1. Úvod
2. Úrokový systém bank
3. Daňový systém
4. Zásada 25x
5. Rozdělení financí pro osobní spotřebu a podnikání
6. Státní dluh, stát jako akciová společnost
7. Rozdělení akcií
8. Solidární systém
9. Platby do EU
10. Státní deficit
1 Úvod
Finanční systém je základním pilířem
moci. Za další opory moci lze považovat právní a sankční systém, magii a církve a
také sdělovací prostředky. Funkčnost civilizace je pak zajištěna mnoha dalšími
systémy, například politickým, ekonomickým, školstvím, zdravotnictvím, sociální
solidaritou, dopravou a správou.
V oblasti euroamerické nastává období vrcholné civilizace, po které bude
následovat celkový úpadek způsobený oslabením civilizačních zdrojů, jako je
dostupnost surovin a výkonnost pracovní síly. Za zdroj prosperity lze považovat
harmonické uspořádání vztahů ve všech civilizačních oblastech, proti které budou
působit kriminální snahy mocných a bohatých se snahou udržet a posílit svoje pozice
a životní úroveň. Právě náprava finančního systému může být největším
přínosem k udržení a posílení funkce civilizace a její perspektivy. Snahy zrušit
peníze a tím i finanční systém jsou projevem destrukčních snah vesmírných
církví a možná souvisejí i se snahami šířit strach a paniku. Bez finančního
systému by civilizace zanikla, protože finance jsou nositelem kreditu. Právě
vyladění shody finančního a karmického kreditu je nástrojem nápravy všech
civilizačních vztahů.
Zásadní vztahy ve finančním a kreditním systému této doby jsou
zapsány v Bibli v Novém zákoně. Jde o tyto citace:
Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co
má. (Mt. 25, 29)
Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má. (Mk. 4, 25)
Tuto zásadu budeme muset zrušit. Je také vyjádřena zásadou "Peníze dělají
peníze."
Dále budeme muset řešit rozdělení světa na elitu a prosté, což bylo přijato za
císaře Septima Severa (193-211). Od elity se žádá, aby byla věrná reálné moci a
prosazovala její zájmy.
Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm,
který správce je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém
příchodu nalezne, že tak činí. Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším,
co mu patří. (L. 12, 42)
Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. (1K. 4, 1)
Nyní jde o to, kde je ona nejvyšší autorita, které mají být všichni správci
věrní a jaký podíl společnosti tuto vůli akceptuje a jaký díl společnosti ji
odmítá. Naší snahou musí být vytvoření systému přijatelného pro naprostou
většinu společnosti a to především jasnými a přijatelnými pravidly kariérního a
kreditního řádu. Mám tím na mysli například princip selfmademanství, které dává
každému možnost se vypracovat na základě svých schopnosti a dovedností. Zásady
průhlednosti finančního systému a odstranění nástrojů finanční moci, které jsou
veřejnosti nesdělitelné, jistě nebudou přijatelné pro část společnosti a budou se
prosazovat jen zvolna, snad po celé 21. století.
2. Úrokový systém bank
Banky snad od samého svého vzniku
vyplácejí úrok vkladatelům ve smluvní výši bez ohledu na hospodaření banky.
Vyšší úrok často přiláká nové vkladatele, ale současně je i rizikem krachu
banky. Nejsem sám, kdo si myslí, že vyplácení úroku z uložených peněz je
nesprávné a snad i nemorální. Jde o bezpracný zisk pro ty, kdo mají peníze. Banka
(peněžní ústav) má s uloženými penězi podnikat a z výnosu zaplatit úrok, jenže
často jsou půjčky a investice zmařeny, peníze vkladatelů nenávratně ztraceny a
vyplácení úroku pak vede ke krachu banky. Na straně druhé, pokud banka dobře
hospodaří, může vyplácet úroky daleko vyšší, ale to nelze předem přislíbit.
Banka by měla fungovat jako každá jiná akciová společnost a úroky by se měly
vyplácet ve formě dividend. Výše (úroků, divident) by pak byla dána úspěchem
podnikání banky jako u akciových společností.
3. Daňový systém
To peněz ve společnosti odspodu nahoru
začíná daněmi. Jde o účelový nástroj stanovení životního standardu
obyvatelstva. Každý stát má daňový systém jiný a jinou životní úroveň.
Problém je v neznalosti a absenci společenské kontroly dalšího pohybu daní. Není
známo, kam daně směřují a jaká jejich část se vrací do společnosti. To, co z
daní zbude, přerozděluje vláda v rámci státního rozpočtu.
Určitě by se daně neměly rozdělovat z jednoho stolu, ale při své cestě
vzhůru by měla část z nich zůstat k dispozici nižší správě (je tomu tak v
Německu). Nad tím vším musí být všeobecná společenská kontrola, aby bylo
možné mapovat tok peněz a rozpoznat, jaká jejich část se navrací do společnosti.
4. Zásada 25x
Absence společenské kontroly v oblasti
finanční způsobila bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. Nazýváme to
"rozevíráním sociálních nůžek". Pokud by bylo dost peněz pro všechny a
na pokrytí všech nutných výdajů, pak by se to nijak řešit nemuselo. Nyní,
kdy státní deficit dosahuje přes bilón korun, musíme hledat cesty racionalizace
finančního systému. Jednou z cest je i regulace osobních příjmů. Zcela určitě se
musí oddělit prostředky na podnikání od peněz na sociální a kulturní potřeby
osob, tedy platů pro osobní spotřebu. Navrhuji přijmout zásadu 25 násobku, to
znamená, že by se celé spektrum plateb pevně stanovilo pro jednotlivé profese jako
násobek minimální mzdu, přičemž nejvyšší příjem by činil 25 násobek
minimální mzdy.
Pokud by byl nižší, ztratila by se motivace a prostor pro osobní růst v
rovnostářském systému, pokud by však byl vyšší, docházelo by k sociálnímu
napětí a oddělení bohaté sociální skupiny od společnosti.
Například lékaři by měli 3,2 až 5,6 násobek, učitelé 2,2 až 4,5 násobek,
řidiči 2,0 až 3,8 násobek a tato částka by se odpočítala ze základu daně. U osob
v příspěvkové organizaci by byla výše stanovena pevně, u osob u ziskových
organizací by se pohybovala podle výše odvedené daně v předchozím období.
5. Rozdělení financí
pro osobní spotřebu a podnikání
V současné době privatizace výrobních
organizací dochází k jejich tunelování a zániku, čímž se ztrácejí pracovní
místa a uvolňuje se prostor pro zahraniční investory. Zatímco zisky z domácí
produkce zůstávaly zde, zisky zahraničních investorů odcházejí kamsi pryč.
Jako nutné tedy považuji oddělit finance na podnikání a na osobní spotřebu.
Pro osobní spotřebu by se stanovila pevná částka jako násobek minimální mzdy s
ohledem na předchozí daňový odvod s maximální výší 25 násobku mzdy minimální.
Další zisk by již nebyl volně k dispozici majitelům nebo akcionářům, ale byl by
jako finanční prostředky vázán na další podnikání, snížení cen zboží a
služeb, na další investice nebo zvýšení mezd pracovníkům. Další možné
využití nadlimitního zisku by bylo možné v souladu s direktivou na obnovu budov
a zařízení nebo na vzdělání a rekvalifikace.
6. Státní dluh, stát jako
akciová společnost
Státní útvar má mnoho funkcí,
organizuje společnost a řeší a uspokojuje její potřeby. Toto se děje
prostřednictvím vlády a pravidla správy společnosti určuje parlament svými zákony.
Vládal ke své činnosti potřebuje peníze a ty získává jednak vlastním
podnikáním, například účastí v akciových společnostech nebo výběrem
poplatků a daní. Část odvodů pak odvádí dál, například do EU. Pokud má systém
fungovat, musí jej spravovat odborníci s trvalým pracovním poměrem, nikoli laici
pověření na čtyři roky s nejistou kariérou a mocí.
Jedním z možných modelů je ustavení státu na principech akciové
společnosti, kde by ve státní správě usedli nejbohatší nebo nejzkušenější
manažeři z mocenských rodů a ti by trvale usilovali o prosperitu státu. Pokud by byli
úspěšní, pak by jejich rod získal kredit pro další generaci potomků, kteří by
opět zasedli do státní správy. Je však otázkou, zda mohou nyní vzniknout nebo zda
existují mocenské rody.
Určitě však stát musí fungovat jako celek, žádná společenská vrstva se
nemůže oddělit a nesolidárně si žít svůj vlastní život.
7. Rozdělení akcií
Velké společnosti a ekonomické subjekty
jsou koncipovány jako akciové společnosti a její akcie jsou předmětem obchodu. Pak
stačí, aby si kdokoli koupil 51 procent akcií a tím získá naprostou kontrolu nad
celou společností a může ji i zruinovat, což je běžná praxe.
Navrhuji a jsem schopen i obhájit závazné rozdělení akcií na 34 procentní
díl patřící státu jako zástupci národa, 33 procent akcií zaměstnaneckých, které
by patřily pouze lidem aktivně zapojených do pracovního poměru dané společnosti,
tedy těch, jejichž příjem je dán výhradně podnikáním a prosperitou dané
společnosti a pouze 33 procent akcií by bylo volných s určitou možností správní
rady je odkoupit a prodat.
8. Solidární systém
Člověk má velkou duševní sílu a vše,
co prožije, zanechá duchovní stopu. Pokud prožije spokojený život, společnost se
posílí, pokud mu podmínky působí bolest a utrpení, frustraci, pak se může
zlomit jeho osobnost, takový člověk má sklon ke kriminálnímu jednání a démonizuje
se. Tato společnost opomíjí sledovat příčiny kriminálního jednání a
veškerou vinu z takového jednání připisují prostým lidem.
Pro bezkonfliktní fungování společnosti je nutné zajistit sociální podmínky
pro všechny členy společnosti tak, aby se nikdo nedostával do bezvýchodné situace.
Je také nutné zajistit životní úroveň vyšší, aby byl člověk schopen zvýšit
své schopnosti k zapojení do společnosti. Nikdo není spokojen, pokud pouze dostává a
nemůže uplatnit své schopnosti. K uspokojení vede pouze uplatnění vlastních
schopností a umu. Pokud je toto blokováno, pak může dojít ke snaze osamostatnit se,
odpoutat se od sociálních vazeb a samostatně podnikat. Je nutné i k takovému
jednání vytvořit podmínky, aby jednání člověka bylo ve prospěch dalších osob a
nikomu neškodilo. Každé patologické jednání člověka musí být zkoumáno a
hledány příčiny. Kdo je schopen své jednání veřejně obhájit, je bez viny.
9. Platby do EU
Platby do EU odcházejí zcela automaticky a je
možné čerpat příspěvku z EU na určité projekty, například infrastrukturu
(silnice), ale ne na zvýšení životní úrovně nebo opravu domů. Je vcelku jedno,
nač se peníze mohou čerpat, podstatné je, že se nečerpají, snad pro byrokracii nebo
neznalost. Pokud náš stát nevyčerpá povolené dotace, měl by se kredit převést do
dalšího roku a o tuto částku bychom pak zaplatili menší příspěvek. V opačném
případě lze soudit, že se s nevyčerpáním příspěvků počítá a jejich výše je
stanovena pouze formálně.
10. Státní deficit
Tok peněz světem má svá pravidla
pojištěna sankčním a mocenským systémem. Společnost, jejíž potřeby zajišťuje
vláda a stát, chudne, protože výrobní prostředky jsou privatizovány a zisk z
výroby plyne kamsi pryč mimo společnost, snad do pokladny nadnárodních korporací.
Zatímco na účtech korporací přibývají biliony dolarů a euro, státům vykazují
biliónové dluhy, deficity.
Nejsou peníze na nutné výdaje, například na regulaci vodních toků a obnovu
budov. Sociální výdaje jsou uměle udržovány na hranici chudoby. Pokud by proud
peněz směřoval do pokladny našeho státu a ten vykazovat bilionové finanční
přebytky, určitě by bylo jeho povinností financovat potřeby a investice dalších
společenství, aniž by se to vykazovalo jako jejich deficit.
Tok financí je nutné racionalizovat tak, aby se peníze nikde neúčelně
nehromadily a aby nevznikaly deficity a nechátralo cokoli má plnit svoji funkci. V
opačném případě lze finančně prosperující společnosti nazvat mafiemi
likvidujícími lidské společenství a hledat způsob jejich likvidace. |