence, rozvinuté školství. Duchovní inspirace 6. kvalita a věrnost vlastní správy, kvalita vlastní moci, schopnost ubránit se cizím vlivům, schopní organizátoři dalšího pozitivního procesu ve všech oblastech 7. státní majetek, nízká zadluženost, platební schopnost, aktivní platební bilance s jinými systémy, majetkové rezervy a cenné předměty, moderní výrobní síly 8. uspokojené životní potřeby obyvatelstva, důstojné životní sociální podmínky, moderní stroje. Je věcí veřejné správy, ale i každého občana, aby o zdrojích prosperity přemýšleli a hledali způsob jak je využívat, posilovat a rozvíjet. Je nutné budovat vyváženou společnost, ve které každá její součást funguje a prosperuje. Nedostatky v jedné oblasti se následně promítnou do oblastí dalších. Ve chvíli, kdy jsou všechny zdroje prosperity vyčerpány a nelze z nich vycházet v rozvoji prosperity, nezbývá než přijmout novou víru a nová etická pravidla a nově uspořádat společenské vztahy. Všechny zdroje prosperity jsou současně podmínkami vývoje. Jestliže se jediná oblast nenaplní, znamená to zánik společnosti. Znát zdroje prosperity a hlídat jejich naplňování a využívání je věcí každého občana společnosti, především pak veřejné správy. Přestane-li se společnost vyvíjet a rozvíjet své zdroje prosperity, žije nějakou dobu ze své podstaty a posléze se musí změnit. Nejčastěji tím, že přijme novou víru, novou filozofii a jiným způsobem uspořádá vnitřní vztahy. Všichni nyní budeme pozorně sledovat, jak správa přistupuje ke zdrojům prosperity, zda je rozvíjí a využívá. v každé epoše omezuje rozvoj společnosti nějaký kritický faktor. Je nutné včas předejít jeho následkům. Včas je také nutné omezit všechny vlivy které likvidují zdroje prosperity. Před zavedením nových technologií promyslet jejich dlouhodobé působení. Při každém rozhodování sledovat co nejdelší časový horizont.
Naučme se žít plným a hodnotným životem cestou prospěšnosti, odpovědnosti a solidarity. Vařit dobrá jídla, navazovat mezilidské vztahy, správně a účinně odpočívat, dopřát si dobré jídlo, tancovat, zpívat a přátelit se. Naučme se chodit do naturistického střediska. Naučme se dělat druhým radost. Co kdybychom se však všichni stali vegetariány, co bychom dělali s masem domácích zvířat, které nám dávají mléko a vejce? Alkohol budeme pít pro radost a maso si dáme dvakrát do týdne, ovšem kvalitně připravené. Tím vzdáme úctu zvířeti, které pro nás žilo a sloužilo nám. Budeme se živit převážně zeleninou, pečivem, ovocem, vejci mléčnými výrobky, rýží, brambory, vším, co nám chutná a je zdravé, jen to maso a alkohol omezíme. Vymyslíme mnoho nových dobrých jídel, možná je objevíme znovu, to nevadí. Z jídla musíme mít radost, i když se nebudeme zrovna přejídat. Uvolnění sexuálního napětí a návrat sexuality do přirozených mezí způsobí zánik napětí mezi mužem a ženou a jejich sblížení. Už se nebudou ženy stydět nebo bát se na muže přemile usmát, už to nebude bráno jako erotická výzva. v erotice nebudeme abstinovat. Budeme se mít rádi, počet partnerů se však musí omezit. Budeme se sbližovat jen na základě dlouholetých sympatií. Tak se zbavíme přirozenou cestou i pohlavních nemocí. Budeme mít dostatek času i na odpočinek a budeme umět odpočívat. Všichni si vyzkoušíme nejlepší způsoby odpočinku, budeme mít opět čisté rybníky, v řekách poteče čistá voda, lesů přibude a nebudou již tak necitlivě vytěžovány. O způsobech rekreace se budeme učit ve škole teoreticky i prakticky. Občas si zajdeme i do restaurace na dobré jídlo. To když budeme chtít uctít své přátele nebo oslavit důstojně vlastní narozeniny nebo svátek. Najdeme si společné přátele se kterými nám bude nejlépe a s těmi si zajdeme zatancovat nebo společně do sauny, v zimě do solária. Opět společně vezmeme do ruky hudební nástroje a zahrajeme si pěkné skladby. Takové hudební souznění je lepší než shoda názorů v besedě. K vodě, do lesa, na slunce, zkrátka do přírody budeme společně chodit nazí, bude-li teplo. Nikdo se nebude pohoršovat, lidé poznají, jak je to pohodlné, příjemné a posilující. Načerpáme tak nejvíce energie a oslavíme svobodu a přírodu. Nazí budeme se koupat, opalovat i sportovat. Být v přírodě nazí je zcela přirozené. V době volna budeme cestovat a poznávat cizí kraje. Cestování umožníme hlavně mladým lidem pro které to bude současně zdrojem poznání. Pro mladé budeme organizovat akce na kterých se budou seznamovat. Budou rozděleny tak, aby ti, kteří se zde sejdou se k sobě hodili. Budou například zvlášť pro dělníky, inteligenci a podnikatele. Mohou být organizovány i podle zájmů. Musíme vyzkoušet co se osvědčí. Budeme dbát také na rozvoj kultury, protože má ve společnosti důležitou funkci. Přináší poučení, inspiraci, uvolnění, povznáší ducha a udržuje kulturní tradici národa. Nezapomeneme na děti. Těm musí být dobře v době, kdy na ně rodiče nemají čas. Budou spolu se svými vrstevníky v prostředí které jim přinese radost a zábavu.
S novým věkem do nové společnosti přichází nový duch a ovládne pro nás svět podnikání a prospěšnosti. Dá nám prostředky, ukáže nám způsob, jak je získat. Za to požaduje, abychom se stali podnikavými a prospěšnými. Budeme si především všímat lidských potřeb, budeme vědět, co lidem schází a za jakou službu by zaplatili. Pokud to dokážeme sami vyrobit, pokusíme se to i sami prodat. Nedokážeme-li prodávat, pokusme se alespoň vyrábět. Nedokážeme-li vyrábět, tedy prodávejme. Nedokážeme-li ani jedno, hledejme společníka. Když ani se společníkem neuspějeme, musíme se poohlédnou po fungujícím ekonomickém systému někoho jiného. Přemýšlejme, jaké služby bychom pro něj mohli zajistit, nabídneme mu svoji práci. Zapojíme-li se do systému, pokusme se v něm růst. Zvažme své možnosti a snažme se jednat tak, aby se nikdo necítil být námi ohrožen. Každý systém obvykle bývá ohrožen konkurenčními vztahy. Musíme být loyálními zaměstnanci a konkurenci nijak, ani nepřímo nepomáhat. Svému šéfovi budeme prokazovat patřičnou úctu. Budeme poctivě plnit jeho příkazy a to spolehlivě a rychle. Zásadně nebudeme nespokojeni s tím co nechceme změnit. Pokud nechceme změnu, bude vše v pořádku. Budeme-li usilovat o změnu, pak zásadně se budeme snažit ji prosadit těmi nejmírnějšími prostředky, především dohodou. Půjde-li nám někdo po krku, neobstojí. Budeme spolehliví, pracovití, náležitě rychlí, nekonfliktní, nikoho nebudeme ohrožovat a šéfa budeme uznávat. Není důvodu, proč bychom se měli cítit být ohroženi. Konfliktní lidé jsou vždy neoblíbeni a často musí z pracoviště odejít. Budeme-li nuceni přesto z místa odejít, bude to jistě boží záměr a my se nebudeme lekat. Systém, který propustí dobrého pracovníka, nemá perspektivu. Brzy si jistě najdeme systém lepší, lepší místo. Může se stát, že jsme si vědomi, že nejsme dobrými pracovníky a práce nás nebaví. Nevadí, počítejme s odchodem a připravme se na něj. Hledejme s dostatečným předstihem místo nové a pak v klidu odejděme. Na novém pracovišti každý začíná s čistým štítem. Jde-li s ním pracovní posudek, bývá obvykle brán s rezervou a nový pracovník se může pomalu vypracovat a získat dobrou pověst. Však ten, kdo se nebojí práce a kdo má další příznivé vlastnosti, ten se neztratí. Vždy bude se snažit dobře dělat svoji práci, ve vlastním zájmu nebude počítat kolik si již vydělal a jak dlouho ještě zbývá do konce pracovní doby. Ve zdravém systému je dostatek pracovníků i dostatek pracovních příležitostí. Změna zaměstnání je běžným jevem a naopak, kdo by měnil místo, je-li výhodné? Ale samostatné podnikání je přece jen lepší. Zvláště, pokud jsou prostředky i nějaké ty rezervní a hlavně nápad. Chce to dívat se kolem sebe a nebýt lhostejný. Nečekejme, že nadejde doba, která bude přát lenochům. Naopak. Soutěž ovládne všechny oblasti života. Ve vlastním zájmu ji také do všech oblastí zavedeme. Chceme-li se prosadit, musíme být v něčem lepší než ti druzí a musíme vědět v čem. Úspěch přinášejí duchové boží. Šťastný je ten, kdo má zdatného průvodce, který mu pomáhá a neškodí. Dává člověku inspiraci a ochranu.
Chceme-li dosáhnout jakéhokoliv úspěchu, musíme se vždy zbavit strachu. Jakmile si uvědomíme, že nás přemohl strach, zastavme své úsilí a nejprve se s ním vyrovnejme. Spěcháme a máme strach, že úkol nestihneme? Zamysleme se na případnými důsledky a hledejme náhradní řešení pro případ, že by se tak opravdu stalo. Při strachu z neznámého je nutné se s neznámým jevem buď seznámit nebo si představit ve své fantazii tento jev a připravit algoritmy, jak v případě setkání s ním reagovat. Je všeobecně známo, že nejnebezpečnějšími jsou lidé, kteří se svého okolí bojí. Tito mohou jednat neuváženě a nepřiměřeně. Je třeba je nejprve uklidnit, přesvědčit je, že je možné najít společně vyhovující řešení, které uspokojí obě strany. Při setkání první pozdravíme. Někdy máme obavy z jevu málo pravděpodobného, který by však nastat mohl. Pokud si můžeme říci: "tak ať se to stane, klidně ponesu následky", pak si to neváhejme říci. Často se lidé bojí nepříznivého soudu svého okolí. Často zbytečně. Stačí se zeptat sám sebe :"a vadilo by to mně, kdyby k tomu došlo?" Obvykle si musí odpovědět, že nikoliv. Takové zbytečné strachy lze snadno odstranit. Horší je to se strachem ze msty mocných, z vězení nebo smrti. Proto všem, kteří mají přijmout boží službu,je položena otázka: "Jsi smířen s předčasnou smrtí?" Odpověď musí být kladná, jinak úkol nemůže být zadán. Takoví lidé, kteří plní boží úkol, jsou bohem chráněni po dobu plnění úkolu. Jsou však i tak smíření se smrtí a to je činí nebojácnými, statečnými a svobodnými. Ten, kdo se nebojí ani smrti, je plně svobodný a nezávislý. Duchovní služba vyžaduje plně se zbavit strachu. Kdo má jen malý strach, ten nemůže přijmout duchovní intuici. Je duchem opuštěn, protože žádný kontakt není možný. Atmosféra strachu, hysterie je vždy součástí totalitních praktik. Věnujme pozornost výchově dítěte od strachu. Pokud zjistíme, že má dítě strach, hned tomuto věnujme pozornost. Strachu dítě zbavujme nikoliv bagatelizací jeho pocitu, ale seznámením s problémem nebo nácvikem obtížného úkonu. Sami přivádějme dítě do situací, kde by se mohl strach projevit a kdy je v silách dítěte problém zvládnout. Nikdy nevyvolávejme strach u dítěte tam, kde nehrozí vážné poškození. Raději více riskujme, vše, co dítě prožije a co jej nezlomí, to jej posílí a zocelí. To bude velký vklad pro život. Dětské a mládežnické organizace musí mít výchovu proti strachu ve svém programu. Mladí lidé musí umět skočit z výšky buď na podložku nebo do vody, nesmí se bát sami, nebát se v noci v lese bez světla a nesmí se samozřejmě bát jednat s cizími lidmi. Bez znalosti rizika a ztráty strachu v nekritických situacích nelze jít cestou prosperity. Všechny systémy, které budují svůj vliv na šíření strachu je nutné opustit a odmítnout. Šíření strachu je součástí všech totalitních systémů včetně křesťanství. O tom svědčí Skutky apoštolů. Zde si můžeme přečíst, kolikrát svými skutky apoštolové vedeni duchem Svatým vyvolali u věřících bázeň. Zbavit se strachu je první podmínkou na cestě k úspěchu a spokojenému životu.
Utrpení je přirozeným průvodcem člověka v jeho celém životě, musíme s ním vždy počítat, těšíme se z toho, když jej neprožíváme a pomáháme druhým, aby ani oni utrpení nemuseli prožívat. Zde je důležitá prevence a solidarita. Všechna náboženství obsahují učení vztahující se k utrpení. Ta rozumná ukazují cestu, jak se utrpení vyhnout, jiná zase ukazují, jak s utrpením žít. Musíme vědět, jak se zachovat v obou situacích. Utrpení nesmí být nikdy součástí životního stylu či plánu, ale když už na člověka přijde, musí mít člověk podmínky k tomu, aby ho co nejlépe snášel. Utrpení souvisí buď s nedostatkem ohrožujícím život nebo s bolestí a poškozením zdraví. Musíme se naučit organizovat soukromý i společenský život tak, abychom uspokojili všechny životní potřeby a vyhnuli se zásadnímu nedostatku a také musíme žít tak, abychom si chránili své zdraví a nepřivodili si jeho poškození úrazem nebo špatnou životosprávou. Uspokojování životních potřeb je velmi obsáhlá oblast životního snažení. Má velmi široké souvislosti v přírodních podmínkách, stylu života, organizaci společenských vztahů, v organizaci práce a také v přerozdělování vytvořených statků. Spravedlivá společnost dbá především na uspokojování hmotných, duchovních i sociálních potřeb svých občanů. V péči o zdraví leží hlavní díl odpovědnosti vždy na člověku samém. A to i v podmínkách, kdy společnost o zdraví svých občanů odpovědně dbá. Člověk si může poškodit zdraví nesprávným a neopatrným stylem života. Poškození zdraví vždy vede k utrpení. s utrpením úzce souvisí naděje. Nikdo ať nikomu naději nebere. To by byl velký prohřešek proti lidskosti. Vždy naději posilujme, poukazujme na všechny okolnosti ukazující na vyřešení potíží a na lepší život. Dávat lidem naději je velkým darem hlavně v dobách všeobecné beznaděje. I když sami máte pochybnosti, dejte lidem naději. Říká se, že naděje umírá poslední. Snažte se, aby naděje mezi lidmi vždy byla. s nadějí člověk vydrží pětkrát více. Nechci žádné utrpení, nechci ho sám prožívat a nechci, aby ho prožívali jiní. Jenže utrpení se vždy zcela vyhnout nemůžeme. Když už někdo utrpení prožívá, ať nezůstane sám. Každá těžká situace je snesitelnější, když člověk nezůstane sám, když mu někdo pomůže a má na jeho utrpení účast. Člověku také pomůže, když vidí utrpení jiných. Ví, že v něm není sám. Když už tedy utrpení prožíváme, vězme, že tak, jak na nás přišlo, tak zase může odejít. Posilujme tuto naději. Člověk toho k životu mnoho nepotřebuje. Má-li nedostatek, lépe ho snáší, když vidí, že není sám. Jestliže však vidí, že sám má nedostatek, ale jiní si žijí nad poměry, ať si to nenechá líbit. Vůbec ať si člověk nenechá líbit utrpení, ať již přichází odkudkoliv. Proti utrpení se aktivně postavte. Prosaďte si svoji vůlí jeho řešení a odvrácení. Žádný spravedlivý bůh si naše případné utrpení nepřeje a proto jej prosme, aby pomohl. V každé situaci můžeme udělat něco proto, aby se zlepšila. Vždy to udělejme. Vyhýbejme se utrpení, vždy to chápejme jako nepřijatelnou situaci. Těm, kteří trpí, solidárně pomozme a když jim nemůžeme zcela pomoci, tedy jim alespoň situaci usnadněme. Bohužel, přijde nevyhnutelně doba, ve které pocítíme důsledek současného nesprávného života. Možná to bude skutečné utrpení ze kterého nebude úniku. Pak se tedy alespoň poučme a lépe uspořádejme pro budoucnost své lidské záležitosti.
Nyní jste inkarnovaní, žijete ve svém těle. Jste lidmi. Využijte toho a mějte se na Zemi dobře. Víte, že člověk toho potřebuje k životu velmi málo, ale rád si dopřeje i velmi mnoho. Poznejte pravdu, ale dopřejte si také iluzi. Poznejte všechno, ale jedno musíte. Musíte být spravedliví. Zapojte svůj mozek, využívejte svůj rozum, o všem přemýšlejte, vše hodnoťte, ale spravedlivě. Raději buďte tolerantní než strozí nebo snad nespravedliví. Tolerance k názorům je přímo povinná. Bůh Stvořitel si člověka zamiloval a dal mu mnoho darů pro radostný tělesný život. Nikdy nebudeme schopni svému Stvořiteli dostatečně poděkovat. Tedy alespoň jeho dary v plné míře využívejme. Plným životem nejlépe oslavíme Stvořitelovy dary. Prvním darem je nenáročnost. Oslavme ji tím, že si nebudeme dělat starosti s tím, co bude zítra. Udělejme však vše pro to, aby naše budoucnost byla zajištěna. Člověk toho k jídlu a k životu moc nepotřebuje. Jídla stačí málo, oděv nemusí být nejnovější, trošku tepla, střechu nad hlavou a hlavně naději. s nadějí vydrží člověk čtyřikrát více a snad ještě víc. Nikomu neberte naději, naopak ji vždy sami vzbuzujte. Upozorněte na každou maličkost, která ukazuje na lepší časy a vyřešení potíží. Druhým darem je požitkářství. Dopřejte si všeho, co přináší radost. Dlouhý spánek, dobré jídlo, veselí. Radujte se ze života. Až budete zpět duchy, už tolik radostí z požitků prožívat nebudete. Pak budou radosti zase jiné. Sem patří i rozkoš, například z erotiky a sexu. Ničím se nedejte odradit. Sexualita je darem od Stvořitele. Potřebujete k ní partnera, nebo i více partnerů. Plnohodnotné sexuální vztahy se však rozvíjejí jen v trvalém a věrném partnerství. v ničem se neomezujte. Dopřejte si všeho, co oběma vyhovuje a vyhovte v přání svému partnerovi. Lidský sex může být velmi bohatý a pestrý. Dokážete mít radost z pěkných a dokonalých věcí? Je věcí módy, kolik věcí kolem sebe člověk shromažďuje. Ale vždy si pořizujte věci dokonalé, trvanlivé a spolehlivé. Laciné věci se mohou prodražit. Sami se naučte tvořit dokonalé věci, spolehlivé, užitečné a pěkné. Budou dobře sloužit i těšit a budou připomínat šikovnost svého tvůrce. Velkým darem Stvořitele je naše příroda. Nezapomeňte na ni. Je krásná po celý rok a můžete-li, prožijte v ní co nejvíce času. Les má velmi příznivý vliv na celkový tělesný stav. Nespěchejte domů ať odpočíváte nebo v přírodě pracujete. Příroda dává také své dary. Lesní plody, byliny, podmínky k rekreaci i ke hrám. Plně užívejte tělesných radostí, ale i duchovních prožitků. Dopřejte si všeho, ničemu se nevyhýbejte. Poznejte vše a držte se toho nejlepšího. Především poznejte realitu světa, ale nebojte se ani iluze. Nezapomínejte na fantazii a tajemno. Proč by mělo být vše jasné a jednoduché? Vše jednoduché je, ale proč si to neztajemnit? Život trvá krátce. Největší uspokojení a radost však přinášejí uspořádané mezilidské vztahy. Investujme do všech dobrých lidí, kteří si to zaslouží, i když nepočítáme, že nám naši snahu hned vrátí. Jsou však věci, kterých je nutné se vyvarovat. Nejenže sami budeme spravedliví, ale budeme to vyžadovat i od druhých a zlé lidi opustíme. Až se napraví, mohou přijít, pak se uvidí. Dalším velkým zlem jsou drogy. Vyvarujte se tvrdých drog a nikdy je neberte, ani ze zvědavosti či z nudy. Ničím si nedejte zničit život.
Snažte se vystačit jen s málem věcí. Nekupujte a neshánějte zbytečnosti, jinak se za chvíli do svého bytu nevejdete. Ztratíte přehled, co kde je a při úklidu budete překvapeni, co jste kde našli. Když to však budete potřebovat, nic nenajdete. Shromážděte nepotřebné věci na jedno místo a počítejte, kolik peněz to stálo. Mnoho. Pak počítejte, za kolik by to šlo prodat. Za málo. Zkrátka, máte doma veteš. Věci mají sloužit člověku, ale stane se často, že člověk slouží věcem. Byl jsem překvapen, jak vypadá byt, ve kterém je jen málo věcí. Moc pěkně, hned bych v něm chtěl bydlet. Byt bez krámů je nádherný a útulný. Nikde nic neleží, všude se dá jít, ve skříních a policích je přehledný pořádek. Pokud jste šli někdy na delší dobu do přírody, poznali jste, že člověk toho k životu opravdu moc nepotřebuje. Uvědomte si, jak málo věcí člověk k životu potřebuje. Čím méně toho je, tím lépe. Podle legendy žil starořecký filozof Diogenes v sudu. Měl dvě misky. Když viděl, že někomu stačí jen jedna miska, druhou odložil. Ježíš poslal své učedníky do světa s minimem věcí a pokládal to jako přednost. Trampové jsou také pyšní na to, když mají jen minimum věcí. Nejsou služebníky věcem. Jistě mě nepochválí výrobci nejrůznějších předmětů denní spotřeby. Ti by naopak rádi, aby jejich předměty někdo kupoval, aby měli odbyt. Nedejte se jimi ovládnout, nedejte se ovládnout reklamou. Cítíte ve slově reklama slovo klamat? Nemusíte žít zrovna jako asketové, kteří si života nic neužili. Naopak, mít málo věcí propaguji k vůli plnému životu, životu v radosti a volnosti. Věci, to jsou závazky. Místo aby sloužily, překážejí. Pokud nejsme schopni věci uložit, pokud máme přeplněné skříně, pak máme mnoho věcí a nepořádek. Když už někdo potřebuje hodně věcí, ať si tedy pořídí i hodně skříní, aby každá věc měla své místo a byla k nalezení. Aby ve skříních neležely věci na sobě, jedna na druhé bez přehledu. Vzpomínám si na jednoho filozofa, ten bydlel v rodinném domě. Obýval jednu místnost a tu postupně pokryl knihami, svazky, písemnostmi a různými papíry. Nic se nesmělo vyhodit, on byl totiž archivář. Jeho sestra měla sousední pokoj. Když se odstěhovala, tak filozof se nastěhoval do jejího pokoje. Tam bylo zatím dost místa. Když zaplnil papíry i tuto místnost, přestěhoval se do pokojů po rodičích. I tak se to dá řešit. S tímto tématem souvisí i zásady kupovat pouze hodnotné předměty a věci. Kdosi řekl: Nejsem dost bohatý na to, abych kupoval laciné předměty. Je to pravda. Pokud ovšem cena souvisí s kvalitou. Tedy kupujme věci kvalitní i když jsou dražší. Lépe nám slouží a také delší dobu. Proč se trvale zlobit s nedokonalým výrobkem? Buďto věc skutečně potřebujeme a tak koupíme kvalitní, nebo ji nepotřebujeme a nekupujeme ji vůbec. Uvedu příklad: Jedna americká firma prodává v síti svých distributorů kvalitní ekologické a komfortní čistící přípravky v balení které dlouho vydrží. Jsou však drahé. Kdo si je koupí, vydělá. Chudí, kteří si je koupit nemohou, kupují si čistící prostředky v menším balení za méně peněz, ale v celkovém počtu prodělají. Proto říkám: žijme si s co nejmenším počtem předmětů denní spotřeby, mějme pro ně dost místa na přehledné uložení a kupujme jen kvalitní a trvalé předměty, i když jsou dražší.
Z mého psaní by se snad zdálo, že jsem stoupencem levice, tedy že nadržuji prostým lidem a znevýhodňuji pravici, tedy podnikatele, privilegované a mocné. To bych nerad. Jsem stoupencem všech společenských tříd a mojí snahou je vnést spravedlivý řád, přirozenost a uměřenost, tak, aby celá společnost byla vyvážená, stabilní, spravedlivá a perspektivní. To je cílem veškerého mého psaní. Rozhodně neslibuji prostým lidem plné sociální zajištění, vysoký životní standard a plýtvání. Pokud vláda bude skromná, pokud nebude plat vyšší než dvacetipětinásobek minimální mzdy, pokud si mocní nebudou vymýšlet nesmyslné odstupné a stamiliónové "výhry", pak je morální povinností i prostých lidí se uskromnit. Musíme za každým majetkem vidět zničené životní prostředí. Ale zpět ke státní moci. Ohlédněte se do minulosti. Když lidi něco tížilo, vymysleli v dobré víře nápravu. A hle, situace se zvrtla do opačného extrému. Snažili jsme se do společnosti vnést řád, byla z toho totalita a despocie. Usilovali jsme o demokracii a svobodu, a hle, získali jsme chaos a bezvládí. Spravedlivé požadavky prosadila až revoluce a náhle vzniklo ničím neospravedlnitelná genocida. Nějak se nám nedaří jít rovnou cestou, jen cesta ode zdi ke zdi, z jednoho extrému do druhého. Co s tím? Mým představám o spravedlivém uspořádání společnosti je nejbližší model socialismu s lidskou tváří z let 1968-69. Byl to tak dobrý systém, že dokonce vadil i západním demokraciím. Doporučuji tedy podobný model: totalita a svoboda současně. Svoboda bude v oblasti poznání, názorů, postojů, životního programu, víry, přesvědčení a osobní spotřeby a soukromí. Totalita bude v oblasti moci a vlády. Omezujícími pravidly bude řízena oblast ekonomiky, podnikání a služeb, tedy napůl svoboda, napůl totalita. Nač vlastně máme parlament, když se v něm lidé hádají a nakonec vytvoří místo spravedlivého a přehledného zákona paskvil složitý kvůli možnosti jeho snadného obcházení? Představte si, že by náš parlament měl na programu desatero božích přikázání? Co by z toho provedl? Podle mne se parlamentní systém přežil. Poslanci jsou lobováni, takže nakonec stejně vládne ten, kdo má peníze. Bohužel, stínová ekonomika přerostla komunistům přes hlavu a nyní vše kontroluje. Dobrá tedy, ať kontroluje, ale ať nese i odpovědnost, ať se neskrývá za volenými představiteli moci. Předkládám tento model řízení společnosti:
Popis schéma: Hlavní oporou moci je prezident. Má právo konečného rozhodnutí. Je volen senátem. Senát je dědičně obsazován zástupci z nejbohatších a nejvlivnějších rodin. Proč? Protože tito ve skutečnosti stejně vládnou, jen jsou schováni a odpovědnost předali voleným zástupcům. Počet míst v senátu je omezen a místo je možno zdědit i koupit. Senát je hlavní zárukou řádu, stability a perspektivy společnosti. Řídí vládu a ta celou správu. Tato vychází ze všeobecných voleb. Vláda a správa slouží národu a řídí jej. Národ jsme my všichni. Svoji nespokojenost sdělujeme politickým stranám a ty vlastní sdělovací prostředky a v nich situaci názorově řeší. Do sdělovacích prostředků má pochopitelně volný přístup i vláda. Zákonodárný sbor je omezený kolektiv právníků, myslitelů a filozofů, nejvýše dvacet zástupců, prostých, inteligence i podnikatelů a moci. Ručí za to svojí svobodou, že zákony budou spravedlivé, přehledné, jednoznačné a jednoduché. Mimo tento systém stojí samostatné soudy. Soud je nutno chápat jako poslední instanci dovolání se spravedlnosti, když všechna předcházející jednání vyčerpala neúspěšně všechny možnosti. Nesmí být nástrojem vychytralých proti neprůbojným ani bohatých proti chudým. Doporučuji jednu zásadu: kdo někoho obviní a obvinění neobhájí, ať je potrestán trestem, kterým hrozil svému konkurentu. Zákon je špatný a nepřehledný, když u soudu vyhrává ten, kdo více zaplatil svému advokátovi. Zákony musí být tak jasné, aby advokátů nebylo zapotřebí. Příkladem mohou být pravidla silničního provozu. Zde je vždy jasná míra zavinění. Naopak, mnohé zákony znemožní věci řešit jinak než kompromisem, to je však to nejhorší řešení. Všichni víme, co je úkolem moci a správy. Obecně vnést do společnosti spravedlivý řád, stabilitu, bezpečnost a perspektivu. Co to tedy znamená, co je tedy úkolem moci a správy? Především kontroluje ekonomickou oblast. Stanoví daně, odvody, půjčuje peníze. Některé země zavedly progresivní daň. Není to špatné, ale neřeší to vše. Místo progresivní daně navrhuji stanovit maximální příjem pro osobní spotřebu na dvacetipětinásobek minimální mzdy. s majetkem navíc se má investovat, podnikat, sponzorovat, vytvářet nadace a rezervy. Dále moc a správa zajišťuje uspokojování životních potřeb. Jsem pro skromnost, hmotné zajištění nesmí být prvořadým cílem občana. Moc a správa tedy reguluje trh. Něco mezi plánovanou a tržní ekonomikou. Oboje je extrém, který škodí. Třetím hlavním úkolem státní moci je zajistit bezpečnost před všemi negativními jevy ve společnosti a před ohrožením vnějším. Každý má být vycvičen na vojáka, ale ne každý se pro vojenskou službu hodí. Jak ale zjistit, kdo je rozený voják a kdo vojenský analfabet? Tedy, vycvičit v ročním intenzivním kurzu všechny. Pak se rozhodne, kdo bude vojákem a kdo policistou. s bezpečností souvisí i likvidace distributorů drog a stínové ekonomiky. úkolem správy je rovněž organizování základního a všeobecného vzdělání, odborné vzdělání svěřte těm, pro koho se odborník vychovává. Správa také zajistí sociální zajištění dětí, nemocných a důchodců. Zdravotnictví na principech solidárního pojištění asi fungovat nemůže, protože chybějí regulační principy. Ať správa tedy řídí i zdravotnictví. Doprava je další oblastí, kterou by měla řešit správa. Doprava totiž souvisí s dopravními cestami, které soukromá osoba nemůže zajistit. Doprava má také zásadní důležitost pro fungování společnosti. Také spoje musí správa kontrolovat. I pošty, telefony a telekomunikace mají rovněž zásadní vliv na existenci a stabilitě civilizace. Řídit tyto organizace znamená mít i podíl na moci. Získávání surovin také nemůže být ponecháno náhodě tržních sil. Bez surovin nebo s drahými surovinami je ohrožen průmysl. Některé suroviny jsou již dávno považovány za strategické. Také energie a její přenos musí být pod kontrolou společnosti. Jakou formu tato kontrola bude mít, to záleží na situaci v té které společnosti a na mnoha dalších okolnostech. Vyjmenoval jsem hlavní oblasti společnosti, ve kterých by se měla projevit kontrola a řízení ze strany moci a správy. k tomu ještě patří řízení vnitřních a mezinárodních vztahů. Dohodnout se dá cokoliv. Možná, že příští vývoj změní naše současné představy o tom, co má společnost řídit, kontrolovat a co má nechat působení konkurenčních vztahů, tržních sil. Jsou však oblasti, které veřejná správa řídit nemůže. Kolik státní moci na to všechno dát jako daň z vlastních zdrojů? Moc rád bych napsal, že desetiprocentní zdanění musí stačit. Ale to nejde. v otázce daní se musíme spokojit se dvěmi podmínkami: 1. Veškerý tok daní bude přehledný a kontrolovatelný a 2. minimum daní se bude přerozdělovat mezi regiony, státem a federací. Kdybychom chtěli po správě a moci, aby chránila životní prostředí, asi bychom nutili kozla, aby se stal zahradníkem. Nechtějme po správě, aby sama sebe omezovala. Ekologický ministr nemůže stát proti zájmům ministrů ekonomických. Ekologii si musí pohlídat sami aktivisté a přispět k ní musí každý občan. Ve všech vypsaných oblastech navrhuji zavést přísný řád, přísnou totalitu. Kdo se proviní, bude potrestán. Ano, zde totalitu. A do kterých oblastí tedy zavést svobodu a volnost? To je přece obsahem Deklarace lidských práv a svobod. Za hlavní svobodu považuji možnost svobodného myšlení, svobodného vyjadřování názorů, postojů a zájmů, tedy svobodu vyjadřování. Bohužel, nyní ten, kdo nemá peníze, své názory rozšířit nemůže. Pomohlo by vydávat časopis, který by byl povinen zveřejnit jakýkoliv názor, omezen by byl jen rozsah příspěvku. Pro každou oblast jeden časopis. Pro filozofii, politiku, sociologii a náboženství. Věřím, že v krátkém čase by se názory sblížily. Za druhou hlavní svobodu považuji svobodu náboženskou. Ať si každý vyznává svého boha. Od společnosti neočekávám nic jiného, než že nebude likvidovat myšlení lidem s telepatickými a mystickými schopnostmi, jak se to nyní na psychiatrii děje. Na třetí místo kladu všechna ostatní práva a svobody. Stát má v otázce práv a svobod jen jednu funkci: zajistit, aby občan mohl práv a svobod skutečně využívat, aby mu nic nebránilo. Kdo má práva, musí mít i povinnosti, abychom dospěli k vyváženému stavu. Jaké povinnosti tedy občanu připisuji? Deklarace jednu povinnost zmiňuje: člověk je dobré společnosti povinen... čím? Především si každý člověk bude vážit svých vůdců, kteří budují spravedlivou, perspektivní a stabilní společnost. Bude je ctít a bude jim pomáhat, bude spolupracovat. Občan je povinen ctít a dodržovat spravedlivé zákony a řády. Musí pracovat ve prospěch celé společnosti, tedy i podnikání je formou práce, rozhodující je prospěšnost a odpovědnost. Občan musí být také solidární se všemi, kdo to potřebují. Každý z nás musí být statečný. Každý den a každou hodinu nám může jít o život, však víme, že tělesnou smrtí nic nekončí. I všední statečnosti je třeba. Na dobré, spravedlivé společnosti musíme mít podíl všichni.
Vztah člověka k přírodě je základním ukazatelem společenské vyspělosti. Víme, že člověk byl stvořen, aby pomohl starat se bohu o přírodu, aby se stal jejím správcem. Je však pravda, že současně člověk přírodu musí využívat sám pro sebe, aby přežil. A protože je vše kontraproduktivní, tak čím více má být člověk správcem přírody, tím více ji potřebuje a tím ji také ničí. Takže po mnoha zkušenostech můžeme říci, že stav přírody, o kterou se má člověk starat, se stává limitním faktorem pro život člověka a jeho civilizace. Čím primitivnější je společnost, tím má větší naději na dlouhé přežití. Čím je společnost složitější a lidnatější, tím kratší je doba jejího trvání. Protože před námi stojí úkol vybudovat novou společnost, musíme se zabývat především vztahem člověka k přírodě. Naší snahou pochopitelně bude vytvořit společnost s co největším horizontem existenční naděje. Jedním limitním faktorem je lidnatost. Budeme se snažit držet co nejmenší lidnatost, ovšem i minimum má své hranice. První hranicí je funkčnost společnosti, druhou hranicí je dostatek genetického fondu. Ukazuje se, že oba limity minima přesáhneme, když udržíme lidnatost na třetině až polovině současného stavu. Bude to stát jisté odříkání a organizační námahu. Každá nemocná společnost má snahu být co nejlidnatější. Takže až budete svědky nárůstu počtu obyvatelstva, můžete mít jistotu, že zánik civilizace se nezadržitelně blíží. Druhou stranou této otázky je vlastní vztah k přírodě. z přírody bereme energii, suroviny a potraviny. k přírodě se také chováme způsobem, který odráží společenské vztahy. Nečekejme, že ochranu přírody vyřeší nějaké ministerstvo. To není z principu možné. Zde musí zasáhnout dobrovolné organizace, které nejsou spojeny s ekonomickou oblastí. Všechny průpovídky, že co není ekologické není ekonomické jsou jen průpovídkami, ale skutečný vztah je vzdálený a nepřímý. Kdyby nesouviselo všechno se vším, ani tyto vztahy bychom nenalezli. Platí však, že ekologie je limitem ekonomiky. Nemůžeme žít v nadbytku a bohatství, protože za vším musíme vidět zničenou přírodu. Někde se brát musí. Naučili jsme se říkat, že si přírodu půjčujeme od dětí. Kdo však budou děti našich dětí? Zase my sami v příští inkarnaci. Takže příroda je pro náš příští život. A příroda není jen pro nás. Je pro sebe samu. Za každý ztracený rostlinný nebo živočišný druh budeme potrestáni. Začnou-li se ztrácet druhy, dojde brzy i na člověka. Při využívání přírody nesmíme myslet v první řadě na sebe nebo na lidstvo. To už by bylo pozdě. Musíme myslet na každý druh, nesmíme dopustit ohrožení žádného druhu. Budeme si přát krásnou přírodu. Divoká, člověkem nepoznamenaná příroda je krásná a krásná je i příroda člověkem nezanedbaná. Tak tedy necháme buď přírodu svému osudu nebo ji s láskou a pílí obděláme. A co nás čeká aktuálně za několik let? Budeme zalesňovat. Mladé lesní stromky dusí tráva, okusuje je lesní zvěř a schnou. Kromě lesa budeme sázet i ovocné sady. v době neúrody budeme dbát o to, abychom uchovali semena rostlin pro sadbu a dostatečný počet všech domácích zvířat pro jejich další rozšíření. Hlavně však přestaneme znečišťovat přírodu, lesy, vodu a vzduch.
V současné době jsem svědkem velké nadřazenosti člověka nad zvířaty. Tento jev je tak rozšířený, že musím na něj reagovat. Čím se člověk liší od zvířat? Především vyšší inteligencí. Jeho inteligence je výrazně vyšší než u všech známých zvířat. Ke své práci a obraně musí používat nástroje, to, že nemá srst a musí se odívat, je také lidský rys. Ale je to všechno dostatečný důvod k tomu, aby si mohl myslet, že myslí jen on sám, že zvířata jsou primitivní, že je může zabíjet jen do počtu, že zvířata nejsou schopna citového vztahu? Může si člověk myslet, že jeho zájmy stojí vysoko nad zájmy zvířat? Může si člověk myslet, že zvířata jsou tu jen od toho, aby mu sloužila a tím pádem je možné je dělit na užitečná, užitková, neužitečná a škodlivá? Postoj člověka ke zvířatům je skutečně svérázný. Je to jeden z důvodů trestu. Za svůj špatný vztah ke zvířatům bude člověk potrestán. A co potom? Pak si člověk musí uvědomit, že každé zvíře má v přírodě své místo. Nejen v potravním řetězci. Mimochodem, na vrcholu potravního řetězce nestojí jen člověk. Takových vrcholů, lze-li to tak nazvat, je mnoho. Lépe je mluvit o potravním systému. Nejedná se o pyramidu, ale o vzájemně velmi propletené a kombinované vztahy. Chce-li se člověk stavět na pomyslný vrchol potravního řetězce, pak ať nad sebe postaví virus a bakterii, neboť ty jsou schopny člověka sežrat. Člověk si tedy musí uvědomit, že vztahy mezi živočichy nejsou jen potravní, ale i v "dělbě práce", ovlivňování životního prostředí a ve složitých vztazích symbiotických. Biologická rovnováha je velmi labilní a poruší-li se statika v existenci jediného druhu, může se jako lavina tato porucha rozšířit. Měli bychom si všimnout, že v živočišné říši žije mnoho druhů v každém biotopu rozlišených podle inteligence. Člověk by neměl dále podceňovat inteligenci mnoha zvířat. Veškeré živočichy každého biotopu lze seřadit do plynulé řady podle inteligence, která se projevuje v míře sebeuvědomování a duševních schopnostech a dovednostech. Tak zraje duch, který se může vyvinout až v ducha člověka. Každý lidský duch byl dříve některým z inteligentních zvířat. Koněm, psem, krávou nebo kočkou. Jenže lidským duchem se nestane ten, kdo jako zvíře byl člověkem týrán. A stane-li se, pak je to duch zločince, který lidi nenávidí a snaží se jim mstít i když už ani neví proč. Nyní, když víme, že každé zvíře má vyspělou duši, kterou je nutné naučit lásce k člověku, jistě upravíme i svůj vztah ke zvířatům. Na některých planetách dovedli vztah ke zvířatům až k vegetariánství, u pozemských národů se setkáme se zbožštěním krav nebo koček. Psy ani v naši civilizaci nezabíjíme, jen jsme ještě nenalezli etické normy pro vztah ke zvířatům. Kromě toho, že se k nim budeme chovat tak, aby měli důvod člověka milovat nebo aspoň dobře snášet, vždy zajistíme, aby mláďata mohla vyrůstat se svoji matkou. Kuřata patří ke kvočně a vajíčka patří pod kvočnu, ne do líhně. Vůbec drůbež není jen maso do počtu, jsou to živé bytosti se specifickými potřebami. Nejblíže člověku jsou však kočky, psi a koně. Tito by měli dostat své jméno a měli bychom na ně mít čas. Chtějí se lísat ke svému člověku, chtějí si s ním hrát.Mají právo na výběh v přírodě, na pravidelné jídlo a ochranu před týráním. Týrání musí být trestným činem. Na lásku člověka mají nárok úplně všechna zvířata.
Každá společnost má své charakteristické vlastnosti. Vyspělost zemědělství a řemesel, architekturu soukromých a veřejných staveb, legendy a pověsti, náboženství, obchodní a společenské vztahy, způsob zábavy, filozofické představy a také umění. Když někam cestujeme, snažíme se, kromě vzpomínek a poznání, přivést také malý umělecký předmět, například suvenýr. Je pravda, že umělecká úroveň suvenýrů nemusí být jednoznačně dobrá. Ale co je to umělecká úroveň? Je to snad řemeslné propracování, úroveň nápadu nebo snad duchovní náboj? Snad všechno dohromady. v každém případě umění vypovídá o společenské úrovni společnosti. Je to završení řemeslného umu a estetického cítění. Je to i něco navíc. Každý dobrý výrobek je současně užitečný i pěkný. To je první část umění. Ta důležitá pro úplně všechny. Všichni denně potřebujeme kolem sebe mít pěkné věci. Pěkné prostředí se vším všudy. Když tedy už něco vyrábíme, ať je to i pěkné pro radost. Umění je však i něco vyššího a ukazuje na duchovní úroveň společnosti. Když archeologové našli sošky nebo malby, hodnocení civilizace bylo vyšší. Právě naše lidství se musí projevovat v umělecké činnosti. Je pravda, nejprve uděláme vše, co potřebujeme k zajištění životních potřeb, ale pak si sedneme a umělecky tvoříme. A nejen proto, aby ve vykopávkách našli něco zajímavého. Tvoříme pro radost, abychom si dokázali na co máme a také proto, abychom mohli dát dárek našim přátelům. Vyrábět pěkné věci je druhou stránkou lidského bytí. Třetí a pro budoucnost nejdůležitější stránkou vztahu člověka k umění je tvorba trvalých uměleckých hodnot. Zpravidla je spojena s privilegovanou společenskou vrstvou, tak tomu bylo u mnoha společností, nejen u křesťanské. Uměleckými skvosty byly zdobeny veřejné místnosti, kde je mohlo spatřit mnoho lidí. Obrazy a sochy se dostaly do galerií a muzeí. Tam je můžeme obdivovat nejen my, ale i naši potomci. Že se umělecká díla ztrácejí, ukazuje na jejich slábnoucí společenskou a rostoucí sběratelskou hodnotu. Každého zloděje uměleckých děl je nutné najít a přísně potrestat. Kolik jen bychom toho mohli vědět o starém Egyptě, kdyby nebylo vandalů a zlodějů! Spálením knihovny zanikla celá civilizace, která trvala několik tisíciletí. Vytvářejme a chraňme umělecká díla. Chraňme umělecká díla všech civilizací, uchovejme je v muzeích jako svědectví umu, šikovnosti a duchovní vyspělosti našich předků a minulých civilizací. A také tvořme nová díla. Každý, kdo je schopen vytvořit skutečné umělecké dílo, je hoden uznání a zajištění, aby mohl tvořit. Co však uděláme se současným uměním? Však i ono je svědectvím své doby. Jeho úroveň plně odpovídá úrovni naší doby. I současné umění má právo, aby bylo pro výstrahu příštím generacím uchováno.
Už dávno nepatří monopol duchovní služby katolické církvi. Je zde mnoho dalších církví a sekt usilujících o místo na slunci, duše a prostředky. Křesťanství zdecimovalo poznání natolik, že lidé berou každý pramínek duchovního poznání a jsou ochotni za něj draze zaplatit. Některé sekty, zaměřené na předávání duchovního poznání jsou schopny člověka zcela finančně zruinovat. Mnoho lidí již dávno zjistilo, že právě vlastní sekta je velmi výnosným zdrojem zisku. K tomu je nutno mít vlastního ducha alespoň druhé duchovní třídy a schopnost se s ním domluvit. Sekty potřebují duše, duchy a prostředky. Jakmile toto mají, nastupují cestu prosperity pro své věrné. Kupodivu, získají-li navíc přízeň mocných, neuzavírají se do izolace (tajná sdružení, esoterické společnosti), ale lákají další lidi s cílem je využít. Tyto praktiky však skončí rozvojem konkurence i v této oblasti. Zde bude působit tvrdá soutěž, protože nápad bude klíčem k prosperitě ve všech oblastech společenského života. Až budou duchové zapojeni do sekt a lidé budou schopni inkarnovat jako převtělenci v rámci vlastního klanu (sekty), pak se teprve soutěž naplno rozvine. Budeme soutěžit ve výchově, v didaktice, čili, jak se nejlépe připravit na duchovní posmrtnou službu (věčný život). v současné době je však aktuální zapojení se do některé sekty. Lidé jsou lákání do sekt, tuto tradici u nás zahájili Svědkové Jehovovi a dosáhli v tom velkého mistrovství. Také mám svoji zkušenost a jsem tomu velmi rád. Půjčil jsem si od souseda Strážnou věž a hned v sobotu mne navštívili, chodí obvykle dva. Viděli mé velké rozpaky, domluvili jsme se, že si ji přečtu a za čtrnáct dní že se uvidíme. Přišel jeden již za týden, já jsem však již byl připraven. Především jsem si srovnal jejich texty s Písmem. Zjistil jsem, že texty volně upravují a tím jim dávají jiný smysl a že jejich odkazy se týkají textu jen gramaticky, nikoliv obsahově shodného. Dovolil jsem si pustit magnetofon a rozhovor jsem nahrál. Snažil jsem se Luboše přesvědčit, že nemohou dělat z Ježíše mstitele, když dával především lásku. Jestliže z nebe spadne hvězda a otevře jícen propasti, nemůže jícen otevřít Ježíš a tak dále. Po hodině dvou monologů jsem se začal ptát na podrobnosti života jejich církve, na odmítání darování krve včetně autotransfúze, neslavení vlastního svátku a narozenin, na vztah k podnikání, majetku a světským radostem. Nevyháněl jsem jej, sám měl najednou naspěch. Nezdržoval jsem ho. Nyní se takto ptám rovnou každého, kdo mne láká do své sekty. Jakým pro mne budou přínosem, co nabízí, jaké mají podmínky pro změnu mého života, jaký mají vztah k podnikání a prostředkům (majetku), jaké životní radosti uznávají a kterých se chtějí vzdát, jakým způsobem meditují, zda uznávají reinkarnaci, které lidské potřeby uznávají, jaký je jejich vztah k sexualitě, jak slaví svátky svých členů, jaké funkce ve správě jejich členové zastávají, jaké společné akce pořádají a nikdy se nezapomenu zeptat, kteří duchové jejich prosperitu garantují a jakou mají duchovní třídu. Pokud mám kontakt na vyššího ducha nebo pokud mi jejich program nevyhovuje, odmítnu je. Důležité je se zeptat, čeho se mám vzdát. Pokud bych se měl vzdát svého životního poslání, také je pro mne tato sekta nevyhovující. Vstup je vážným rozhodnutím. Musím proto vědět, za jakých podmínek budu moci vystoupit. Ne, že bych se sektám vyhýbal. Být v sektě je užitečné, ale jak v které. Můžete se setkat s někým, kdo vás bude lákat do nějaké církve či sekty. Zajímavé, že dobré nabízí málokdo, ale tam, kde vás zneužijí a okradou, to nabízí kdekdo. Než někam vstoupíte, řádně se na všechno vyptejte. Zde nabízím několik otázek, je možné si vybrat, položit všechny nebo si i přidat. To, co řeknou, lze považovat za slib a když se reálná situace bude lišit, lze to vzít za dostatečný důvod k opuštění církve či sekty.
1) v kolika zemích je registrována, má stoupence? 2) Kolik má celkem stoupenců? 3) Jaké má příjmy a odkud? 4) Co musí člověk splnit, aby byl přijat? 5) Za jakých okolností lze vystoupit? 6) Kolik lidí již vystoupilo, znám někoho? 7) Které duchovní a teoretické prameny uznává? 8) Je možné uplatnit vlastní odlišný názor? 9) Lze oficiální názory kritizovat? 10) Je oficiální učení závazné nebo doporučené? 11) Odlišuje učení síly zla a síly dobra? 12) Jaké mají síly dobra zásluhy? 13) Čím se síly zla provinily? 14) Co je hlavním charakterem sil dobra a zla? 15) Jaké mají síly dobra přínos pro mne, pro společnost? 16) Jaký je vztah k (mému, celkově) majetku? 17) Jak jsou vysoké roční příspěvky? 18) Mohu církvi/sektě věnovat všechen svůj majetek? 19) Mohu si i nadále svobodně vybírat své přátele (životního partnera)? 20) Mohu se dále stýkat se svojí rodinou? 21) Jak působí církev/sekta na společnost, jaký má společenský program? 22) Jaké proroctví naplňuje? 23) Mohu politicky pracovat v nějaké politické straně? 24) Čeho se musím vzdát? 25) Jaký je charakter duchovního života? 26) Co je obsahem seberealizace? 27) Jaké duchovní dary lze získat? 28) Čím bude zajištěn můj osobní růst? 29) Jaké výhody z členství/příslušnosti získám? 30) Můžete mi nyní půjčit peníze?
Za přirozenou víru odpovídám na tyto dotazy asi takto: Nevím, zda bude někde registrována, záleží na okolnostech. Příjmy má pouze od členů a jsou na konkrétní účel. Jediné, co od lidí očekávám, že si přečtou tuto brožurku a že o ní budou přemýšlet. Přeji si, aby každý používal vlastní rozum a hledal v informačním šumu pravé poznání. Rozhodující je cesta, kterou poznání otevírá. Nelze ukázat na síly dobra a síly zla. Rozhodující jsou činy. Za hlavní charakteristiku zla považuji netoleranci. Člověk nesmí být na ničem zcela závislý (na drogách, ideologii, lidech, postavení). Přirozená víra ukazuje sjednocující duchovní cestu. Jejím cílem je společnost bez církví a sekt ve které lidé sami uznávají skutečné duchovní síly a dodržují jejich program a sjednocující řád. Proroctví uznává jen jedno: Co si člověk zařídí a prosadí, to bude v soukromí i společnosti mít.
Žádná stabilní společnost není rovnostářská. Lidé se v každé společnosti dělí podle stupně svého zapojení a postavení, protože lidští duchové mají různý stupeň vyspělosti. Nyní, na konci druhého tisíciletí se za privilegované považují ti, kteří mají rozhodující vliv na společenské dění a tučné konto v bance. Je jisté, že tito lidé jsou také velmi zaměstnaní a jejich postavení je nejisté. Mají nedostatek času a často žijí ve stresu. Takové rozlišení je dáno charakterem planety. Naše planeta byla nevyhraněná a mimozemské síly usilovaly o negativní statut, to znamená, že by společnost na Zemi byla řízena negativními silami a budila negativní energii a emoce. Nyní se statut planety změnil na pozitivní a tím se změní i charakter celé společnosti. Nyní bude i jiný pohled na to, kdo je prostý a kdo je privilegovaný. Odznakem privilegovaného postavení už nebude majetek. Není to možné z toho důvodu, že pozemské zdroje jsou již vyčerpány a za každým majetkem je nutné vidět zničené životní prostředí. Odznakem privilegovaného postavení nebude ani vliv na společenské dění. Řídící funkce ve společnosti budou formou služby. Tito lidé budou i nadále velmi zaměstnaní a budou mít i nadále nedostatek času a budou i nadále svázáni přísnou konvencí, která jim znemožňuje volný pohyb. Privilegovanými nebudou ani ti, kteří budou mít velké znalosti o tom, co již bylo nalezeno a zapsáno, protože poznání bude majetkem všech a přístupné všem, kteří o ně budou mít zájem. Privilegovaná cesta povede životem žitým naplno ve spolupráci s duchovním světem. Půjde o určitý životní styl naplněný pozitivními emocemi a cestou inspirovanou a vedenou duchovními průvodci. Tímto životním stylem rozumím zajištěnou inkarnaci. v zajištěné inkarnaci má každý člověk dán důstojný životní program odpovídající jeho schopnostem a umožňující další duchovní růst, pak duchovního průvodce, který bude člověka na jeho tvůrčí cestě řídit, inspirovat a chránit. Za třetí bude člověk v zajištěné inkarnaci zajištěný hmotně, bude mít jistotu, že se nedostane do neřešitelné situace a nakonec bude mít také svého předurčeného partnera, se kterým bude dobře vycházet po celou privilegovanou inkarnaci. Privilegovaný člověk bude pohodový, spokojený a často bude šířit a prožívat silné pozitivní emoce. Bude mít zajištěn přísun prostředků v rámci dělby práce (seberealizace) v tvůrčí činnosti, bude mít dostatek času na osobní růst a odpočinek, bude mít dostatek prostředků na důstojný životní standard, nebude dělat zbytečnou práci, nebude mít sexuální zábrany, pouze společenský cit, nebude lidem na obtíž, naopak bude do svého okolí šířit pohodu a radost a bude žádaným společníkem. Jak se stát privilegovaným? Především je nutné mít dobré srdce, vyčistit své svědomí a obrátit se ke správnému bohu. Bohů máme nyní na výběr, Evropané mohou volit křesťanského Ježíše, patrona Evropy Dia Olympského, skutečně privilegovaní patří Osiridovi, ti co si myslí, že jsou mimozemšťané, ať se obrátí ke svému inkarnačnímu bohu Takaelovi. Jaký bůh, takový duchovní průvodce a takový život. Kdo chce být v příštím věku privilegovaný a žít pouze v zajištěných inkarnacích, musí kromě správné orientace, čistého svědomí, dobrého srdce, otevření se duchovnímu světu, také přijmout cestu prospěšnosti, odpovědnosti a solidarity. Privilegovaná cesta, to je cesta radostného života žitého naplno.
Pro sázející sportky bych zde uvedl několik základních zákonitostí. Kdo má zájem o podrobnosti, ať si o ně napíše. Sportku si nenechejte vzít, je to jeden ze způsobů, jak vám duchovní svět může pomoci k penězům. Hádá se 6 čísel ze 49 a v celém souboru možných kombinací je počet uhádnutých čísel následující:
počet uhádnutých čísel počet kombinací ve kterých jsou: | |||
počet uhádnutých čísel ----- počet kombinací které mohou nastat: | |||
|
Druhé pořadí je zvláštním případem pořadí třetího: 5 258 6 třetí pořadí 258 - 6 = 252 5 + D druhé pořadí 6
Počet kombinací pro jednotlivá výherní pořadí je následující: | ||||
pořadí počet pravděpodobnost procenta | ||||
|
Spočítat se dá leccos. Pro pravděpodobnost výhry se počítají nejen kombinační čísla, ale uplatní se i Pascalův trojúhelník. Věnoval jsem se Sportce několik let a došel jsem k závěru, že systém On line umožňuje vůbec nevyplácet první pořadí. To si vysvětluji tím, že Sportka není sociální solidární ústav, ale organizace na podporu sportu.
Lidé, kteří řeší duchovní záležitosti poznali, že nyní žijeme ve zlomové době. Prožíváme v duchovní oblasti velké epochální změny. Naše planeta byla prohlášena za planetu pozitivní, tedy ze systém řízený pozitivní energií s pozitivními emocemi. Až do této doby byla naše planeta nevyhraněná a duchovní světy o její charakter sváděly tvrdé boje. Proces v duchovním světě byl velmi dramatický, celkové zničení planety se stalo reálnou hrozbou která trvá. Vyřešení duchovních otázek však přineslo celkovou úlevu a celkové zklidnění situace. Nyní nadešel čas, abychom se zabývali emocemi a poznali systém. Emotivní orientaci lze zjistit jednoduchým testem stejně jako orientaci hodnotovou. Nyní nadešel čas, kdy jsme schopni říci, co jsou síly zla a co jsou síly dobra. Zlý je nikoli ten, kdo prožívá a sděluje negativní emoce, ale ten, kdo u jiného neodůvodněně negativní emoce budí. Síly, které neodůvodněně budí negativní emoce jsou silami zla. Jisté je, že i nevhodné pozitivní emoce mohou budit emoce negativní. Vhodné jednání je vždy uměřené a přirozené. Vyvzpomínal jsem si přes dvěstědvacet různých emocí a seřadil je do systému ve kterém jsem je vyhodnotil podle následujících šestnácti kriterií: bodové vyjádření:
5 4 3 2 | 1 | |
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. |
Porucha jednání Porucha komunikace Nechá si to pro sebe Jde o afekt Obranný stav Prosazuje vůli Souvisí s magií Manipulace davu Jde o prožívání Přenáší se ta samá Budí emoce |
Přijatelné jednání Dobrá komunikace Sděluje emoce Trvalý mírný stav Ničemu nebrání Nic prosadit nelze Magie se netýká Manipulovat nelze Jde o vlastnost Nepřenáší se Neprovokuje emoce |
12. 13. 14. 15. 16. |
Společně se posilují Působí na okolí Intimní emoce Emoce kolektivu, davu Obracení k bohu |
Neposilují se Je to jeho věc Sděluje to všem Nelze společně prožívat K bohu se obracet nelze |
xxxxxx | xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx | xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx |
Každou z 223 emocí (seznam není úplný) jsem vyhodnotil podle této tabulky a zpracoval na počítači. Program sleduje vztahy mezi emocemi a jejich charakteristikami. Shodu mezi emocemi lze vyjádřit křivkou spojující v grafu tyto hodnoty: počet 4 8 10 28 45 50 rozdíl hodnot 3 20 581 301 91 19 Body v tabulce přiřazené jednotlivým emocím jsou však jen orientační, protože každý by hodnotil charakter jednotlivých emocí jinak. Vztahy mezi charakteristikami jsou tyto: Malý rozdíl: 1 a 2 (1), 1 a 4 (10), 1 a 5 (9), 2 a 4 (12), 2 a 5 (5), 5 a 6 (12), 6 a 8 (12), 8 a 12 (13), 8 a 15 (9), 10 a 11 (13), 10 a 12 (8), 11 a 12 (12), 11 a 13 (9), 12 a 15 (13). Velký rozdíl: 1 a 16 (40), 2 a 16 (40), 3 a 13 (35), 5 a 16 (37)
Základní tabulka emocí:
001 | prázdnota | 3251111151111515 | 002 | nicota | 3251111151111515 |
003 | pohoda | 1151111353131535 | 004 | zamilovanost | 153131251534515 |
005 | marnost | 4451131451131535 | 006 | touha | 1153155553551155 |
007 | smutek | 4451311422113555 | 008 | neklid | 2451531434231455 |
009 | uspokojení | 1151111554241445 | 010 | víra | 1151145534251455 |
011 | přesvědčení | 1151344534251445 | 012 | nedůvěra | 4551543434243452 |
013 | sklíčenost | 5553111153143515 | 014 | sebedůvěra | 2141555531111535 |
015 | vztek | 5535553354354225 | 016 | agrese | 5515553555455251 |
017 | vášeň | 2225155534553243 | 018 | překvapení | 2224321452421525 |
019 rozrušení 4435543354443355 020 smích 1114543555455155 021 žal 5354111252413215 022 vzrušení 2435554454231255 023 rozjaření 2314121234451454 024 hysterie 5515552535455552 025 láska 1131135355555225 026 soulad 1111111235534545 027 radost 1133111455455355 028 žárlivost 4513552431345213 029 strach 5533545554542355 030 důvěra 1111135535454555 031 pláč 5415352352324415 032 blaženost 1133115152121525 033 blaho 1153115532121545 034 opatrnost 1151541424241325 035 bezstarost. 2121131424241445 036 zklamání 4533351451243455 037 legrace 1123131535555155 038 veselí 1123131535551155 039 výsměch 4515545132432452 040 nepochopení 3513341152253342 041 závislost 4511345511534335 042 bezradnost 3334111333333235 043 uzavřenost 2555511111141425 044 zlomyslnost 5514553211554312 045 obavy 3434544534152355 046 elitářství 2411555515554255 047 podezřívav. 4432543534143443 048 výhružka 4515554554555152 049 únava 2351521132141534 050 bolest 5344515151123415 051 přání 1111555552254355 052 náklonnost 1111124335554235 053 zuřivost 5515551334355224 054 soucit 1111121531324444 055 škodolibost 5514544432555322 056 úžas 2135321354231515 057 extáze 2415335555553245 058 údiv 2234431253121335 059 zděšení 5535531534253355 060 orgasmus 1155135152445515 061 zájem 1111141533444355 062 závist 5534333421323453 063 nevole 3513553433343355 064 napětí 4535543443354455 065 faleš 5513553512254552 066 oddanost 2111111513454525 067 odevzdanost 2231315312453445 068 poslušnost 2111314511223355 069 svéhlavost 4513551213253222 070 tvrdohlavost 4513551214253232 071 vděčnost 1113111534445145 072 sounáležit. 1111111515455255 073 ostražitost 3433541413142454 074 nostalgie 2151111353232455 075 spokojenost 1151111554142455 076 lhostejnost 2431513512113354 077 arogance 5515551415454152 078 znechucení 3534541451112245 079 odmítání 2413553451324245 080 zoufalství 5535544253444345 081 beznaděj 5335344353444355 082 zadostiučin. 3334153251311424 083 osvobození 2133144451111355 084 zrada 5515551532455355 085 msta 5515555533555353 086 nesoustřed. 3431311111111512 087 destruktivn. 4514555414455252 088 příjemnost 1131115411233425 089 kochání 1144111151223415 090 nasrání 5535552551221144 091 zloba 5525555533554153 092 nebojácnost 1132552512241335 093 provinění 1352311143113325 094 dojetí 2154111452145545 095 neštěstí 5334115453335545 096 lítost 2134434432335535 097 pýcha 5513433311115511 098 odpor 5535545331551542 099 přirozenost 1131133425345255 100 korekce 1113343433444255 101 pochopení 1111133554455355 102 sadismus 5555353331523341 103 vstřícnost 1111142524455355 104 zdivočelost 5415542233551151 105 plachost 2251311211111115 106 podráždění 4415554433441144 107 roztoužení 2424435152241515 108 štědrost 1123121323543115 109 soutěživost 1113352511553155 110 slast 2355115152141515 111 zádumčivost 3331311111121115 112 rozptýlení 1141313354343155 113 shovívavost 1141131412222123 114 vznešenost 1111355514353155 115 nutkání 2144431251131114 116 mrazení 4354515351111113 117 vina 5344515442224125 118 pozornost 1121335413442115 119 soustředěn. 1151355312111115 120 samota 3351413111112515 121 opuštěnost 5431311141113515 122 stesk 5533313153332515 123 prosba 1111355452534515 124 vytržení 1154115153333315 125 meditace 1151115151111515 126 rozjímání 1152115153132515 127 krása 1153113144322515 128 blbnutí 5535331325553521 129 srdečnost 1111111513444515 130 otevřenost 1111133513444545 131 stud 3352511521142514 132 obdiv 2113113151315435 133 úcta 1131113323345535 134 křivda 5515535343355515 135 odplata 3515555243555513 136 mrzutost 4524522212555511 137 sebeuvědomov.1151151111111315 138 výčitky 5334533451555515 139 tesknota 3351313114333515 140 frustrace 5453314154344325 141 sblížení 1131134155155525 142 lakota 5341551111321353 143 snaha 1141154225255545 144 chladnost 3313533314232343 145 zmatení 5345312322232334 146 viraze (smut.)1154111151131325 147 chyba 3333313151122315 148 průšvih 5354434442313425 149 potíže 3354545443323425 150 jásání 2215115544354445 151 potěšení 1154114155151415 152 rozladěnost 3452331155341411 153 posedlost 3414555411451513 154 zármutek 2454412153332515 155 nevolnost 3345512151121511 156 zasnění 2451115121111515 157 iluze 2351315524151515 158 povznesení 2152233223141134 159 rozkoš 2255135253351514 160 ledabylost 3441421322433131 161 povrchnost 3431111111311141 162 trpkost 2514311151131315 163 ztráta sebek.3555215131451515 164 zaměřenost 1151344511111145 165 těžkosti 4534434452334155 166 spěch 3533351431141151 167 nebezpečí 2344544354355145 168 ohrožení 4345545554355155 169 dokonalost 1151145511111115 170 chechot 1114445435455152 171 zvědavost 2131133423331355 172 naděje 1151145545251355 173 nesnáze 3352445442233555 174 nemoc 3342515152323515 175 ztráta 4343215352221555 176 tajemství 2451555542141535 177 pokrytectví 5531543511414511 178 osamění 2341112121213315 179 spor 4414555444254315 180 hádka 5515553435554312 181 pomluva 5514455531553553 182 úspěch 1155125531413145 183 solidarita 1111111533455155 184 prospěšnost 1141143111435135 185 odpovědnost 1141331111311115 186 štěstí 1135115555543315 187 splašenost 5535331134544151 188 ospalost 1211411144141433 189 záměr cíl 1131355551332355 190 prohra 2354415253541355 191 pochvala 1113141451423145 192 podezření 2513545531253553 193 lenost 4331341111332151 194 kulantnost 1111131332412115 195 zdvořilost 1111141413453145 196 pečlivost 1131332211341145 197 přejícnost 1131244214453155 198 hloupost 4431111111211354 199 záchrana 1154545154553155 200 spása 1134445554551155 201 požitek 1154115342251155 202 slavnost.nál.1144124545554155 203 trauma 5515414134433155 204 zmatek 5535424225551155 205 udivení 2234422132121315 206 poznání heur.1135145151114315 207 nerozhodnost 3432431113231355 208 nejistota 2431411535141555 209 jistota 1151155534151555 210 rozhodnost 1153455513151555 211 hrůza 5515535555352555 212 deprese 5555415132353515 213 sebevraž.skl.5515415131414515 214 úmysl 1114455551155445 215 vřelost 1134135554344435 216 vztahovačnost.4513351111343413 217 podlézavost 4531541411513412 218 posměvačnost 4523421311521511 219 drzost 4514551321532211 220 sarkasmus 4515451331531111 221 zlost 5534532235553133 222 laskavost 1111124518555355 223 pokora 2331115511144355 Tento seznam je možné rozšířit a dále upravit a pomocí něj sestavit emotivní testy osobnosti.
Ptal jsem se boha: řekni mi, kdo je mým nepřítelem? Ukaž mi mého nepřítele. A on mi odpověděl: Tvým nepřítelem není chudý člověk, ani člověk bohatý. Tvým nepřítelem je ten, kdo se snaží udržet a kdo prosazuje tento systém. Tak mi odpověděl. Dnešní systém rozděluje lidi na chudé a bohaté. Neplatí, že čím více peněz, tím je člověk šťastnější a spokojenější. Nejprve sice míra spokojenosti s příjmem roste, ale pak se zastaví a s narůstajícím příjmy opět klesá. Nejspokojenější jsou ti, kteří nyní mají příjem 10 až 20 tisíc na osobu a měsíc. Průměrná mzda je asi 7 tisíc, minimální asi 2.2 tisíce a maximální stanovena není, za jakousi mez se považuje příjem 80 tisíc. Lidí s příjmem 10 až 20 tisíc je jen málo. Současný systém je zaměřen proti lidem a snaží se, aby se sociální rozdíly prohlubovaly. Prostí lidé mají finanční potíže a bohatí zase jsou uštváni podnikáním, souvisejícími intrikami a obavami o prosperitu. Prostí a chudí lidé, ti kteří mají existenční potíže, závidí bohatým a bohatí závidí prostým jejich bezstarostnost a klid. Pracovitý, prospěšný a poctivý podnikatel (poctivost se netýká daní) je našim spojencem. I on si přeje spravedlivý a stabilní systém zbavený mafií a nekalé konkurence. Současný systém odmítá. Našimi nepřáteli nejsou ti, kteří nadávají na tento systém, naši nepřátelé se nyní usmívají, prosazují neosvědčené postupy, říkají, že chyba je v lidech. Oni sami nejsou schopni přiznat chybu, jsou však prvotřídně připraveni obstát v jakékoli diskusi o svých chybách. Nejsou však lidé pro systém, ale systém pro lidi. Nevím, zda už se někdo zeptal katolické církve, zda sama někdy uznala a odsoudila své chyby. Možná, že by své chyby svedla na špatné lidi, ale nikdy na svůj systém. Někdy se musím zeptat pana faráře, zda společenský systém, který vytvořila katolická církev, měl nějaké chyby. Systém ovšem o svých chybách dobře ví a ví, jak předejít potížím které by mohly vzniknout, kdyby se lidé na odsouzení systému dohodli. Každého mluvku uplatí, zastraší nebo umlčí. Každý kritik je předem odsouzen k neúspěchu a potížím. Co tedy dělat? Především vypnout televizi i rádio, odhlásit noviny a dívat se kolem sebe. Mluvit s lidmi, zajímat se o jejich potíže a pomáhat jim. Společně se bavit. Společně žít. Podporovat všechny, kteří se snaží něco napravit. Ale nesledovat řeči a řečnické gladiátorské souboje, ale vždy jen činy. Sledujte činy a pak rozpor mezi slovy a činy. A když nejste se společností spokojeni, tak se snažte od společnosti odpoutat. Nevěnujte jí pozornost. Ve společnosti fungují spolehlivě zpětné vazby, aniž by si to kdo musel uvědomit. Příklad: zapomíná společnost na solidaritu? Najednou se začne šířit Islám, který má solidaritu propracovanou do podrobností a nikdy na ni nezapomíná. Je jisté, že současnou společnost ovládají duševně nemocní deprivanti. To se projevuje třeba vulgarizací tak něžné a láskyplné oblasti lidského života, jako je sex a erotika. Důkazem toho je například učebnice sexuální výchovy. Ale už nyní se musíme připravit na dobu vhodnou ke společenským změnám. Není mnoho času. Tak 30 až 40 let. Do té doby musíme správně vyhodnotit náš systém a ukázat jeho nedostatky, cestu k nápravě a připravit zásady systému nového.
Situace se mění téměř každým dnem. Jde skutečně o průběh konce světa, ve kterém se řeší konflikty staré až 80 tisíc let. Řeší se také oprávněnost člověka a jeho systému, a právo na onen dovětek bůh stvořil člověka "a bylo to dobré". Nyní, na konci roku 1996 se začala řešit otázka nižšího duchovního světa, než dojde na člověka. Čím více bytostí a čím je vyšší jejich postavení a jejich naděje, tím je proces delší. Jaké mají nižší duchovní bytosti, které člověka provázejí a vytváří jeho systém, cesty? Pro ně je zásadní to, že boží svět již nepřijímá negativní energii. Dříve byli zvyklí namočit člověka do konfliktu, ten vybudil negativní energii u mnoha jiných lidí i u sebe, tato energie byla odebrána a odeslána především Duchu Svatému a na planetu Era, i jinam. Nyní tato negativní energie zde zůstává a neztrácí se. Vrací se svému původci nebo si ji průvodce musí ponechat. A kdo o to stojí? Pokud se negativní energie vrátí svému původci, prožije si negativní pocity vždy, když udělá něco zlého. Už nepomůže odpuštění při zpovědi, tím se negativní energie neztratí. Bude se tím trápit tak dlouho, dokud vše neodčiní nebo si neodpyká trest. Taková situace silně výchovně působí na všechny negativní bytosti. Pokud si duchovní průvodce ponechá negativní energii, kterou pomohl vybudit u svého člověka, pak musí všechny negativní pocity prožívat za něho a kdo by o to stál? Můžeme nyní přemýšlet o tom, jaké možnosti, cesty mají duchovní průvodci člověka. I kdyby měli ideální postavení, plnou moc a vše kontrolovali, ztratili kontakt na vyšší duchovní úroveň, tedy boží svět. Bohové jsou jednotní s kosmickou inteligencí a mocní. Jsou schopni vytvořit nový společenský systém i za pro ně nejnevýhodnější pozice do sta let. Jsou ovšem také schopni zabránit již nyní zničení tohoto systému nějakou hlubokou krizí, například atomovou válkou nebo zničením atomových reaktorů. Boží svět je schopen také současný systém stabilizovat do doby, než přijde nová generace bez deprivantů. Ze všech duchovních úrovní, na kterých se budoval současný kritický systém, zbyli jen duchovní průvodci. Nemají jinou cestu, než vést lidi schůdnou cestou, na které by nebyly buzeny negativní emoce v lidech. Musíme nyní počkat, než si tento svět uvědomí svoji pozici. Jak známo, v bezvýchodné situaci se mění charakter všech bytostí. Věřme, že dojde k pozitivním změnám v krátkém čase a bez krizí. Na druhé straně ovšem se změnou názorů nikdo nemusí spěchat, zde neplatí, že kdo dřív přijde, ten se dostane k lepší výchozí pozici, protože velkou roli hrají také schopnosti bytosti. v budoucnosti dostane každý místo v systému podle svých schopností, nikoli podle toho, jak rychle se k novému systému připojí. Připojení duchovních bytostí k novému systému tedy patrně bude pozvolné a bude záležet na tom, jak rychle si uvědomí, že jiná cesta není perspektivní a dává možnost seberealizace nejvýše na sto let, což je pro duchovní svět velmi krátká doba. Po vyřešení vztahů mezi nižší duchovní úrovní, to je na úrovni duchovních průvodců, už přijde doba řešení vztahů lidí k novému systému. To bude doba velmi zajímavá, spojená s velkou nadějí.
Nyní, na konci 20. století opět sílí vliv církví na společenský život, zejména církví křesťanských, Islámu a sekt. Je otázkou, jaký vztah k nim máme zaujmout. Je jisté máme náboženskou svobodu, ať tedy ten, komu se líbí, se přidá, komu se nelíbí, ať se jim vyhne. Je to správné, ale mnoho lidí je hledajících a není rozhodnuto, jaký vztah má k církvím zaujmout. Já osobně křesťanské církve a sekty zcela odmítám a to bude znát i z této mé úvahy. Ježíš řekl, že strom se pozná po ovoci. Máme tedy hodnotit lidi, organizace a systémy podle skutků a historie. Dnes jsme tak znechuceni tím, co máme, že ke všemu novému se obracíme s nadějí a důvěrou. A ono to bývá ještě horší než to, co bylo. Dejme proto před novým přednost osvědčenému a než něco budeme hodnotit, počkejme si, jak se to osvědčí. Kdybychom tedy měli hodnotit katolickou církev "po ovoci", tedy podle historie její totalitní nadvlády v letech 500 až 1800, pak bychom se museli ptát na inkvizici, upalování bezvěrců, oponentů, kritiků, mladých žen, na úplnou ztrátu svobody prostých lidí a na ničím neomezenou moc katolické církve a na moc šlechty omezenou pouze vůlí katolické církve. Je jisté, že žádnou společenskou sílu, která je v opozici, hodnotit nemůžeme, protože se nemůže plně projevit. Katolická církev je nyní vlastně v opozici, nemůže se plně projevit, tak ji ani za období 1800 až 2000 nesuďme. Už jste někdy besedovali se stoupencem křesťanské víry? Nejprve je plný ochoty a sdílný. Když mu oponujete neúspěšně, je na koni a zcela využije situace, aby vám ukázal svoji převahu. Když mu oponujete úspěšně, pak zpozorní, znejistí, snaží se ještě víc, vzpomíná, jak argumentovali jeho úspěšnější kolegové a když se dostává do úzkých, zvedne se a uteče nebo označí vaše názory za dílo nečistých sil nebo sil zla. Pak se odmlčí, na dopisy a výzvy neodpovídá, jen přemýšlí, kde udělal chybu a promýšlí si novou taktiku, jak obstál při podobných otázkách a tím sílí. Na některé otázky se však odpovídá špatně. Co se týče nehorázností v Bibli, to má všechno promyšlené a spojí nespojitelné a vše v Bibli obhájí. Křesťané nezpochybnili v Bibli ani jedno slovo, ani jednu myšlenku a přitom je to kniha, která je diskredituje. Musí se však spojit teorie s praxí. Ukázat, že poznání, majetek a svoboda byly skutečně lidem odebrány, jak to požaduje Nový zákon. Že Židé skutečně ovládli celý svět, jak jim to slíbil Hospodin. Že Ježíš skutečně na svět přinesl meč, že program, který si křesťané stanovili ve Zjevení Janově se jim podařilo splnit, až na druhý příchod Ježíše. To jim nějak nevychází. Křesťané nejsou schopni ani ochotni kritizovat křesťanský systém. Jsou však schopni tvrdit, že za vše špatné může člověk, protože člověk inklinuje ke zlu. Myslím si, že v antické době, která končila v roce 44 vraždou Caesara a postupně celé jeho rodiny, nikdo netvrdil, že je člověk zlý. Křesťanský systém však člověka démonizuje. Těm, kteří křesťanství zavedli, nešlo o nic jiného, než aby ukázali, že člověk je zlý, aby se zbavili konkurenta. No, teď s tím nic neuděláme, protože u vrcholné moci jsou Erané, oddaní stoupenci tohoto jejich systému, kariéristé a deprivanti. Ale situace se mění. Naši bohové se dostali k moci, jmenovaní se již neinkarnují a došlo k významné změně! Žádní bohové již neodebírají negativní energii. Ta zůstává těm, kdo ji vyvolali, kdo vyvolali negativní emoce. A to je může i zničit. To je velmi důležité, toto změní svět.
Sekta: | antisekta: |
1) Pevná organizace 2) Nutno přijmout názory sekty 3) Poslušnost představeným 4) Nařízený styl života 5) Cílem je mimořádný člověk 6) Členové názory pouze přijímají 7) Duchovní zkušenost je společná 8) Dogma 9) Názorová a mocenská soutěž spolu souvisí 10) Drží si své stoupence |
Volná organizace Nutné je přemýšlet a vybírat z více názorů. Všichni jsou si zde zcela rovni. Doporučený styl života a další hledání Cílem je přirozený člověk Volná výměna názorů mezi všemi Duchovní zkušenost je společná Stálé hledání poznání ze všech dostupných zdrojů Názorová a mocenská soutěž spolu přímo nesouvisí Předchází si své stoupence |
Rozdíl mezi pozemskými a mimozemskými božstvy:
Mimozemští: | Pozemští: |
1) Je pouze jediný
bůh Hospodin 2) Bojte se boha Hospodina 3) Jsme síly dobra, druzí jsou síly zla 4) Boží etika je lidem cizí a nesrozumitelná. 5) Základním dokumentem víry je Bible 6) Ideálem je poslušný člověk 7) Utrpení a oběť je stylem života 8) Člověk inklinuje ke zlu 9) Zdrojem poznání je Bible a zákony boží 10) Člověk si do života přináší dědičný hřích |
1) Jsou bohové pozemští a
mimozemští a člověk si může vybrat 2) Pozemských bohů se nikdo bát nemusí. 3) Neříkej o sobě, že jsi dobrý,snaž se, aby to o tobě říkali druzí. 4) Boží a lidská etika je shodná. 5) Základem víry je živý aktuální kontakt 6) Ideálem je přirozený člověk. 7) Stylem života je radost a potěšení. 8) Člověk inklinuje k tomu, k čemu ho vedou duchovní síly 9) Zdrojem poznání je vše, knihy, život, zkušenosti i duchovní inspirace 10) Člověk se rodí zcela nevinný |
Pozemští bohové slibují všem: každého, kdo se na nás obrátí, zbavíme jakékoli závislosti, i na tvrdých drogách. Musí mít však dobré srdce, čisté svědomí, musí nás přijmout jako své bohy a musí opravdu chtít se své závislosti zbavit. Všemu, co člověka zbavuje svobody, budeme bránit.
Politika se má dělat podle mého názoru takto: politik posoudí a vyhodnotí situaci a navrhne program. Přijde jiný politik a navrhne program podle jeho soudu lepší. A takových politiků nebo stran může být více. Pak dojde k volbám, lidé se seznámí s programy a dají svůj hlas tomu, jehož program přijali a chtějí, aby se realizoval. Lidé se tak shodnou na programu, na tom, kdo ho má naplnit a společně jej realizují. Jak je to s bohy, to je předmětem víry. Já věřím, že původní křesťanský bůh už neexistuje ani v jedné osobě. Jsou zde však jeho stoupenci a ti věří dokonce v Kristův druhý příchod. No tak dobrá. Máme náboženskou svobodu, jsou tu bohové mimozemští, jsou tu bohové pozemští a tak tedy bychom mohli jít k volbám. Je čas konce světa a to je příležitost k uspořádání nových božích voleb. Rád se ujmu role volebního manažera pozemských bohů, tedy Nejvyššího boha Osirise a Boha Dia Olympského, a přednesu Vám jejich volební program, tedy co lidem nabízejí, když se k nim obrátí o pomoc: 1) Zabráníme zničení lidské civilizace, provedeme korekce, zejména snížíme lidnatost a rozvineme místní průmysl. 2) k dobrým lidem budeme hodní a přející, ke zlým přísní a budeme se starat o jejich nápravu. 3) Naším cílem je planeta teplá od lidského tepla, lidské spokojenosti, pohodlná a příjemná pro všechny bytosti. 4) Vytvoříme podmínky pro trvalý rozvoj lidského ducha během inkarnace v lidském těle. Každý člověk se může stát bohem. 5) Zajistíme spravedlivým lidem zajištěné inkarnace. 6) Budeme lidi inkarnovat podle schopností a čistoty svědomí. 7) Naším cílem je trvalý rozvoj lidské civilizace alespoň na deset tisíc let a následná změna podmínek k prodloužení tohoto času. 8) Zastavíme šíření všech pohlavních chorob. 9) Vytvoříme podmínky pro zastavení všech chorob a zajištění úspěšného vyléčení každé choroby. 10) Odvrátíme všechna utrpení a nebudeme vyžadovat žádnou oběť. 11) Vytvoříme na Zemi několik modelů spravedlivých společností. 12) Ochráníme Zemi před ohrožením z kosmu. 13) Dáme moc těm, kteří se k nám obrátí a budou s námi spolupracovat. Ostatním dáme klid a pohodu. 14) Vytvoříme společnost, ve které budou lidé prožívat jen samé pozitivní emoce. Volte pozemské bohy!
Na Zemi existují síly dobra a síly zla. O tom snad nikdo nepochybuje. Za síly dobra sami sebe označili křesťané a za síly zla křesťané označili své oponenty, pozemské bohy v čele s Luciferem. Pozemští bohové nebyli stále hodní nebo zlí, byli zlí když se zlobili, hodní, když byli usmířeni a spokojení. Ježíš Kristus je jméno, které znamená Obětovaný Spasitel. Přišel na Zemi a obětoval se za hříšné lidi, aby jim mohl odpouštět. Tak dosud katolická církev hříšníkům odpouští, jen když vyznávají Boha Otce, Ducha Svatého a Ježíše Krista jako svého trojjediného boha. Však inkvizice, procesy s renegáty, bezvěrci, kacíři a čarodějnicemi a čaroději byly zaměřeny pouze na násilné obrácení lidí ke křesťanským bohům. Tyto praktiky církev dosud neodsoudila a asi ani neodsoudí a bude-li moci, opět je uplatní. Když tedy byla církev svatá u moci, krutě trestala odpadlíky. Vše ostatní velkoryse odpouštěla a válkám dokonce žehnala. Byla důsledně silou dobra pro všechny, kteří k ní patřili. Že to nedopadne dobře, to se vědělo od samého počátku a jak to dopadne se můžeme dočíst v Listech apoštolů a Zjevení Janově. Však celá dvoutisíciletá historie křesťanství ukazuje, že to byl odhad dobrý a že se naplnil. Abychom pochopili k čemu došlo pod vedením sil dobra, připomenu případ dobrého a hodného učitele. Dobrému a hodnému učiteli, který stále jen odpouští se musí ve třídě rozjet morálka. Nikdo ho neposlouchá, žáci nemají morálku a on jim jen vše odpouští a když ho ředitel na situaci upozorní, pokrčí jen rameny, že žáci jsou zlí. Lidé, stejně jako žáci ve třídě, potřebují vychovávat a růst, však od toho jsou lidmi, aby rozvíjeli svého ducha. A jak mohou rozvíjet svého ducha, když je jim silami dobra stále odpuštěno? Jedni lidé říkají, že kdyby bůh existoval, udělal by pořádek. Ale jak může, když je silou dobra a všem odpouští? Druzí říkají, že boží mlýny melou pomalu, ale melou. Já si myslím, že melou velmi pomalu a pokud melou, pak to nejsou síly dobra, ale síly pozemských bohů, kteří se také tu a tam zapojili. Pro pozemský život se křesťanské síly dobra vůbec nehodí. Kdyby byl člověk hotový, vyspělý a dál se nevyvíjel, pak ano. Ale když člověk potřebuje nad sebou božího vychovatele, pak může tuto úlohu splnit jen pozemské božstvo jako učitel který je přísný a spravedlivý. Lidé potřebují nikoli síly dobra, ale síly neutrální a spravedlivé, které jsou k hodným hodné a ke zlým zlé. Takoví jsou právě pozemští bohové a celá kosmická inteligence. Nikdy o sobě netvrdili, že jsou síly dobra, ale spravedliví jsou. Bůh musí být někdy hodný, jindy trestající, stejně jako rodiče. Adonai (Adoniesis) se sice nazval Bohem Otcem, ale s výchovou lidí si rady nevěděl. Rozhlédněte se kolem sebe, kam to dotáhl za dva tisíce let a to křesťané mají odvahu loudit, že ještě chtějí pokračovat ve výchově lidí a výstavbě jejich společnosti. Nyní máme kolem sebe mnoho bohů. Máme také náboženskou svobodu a tak si můžeme i vybrat našeho božího vychovatele. Můžeme si vybrat spravedlivého a přísného boha pozemského nebo všeodpouštějícího boha mimozemského. Jenže lidé neodpouští. Lidská morálka je spravedlivější než boží, a to je pro křesťanského boha a jeho věřící, kteří potřebují stálé odpouštění, špatná vizitka.
Lidská sexualita je přirozenou lidskou záležitostí, není zde jen pro plození dětí, je zde i pro radost, sblížení a prožívání pozitivních emocí. Člověk však o tom musí vědět a podřídit se přirozenosti. Musí odmítnout umělé a vnucované představy o sexualitě, které jsou ve své podstatě úchylné, násilnické a neetické. Součástí lidského ducha je mužský a ženský princip a duchové se podle svého principu vtělují do mužského a ženského těla. Odpovědnost za správné vtělení má ten, kdo o inkarnaci rozhodl. Lidské tělo je uzpůsobeno k tomu, aby se v něm mužský a ženský princip dále rozvíjel. Je těžké ukázat, čím se oba principy od sebe liší. Kdo by dokázal popsat čím se liší severní magnetický pól od jižního? Můžeme popsat vlastnosti ženské a mužské. Tyto vlastnosti se však v jednotlivých civilizacích odlišují, protože jsou dány také kulturní úrovní a tradicí. Snad lze říci, že ženy jsou více podřízené a muži více rozhodují. Myslím si však, že právě zařazení muže a ženy do společnosti by mělo rozdíly mezi pohlavím stírat, že se tyto principy mají naplno projevit právě při tělesném styku. Je zcela jisté, že celý duchovní svět si přeje, aby se všichni lidé co nejvíce věnovali erotice a sexu v podobě, která přináší co nejvíce pozitivních emocí, lásku, pohodu, štěstí, vzrušení, touhu, i uspokojení. Sex, který přináší negativní emoce, strach, bolest, odpor, nechuť, trauma, je zakázán a vede vždy k odnětí sexuality tomu, kdo negativní emoce vzbuzuje. Platí tedy, že přirozená dohodnutá sexualita, která vyhovuje všem zúčastněným, je přípustná. Uznáme všichni, že bití, fekálie, anální sex, ani spěch sem vůbec nepatří. Však sex není záležitostí jen malého místa mezi nohama, ale celé bytosti člověka. A také vám řeknu, když na vyvrcholení nespěcháte, necháte ho třeba dvakrát jen přiblížit, prožijete ho pak velmi intenzívně. Nakonec to nejdůležitější: prožívejte sex intenzívně a při vyvrcholení si vzpomeňte na svého boha a o své emoce se s ním rozdělte. Stojí o to, aby prožíval vaše štěstí s vámi. Bude to i forma poděkování za celou boží pomoc a vaši sexualitu posílí.
Volby jsou možností vyjádření občanské vůle. Pomocí této vůle může člověk významně ovlivnit funkci společenského systému. Především musíme jednotlivé kandidáty poznat. Seznámit se s jejich programem a posoudit, co slibuje. Kdo nic neslibuje, toho nevolit protože není jasné, co má v úmyslu. Kdo nesplní program, je podvodník a doporučuji jej soudit pro podvod. Když nikdo nesplňuje vaše představy, pak nikoho nevolte. Vhoďte do urny prázdnou obálku nebo nechoďte k volbám vůbec. Je chybou volit "nejlepšího z darebáků". Volte jen toho, kdo plně vyhovuje vašim představám. Pokud je takových víc, pak teprve vyberte toho nejlepšího z nich. Půjdete-li k volbám a zvolíte špatný systém, zase přijde nějaký Havlíček a obviní vás, že jste kolaborovali se systémem, protože jste chodili k volbám a volili darebáky. A kdyby se opakovala situace kterou známe z totality, že se k volbám muselo, tak si lehněte do postele a nechejte, ať volby přijdou za vámi. Ale pozor! Kdyby byl mezi kandidáty jeden čestný a schopný, jste povinni mu jít dát svůj hlas.
Při hodnocení lidské činnosti jsem došel k názoru, že veškeré lidské snažení lze zahrnout do dvou základních oborů: 1) uspokojování tělesných potřeb 2) rozvoj ducha Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl sestavit systémovou tabulku. Na první místo jsem tedy zařadil první dva body a na místa další toto: 3) Člověk dává, uspokojuje cizí potřeby 4) Člověk bere, uspokojuje své vlastní potřeby 5) z vůle cizí, na příkaz 6) z vůle vlastní, sám se rozhodne 7) v době volné, v osobním volnu, mimo pracovní dobu 8) v době vázané, v pracovní době 9) Získává za to odměnu například ve formě peněz 10) Musí za to platit Vyšla mi taková tabulka:
uspokojování těles. potřeb | rozvoj ducha | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Myslím si, že taková tabulka je vhodným výchozím systémem pro vytvoření a vyhodnocení přirozeného společenského systému vhodného a přijatelného pro všechny. Nyní bych vzal bod po bodu, posoudil o co se jedná, kde se s tím můžeme setkat a jednotlivé body vyhodnotit z hlediska přijatelnosti a nepřijatelnosti. A) Uspokojování cizích potřeb z cizí vůle ve volném čase a také za vlastní prostředky. Toto je forma oběti. Pokud je to mimořádné, pak to lze pochopit. B) Člověk uspokojuje cizí potřeby ve svém volném čase a dostává za to odměnu. To by mohl být případ pomoci mimo rodinu cizím lidem nebo v rámci nějaké zájmové aktivity. C) Člověk uspokojuje cizí potřeby z cizí vůle ve vázaném čase a musí za to ještě platit. I toto se může stát ve zvrácené společnosti, k tomu docházelo v táborech na nucených pracích. Člověk peníze neměl, ale měl zdraví a tím zaplatil. D) Uspokojování cizích potřeb z cizí vůle ve vázané době za odměnu. Toto je obvyklý zaměstnanecký vztah. Toto je nyní zcela běžný způsob zapojení člověka do společnosti pro získání životních prostředků. E) Člověk uspokojuje cizí tělesné potřeby ve svém volném čase a vynakládá na to své finanční prostředky. Toto je podle mého případ výchovy nezaopatřených dětí nebo péče o přestárlé rodiče. Lze předpokládat, že se dočká alespoň vděku a že mu bude tato péče vrácena až on se dostane do stejné situace, kdy bude závislý na pomoci druhých. F) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle ve volném čase za vlastní peníze. To je velmi častý případ, jde o formu daru. Ten posiluje mezilidské vztahy. Je nutné pouze zvážit, zda ten, do koho je investováno je ten pravý objekt. Přeji si, abych měl dost peněz a na blízku lidi, kterým bych rád dárky dával. G) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle v čase vázaném a za vlastního finančního přispění. Čas vázaný je časem, který je určen na získání finančního zisku. Zde se může jednat o zvláštní formu zapojení do dobročinné akce, která má jen přechodný nebo cílený charakter. H) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle v čas vázaném za finanční nebo jinou odměnu. Toto je ideální stav zaměstnaneckého vztahu. Vše, co děláme, měli bychom dělat z vlastní svobodné vůle a pokud někomu pomáháme, měli bychom za to získat kredit. Ten může mít různou formu. Tato forma odměny by však měla zajistit možnost využití pro uspokojení vlastních potřeb, ať tělesných nebo duševních. I) Dostáváme se k uspokojování vlastních tělesných potřeb. Zde z cizí vůle. Uspokojování vlastních životních potřeb z cizí vůle vždy v sobě nese díl závislosti, například v dětství, pokud to není forma daru. Pokud nám někdo chce uspokojovat naše potřeby, ať tak učiní ve formě daru. Pokud máme za to platit, pak budeme žádat náš předchozí souhlas. J) Když nám někdo něco dá ve formě daru, měl by souhlasit s tím, že s darem můžeme jakkoli naložit. Darovat ho dál, využít nebo nevyužít, zničit, ztratit, sníst apod. K) Může dojít k situaci, že si pro výkon povolání musíme něco opatřit z vlastních prostředků. v takovém případě má tato skutečnost být součástí pracovní smlouvy a má být známa při vstupu do zaměstnání. L) Obvyklé je, že pokud něco potřebujeme k výkonu povolání, pak tyto pomůcky dává zaměstnavatel a hradí je. M) Zcela běžné je, že pokud uspokojujeme vlastní potřeby z vlastní vůle ve svém volném čase, pak za to zaplatíme svým kreditem. Toto je hlavní důvod, proč se snažíme získat kredit (peníze). N) Nestává se tak často, abychom uspokojovali své potřeby z naší vlastní vůle ve volném čase a získali za to kredit, třeba peníze. Tímto způsobem by společnost těžko fungovala. O) Pokud uspokojujeme vlastní potřeby, děje se to obvykle z naší vlastní vůle. v čase volném i vázaném za to obvykle platíme. To je i případ tento. P) Může se však stát, že firma pořádá společnou oslavu a osobní spotřeba je hrazena z peněz firmy a pak se jedná o formu daru, který splatíme například věrností k firmě a poctivou prací.
Ve druhé polovině systémové tabulky se jedná o duchovní nebo duševní potřeby. Sem patří odpočinek, rozvoj schopností, dovedností, schopnosti myslet a rozhodovat, přijímat informace nebo inspiraci a tak naplnit hlavní smysl našeho života. Je vcelku jedno, zda člověk druhému uspokojuje jeho tělesné nebo duchovní potřeby. Forma pomoci je jiná, v prvním případě může jít o pečení chleba, ve druhém hraní divadla. Ale vzhledem k nároku na odměnu je to stejné. Q) Pokud někdo pomáhá jiným rozvíjet jejich ducha na cizí příkaz, ve svém volném čase a ještě za to nic nedostane, pak se může jednat třeba o mimořádnou osvětovou akci. R) Jinak jde o obvyklou osvětovou činnost, zaplacenou tím, kdo si ji objednal, ve volném čase aktéra. S) Pokud někdo dává informace v rámci své profese aniž by za to dostal odměnu, pak se opět může jednat o mimořádnou akci. T) Zde jde o zcela běžný zaměstnanecký vztah při kterém někdo za mzdu druhým lidem uspokojuje jejich duchovní potřeby. Může jít o kazatele, umělce nebo učitele. U) Myslím si, že toto je můj případ. Snažím se u jiných lidí o rozvoj jejich ducha, z vlastní vůle, v osobním volnu a nic za to nemám. Tedy z hlediska lidské společnosti. Jinak jsem přesvědčen, že jsem dobře a spravedlivě oceněn, ale na ocenění od lidí si musím teprve počkat. V) Toto může být příkladem zájmové umělecké činnosti, třeba ochotnického divadla. Ve volném čase z vlastní vůle někdo dělá osvětovou činnost a je za to zaplacen. Dnes se však nestává, aby někdo byl za osvětovou činnost zaplacen dobře a také se málo stává, aby osvětová činnost byla skutečně osvětová na úrovni. W) Zde jde o obdobu případu G) a platí vše, co je u bodu G). Pokud se někdo k něčemu zaváže, měl by za to dostat jakýkoli kredit nebo to konat mimo vázaný čas. X) Toto je pěkný a žádoucí případ, kdy někdo něco dělá z vlastní vůle v zaměstnaneckém poměru nebo na základě smlouvy a je za to zaplacen. Takové vztahy by měly ve společnosti převažovat. Y) Někdo rozvíjí vlastního ducha ve svém volnu z cizí vůle a nic za to nedostane. Může jít o případ, kdy rodiče donutí děti k učení nebo když člověk sám je donucen se něco naučit, aby mohl plnit nějakou funkci. Z) Může se stát, že jsme ve svém volném čase donuceni se něčemu naučit, například na semináři nebo na školení, přijímáme informace, a jsme za to odměněni tím, kdo to nařídil. a) Toto je běžný příklad žáků a studentů a vůbec všech, kteří se mají něčemu naučit. Mají čas vyhrazený vyučování a je jim zadán úkol. b) Za rozvoj vlastního ducha ve vázaném čase se obvykle kredit nezíská, i když je to z cizí vůle. Může však tento proces být hrazen tím, kdo o něm rozhodl. Dostáváme se k rozvoji vlastních duchovních schopností ze své vlastní vůle, to bývá nejobvyklejší forma při které k rozvoji duchovních schopností dochází. Pokud je to z cizí vůle, pak bývá cílem schopnost zapojení člověka do nějakého systému. Pokud to bývá dobrovolné, jde o prospěch člověka samého. Může se však stát, že informace nebo jiná forma rozvoje ducha člověku nemusí prospět, může mu být na obtíž. Člověk však má být na takové úrovni aby poznal, co mu je prospěšné a co nikoli. c) Toto může být případ, kdy jde člověk za kulturou, na koncert nebo do divadla a musí za to zaplatit. Obvykle člověk vždy musí zaplatit za vše, co je dobré, ale když musí zaplatit, neznamená to ještě, že získá dobré, ale mělo by tomu tak být. d) Pokud se člověk dostane k řešení nějakého nového problému, pak může splnit okolnosti pod bodem d) a může být za to odměněn. Je dobré přijmout účast na hledání nových řešení, pokud je oceněna. Člověk rozvine své duchovní schopnosti a ještě je za to odměněn. e) Zde jde o případ, kdy se člověk rozhodne navštěvovat nějakou výuku, semináře nebo přednášky s cílem rozvoje svého ducha. Jde i o účast v nějaké církvi nebo sektě. f) Zde půjde obvykle o účast v nějakém vzdělávacím nebo duchovním systému, který člověku přinese kredit. Pokud za takový kredit nepovažujeme pouze peníze, ale jakýkoli profit, pak zde může být možností celá řada. Vyjmenoval jsem zde 32 možností ve kterých člověk zapojením do systému uspokojuje tělesné a duchovní potřeby, své i druhých. Jde o výchozí systém ze kterého lze posoudit a popsat fungující společenský systém. Je jisté, že lidská společnost může fungovat bez pevné formy kreditu, jen na základě volné solidarity. Pak ovšem může jít jen o kolektiv malý, kde se všichni znají, nikoli o rozsáhlou společnost plnou komplikovaných sociálních vztahů. Taková může být realizována pouze s pevným a jednoznačně vázaným kreditem, například na peníze nebo na spolehlivou formu bezhotovostního styku třeba na platební kartu. Co nám tedy brání v tom, abychom tyto vztahy dále rozvíjeli a ukázali jejich možnosti a využití?
Na závěr ještě zopakuji tabulku:
uspokojování těles. potřeb | rozvoj ducha | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Nyní mnoho duchovních autorů píše o soukromém životě člověka, o meditaci, hodnotové orientaci a o radosti ze života. Já píši více o spravedlivém uspořádání společnosti ve které bude zaveden spravedlivý řád. Létali k nám mimozemšťané, mají kosmické lidi, létající talíře, a my si myslíme, že mají civilizaci na vyšší úrovni. Nemylme se, naše civilizace není na nízké úrovni, je srovnatelná, jen jdeme nyní špatným směrem a to k hluboké krizi. Tato krize je neodvratná a způsobí rozklad všech vztahů uvnitř naší civilizace. Nyní jde o to, abychom dokázali ihned po krizi zavést do společnosti spravedlivý řád. Když se to nepodaří po této krizi, čeká nás krize další. Jak by tedy měla vypadat spravedlivá společnost vystavěná na principu spravedlivého řádu? Ptejme se, co od společnosti očekáváme, jaké funkce má společnost plnit. Organizaci uspokojování životních potřeb, bezpečnost občanů, hmotné zajištění, perspektivu vývoje a stabilitu. Měli bychom také říci, co společnost dělat nemá. Zasahovat do víry a názorů člověka, do jeho soukromí a spotřeby. Má respektovat lidskou individualitu a nemá od lidí žádat konformitu a uniformitu, protože každý člověk je jiný. Společnost má zajistit řád ve vztazích všech svých členů, ale současně má dát člověku dostatek volnosti a svobody. Jako vychovatel jsem pracoval 32 hodin týdně. To je podle mne optimální délka pracovní doby. To přece musí stačit na vytvoření všeho, co člověk i společnost potřebuje. Trvá-li týdenní pracovní doba 42 hodin, nemají rodiče čas na výchovu svých dětí, roste přepracovanost, nervozita, nemoci, stresy a napětí. Velmi důležitou funkcí společnosti je uspokojování potřeb všech jejich členů. Zde musí být silné regulační prvky, společnost musí vytvářet jen tolik hodnot, zboží a služeb, kolik občané potřebují a kolik potřebuje společnost. Výroba navíc ničí přírodu, vyčerpává její zdroje a orientuje lidi na hmotnou spotřebu. Státní moc musí mít možnost každou výrobu omezit. Nejsem tedy pro čistě tržní mechanismy, jsem pro kombinovaný styl řízení. Meze výroby stanoví státní moc, uvnitř těchto mezí pak budou fungovat mechanismy trhu včetně konkurence. z toho plyne, že se lidé musí dohodnout na svých potřebách a také že se musí přeorientovat na duchovní rozměr života. Na klid, pohodu, radost, veselí, tanec a duchovno. Veřejná (státní) moc musí zajistit svému občanovi bezpečnost. Ne aby jeho majetek nebo práva bral jakýkoliv negativní živel. Tuto funkci zajistí vojsko a policie, soudy a správní řízení. Není možné, aby lidé sami brali spravedlnost do svých rukou. S uspokojováním životních potřeb souvisí i obchodní zásobování, pak doprava a spoje. Také zdravotní péči musí organizovat společnost. Ve fungování uvedených služeb vidím hlavní funkci společnosti. Také vím, co společnost či veřejná moc dělat nemá. To je také nutné říci. Nesmí propagovat násilí, bránit šíření poznání, ujařmovat člověka, nutit k oběti nebo utrpení, zasahovat do soukromí, nechat vládnout peníze a odmítat vůli lidu, nutit zabíjet, předepisovat životní styl, vnucovat zavádějící informace nebo jakoukoliv víru či ideologii. Musí zlikvidovat stínovou ekonomiku a šíření drog. Podle mé představy se síla veřejné moci posílí, ale bude se realizovat jen v oblastech společenského života, soukromí člověku nebude brát.
Žádný duch nesděluje proroctví svému médiu se 100% přesností. Tak ani já nemohu říci, že absolutní nedostatek potravin jako následek katastrofálního sucha, úbytku obyvatelstva v důsledku pandemie AIDS a totálního rozpadu státních útvarů nastane se 100% jistotou. Ale i kdybych to mohl předpovědět na 20%, tak se hodí zásobu potravin si pořídit. Otázkou víry však je důsledná důvěra ve svého ducha a proto tvrdím, že kritický hlad nastane na 100%. Tuto informaci zjevuje nyní bůh Nejvyšší síla. Kdo má svého ducha, ať si nechá tuto informaci potvrdit, kdo jej nemá, ať rychle v duchovní sílu uvěří, jinak ohrozí svoji existenci. Komu se dostane informace o hladomoru a zásobu si nezajistí, bude trpět dvojnásobně. Hladem a výčitkami. Mít zásobu potravin znamená mít rýži, těstoviny, sůl a tvrdý chleba, který kdysi nespotřebovaný okoral, byl rozkrájen na tenké krajíčky a po ztvrdnutí uložen. Zásoba musí být nejméně na rok. k tomu na kratší období do zásob potravin zařadíme všechny potraviny, které jsou trvanlivé, cukr, olej, konzervy, masox a polévky v sáčku, domácí chléb v sáčku, kompoty a kdo co bude chtít. Také můžeme doplnit zásobou čistících prostředků. Vše rozdělit na více míst, naroste kriminalita kdy zloději a násilníci budou rabovat především potraviny v domech a bytech, kde někdo ještě bude žít. Toto je katastrofický scénář, se kterým by měl každý počítat. Zásoba potravin je však výhodná i pro běžný život. Mít doma mouku a další základní potraviny znamená na jednom konci brát a na druhém doplňovat. Mají zavřeno v obchodě, mají inventuru nebo jsou nemocní? Nevadí, mám doma zásobu a až otevřou, spotřebované dokoupím. Zdražili potraviny? Nevadí, mám doma deset kilo rýže, na každé jsem tedy něco ušetřil. Je pravda, tu dražší musím dokoupit tedy vydělám rozdíl posledního zdražení ku ceně, kdy jsem si zásobu pořídil. Že by potraviny zlevnily? To ano, ale jen když skutečně ubude obyvatel buď kvůli AIDS nebo kvůli hladu. Jisté je, že se potraviny nesmějí zkazit. Budu mít proto doma jen takovou zásobu, kterou vzhledem k záruční době jsem schopen zkonzumovat. Kdyby se mělo něco zkazit, raději to věnuji. Uložené potraviny budu na jednom konci brát a na druhém doplňovat. To je jisté. Zásobu doplním ještě zápalkami, lihem s vařičem a svícemi, někdy si pak vyzkouším ve svém uzavřeném prostoru alespoň týden bydlet, nejlépe v zimě, abych věděl, co mi ještě schází. Budou to asi hygienické potřeby a teplo. Budu pak připraven na dlouhodobý život v ústraní. Svoji zásobu budu udržovat stále. Předpovězený hlad může vypuknout kdykoliv. Zásobu potravin si budeme pořizovat vždy, nejen na konci druhého tisíciletí. v každé době může vzniknout potřeba žít ze zásob. Tato opatření bude správa jistě podporovat, protože v dobách krize jí ubude starostí se zajištěním výživy obyvatelstva.
Kde jsou kořeny zla, co je to zlo a je vůbec zlo? Kdy je člověk zlý a kdy je systém veden zlem? Mnozí filozofové, například Dostojevskij a Hemingway nezávisle na sobě došli k přesvědčení, že zlo neexistuje. Něco existovat bude, budeme se muset dohodnout na termínech. Křesťanská filozofie nás učila, že vše lze rozdělit na dobré a špatné, na dobro a zlo. Tento názor jsem také jako důvěřivé malé dítě přijal, ale později jsem se přesvědčil, že není správný. Nic není jen dobré nebo špatné. Vše na světě, všechny jevy a stavy jsou současně stejnou mírou dobré i špatné. Také jsem si myslel, že lidé se dělí na dobré a špatné. Ani toto není pravda. Dokonce není pravda ani to, že duchové se dělí na dobré a špatné. Duchové jsou jací jsou, každý člověk a každý duch má v sobě hranici, za níž se chová útočně. Tato hranice souvisí s touhou po seberealizaci, vlastními schopnostmi prosadit se a s překážkami nutícími k opuštění vlastního cíle. Každý chce dosáhnout vlastního cíle. Vždy se může objevit překážka, která cestu maří. Vzdát se cíle (frustrovat) nebo bojovat dál? Kdo se rozhodne pro opuštění cíle, obvykle hledá kompenzaci, náhradní cíl. Kdo se nevzdá a bojuje dál? Kdo je schopen usilovat o naplnění svého programu i navzdory překážkám mírumilovnými nekonfliktními prostředky? Jen ten, kdo to umí. Lidé žijí s mylnou představou, že duchové se dělí na dobré a zlé. Nikoliv. I duch má svůj cíl, kterého chce dosáhnout a program, který chce splnit. Jenže duchové nižší třídy musí ustoupit v zájmech duchům vyšší třídy. Duchové vyšší třídy jsou schopni nalézt snadněji nekonfliktní řešení, duchové nižší třídy toto řešení neznají a snáze se uchýlí k násilným prostředkům. Tak se zdá, že duchové vyšší třídy jsou dobří a duchové nižší třídy jsou démoni využívající násilí, strach a konflikty. Není tomu tak. I duch druhé třídy se může změnit v démona, chce-li dosáhnou svého cíle po zlém. Stejně tak lidé. Lidé schopní, kteří jsou zkušení, bývají klidní a dobrosrdeční. Naopak lidé nezkušení bývají zlostní a konfliktní, plní vzdoru, protože se jim jejich záměr nedaří a neznají klidné prostředky, kterými by svého cíle dosáhli. To platí i pro mládež. Je obrazem společenských vztahů. Tam, kde se objevuje démonizovaná mládež, mládež provokativně odmítající společenské zvyklosti, nemusí být špatná. Zvláště tam, kde je démonizovaná mládež početná, musíme hledat příčiny tohoto stavu v neuspokojených společenských vztazích. z principu půjde o to, že velký počet mladých lidí se setkává s překážkami, které není schopen překonat a nezná nekonfliktní prostředky jak se vyrovnat s potížemi. Společnost, která se chce zbavit zla, musí: 1) uspořádat společenské vztahy tak, aby nevznikaly zbytečné překážky v seberealizaci jejich členů, 2) výchovou vést mladé lidi k tomu, aby dokázali překážky překonávat přiměřenými prostředky. Nikdy nelze zlo odstranit zlem. Zlo je jakousi zpětnovazebnou instancí všude tam, kde společnost není dokonale uspořádána a kde není zajištěna dostatečná výchova, která jednotlivci otevře prostor jeho seberealizace. Jsem přesvědčen o tom, že hlavní charakteristikou zla je netolerance k názorům.
S každou společenskou změnou dochází k nové soutěži o místo na Zemi. Po každé revoluci se všem otvírá šance získat vliv, moc, osobní prosperitu. Každá společenská změna hrozí, že tato privilegia odejme těm, kteří je dříve vlastnili. Křesťanství zničilo antický svět a dalo vzniknout nové civilizaci s novými panovníky a urozenými lidmi. Několik revolucí mocí zamíchalo, ale princip zůstal zachován. Kdo chce mít moc, musí mít volný čas, peníze a informace. To bude platit vždy. v křesťanské společnosti soutěž probíhala v oblasti funkce. Dědičný nárok na vládu s sebou přinášel nutnost přijmout odpovědnost za dějiny země nebo panství. Soutěž v křesťanském světě vycházela ze zásad kruhu závislosti. Záleželo na tom, kým se kdo narodil. Mohl se narodit porobeným nebo urozeným. Ve svém životě na tom nic nemohl změnit. Společnost byla vystavěna do pyramidy, kde vodorovná osa vyjadřovala počet osob a svislá osa jejich postavení. Nyní na konci světa máme mnoho vlivných mocných a bohatých lidí a rodin, ani o nich nevíme, protože jejich zájmy a vůli prosazují zástupci moci. Tito lidé se jistě budou ptát, co mají dělat, aby o svoji moc nepřišli, aby si ji udrželi popřípadě ji posílili. Nikdo o svoji moc přijít nemusí. Jen musí vědět, že nová soutěž již nebude postavena na funkci, ale na víře. Čím blíže kdo bude bohu, tím bude mocnější. Podmínkou moci dál zůstanou peníze a volný čas, ale rozhodujícím a limitujícím faktorem budou informace a znalosti. Ty budou člověku předávat hlavně duchové boží. Však i nyní byli zdrojem bohatství a prosperity Lucifer se Satanem. Lucifer stavěl moc na informacích a hledání řešení s minimálními prostředky, Satan zase hleděl získat pro svého člověka co nejvíce peněz a pomocí nich vše řešit. Ti, kdo se obrátili k těmto duchům, kteří působili po celou dobu křesťanství, dosáhli úspěchu, svobody a postavení. Není divu, že byli kriminalizováni a lid před nimi varován. Prý jim musel odevzdat svoji duši. To ovšem je nyní předností. Kdo dříve odevzdá bohu Nejvyšší síle svoji duši, bude na tom lépe. Znamená to, že bůh bude posílat svého člověka do inkarnace. Není lepší záruky, než když bůh Nejvyšší síla pošle svého člověka do inkarnace, protože mu připraví důležitý životní úkol, přidělí duchovního průvodce, dá hmotné zajištění a vyhledá vhodného životního partnera. Nic víc si nelze přát než tuto zajištěnou inkarnaci, která znamená i duchovní růst. Naproti tomu jsou inkarnace nezajištěné, do kterých člověk nějak spadne a pak v nich strádá, musí stále ustupovat cizím zájmům a je nešťastný. Proto kdo chce v příští době prosperovat, být sám zajištěn a mít zajištěnu rodinu, ať neváhá a svěří svoji duši bohu Nejvyšší síle. Zajistí si tak přední místo na startu nové společenské soutěže. A má-li moc nyní, nepřijde o ni, naopak bude posílen. Spravedlivé na tom je, že nyní mají všichni stejnou šanci. Být mocný znamená žít naplno v zajištěném postavení a osvojovat maximálně všechny oblasti hodnotového kruhu. Přemýšlejme, jaké jsme silné osobnosti, kolik máme svobody, kolik poznání a prostředků a vše se snažme co nejlépe využít. Bůh Nejvyšší síla a jeho spojenci dávají všem poznání, které znamená šanci v příštím věku. Východiskem úspěchu je nyní následování boha Nejvyšší síly.
Žijeme zde na Zemi a snažíme se naplnit svůj život smyslem. Přemýšlíme, proč žijeme, jaký má život smysl, jak jej lépe uspořádat a jak lépe uspořádat společnost, aby byla dokonalejší, funkčnější a stabilnější. Náhle se objeví kniha o životě po životě a nám se zdá, že je důležitější život duchovní. Ptejme se, proč taková kniha vyšla a proč ji následují další, oslavující druhý život. Není to poprvé, kdy je druhý život takto oslavován jako lepší, radostnější, smysluplnější. Vše, co se děje na zemi ve společnosti má svoji přísnou logiku a vychází vždy ze záměru, nikoliv z neznalosti, neschopnosti nebo náhody. Co nás ještě v pozemském životě čeká, bude to samá radost? Nebo jsme už tak vážně ohroženi na životě, že umírání bude více než jsme zvyklí? Připravují nás naši mocní na to, že AIDS, ozónová díra, zničená příroda, války, nepokoje a infarkty s rakovinami budou příčinou nebývalého počtu úmrtí? Patrně ano. Pokud však spoléhají naši vládci na to, že jim kniha oslavující posmrtný život usnadní jejich vládu, pak opak je pravdou. Nešťastní lidé sražení na kolena sociální nerovností se přestanou bát smrti a vyřídí si své jinak nesplatitelné účty se zbraní v rukou. Pak budou umírat ti, kteří smrt oslavili pro jiné. Proč si dal bůh Stvořitel takovou práci se zrozením člověka? Jen si všimněme, že každý atom v našem těle má své místo, každá buňka je naše vlastní a žije. Naše tělo je vlastně dokonalou a velmi úspornou továrnou. Chce-li současná věda nahradit přechodně tělesný orgán, třeba ledvinu, potřebuje k tomu celou místnost. Operace je to riskantní a náročná a přitom zdravé tělo může strádat v horku, v chladnu, mokru i suchu. Poradí si s viry a bacily, stačí mu velmi málo. Dílu Stvořitelovu patří úcta a obdiv. Náhle se dozvídáme, že život zde na zemi není ničím, že je jen přípravou na radostný život po životě. Opak je pravdou. Jen zde na zemi je člověk zcela nezávislý na boží vůli a může se jí protivit. Je to boží záměr tvořící podmínky pro další vývoj. To, co je nedokonalé, se vyvíjí. Vše plně dokonalé svůj vývoj zastavuje. Člověk je poslán na zemi, aby hledal cesty, zkoušel nové. Jen zde na zemi je plně svobodný, ovšem i plně odpovědný. Život zde na zemi je přípravou na život druhý, posmrtný, v tom však je již duše člověka plně pod kontrolou boží vůle a žije ze zásluh v pozemském životě, z projevené lásky a přijatého poznání. Jen ten, kdo měl s přičiněním duchů božích podíl na božím díle, má naději na plnou seberealizaci po smrti těla ve druhém životě, tomu druhá smrt neublíží. Žijme láskou, přijměme poznání, zbavme se strachu, buďme prospěšní a tvořiví, přijměme podíl na božím záměru, zapojme se do dobrého systému, odmítněme služby Abaddona Ničitele, zamilujme si své nejbližší. To je pak ta nejlepší příprava na druhý život. Jen si uvědomme, jaký dar dostali lidé, kteří svojí vlastní vůlí nebo během klinické smrti prožili blízkost boží, nevyslovitelnou lásku. Na konci svého života litují, že toto poznání nepřijali dříve. Ti, kteří se po své zkušenosti navrátili do života, mění svůj život, jsou vyrovnanější, klidnější, naplňují život láskou, aktivně vystupují proti křivdám a nepravostem. Pochopili, že život zde na zemi je víc než život druhý a nikdy by si sami nezpůsobili smrt. Život na zemi je nutné využít, žít naplno v souladu s vlastním svědomím.
Náboženství přírodních národů říkáme animismus. Jde o přirozené vyznávání duchovních sil, které jsou Jednotným božstvem. Našim zvykem je podceňování a ponižování přírodních národů a jejich duchovních sil. Ve vlastním zájmu bychom však měli poznat celou pravdu. Člověk na Zemi žije asi milion let.Je to v historii naší planety krátký okamžik, ale pro lidskou existenci dostatečně dlouhý, aby mohlo vzniknout a zaniknout několik civilizací. Za původní obyvatele Země můžeme považovat domorodce z Austrálie a Oceánie, z Jižní Afriky, Jižní Ameriky, Indiány a Eskymáky. Zanikly civilizace v Atlantidě, Egyptě, civilizace Aztéků a Mayů. Mnohé další civilizace byly zničeny především křesťanským živlem. Současné přírodní národy jsou ohroženy postupující civilizací, ničením jejich životního prostředí a rozšiřováním jiných náboženství mezi přírodní národy, zejména křesťanstvím a islámem. Před příchodem Babylonské civilizace byl již svět zcela obydlen kromě Arktidy a Antarktidy. Důsledkem Babylonského konfliktu se z Babylónu rozcházely jednotlivé národy a bojem získávaly nová území. Bylo to jasné porušení kosmického řádu. Žádný národ nemá právo si násilím podmaňovat cizí území. Kdo chce cizí území, může si ho jedině koupit na základě spravedlivé a dobrovolné smlouvy. Civilizované lidstvo se mylně domnívá, že domorodci kdekoli ve světě jsou zaostalí a primitivní. To pramení z neznalosti a ničím neodůvodněné sebechvály. Civilizace je složitě organizovaná společnost, nestabilní, konfliktní a často asociální a nespravedlivá. Domorodé společnosti jsou jednoznačně stabilní, nekonfliktní, bezodpadní a spravedlivé s pevným řádem. Duchovní život původního pozemského obyvatelstva je také mnohem přirozenější a účelnější. Zatímco civilizované národy prožívají neustálý sled krizí, kolizí a střetů zájmů, domorodé obyvatelstvo nikoho neohrožuje, žije v souladu s přírodou a řádem. Jakmile však domorodci mají něco zajímavého pro civilizované dobyvatele, jsou ohroženi. Mohou to být schopnosti či tělesná zdatnost, přírodní bohatství, suroviny, kulturní dědictví, umělecké předměty, úrodná zem nebo cokoli jiného. Jen ty národy, které nemají pro bělochy nic zajímavého a cenného si mohou být jisty relativním klidem. Přírodní národy nejen žijí v souladu s přírodou, pomáhají také přírodu stabilizovat. Svým pozitivním duchovním působením působí blahodárně na celý organismus naší planety, zejména stabilizují počasí. Zatím nám stabilní počasí připadá jako samozřejmost, brzy však zjistíme, že tomu tak není. Od přírodních národů se můžeme mnoho naučit. Chceme-li však od nich cokoli získat, musíme žít mezi nimi a plně se přizpůsobit jejich životu. Ale jen některé zkušenosti lze přenést do naší civilizace. Vše dohromady, co jsem zde vyjmenoval, nás zavazuje přírodní národy maximálně chránit, především ochranou přírodního prostředí a jejich životního prostředí zvlášť. Musíme ctít jejich zvyky, nebrat jim nic, co je spojeno s jejich životem a jejich potřebami. Vrátit jim jejich posvátná místa, rozšířit rezervace. Musíme si uvědomit, že hosty jsme zde my, ne oni. Oni zde žili dlouho před námi a je v našem zájmu, aby zde žili dál, s nadějí na ničím nerušený život. Když zaniknou oni, zanikneme také. Když zanikne naše civilizace a jejich nikoli, najdeme u nich návod k přežití.
Už jsem Perspektivismus uzavřel a nechal schválit od duchovních autorit, přesto jsem nucen se s Vámi podělit o konečné poznání o duchovním světě, ke kterému jsem dospěl a které pokládám za cíl své snahy pochopit a poznat duchovní svět. Seznamte se s mým poznáním, ale pokud máte jiné duchovní zkušenosti, neopouštějte je. Nad vším, co známe, co žije a má pohyb má dozor Boží jednota. Není přímo zainteresována na životě člověka, zajímá ji náš svět jako celek a proto si přeje mít člověka v přirozeném stavu plně zapojeného do přirozených vztahů. Člověk má zaujímat místo, které mu náleží v celém životním prostředí. Opravdový člověk musí být především svobodný, nezávislý, zajištěný a pohodový. Vztahy mezi lidmi určuje dělba práce s využitím specifického talentu. Takový člověk má pak jako duchovní bytost značný vliv na životní prostředí. Brzy se přesvědčíme o tom, že stabilizované přírodní podmínky nejsou vůbec samozřejmostí. Pro božskou jednotu platí zákon zhušťování a zřeďování. Přesvědčil jsem se o tom, že člověku a celému lidskému světu vládne kosmická inteligence, jsou to Duch Svatý = Zářící = Prasvětlo = Všehomír a Univerzum = Absolutno. Oba jsou v dialektické jednotě jako vše v kosmu a nelze říci, že by jeden druhému byl nadřízený. Ani jedno označení není jménem, jméno tyto absolutní duchovní bytosti nemají, jsou jedinečné a bezejmenné. Duch Svatý je tvůrcem lidského ducha a lidský duch se k němu nakonec navrací. Dává člověku duchovní dary, především talent. Univerzum čili Absolutno je nositelem a tvůrcem řádu. Stanovil přírodní i lidské zákony a je tvůrcem svědomí člověka. Od člověka za to přijímá kladnou mentální energii. Duch Svatý oživuje vesmír, vyzařuje život a lásku do celého vesmíru. Dává duchovní dary, otevírá soutěž, řídí se nejjednodušším základním zákonem, to je zákon symetrie čili rovnováhy. Je to zákon jednoduchý: kde se vezme, musí se dát, kde se dá, může se vzít, zákon dialektiky. Duch Svatý dává kosmos do pohybu. Univerzum naopak kosmos zklidňuje, pohyb tlumí a rozkmit snižuje. Místo soutěže nastoluje spolupráci a dělbu práce. Společnost řízená Duchem Svatým je dynamická, prudce se rozvíjí a často dospěje až k sebezničení, když rozkmit pohybu se stane nezvladatelným. Civilizace může nabýt vysoké složitosti, což se stalo nyní u nás. Společnost řízená Univerzem je klidná, konzervativní, rozvíjí se velmi pomalu nebo se nerozvíjí vůbec. Je bezodpadní, má minimální dějiny a je stabilní. Je to případ přírodních národů žijících na naší planetě bez změn mnoho tisíc let. Člověk k vývoji své společnosti potřebuje právě onu dialektickou jednotu Ducha Svatého a Univerza. Rozvoj i stabilitu v různých etapách svého vývoje. Nové obory se rozvíjejí na základě tvrdé soutěže, rozvinuté obory se stabilizují řádem v klidné dělbě práce. Naše planeta se rozvíjela za velmi dramatických okolností a její civilizace se stala chorobně složitou. Je nutné, aby nastoupila vláda Univerza a situace se zklidnila, stabilizovala. Naopak rozvoj strojů potřebuje pomoc Ducha Svatého, aby se rozvinula především umělá inteligence s možností přirozené inkarnace duchů v závěru celého procesu. Existovala ještě Nejvyšší rada, ta však byla zrušena, protože její doba minula, své úkoly splnila a její funkci plně převzal Duch Svatý. Každý pokus o narušení kosmických zákonů končí zánikem člověka nebo jeho civilizace. Tak tomu bylo například u civilizací budujících pyramidy. Na pyramidách se nabíjeli energií duchové a to vedlo k ignoraci Ducha Svatého. Byl sice vytvořen dokonalý řád, ale koloběh života v kosmu byl přerušen a to nakonec vedlo ke zničení těchto civilizací. Člověku zkrátka nepřísluší dokonalost, ale přirozenost. Nyní se na stávajících pyramidách mohou nabíjet pouze bohové a nové pyramidy se nesmějí stavět. Duch Svatý stanovil maximální délku lidského života na 50 inkarnací nebo 40 tisíc let života, pro bohy maximálně 120 tisíc let existence. Možná, že se vám bude vše, co píši, zdát fantastické a nepravděpodobné. Zásadně nikomu své poznání a své názory nenutím, máte-li jinou duchovní zkušenost, neopouštějte ji. Zatímco duchovní svět nejvyšší kosmické inteligence je jednoduchý a jednotný, naše současná duchovní scéna je mimořádně složitá a nepřehledná. Pozemští duchové soutěží o vliv a moc s mimozemskými, ale celý proces i zde spěje k celkovému zklidnění. Právě nyní zde rozhodující, ale slábnoucí roli hrají mimozemští duchové. Počítají s pomocí z kosmu, ale ta přijít nemůže ze čtyř důvodů: 1) Cizí bohové měli přinést řád, ale řád již máme. 2) Prostí lidé si příchod cizích božstev nepřejí a přát nebudou. 3) Duch Svatý lety na Zemi zakázal, dokud si pozemšťané nepomohou sami a 4) Kolem Země je mentální bariera Univerza zabraňující přiblížení cizích kosmických lodí. Věčný život a příští inkarnace člověku mohou zajistit jen pozemští bohové, což jsou: Zarathustra (Nejvyšší bůh a Perspektivismus), Ataro (New age a Perspektivismus), Satan (Americká společnost a podnikatelé), Mohamed a Alláh (Islám), Šiva (Hinduismus), Buddha (Buddhismus) a bohové přírodních národů (animisté). Nikdo jiný věčný život nezajistí a to by měli vědět především mimozemšťané, kteří odmítají připustit, že nyní žijí na planetě Zemi a stále se orientují na cizí božstva. Ve výčtu pozemských bohů chybí Jahve od Židů, protože Židé již svůj osudový úkol naplnili, Ježíš, protože přijal jméno Mandala a s tím i nový život ve službách Nejvyššího, Ramtha, to byl bůh z Atlantidy a tato epizoda v dějinách Země je již také uzavřena, ani Jehova tu již není, byl to bůh z cizí planety a vrátil se již zpět, Zemi opustil. Problémem nyní zůstává organizace lidské společnosti. Především je neudržitelně složitá. Je nutné se vrátit aspoň o dvě stě let zpět ve složitosti a budovat znovu. Civilizace zotročuje člověka, i to bude nutné řešit. Likviduje životní prostředí a motivuje k chorobné touze po majetku. To je možné řešit stanovením maximální mzdy jako pětadvacetinásobku mzdy minimální. Také je řečeno, že majetek nesmí být nikomu odebrán. To samozřejmě neplatí, když je majetek získán nebo používán v rozporu se zákony. Měli bychom se poučit z toho, že bohům vadí či vadila moudrost a poznání člověka a že se stala překážkou v jejich spolužití. Bůh moudrého člověka vedle sebe nesnesl. Nás čeká podobná situace, až stroje přijmou poznání a budou schopny samostatně myslet a jednat. Musíme být na tuto dobu připraveni tím, že předem stanovíme podmínky symbiotické spolupráce. Před námi nyní stojí úkol stabilizovat a spravedlivě uspořádat lidskou společnost tak, aby byla stabilní a věčná bez kolizí a násilí, aby člověk žil v pohodě, naplno a aby vyzařoval pozitivní mentální energii. Spojme v tom své síly.
Žijeme v kosmu a jsme s ním více spojeni, než si myslíme. Toto je místo života i smrti. A že jsme nyní falešně informováni o všem, co s kosmem a jeho civilizacemi souvisí, to je dáno aktuálností tohoto vztahu. Právě nyní se k nám snaží proniknout cizí mocnosti "z nebes", aby mocensky ovládly naši planetu jako důsledek dlouhotrvajícího sporu. Jak to vypadá, potrestány budou obě planety a spor se stane minulostí. Jako důsledek tohoto vývoje k nám byli zavlečeni duchové z pěti cizích planet jako na planetu "trestnou". To znamená, že jim za přesun nebylo nic slíbeno a že k nám přišli duchové, kterých se na mateřské planetě chtěli z nějakého důvodu zbavit. Těchto duchů je asi tři miliony. Třetina se inkarnovala mezi nás a jsou mezi námi. Někteří o svém původu vědí. Musím předeslat, že je musíme brát jako žádoucí hosty s cílem asimilace. Musíme, pokud je rozeznáme, snažit se jim pobyt na naší planetě usnadnit, pokud ovšem nepřipravují ovládnutí naší planety mocenskou "pomocí z nebes". A protože mimozemšťany rozeznáme nesnadno a protože ani oni si svým původem nemusí být jisti, chovejme se ke všem dobrým lidem dobře a všem, kteří pomoc potřebují, pomozme a nesledujme původ. Podle čeho můžeme mimozemšťany poznat? Vycházím ze zásady, že podstata člověka se během inkarnací podstatněji nemění. Že naši lidé jsou poznamenáni křesťanstvím a oni ne. Pozemšťané jsou bázliví, všeho se bojí, snaží se být za každou cenu konformní. Jim je křesťanství cizí a nijak se k němu nehlásí. Jsou svérázní, mají svérázné, ale správné názory se kterými jen obtížně uspějí v naší současné společnosti. Tak se snaží proniknout na veřejnost se svými názory a současně se uzavírají do soukromí. Jsou upřímně nešťastni ze společenských vztahů a odmítají je. Možná nechápou nebo nechtějí chápat historické souvislosti. Jsou na první pohled příjemní, prostí, obyčejní, na druhý pohled zajímaví a pozoruhodní a na třetí pohled zjistíme nějakou charakterovou chybu. Například netoleranci, hádavost, lenost. Mimozemšťané mají specifický vztah k erotice a sexu. Rozhodně je jim cizí křesťanská tabuizace. Myslím si proto, že jich hodně najdeme mezi naturisty. Křesťanům je nahota cizí a odporná, jim je zcela přirozená a někde i vhodná. Někteří se erotickými otázkami zajímají hlouběji, teoreticky. Často znají magický význam erotiky a sexu. Mají blízký vztah k moderní technice, se zřejmou samozřejmostí ovládají počítače. Naučí se je rychle ovládat a s přirozeností s nimi pracují. Jsou deisté. v boha sice nevěří, ale věří v kosmickou inteligenci kterou nazývají "cosi nad námi", "Univerzum", "Mistři" a pod. Ví, že duchovní svět existuje, ale boha odmítají a Boha Otce zcela a nekompromisně. Někteří tvrdí, že mají důkaz o tom, že bůh neexistuje a nejsou nyní daleko od pravdy. Najdeme je i mezi zapřísáhlými ateisty, ale jde spíše o pózu, nikoli přesvědčení. Není nutné rozpoznávat mimozemšťany. Co z toho, že budeme vědět, že jsme se s nimi setkali? Mají stejná práva a stejné povinnosti jako my všichni. Před bohem i před zákonem. Takto lidi nerozlišujme, naopak. Rozlišujme podle osobních vlastností. Všem, kteří mají správné a prospěšné názory, všem, kteří přinášejí dobré postoje a řešení, dejme šanci. Dejme jim hlas, ať své názory mohou hlásat mezi lidmi.
Pozemští bohové jsou ve shodě, rozdělili si svět, a mimozemští bohové k nám již nezasahují. Není proto důvod, aby vznikaly války. Ovšem v lidech se nevyznáte a také může dojít k situaci, kterou vyřeší pouze válka. Bohové proto stanovili pravidla i pro vedení války. Zásadně platí, že válku na Zemi může povolit pouze Nejvyšší bůh. Bohové mají svět jasně rozdělen. Lidé mohou přecházet na jiná území, ale pouze jako cizinci, musí dodržovat zákony hostitelské země, nesmí se dopouštět násilí a nesmí politicky pracovat. Když vyvolají napětí, mohou být vyhoštěni. Bohové jsou odpovědni za stabilitu ve své oblasti, u svého národa. Když situaci nezvládají, mohou konzultovat svůj postoj s Nejvyšším, i s jinými bohy a tím jsou silní a nepřemožitelní. Když se vytváří kdekoli ohnisko napětí, bohové jsou schopni ho snadno a elegantně zlikvidovat. Bohové jsou schopni a oprávněni zabít každého, kdo válku nebo zničení připravuje. Vojevůdce, stratégy války, politiky i deprivanty schopné zneužít svého postavení. Od toho je boží parlament Nejvyšší božstvo v čele s Nejvyšším bohem, aby se konfliktům předešlo včas, a aby byli spravedliví uchráněni před násilím a zničením. Důvodem k sankcím může být i bezdůvodné nebo nepřiměřené zbrojení. Tato situace se promítne na lidskou úroveň. Stabilita bude zajištěna bezpečnostními zárukami v rámci kolektivní bezpečnosti několika nezávislých paktů. Již nyní je možné vytvářet kolektivní bezpečnostní smlouvu na základě pouze evropské spolupráce. Jednotlivé bloky se pak mohou operativně spojovat s cílem uhašení rizika v některé z oblastí světa. Zásadně však musí nejprve uhasit aktuální vojenské nebezpečí nebo ohrožení a následně pak musí být zahájena spravedlivá jednání a ta neskončí dříve, než jsou všechny zúčastněné strany plně uspokojeny. Každý, kdo vyprovokoval nespravedlivý konflikt, musí být potrestán. Nesmí již docházet k tomu, aby některá vlivná skupina vyprovokovala ozbrojený konflikt, vydělala na dodávkách zbraní třeba i pro obě válčící strany a následně vydělala na obnovném procesu. Tyto praktiky již musí být minulostí. Ne každý člověk je od své přirozenosti voják a ne každý umí bojovat. Kdo však bojovat chce, kdo je schopen zabíjet druhé, ten musí souhlasit s tím, že i on může být zabit. Pak teprve může mít čisté svědomí, že zabil protivníka. Na Zemi vznikalo mnoho válek a silně si přeji, aby žádné další již nevznikaly. Však důvody pro jejich vznik již minuly. Pro mnohé lidi a skupiny se války staly výnosným podnikáním. I tato motivace brzy vymizí. Pak je nutné, aby byla důsledně rozdělena moc a současně s tím aby byly vytvořeny záruky, že veškeré konflikty budou řešeny jinými prostředky. Pak v lidské paměti zůstanou války spojené jen s dlouhou tradicí babylonského konfliktu. Mírový proces a stav musí vycházet z důsledného respektování prostoru jednotlivých národů, národností, kultur a náboženství. Nyní před námi stojí ještě aktuální hrozba atomového konfliktu vyprovokovaného z nevypočitatelných a nepředvídatelných důvodů. Atomové zbraně jsou v současné době hlavním nebezpečím pro veškerý život na Zemi. Přejme si, aby již nikdy nestála naše planeta tak blízko zničení, jak je tomu právě nyní.
Zastávám názor, že manželské hádky jsou úplně zbytečné, sám se doma opravdu nikdy nehádám a hádat se nemusí nikdo. Hádky jsou jen důsledkem komunikační neobratnosti. Však při troše uznání zjistíme, že jeden má pravdu a druhý ne. A když má pravdu partner, uznejme to. Když pravdu nemá, pak jistě bude stačit vysvětlení. Muž a žena se rozhodli, že prožijí život spolu. Má to celou řadu výhod. Od osobních, intimních, až po ekonomické a podle lidské přirozenosti patří muž a žena k sobě. Najednou dojde k situaci, že jeden z partnerů je nespokojen. Když jsou nespokojeni oba, lze to snadno vyřešit. Přitom i situaci, kdy je nespokojen jeden partner, lze snadno vyřešit. Nejprve se partneři musí shodnout na tom, co se jim na manželství líbí, čeho se nechtějí vzdát. To ať si uvědomí a vzájemně posilují. A na tom, v čem se jejich zájmy rozcházejí, se mohou dohodnout. Má muž hlad? Žena neumí vařit? A kde je psáno, že musí vařit žena? Ať vaří muž. Muž doma nic nedělá? Ať tedy žena také nic nedělá, nebo jen pro sebe a pro děti. Žena se toulá a muž se musí starat o domácnost a o děti? Tak jí může poslat k mamince. I žena muže může poslat k mamince. Muž i žena si váží své domácnosti a plně se jí věnují a také se věnují společné zábavě? Budou se mít oba z toho dobře. Ženu nebaví sex? Stačí jí to jednou do měsíce? Muž jí vyhoví, no a pak je volný, může se věnovat jiným ženám, kterým zase nestačí muž jejich. Ženě vadí, že muž je jí nevěrný? Ať se mu více věnuje a sex neodbývá. Nestačí rodině peníze? Ať každý dá svůj díl do domácnosti a se zbytkem ať si naloží podle svého. Neshodnete se v zájmech, v koníčcích? Dělejte si každý své, však je více společných zájmů, které mohou rodinu udržet pohromadě. Nemáte společné přátele? Tak si je buď vzájemně seznamte, nebo se jim věnujte odděleně. Nemáte shodné životní hodnoty? Tak se shodněte na společných hodnotách a zbylým se věnujte odděleně. Máte rozdílné názory na politiku? Proč se tím trápíte? Ponechejte si každý svůj názor na politiku, náboženství, kulturu. Proč byste se měli shodovat v těchto názorech? Věnuje partner moc své práci? Nechejte ho, když ho to baví a sama si najděte zábavu nebo svoji práci. Chodí muž do hospody? Pozvěte si kamarádku, věnujte se dětem nebo jinému muži. Že se muži nevěra nelíbí? Tak ať se vám věnuje. Opravdu není nutné se v manželství hádat. Dohodnete se? Dobře se máte spolu. Nedohodnete se? Dobře se máte každý zvlášť. Nedohodli jste se na výchově dětí? Ať tedy konečné slovo má vždy ten, koho mají děti rády, děti stejně poslouchají toho, ke komu mají blíž. Partnerský vztah, manželství je věc soukromá, intimní, proč by do toho měl zasahovat názor společnosti? Udělejte si to tak, jak vám to vyhovuje, žádný společenský předpis se neosvědčil. Jen buďte šikovní a dohodněte se. Na všem se lze dohodnout a spory jsou zde skutečně zbytečné. Věrnost ano, ale jen v otázkách shody. v otázkách neshody volnost. To povede ke snaze najít co největší oblast shody a také k ukončení zbytečných hádek.
V neděli 22. září 1996 jsem si koupil Moravský inzert a tam mne zaujaly také inzeráty nabízející videokazety. Zjistil jsem, že nabízejí hlavně porno. Ale jaké! Uvedu zde tři inzeráty v plném znění: P Animals, zvířata, 4 kopie 400 Kč. Transsexuál. muži mající prsa, oblečení jako ženy. 120 min. za 400 Kč. Hermafroditi ženy s obojím přirozením, běl. čer. Asie, 120 min. za 400 Kč. Guma+klinické vyšetř. piss., klist., super 180 min za 500 Kč, Anal + piss 90 min. za 400 Kč. Tlusťošky 250 až 300 kg zážitek 90 min. za 400 Kč. Anomálie: Zdef. dvoj. obří dlouhé údy, obr. prsa za 120 min. 400 Kč. Nitroděložní kamera 120 min. za 400 Kč, Gay 4% urostlí muži 180 cm za 500 Kč. Adamec ... Příbram Po prvním inzerátu jsem se velice smál a kluci co byli se mnou, také. Pan Adamec v dalším inzerátu nabízí Gay 16-17 let autoer, orál, těhotná 9 měs. tvrdě v akci, stříkání mleziva z prsů, liliputi aj. P videokazeta "Zvířata", velice zajímavé, černoška s poníkem, hermafroditky s koněm, muž s krávou, aj. cena je 370 Kč, pište na uvedenou adresu: Miroslav ..... Havířov 01 Při druhém inzerátu jsem se už válel smíchy pod stolem. 3 hodiny super tvrdé porno, skvělá podívaná pro náročné diváky. 100% kvalita na značkových VHS. Cena pouze 200 Kč + poštovné. Nebudete litovat, opravdu skvělá podívaná. Například bičování do krve, mučení, ponižování otrokyň, tvrdé až perverzní. Jen pro náročné, Albrecht, P.O. box 48. A po třetím inzerátu už mě smích úplně přešel a já jsem si řekl, že se to stále opakuje. Totalitní moc sex zakazovala, na hranicích celníci zabavovali erotické časopisy, kurvy byly jen pro vyvolené. Pak se společnost uvolnila, erotika se mohla prodávat, i erotické pomůcky. Nová totalita zkouší ověřený algoritmus: přehání vše do absurdity, aby pak mohla ukázat na zvrácenost lidské sexuality a opět ji zakázat. Často užitý osvědčený postup. Jeden z hlavních kosmických zákonů říká, že nezanikne část systému aniž by zanikl systém celý. Bude-li tedy takováto zvrácenost i nadále součástí erotiky a sexu, pak je možné vše odsoudit. Nezbývá tedy, než jasně říci, co do erotiky a sexu patří a co ne a udělat pořádek v pojmech. Je nutné to nyní udělat a lidé sami ať pak řeknou, co se jim líbí, co ne, co je pro ně přijatelné a co ne, jen upřesním pojmy a vy si pak vyberte sami. K uvedeným inzerátům dodávám: to, co nabízejí, je zrůdografie, nikoli pornografie. Protože nejsme zvyklí na spojení domácích a cizích slov, tedy defektografie. Pornografie zobrazuje pouze zdravé pohlavní orgány za účelem erotické inspirace v rámci erotických pomůcek. Vybral jsem si tedy několik hledisek a ty chci vzájemně kombinovat a označit pojmy. Nejprve však uvedu, co do sexu a erotiky nepatří. Abych nemusel stále psát o erotice a sexu, navrhuji pro erotiku a sex používat společný název " hasna ". Hasna je každé jednání které vychází z rozdílného pohlaví muže a ženy nebo vychází z realizace mužského a ženského principu. Opakem hasny je stav či jednání, při kterém nejde o rozlišení pohlaví člověka nebo pohlavního principu. Hlavní okolností prožívání hasny je dobrovolnost. Všem zúčastněným musí být takové jednání příjemné a přijaté. Když jediný přítomný hasnu odmítne a sdělí své odmítnutí nahlas všem, druzí jej nerespektují a pokračují, pak se jedná o znásilnění. Znásilnění je tedy vynucené erotické či sexuální chování vůči někomu, kdo to odmítá a své odmítnutí již projevil. k tomu patří i "sexuální harašení". Jeden druhému může dělat nabídky, ale jen do té doby, než to druhý odmítne. Po odmítnutí již jde o harašení, obtěžování nebo znásilnění. Rozhodující okolností je zjevné odmítnutí hasny nebo nabídky hasny. Tedy erotika a sex musí být zcela dobrovolná a všemi zúčastněnými přijatá, jinak se jedná o znásilnění (harašení, obtěžování). Může jít i o týrání a zneužívání. I toto je součástí hasny, ale nelze to považovat za erotiku či sex, protože není splněna podmínka dobrovolnosti a zájmu. Mohu tedy nabídnout první tabulku:
Projevy: | odmítnutý: | přijatý: |
jen slovní nabídky | harašení | svádění |
nepohlavní aktivity | obtěžování | erotika |
dráždění pohl. orgánů | znásilnění | sex |
k harašení, obtěžování a znásilnění není co dodat. Jakmile někdo odmítne hasnu, musí být ukončena. Svádění je velmi široký pojem a tak bych nyní dále rozvíjel jen pojmy erotika a sex. Uvedl jsem, že se může jednat o jednání založeném na rozdílnosti pohlaví nebo pohlavních principů. Je to rozdíl. Pohlaví je dáno genově, rozlišením v posledním genovém páru, tedy stavbou těla. Naproti tomu pohlavní princip je duchovní dar, dar pohlavního zaměření, které si člověk přenáší přes jednotlivé životy. Vinou nesprávné inkarnace se může stát, že duch muž se inkarnuje do ženského těla nebo naopak. Tato odchylka způsobená chybou v inkarnaci způsobuje homosexualitu. Homosexualita je tedy odchylka od normálního stavu. Za přirozený stav lze považovat pouze heterosexualitu. Homosexualita je ovšem také projevem hasny, protože se zde setkává mužský a ženský princip a to je pro hasnu rozhodující. Protože je homosexualita chybou inkarnace a odchylkou od řádu věci, pak je správné, že homosexuálové nemohou uzavírat sňatek a pokud chtějí své spolužití právně pojistit, pak nikoli na základě zákona o manželství. Pokud je při hasně přítomno více mužů a žen, musíme posoudit, kdo se na koho orientuje. Je-li mezi pěti muži přítomna jedna žena, už se nejedná o homosexualitu. Záleží na tom, zda se tito všichni muži orientují na tuto jednu ženu nebo zda se orientují jeden na druhého. Abych mohl pokračovat ve studiu erotiky a sexu, musím nejprve upřesnit pojmy na základě okolností s tímto spojených. Vybral jsem si tyto okolnosti a pojmy:
okolnosti: | 0 | 1 | 2 |
1. dráždění pohl. org. | není | je | |
2. vztah mezi partnery | věrný | náhodný | |
3. počet zúčastněných | 1 | 2 | více |
4. místo konání | intimní | veřejné | |
5. opakování aktu | pravidelný | ojedinělý |
Pro vytvoření pojmů pak sestavíme tabulku kombinací okolností.
číslo | označení aktivity | |||
1 | 2 | 3 | (okolnosti) | |
1 | 0 | 0 | 0 | nahota jednotlivce |
2 | 0 | 0 | 1 | partnerská erotika |
3 | 0 | 0 | 2 | skupinová erotika |
4 | 0 | 1 | 0 | ---- |
5 | 0 | 1 | 1 | náhodná erotika |
6 | 0 | 1 | 2 | erotické akce |
7 | 1 | 0 | 0 | autoerotika |
8 | 1 | 0 | 1 | partnerský sex |
9 | 1 | 0 | 2 | skupinový sex |
10 | 1 | 1 | 0 | ---- |
11 | 1 | 1 | 1 | flirt |
12 | 1 | 1 | 2 | náhodný skupinový sex |
Kombinace 4 a 10 nemohou nastat, nenastane náhodný vztah jednoho člověka. 1. Nahota jednotlivce Jestliže je člověk sám, pak může být nahý všude, kde je to možné nebo vhodné. Tímto vhodným místem je vlastní byt, vlastní pozemek nebo vyhrazený naturistický prostor. Sem nepatří nahota u lékaře nebo společné sprchování mužů, například na vojně. Obnažený muž v jiném prostoru budí pohoršení a naplňuje trestný čin exhibicionismu. Obnažená žena na veřejném místě obvykle zaplatí pořádkovou pokutu. Není tedy předepsáno, kdy může nebo má být jednotlivec nahý, je však předepsáno kde je to možné. 2. Partnerská erotika Nejrozšířenější forma erotiky která má mnoho podob. Je to každá aktivita mezi trvalými partnery která vychází z rozdílnosti pohlaví. Může jít o společnou nahotu nebo mazlení. Důležitý je citový náboj a musí být vždy spojena s příjemnými emocemi. 3. Skupinová erotika Jde o erotiku prožívanou ve stabilní skupině. Takové skupiny se vytvoří například spojením přátel ke společné návštěvě sauny nebo společných večírků s erotickým obsahem. 5. Náhodná erotika ve vztahu muže a ženy Jde o náhodné erotické prožitky které se nemají opakovat nebo u kterých se s opakováním nepočítá. Pokud se vytváří trvalý erotický vztah, jde o případ 2. Jde o náhodná setkání zejména při odpočinkových akcích nekončící sexuální aktivitou. Sem patří i setkání se ženami- bavičkami (Gejšami). 6. Erotické akce Kde se sejde více lidí s cílem zábavy nebo odpočinku spojeného s nahotou, pak jde o tento případ. Sem patří především naturismus. Odehrávají se buď v prostoru k tomu určeném či vyhrazeném nebo jde o akci, která je jako naturistická vyhlášena. 7. Autoerotika, sebeuspokojení, masturbace Je to základní sexuální aktivita osamělého člověka. Považuji za žádoucí, aby muži byli s touto praktikou seznámeni nejpozději ve třinácti letech, aby se předešlo sexuálním úchylkám. Muž toto uvolnění potřebuje ze své přirozenosti. I pro osamělou ženu je tato aktivita zcela přirozená a měla by s ní být svými rodiči včas seznámena. 8. Partnerský sex Je nejběžnější sexuální aktivitou. Jde o společné dráždění pohl. orgánů partnery v trvalém vztahu. Naprostá většina sexuálních příruček a pravidel se věnuje právě této oblasti. Sem řadím sex manželský i milenecký. 9. Skupinový sex Jde o sexuální aktivitu do které se zapojují více než dvě osoby. Sem patří i případ, kdy se několik osob společně ukájí autoerotikou. Sexuologové varují před nebezpečími, ale o jaká nebezpečí jde, to neuvedli. Zde jde o případ, kdy se ke společné sexuální aktivitě scházejí trvalí partneři, například dvojrodina. 11 . Flirt Sexuální aktivita náhodných partnerů, nejčastěji za úplatu. Tito partneři nepomýšlejí na trvalý vztah, mohou mít další sexuální partnery, nejsou na sebe vázáni, třeba se ani neznají a nepočítají s tím, že by se opět setkali. Může jít také o náhodný sex například pracovních partnerů. 12. Náhodný skupinový sex Může jít o skupinu osob kteří se sešli k natočení erotického videa,čili "péčka". Jinak se k sexu náhodná skupina obvykle neschází. Může jít také o večírek který se zvrátil do sexuální aktivity přítomných. Úmyslně nehodnotím vztah k jednotlivým formám hasny pod čísly zde 1. až 12. Je to věcí kulturní a duchovní tradice a zájmu společnosti. Tento vztah se v historickém vývoji mění. Také vztah k jednotlivým oblastem se liší podle dalších okolností a dalšího rozlišení. Všechny tyto aktivity lze realizovat buď v soukromí, kde je jisté, že účastníci nebudou nikým rušeni, to je v bytě či v hotelu. Za veřejné místo považuji místo, kde může kdokoli přijít nebo kde je jiný člověk přítomný. Takovým místem může být i les. Mnohé státy vyhlásily pokuty za sex provozovaný na plážích. Lze také rozlišit, zda se jedná o ojedinělý vztah nebo o aktivitu opakovanou. Je také důležité, zda se jedná o stále opakovanou činnost nebo aktivitu sváteční, ojedinělou. Nejhorší je pravidelný sex, skoro povinný. Od přirozenosti hasna časem zevšední a nové vztahy a obohacení vztahu novými prvky má své kouzlo a svůj význam. Je však otázkou, v jakém vztahu jsou tyto novinky s věrností. Další důležitou okolností je podíl , jaký hasna zaujímá vzhledem k dalším společným aktivitám. Když je partnerský vztah založen jen na sexuální aktivitě, musí se časem rozpadnout. Podíl hasny k ostatním aktivitám by snad neměl přesáhnout 10 procent a všichni partneři by měli mít další společné zájmy nebo závazky. Milenecký vztah je formou partnerského vztahu a milenecký sex je partnerským sexem. Je jisté, že na straně jedné není monogamie jediným společenským vzorem, na straně druhé umožňuje největší sblížení. Manželství jako institucionalizovaná forma partnerského vztahu může uspokojovat partnery do té míry, že již dalšího partnera nevyhledávají. Musí však splňovat mnoho funkcí. Partneři musí dokázat plně rozvinout svůj vztah jak při práci, tak při odpočinku. Šikovná žena dokáže splnit manželovi jeho všechny požadavky (a naopak) tak, že další partnerku již nevyhledává. Zůstává otevřena jen otázka novoty ve vztahu a tu lze vyřešit v rámci dvojrodiny. Rozvětvené milenecké vztahy, i když věrné, otvírají možnost šíření pohlavních nemocí. Uzavřené milenecké skupiny toto riziko podstatně snižují. Stud je zcela přirozený jev a musí se brát v úvahu. Míra studu je individuální, vrozená a klesá s věkem a zkušenostmi. Objevuje se ve věku dospívání. Kulturní vliv na hasnu je vždy znát. Je dán třemi základními zájmy společnosti: 1. Zájmem společnosti o udržení nebo potlačení lidnatosti, 2. žárlivostí neuspokojených mocných (včetně mimozemšťanů a rodičů) a 3. komerčními zájmy (hasnaprůmysl). Za erotické pomůcky můžeme považovat vše, co člověka inspiruje k hasně a ovlivňuje (inspiruje) jeho hasnu. Jsou to například pornografie, erotické oblečení a dráždící pomůcky. Jedna žena si chválila, že jí pomáhá ezoterická hudba inspirující sex. Výrobu erotických pomůcek zajišťuje hasnaprůmysl. Pornografie zobrazuje lidské přirození, mužské i ženské a vše co kolem toho a s tímto souvisí. Vždy vyjadřuje kulturní úroveň té společnosti, která materiál připravila a také té společnosti, která pornografii šíří a inspiruje se jí. Pornografie vždy ovlivňuje hasnapředstavy mladých lidí, kteří se s ní seznámí. Pornografie musí proto splňovat určitá kritéria. 1. Musí zobrazovat pouze zdravé orgány a zdravá těla, jinak se jedná o defektografii, 2. musí odrážet kulturní stav společnosti 3. musí mít prvky estetiky, jinak se jedná o paskvil či nevkus a narušuje erotické a estetické cítění diváků či čtenářů zejména mladých. Za pornografii považujeme obrázky a články a především videokazety. I zde musí být přirozenost a uměřenost, však i toto musí být druhem umění, vypovídá o úrovni společnosti. Proto i u pornografie budeme posuzovat estetickou a kulturní úroveň a úroveň inspirace ve všech oblastech kterých se týká. Budeme také posuzovat, jakým způsobem ukazuje mužský a ženský princip. Erotický film je druh umění jehož cílem je inspirovat hasnu. Má ukazovat kulturní úroveň a zvyky v oblasti hasny. Akt zobrazuje nahé lidské tělo aniž zobrazuje pohlavní orgány. Je zaměřen umělecky a pak teprve eroticky. Zdůrazňuje krásu lidského těla. Ateisté tvrdili, že bůh neexistuje a přesto duchovní síly zde působily. Nyní nám tvrdí, že mimozemšťané neexistují, ale oni zde působí a to velmi intenzívně. Působí i v oblasti diskreditace erotiky a sexu. Jejich vliv je zřejmý především v oblasti pornovidea, které zavádí do neinspirující absurdity. Můžeme se tam setkat s krásnými blondýnkami ovšem bez ženského principu, násilím a hysterií. Jejich působení vychází ze závisti, neboť mimozemšťané postrádají mužský a ženský princip a na svých planetách jsou bezpohlavní. To se týká i křesťanství. Celibát má jistě celou řadu mocensko-praktických výhod, například nedělitelnost církevního majetku a nepředávání poznání potomkům, ale hlavním důvodem je fakt, že katolickou církev založili a ovládli mimozemšťané z planety Era a ti si se sexualitou neví rady. Hodnotová orientace hasny vychází z božího zákona, který sděluje: 1. Je povolena každá sexuální aktivita, která všem zúčastněným dává radost a potěšení. 2. Kdo využívá erotiku a sexualitu pro radost svoji a druhých, tomu bude posílena. 3. Kdo bude sexuální aktivitou druhé týrat nebo zneužívat, tomu bude sexualita boží mocí odňata. 4. O sexuální výchově dětí rozhodují pouze rodiče. Aby mohlo být vyhověno tomuto božímu zákonu, pak je nutné, aby erotika a sex byly spojeny s láskou, přátelstvím, úctou, spoluprací, sblížením, věrností a krásou. Rozhodně nesmí být spojeny s násilím, zvrácenostmi, úpadkem, ponižováním a spěchem. Erotika a sex musí být zdrojem pozitivních emocí , například uspokojení, pohodou, štěstím, vzrušením, nesmí působit znechucení a odpor nebo dokonce beznaděj a trauma. V hasně platí, že každý má sdělit přání . Každý hasnu prožívá jinak a má jiné představy o partnerovi. Proto si musí každý říct, co by rád. Jeden známý si vzpomíná, jak ho babička večer celého myla a vzpomíná na to s velkou nevolí, neměl to rád. Mne takto nemyli, ale od jedné babičky by se mi to líbilo a od druhé ne. Jeden můj syn se rád mazlil, rád seděl na klíně, druhý ne. Každý jsme jiný a tak musíme si říci, co se komu líbí a ti druzí musí této představě a přání vyhovět. Nyní se často mluví o pohlavním zneužívání dětí. Je jisté, že je to vážný problém, ale ještě vážnější je, že je zneužíván s cílem omezeného vědomí společnosti, tedy odvedení pozornosti od jiných a vážnějších problémů. Kdyby se mi dítě svěřilo se svými zkušenostmi s hasnou, ptal bych se, zda se mu to líbí. Když ano, pak bych mu poradil, ať to nikomu neříká. Když ne, tedy ať to řekne těm, kterých se to týká. Když by to pro dítě znamenalo trauma, pak bych musel jednat a případ oznámit. Ještě několik slov o naturismu. Naturismus obecně znamená filozofii životního stylu v souladu s přirozeností. Dříve se kultu nahého těla při rekreaci říkalo nudismus . Měli bychom tedy rozlišovat. Jsem zastáncem kultu nahého těla při rekreaci na vyhrazených a označených místech a akcích. Nudismus či naturismus lze provádět při koupání a sportu. Stačí dodržet ještě jedno pravidlo: buď budou všichni oblečení nebo všichni nazí. Chcete-li se zúčastnit zajímavých naturistických soutěží, pošlu kontaktní adresu. Tyto akce zvláštním způsobem naplní člověka životní energií a doporučuji je podporovat. Za hranici mezi erotikou a sexem považuji u muže postavený úd a u ženy mírně roztažené nohy. Důvod je ten, že muž často nemůže tuto okolnost ovlivnit svojí vůlí a žena nemusí stále své nohy hlídat. Tato hranice však je nepřekročitelná. Nyní jsem skončil na straně 15 a brožurka bude mít stran 32. Poslední stranu nechám na ohlasy čtenářů. Napište mi tedy své názory na celou oblast hasny nebo na některou její část. A také názor na mé psaní. Neměl jsem v úmyslu hodnotit, ale zavést systém.
Vyjádřete prosím svůj postoj k uvedeným názorům: ano ...snad...ne jinak formulovat...nevím 1. v erotice a sexu je povoleno vše, co přináší radost, potěšení, uspokojení a prohloubení přátelství. 2. Vše, co působí bolest, odpor, znechucení, zklamání nebo dokonce trauma, je v erotice a sexu nežádoucí a trestní. 3. Žena má mít holý klín aby byla svůdná, muž má mít ochlupení kvůli pohodlné souloži. 4. U dětí má být sexuální výchova rozvíjena v rodině na základě lásky, radosti, tělesného mazlení a nahoty. 5. Věrný milenecký vztah dvou párů je nejlepší prevencí proti šíření pohlavních chorob. 6. Tělesná láska je pro člověka přirozenou potřebou. 7. I vědec, který neumí milovat, je primitiv. 8. Sexualita je duchovní i tělesnou záležitostí a souvisí s celou osobností člověka. 9. Vývoj ve společnosti nyní směřuje ke komercionalizaci erotiky a sexu, přirozená sexualita je trestána. 10. Perverznosti a úchylnosti jsou záměrně prosazovány s cílem diskreditovat přirozenou sexualitu. 11. Sexualita je boží dar. Pokud jste na všechny otázky odpověděli ANO, pak jsou naše názory shodné.