 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 061. Schopnost lásky Tato schopnost je velký dar. Každý člověk si ji povinně vnáší do lidské inkarnace, ale jako člověk ji může ztratit a to je pak zlé. Ztratí pak schopnost lásky spolu s tolerancí, přejícností, dobrou vůlí a zbude mu buď jen citový chlad nebo podezřívavost, závist, zlá vůle, touha po mstě, odplatě, snaha řešit vše násilím a podobně. Člověk neschopný lásky je pro tuto svoji vlastnost lidmi opuštěn. Žije o samotě a svoji neschopnost dále prohlubuje. K lidem se chová chladně, vypočítavě, racionálně jako stroj nebo i útočně, podrážděně a hlavně podezíravě. Stále ho provází pocit, že ho chce někdo podvést, že je sledován, pozorován, je mu ukládáno o zdraví a takový stav muže jako chorobný vyústit až v paranoiu. Kdyby měl rád lidi, přál jim dobré, pak by nikdy paranoiu mít nemohl. Někdo mě sleduje? Nevadí, mě může kdokoli sledovat. Někdo mi kontroluje dopisy? Nevadí, ať si počte, když je tak zvědavý. Někdo odposlouchává telefon? Nevadí, však je to jeho profese. Mít rád lidi a být nad věcí. Zásada odpouštět nepřátelům znamená především odpouštět jim jejich záměry. Pokud se dopustí násilí, odpustit, ale až po nápravě. Nápravou nemusí být boj, ale odsouzení, napravení škod a ujištění, že se to již nebude opakovat. To byla taková obecná láska k lidem. Lásku však prožíváme především uprostřed své rodiny. Máme kolem sebe lidi, kterým věříme, které máme rádi, které milujeme a které nám také věří a milují nás. Pokud se však do rodiny vloudí egoista, který myslí sobecky jen sám na sebe, není schopen lásky. To je pak zlé. Rodina takového člověka vylučuje popřípadě se rozpadá celá. Myslím si, že člověk, který není schopen lásky, strádá. Je to dar, lásku umět dávat a umět ji přijímat. Myslíte si, že není možné, aby někdo neuměl přijímat lásku? Vím, že to možné je. Znám vychovatele v dětském domově a ošetřovatele v ústavu, kteří nesnesli zahrnutí láskou svými svěřenci a začali být k nim agresivní. Byli to především opět ti, kteří nebyli schopni lásku dávat. Snažme se tedy, aby lidé kolem nás neztratili schopnost dávat lásku. To znamená, že nedopustíme, aby jejich láska byla zneužita, trvale odmítána, aby kdokoli zažil traumatizující citové zklamání. 062. Přizpůsobivost Podmínky kolem nás se mění. Mohou a budou se měnit přírodní podmínky, společenské podmínky se mění každou chvíli. Platí, že potíže, které člověka nezlomí, jej posílí, otuží a zocelí. Přizpůsobení se přírodním podmínkám platilo i pro zvířata. Pokud se přírodní podmínky měnily dostatečně zvolna, naprostá většina živočichů si na ně zvykla a přizpůsobila se. Rychlé změně se mnoho druhů nestačilo přizpůsobit a vyhynulo. Ono se těžko žije zvířatům zvyklým na les, když jim les vykácí nebo vypálí. Nepřežije orel, když všechny myši jsou otráveny DDT. Pro člověka je schopnost přizpůsobení životně důležitou. Každý člověk je ve svém životě mnohokrát přesazen do velmi odlišných životních podmínek. Z rodiny do školy, ze školy na internát, pak do světa, na vojnu, do zaměstnání, pak rodina a kdyby jenom to. Obvykle se to komplikuje nemocemi, nemocni jsme nyní snad všichni, špatnými mezilidskými vztahy, i to je nyní běžné. Člověk se tak často dostane do neřešitelných situací a co dál? Sáhne si na život nebo po alkoholu či po drogách? Současná společnost často přivede člověka do potíží i neřešitelných situací. Někdy pomůže solidarita, někdy rada, někdy psychiatr a jedinec je z toho venku. Ohroženo je však nyní celé lidstvo a jakoby o to někdo úmyslně usiloval. Ničitelé přírody se vymlouvají na to, že chtěli zbohatnout. Ne, že bych to schvaloval, ale zdá se mi, že přírodu ničí záměrně. Snad proto, aby zlikvidovali lidský rod. Ať záměrně nebo z mamonu, můžeme počítat s velkými změnami ve společnosti i v přírodě při kterých bude ohrožen celý lidský rod. Nedostatek potravin, nemoci, rozpad solidárních systémů, rozpad zdravotnictví, ztráta plodnosti a další rizika. Snad budeme předvídaví, snad nebudeme nemocni. Snad se včas stáhneme na venkov mimo společnost. Jisté je, že člověk je přizpůsobivý. Věřím tomu, že bude schopen přizpůsobit se i změnám, které ho čekají. 063. Komunikace Tento pojem má několik významů, ale ve všech najdeme spojení mezi lidmi, mezi městy, přenos informací a schopnost se dohodnout. Za komunikace pak označujeme cesty, silnice, železniční tratě, říční toky a snad i letecké linky. K tomu bych jen dodal, že tato infrastruktura je zapotřebí pro vybudování civilizačních vazeb. Když se zdraží zboží vinou drahé dopravy, rozpadnou se výrobní monopoly, zastaví výrobu továrny, takovou důležitost komunikace mají. Komunikací je však také výměna informací mezi lidmi, když si lidé mezi sebou sdělují vše, co se týká vztahu mezi nimi. Konec komunikace je i koncem vztahu. O komunikaci mezi lidmi bych toho chtěl napsat více. Komunikace má mnoho podob a vždy má emotivní pozadí. I zde platí, že všeho má být s mírou. Mlčící ani žvanící rodina pohodu pro své členy nevytvoří. Mluvíme tehdy, když je o čem. Prostě a neemotivně, když jsou partneři unaveni, když to situace žádá, žertujeme, když i partneři jsou na legraci naladěni. V každé komunikaci má být cítit úcta k tomu, s kým mluvíme. Naše informace mají být jasné a přesné, náš rozhovor musí dát prostor všem zúčastněným. Pokud jeden mluví a mluví, to je monolog, ale ne komunikace, protože schází ověření přijetí a vyjádření postoje druhé strany. Komunikace je nástrojem sblížení názorů a postojů. Když komunikace vázne, je to signálem malého sblížení. Snad jsme se ještě nesblížili nebo už se odcizujeme. Komunikace s dětmi má dvě základní pravidla. Především přijmeme s klidem vše, co nám děti sdělí. Rozhodně nesmíme na jakékoli dětské sdělení reagovat negativním afektem. Vše musíme přijmout v klidu a s nadhledem, jinak se dítě uzavře a přestane komunikovat. Druhým pravidlem je, že dětem dáváme naprosto přesné informace. Mohli bychom žertovat a říkat nesmysly, ale dítě, které nezná pravdu, skutečnost, realitu, našemu žertování nemůže rozumět. Že pro dítě jsme vždy na příjmu, je dobrá zásada, dítě nenajde vždy odvahu nám sdělit právě to důležité, co potřebuje ke svému dalšímu vývoji. Chce si dítě s námi hrát? I to je forma komunikace, která nás s dítětem sbližuje. Opět všeho s mírou, dítě si hrát musí, nejen pro nácvik komunikativních a jiných dovedností, ale také pro pocit sounáležitosti, pro radost a pohodu a s rodiči, když mají čas. Další pravidla komunikace souvisejí s osobnostními rysy a kulturní úrovní jednotlivce. Patří sem úplné samozřejmosti, jako že se nikomu, zvláště ne cizímu, nepleteme do rozhovoru, že nikoho neurážíme, nekomolíme jména, nasloucháme tomu, kdo s námi chce mluvit, používáme vhodný slovník, projevíme přátelství i úctu, až po vysloveně diplomatické dovednosti souvisejícími s asertivitou, cíleností, schopností mluvit v opisech, vyhýbat se nepříjemným odpovědím, získat si přízeň, vzbudit důvěru a nejen to. Jak vidíte, i na téma komunikace je možné napsat tlustou knihu. 064. Něha S něhou jako vlastností se setkáváme už u vyšších zvířat, především u obratlovců. Všimli jste si, s jakou něhou se starají zvířata o svá mláďata? Jak jim čistí srst, jak je krmí, jak si s nimi hrají? Rádi se na takové projevy mateřské lásky díváme. Také lidé jsou ovšem něhy schopni a v partnerském vztahu a mezi rodiči a dětmi se to nejen předpokládá, ale i vyžaduje. Myslím si, že lidé něhu potřebují ke svému životu snad více než tělesnou lásku. Bohužel, nějakým nedopatřením si myslíme, že něha je projevem slabosti a někdy se za ni stydíme, hlavně muži. Přemýšlím, jak něhu jako jednání popsat. Usmíváme se tak zvláštně, měkce, trošku snad i dojatě, lehce se dotýkáme, hladíme, žádné prudké pohyby, vše pomalu a stále svému partnerovi nasloucháme. Co řekne hlasem, očima, pohybem. I my mluvíme očima, pohyby. Umíte mluvit pohyby? Opakujte podobné pohyby po svém partnerovi, aby viděl, že jeho pohyby sledujete a umíte na ně reagovat. Maličko můžete i kousat, tak, aby to nebolelo. Každému se asi líbí něco jiného. Jak to zjistit? Zkoušejte leccos a sledujte, jakou reakci to vyvolá. Něžnost znamená prožívat a sdělovat jen mírné příjemné emoce. K něžnosti afekty nepaří. K něžnosti patří naslouchání, doteky, pohoda, intimnost, úsměvy, sounáležitost, důvěra, hravost. Najděme si denně alespoň jednu chvilku pro něžnosti, však i zde platí, že všeho s mírou. Jen jde o to zjistit, co kdo za tu pravou míru považuje. 065. Dvojrodina Jak rád mám toto téma! Co všechno bych byl schopen o dvojrodině napsat! A jak velkou naději do dvojrodiny vkládám! Moje vize dvojrodiny souvisí s mnoha prvky rodinného a partnerského soužití, psal jsem o tom i v úvaze o Arbatu - AIDS. Poznal jsem, že manželství je dobrá instituce, ale neřeší všechny lidské potřeby partnerského vztahu a rodinného života. Především málokdo je nyní schopen najít partnera skutečně na celý život. Obvykle vady partnera po delším společném životě přesáhnou míru tolerance a pak se projeví "ponorková nemoc". Partneři hledají kontakty mimo rodinu, přátelské, erotické i sexuální. Je to velmi riskantní jednání způsobující rozpad manželství, odcizení, hrozí nakažení pohlavními nemocemi a rozpadem manželství jako sociální jednotky traumaticky prožívají nejen děti, ale i rodiče partnerů. V každé rodině má časem jeden z partnerů větší zájem o sex než druhý a tato nerovnováha vede ke snaze hledat chybějící mimo rodinu. Nejprve si musíme přiznat, že to tak je a všechny výzvy k plné partnerské věrnosti jsou sice akceptovány, ale nedodržovány. Pak můžeme teprve hledat řešení. Jako řešení navrhuji setkání dvou rodin s podobnými zájmy. Mohou se setkávat s cílem společné zábavy, ale mohou si i vyměnit své partnery. Šíření pohlavních chorob je opět minimalizováno a manželská všednost je vyřešena. Pokud tyto dva páry spolu vydrží ve věrném vztahu alespoň sedm let, mohou navázat nové vztahy opět s minimálním rizikem nakažení. Dvojrodina by však vyřešila i hlídání a výchovu dětí. Jedna žena může zůstat v domácnosti, když další tři dospělí budou v zaměstnání. Při nemoci nebo v nezaměstnanosti vyřeší své potíže čtyři lidé snáze než dva lidé a při neplodnosti jednoho z partnerů dětí neubude, zaskočí druhý. A nevýhody? Ty jsou ve vlastnostech lidí. Pokud budou manželé k sobě vzájemně pociťovat majetnický vztah, s dvojrodinou souhlasit nebudou. Překážkou bude i závist, netolerance, žárlivost, sobectví a lakota. |