Obsah
01 20.08.2004 Spirituální
priority 02 20.08.2004 Bytí a emoce 03 13.08.2004 Existenční alternativa 04 13.08.2004 Svoboda a rovnost 05 21.08.2004 Práva národů 06 20.08.2004 Práva národů a entit 07 20.08.2004 Odvlékání do kosmu 08 20.08.2004 Osobní rozhodnutí 09 24.08.2004 Náboženství a víra 10 24.08.2004 Existenční hodnotový kruh 11 24.08.2004 Porozumění a harmonie 12 24.08.2004 Argumenty a diskuse 13 24.08.2004 Vzory jednání 14 27.08.2004 Kariérní řád 15 29.08.2004 Životní styl 16 30.08.2004 Oprávněný požadavek 17 31.08.2004 Komunikace mezi lidmi, pravda 18 10.09.2004 Dva Stvořitelé 19 10.09.2004 Hlídej si své myšlenky. |
||
01 Spirituální priority 1) A) údělem člověk je duchovní růst B) údělem člověka je následování svého Boha. 2) A) zlo nelze z lidského světa odstranit B) našim úkolem je rozpoznat a odstranit zlo. 3) A) Bohové z člověka mohou vychovat nového boha B) člověk se bohem stát nemůže 4) A) Radost a rozkoše jsou přirozenou součástí života B) Utrpení, strach, bolest jsou potřebné pro duchovní zrání 5) A) Lež lze v určitých případech tolerovat B) Člověk má mluvit vždy pravdu nebo mlčet. 6) A) Finanční systém je zcela autonomní a neměnný B) Je nutné finanční systém reformovat 7) A) Nahota je součástí kultovních rituálů B) Nahotu lze tolerovat v soukromí manželství 8) A) Vztahy a zájmy se řeší na úrovni argumentů B) Rozhodující je (moje) vlastní vůle 02 20.08.2004 Bytí a emoce Nejvyšší existenční formou je bytí. Bytí má snahu rozšířit život do celého kosmu, podobně jako příroda obsazuje veškerý vhodný prostor k existenci flóry i fauny. Důležitá je i forma existence. Minulá doba přinášela konfrontaci a soutěž, nová doba má tyto koexisteční formy omezit na minimum, ale nikoli odstranit, protože se jedná o nástroj kontroly a řízení. Bytí vnímá emoce jako formu energie a toto zastupuje zpětnou vazbu pro další tvořivost. Vyvážený a plně funkční systém vykazuje minimum emocí, jeho hlavní vlastností je funkčnost. Pro živí těla jsou však jako základ stanoveny mírně pozitivní emoce, jako je spokojenost, uspokojení a pohoda, neboť dosažení těchto emocí je motivující. těchto stavů se dosahuje po uspokojení všech pudů i nelibosti. Vše vyžaduje aktivitu, což je základní forma života. Pro dosažení uspokojení a pro aktivitu musí mít jednotlivé životní formy určité možnosti. Po velkém tvůrčím úsilí jsou zde na Zemi stanoveny existenční podmínky, které lidé vnímají již jako samozřejmost. Jde o vznik pevniny, vnitřní zdroje tepla, koloběh vody, optimální složení a tlak atmosféry, změny počasí, roční doby, zásoba surovin, vlastnosti hmoty, optimální míra slunečního svitu, diverzifikace a vlastnosti travin a dřevin, bezodpadní přírodní technologie a vyladěné libido. Problémem pak zůstává míra přístupu k možnostem, což je člověkem vnímáno jako svoboda osobní a národa. Na planetě působila arbitrážní autorita, která určovala míru svobody pro všechny entity a na základě prožívání určovala míru moci a přístupu k možnostem. Tato síla byla z důvodu touhy po neomezené moci pozemského boha odstraněna. Na Zemi však přišly jiné entity s mocí na stejné úrovni a to otevřelo trcvalý konflikt, který se řešil obvykle nějakou formou násilí. Válkou, černou magií nebo likvidací životních podmínek. Výsledkem pak byl vznik velkého množství negativní energie ve formě pomstychtivosti, pocitu křivdy, strachu a zlosti. Později se pozemské konflikty rozšířily do okolního kosmu. Procesy nápravy budou obtížné, neboť bytosti zapojené do dělby moci a konfliktů jsou nenapravitelné. Očista a náprava je však v zájmu pozemských nezapojených lidí a také okolních vesmírných civilizací. 03 13. 08.2004 Existenční alternativa Naše doba řeší mnohé problémy a pokud jdeme k jejich příčinám, najdeme je v konzervativní moci, která všemi způsoby chrání své pozice. Způsoby jsou to nevybíravé a vlastně se staly zábranami pro přirozenou soutěž a svobodné aktivity nekonformních jednotlivců, alternativních skupin i kultů. Plně se nyní projevuje ono biblické podobenství ze Zjevení Janova, podle kterého může prosperovat jen člověk se znamením šelmy na čele. Jistě se díváme na svět skrze své prostředí a jsme schopni odsoudit cokoli tento systém udržuje při životě. Možná je naqšeš vědomí manipulováno mediálním zpravodajstvím, ale jeví se nám, že příčiny zla máme hledat v americkém militatrismu a židovském elitářství. Tyto dva subjekty mají obří rozměry, což je jediný důvod našeho zájmu o ně. Mají pod kontrolou finační systém i represní složky, mediální propaganda umlčí všechny alternativy. Problém je ovšem v tom, že mocenský systém potřebuje pro svoji stabilitu stále větší opatření, prostředky a energii, což nakonec schází jinde. Když systém funguje, málokdo se zajímá, jak a proč. Když nefunguje, lidé se o něj začínají zajímat a hledají příčiny. Společnost se politizuje a také přibývá filozofů, kteří se snaží najít alternativu. Lidé také přišli na to, že všeobecně rozšířená náboženství nejsou ta pravá a hledají novou víru, což je u mnohých spojeno s existenčními nebo také psychickými problémy. To, co pak vymyslí, se snaží sdělit druhým. To vše kvůli jedinému problému: stávající moc nechce připustit žádnou existenční alternativu. Pokud alternativy byly, zůstaly skryté a početně velmi omezené. Ukazuje se však, že nastal čas, ve kterém se existeční alternativy hlásí o své sociální místo. 04 13. 08.2004 Svoboda a rovnost Svobodu každý pociťuje tam, kde může plnit
svůj životní úkol. Pokud to nelze, cítí se být nesvobodným, i kdyby jeho život
byl po všechy stránkách zajištěn. Co tedy lze považovat za uspokojivý stav? 05 21.08.2004 Práva národů pro vlastní prosperitu potřebuje národ konkrétní možnosti, tedy určitou svobodu. Lze vyjmenovat alespoň nekterá práva národů: - každý národ má právo rozhodovat zcela nerušeně o všem, co se jiných národů nijak nedotýká. - nikdo nemůže vlastnit výrovní prostředky jiného národa - nikdo nemůže vnucovat jinému národu své zboží ani služby, os vlastní spotřebě rozhoduje každý národ zcela samostatně. - každý národ má právo na vlastní území a vlastní stát. - na území jiného národa nesmí mít cizí národ své ozbrojené síly - každý národ má právo na vlastní kulturu. - náboženství může být společné pro více národů, neboť je to záležitostí entity as každá entita může mít několik národů. - nikdo nemůže vlastni sdělovací prostředky jiného národa, ani jejich část. - nikdo nemůže cizímu státu předepisovat jeho panovníka. - dohoda o hospodářské a politické spolupráci však může být ovlivněna i vzájemnou vstřícností. 06 20.08.2004 Práva národů a entit Práva jsou přiznané možnosti a uznané
oprvávněné požadavky a národy jsou sociální skupiny s vlastní tradicí, historií
a kulturou. Entita je pak něco víc, je to základ civilizace, velká sociální skupina
s vlastním náboženství a nezávislou božskou skupinou (pantheonem). 07 20.08.2004 Odvlékání do kosmu Největším duchovním problémem naší planety je odvlékání lidských bytostí do kosmu na otrocké práce. Analogií je odnášení larev čených mravenců mravenci rezavými do jejich mraveniště nebo v současné době odchod lidí z východních evropských zemí za prací na západ. Tito v novém prostředí nikdy nebudou rovnocennými s domácími a jsou odsouzeni vždy jen k podřadněhjší práci. Odvlékání duší na jiné planety je však problém mnohem hlubší. Lidé mají pocit, že odcházejí "do nebe" za odměnu a tak předpokládají blaženost a pohodu, což je iluze. Tento problém se řešil již před desesíti milénii a vedl k založení mocenských států, kdy panovník se stal majitelem všech svých duší. Nějaký čas to pomohlo, později však byla elita nahrazena elitou konformní, která odvlékání na jiné planety dovolila. Na pozadí tohoto jevu jsou dvě příčiny. Ta první je praktiká, a sice, že pouze na naší planetě vznikaji bytosti nové. Je to dáno existencí celého řetězce živých těl, ve kterých se duchovní bytost formuje podobně jako software počítače. Vrcholem je pak lidská duše, která je svou kvalitou někde mezi živočišnou a božskou říší. Druhý důvod je mocenský, soupeřící bohové odvlékají lidi na své planety zejména proto, aby zde vytvořili zálohy pro mocenský boj zde na Zemi. Z kosmu pak přicházejí duchovní posily pro pozemské konflikty. Na svých planetách jsou tito lidé převychováni a je jim zde smazána paměť. Co s tím lze dělat? Lidé by o tomto jevu měli vědět a také o zásadě, že mají právo se kdykoli na planetu vrátit a také si nenechat smazat paměť, neboť to znamená ztrátu svobody a ztrátu všech nadějí včetně možnosti návratu. Paměť se maže i zde na zemi po vypití nápoje zapomnění, což je asi 2dl vody během duchovní existence. Duchovní bytosti žádný nápoj pít nemusí a žádné jídlo nemusí jíst. Energii berou z lidských emocí. Přesto bude astrální cestování běžnou praxí. Duchovní bytosti budou přecházet z planety na planetu za poznáním, ale musí mít možnost návratu na svoji domovskou planetu. To řeší jednat památka na budouvy a krajinu, když se svojí vůlí do ní chceme přenést a pak také založením mocenských a inkarnačních rodů, ve kterých je památka na zesnulé trvale udržována podobně jako v budhismu, kde mají rodinné oltáře s podobenkami zesnulých. Každý rod si pak své zemřelé členy evokuje zpět mezi sebe. 08 20.08.2004 Osobní rozhodnutí Práva jsou přiznané možnosti a uznané oprvávněné požadavky a národy jsou sociální skupiny s vlastní tradicí, historií a kulturou. Entita je pak něco víc, je to základ civilizace, velká sociální skupina s vlastním náboženství a nezávislou božskou skupinou (pantheonem). Obě tyto skupiny mají snahu realizovat vlastní program, vlastní představy o životním stylu a žít podle vlastního náboženství. Známá historie života naší planety je pouze historií boje národů o přežití, někdy úspěšná, ale někdy i marného boje a zániku. Boj o přežití dávno překonal formu oponentní soutěže a stal se destruktivním i v době míru. Válečný konflikt pak přináší hrozbu zničení celé planety. Jsou zde síly, které mají zničení planety a zejména pozemského člověka ve svém programu, ovšem naprostá většina lidstva si zničení, konflikty ani boje nepřeje. Pro uplatnění a prosazení práva velkých skupin, jako jsou národy a entity podle analogie lze postupovat stejně jako právo řeší postavení skupin menších. Zde se uplatní dvě pravidla: žij a nechej žít a přej a bude ti přáno. Bohužel, v současné době ti, kteří tato dvě pravidla ve svých vztazích respektují, nemají žádnou naději na přežití. To je také důvodem očistných procesů a mých úvah. Nad každou sociální skupinou, nad každým subjektem stojí umravňující autorita. Tu reprezentoval Kristus, ale stačil pouze na konflikty mezi národy a pronárody, ovšem na konflikty mezi vesmírnými entitami jako umravňující a arbitrážní síla zklamal. Ke škodě všech byla tato skutečnost odhalena velmi pozdě a náprava se tak stala velmi obtížnou provázena velkými ztrátami. Autorita Krista je již nahrazena autoritou vesmírných sankčních sil. V zájmu všech musí však velmi pozorně vyhodnotit chrarakter soupeřících stran a posílit pozice těch, které jsou schopny spolupráce s entitami jinými. V normálních podmínkách se tyto události prostých lidí nijak netýkají, ovšem nyní nastala situace smíšení mnoha entit právě na území Euroamerické civilizace. Jednotlivci se stávají samospasitelní, neboť se mohlou osobně rozhodnout pro své společenské postavení a pro míru svého aktivního zapojení. Nejlépe dopadnou ti, kteří se stáhli do ústraní a jednají velmi zdrženlivě s vědomím, že budou muset všechny své skutky obhájit a žádná vyšší autorita jim v tom nepomůže. 09 23.08.2004 Náboženství a víra Jde o uspořádání vztahu mezi lidským a
duchovním světem. Náboženství pak prosazuje a udržuje církev, která je průnikem
spirituálních vazeb do oblasti světské. Církev prosazuje světskou moc a odvolává
se na vůli boží. Formy působení pak určují cíle, kterých se má dosáhnout. Čím
více se cíle církvení skupiny liší od zájmů populace, tím vynalézavější musí
být manipulační praktiky. Pokud jsou mocenské cíle spirituální skupiny totožné se
zájmy prostých lidé nebo naprosté většiny populace, pak církev jako nástroj
prosazení moci, ztrácí smysl a zaniká. Spirituální působení žádnou církev
nepotřebuje. Víra je pak soubor všech názorů, hodnot, a poznatků, které nelze
spolehlivě ověřit v lidské realitě. Přesto poznatky víry lze v praxi využít a
proto má smysl se jimi zabývat. Náboženská svoboda spolu se svobodou názorovou jsou
nejdůležitějšími výdobytky historického vývoje. Znamená to, že každý může
přijmout a dále šířit jakýkoli názor a přijmout jakoukoli víru. Vnucování
jakékoli víry a posuzování člověka podle kritérií nějaké církve či světového
názoru je nepřípustné. Takto člověk může přijmout to, co se mu zdá být
nejlepší a nejvýhodnější. S tímto souvisí i možnosti zapojení člověka do
společnosti a pokud společnost nějakými sociálními nástroji upřednostňuje
jakoukoli názorovou orientaci, musí to dokázat zdůvodnit. 10 23.08.2004 Existenční hodnotový kruh Hodnotový kruh byl výchozím poznatkovým
systémem, od kterého jsem dále odvíjel všechny své filozofie a úvahy. Na
svých stránkách jsem ho již několikrát popsal, zde jsou dvě verze:
Pro realizaci programu musí
přijmout algoritmy, tedy obecně poznání, musí znát postupy a cestu. Pokud je tato
cesta upravena zákony a předpisy, pak i tyto patří sem do oblasti poznání. Jinak
oblast poznání zahrnuje sociální zkušenost, moudrost a historické znalosti a
zkušenosti. Patří sem i vystudování vědního či technického oboru potřebného pro
získání kvalifikace i ucelené technologie. Subjekt takto vybaven může plnit svoji
funkci, která je sociálně předurčena a společensky oceněna. Jde o činnost
zaměřenou na službu jiným a ve prospěch jiných nebo práci tvůrčí nebo
uměleckou. Práce - funkce ve prospěch všech přináší kredit, který lze
zaměnit za odměnu a další možnosti, které jiní nemají. Jistým dílem uspokojujeme
své potřeby a další díl slouží k rozvoji podnikání. Zde je však slabina celého
systému. Rovnostářství blokuje osobnostní růst a velké rozdíly v odměnách zase
budí sociální napětí a konflikty. Majetkové poměry musí řešit společenská
smlouva. Oblast pohoda uspokojuje životní potřeby, odměňuje za pracovní úspěchy a
zajišťuje další osobnostní růst. Kruh se uzavírá a lze začít novou cestu,
tentokrát již na vyšší úrovni. 11 24.08.2004 Porozumění a harmonie Člověk má určité plány, názory, představy a dohromady lze tomu říkat životní softvér. Podle toho pak žije svůj styl života a to přináší sebehodnocení. Rád by slyšel, že je to všechno dobře. K tomu potřebuje mít kolem sebe lidi se stejným přístupem k životu, kteří jeho skutky schválí a pochválí. 12 24.08.2004 Argumenty a diskuse Lidé spolu komunikují z mnoha důvodů. Jedním z nich je prosadit své cíle. Uplatňují argumenty, kterými své záměry chtějí obhájit a musí počítat s tím, že bude mít oponenty, které bude muset nějak přesvědčit. Pokud jsou cíle společné či blízké, dohoda má spíče technický charakter. Pokud jsou však cíle protichlůdné, smlouvu na úrovni argumentů se uzavřít nepodaří. Člověk si vytváří vzory na všechno, pak je automaticky použije. Vzory jednání v mladém věku přejímá, v pozdějším si je vytváří sám na základě zkušenosti a úvahy. Je velmi důležité, s jakým jednáním se člověk ve svbém mládí setkává, zda má dostatek podnětů a jakých, jaké má kolem sebe lidi a co se od nich může naučit. Rodiče by v zájmu svého dítěte měli odstranit z jeho okolí všechny vlivy, které přinášejí špatné vzory chování. A to včetně sdělovacích prostředků a problémových kamarádů. Rákazy zde nejsou moc platné, mnohem důležitější je, aby na své dítě měli rodiče dostatek času. Jde o specifickou smlouvu či pravidla, která stanoví, za jakých podmínek může člověk společensky růst k prosperitě a kreditu. Jde o příkazy, doporučení, nedoporučení a zákazy dané společenskou autoritou, které člověku otevírají cestu k osobnímu profitu. Předpokladem je schopnost autority odměnit za dobré výsledky při plnění kariérního řádu. Odměna může být hmotná, finanční nebo přidělení lepšího sociálního postu. Pro souhr všech životních kvalit, jako je bydlení, zaměstnání, volný čas a jeho obsah, možnosti výchovy dětí, způsob trávaní dovolené a pro vše ostatní, co souvisí se životem, jsem použil pojem "životní styl". Je to hlavní motivace člověka na jeho životní pouti, zejména pro ty, kteří jsou schopni peníze nejen vydělat, ale také udržet a smysluplně utratit. Životní styl souvisí se sociálními jistotami, pohodou života, ale také s podněty a stimulací pro osobní a duchovní růst jednotlivce a rodu. Člověk získává prostředky k životu a možnosti, šance. Jde o to, aby je dokázal využít. Jen osoba vyspělá dokáže své možnosti účelně využít. Pokud tomu tak není a například dostane velké peníze a neví, co s nimi, pak jsou to promarněné prostředky. Na straně druhé se v rovnostářské společnosti osobní vývoj zcela zastaví. Lidský život je krátký a tak vše, co je spojeno s růztem životního stylu, růstem osobnosti, udržení moci a úrovně, přechází na celý rod. 16 30.08.2004 Oprávněný požadavek Co může být měřítkem oprávněnosti prosazované vůle a zájmů? Pokud je někdo přesvědčen o tom, že jsou jeho požadavky oprávněné, pak samozřejmě musí uznat, že stejné požadavky, které ovšem prosazuje někdo jiný, jsou rovněž oprávněné. Pokud stát vlastní ozbrojené síly, pak musí přiznat všem ostatním státům právo vlastnit ozbrojené síly. Pokud některý člověk chce jezdit autem, pak jistě nemůže bránit jiným, aby také jezdili autem. Tato zásada má však určitá omezení. Jednak platí jen pro subjekty se stejným či podobným statutem, tedy každá společenská úroveň (kasta) má své vlastní možnosti a pak také co někdo zakáže sobě, nemůže zakázat jiným, protože každý má jiné zájmy a jiné potřeby. Je však nutné, aby každý měl možnost se dostat na společenské postavení, které považuje pro sebe za odpovídající. Tyto snahy pak řeší karierní řád. Pokud někdo své postavení odvéjí od svých mocenských možností, pak jistě uzná, že kdokoli jiný jedná pouze z pozice síly, zejména při absenci (mírové) smlouvy. 17 31.08.2004 Komunikace mezi lidmi, pravda Lidé žijí sami i v sociálních sklupinách a ke
spolupráci a dohodě se potřebují domluvit. Lidé žijí v realitě a vytvářejí si o
ní svůj vlastní obraz. Tomu, co vidí a jak to vnímají, pevně věří, i když
realita je jiná a jiný člověk totéž vidí jinak. Ale s tím se nedá asi nic dělat.
Dá se však zkušenost konfrontovat, vzájemně si sdělit pohled na tutéž věc. To je
první důvod ke komunikaci. Jisté je, že pojmy, které v komunikaci užíváme musí
mít přesný obsah. Snaha popisovat realitu jinak, než je vnímána, se nazývá lež.
Pokud někdo nechce sdělit pravdu, nechť mlčí. Jak naznačuje úvod do Knihy Geneses, na planetě Zemi působili dva Stvořitelé. Stvořitel Univerzum, který stvořil člověka jako muže a ženu a Stvožitel Hospodin, který stvořil nejprver muže a pak z jeho žebra ženu. Nastává období, kdy po vládě Stvořitele Hospodina přebírá nad planetou moc stvořitel Univerzum. 19 10.09.2004 Hlídej si své myšlenky. Myšlenka má nebývalou silu a už to, že si něco myslíme, má vliv na náš život. Všechny naše myšlenky jsou sledovány a pokud jdou negativní, ovlivňují negativně náš svět a náš život. Nikdo proto nepřejme nikomu nic zlého, ani sobě, neradujme se z neštěstí jiných, ani z nehod a přírpdních karastrof. ve svých myšlenkách přejme všem jen dobré. Pokud máme nepřátele, snažme se vztahy urovnat nebo se svým neopřátelům vyhýbejme, ale nic špatného jim nepřejme. Jedná se o černou magii, která je funkční a jmenuje se uhranutí. |