Zlatý Věk

		Začneme sami u sebe
	29.08.2011	Do Zlatého věku můžeme vstoupit hned, nasměrování
	15 16 17	Zlatý věk si budeme vytvářet sami především tím, že zvládneme své osobní a rodinné záležitosti. To nám může usnadnit hodnotový kruh a jeho pochopení. Jde o kauzalitu osobní motivace. Platí, že "stejné přitahuje stejné". To však lze splnit jen v případě, že bude jasné, kdo jsme a jací jsme, když nebudeme nijací, tedy bez vyhraněného charakteru, tak se tato zásada nemůže uplatnit. Budeme tedy hledat sami sebe tím, že si zvolíme nebo ujasníme své priority a pak také své plány a sny. Najdeme, co bychom chtěli prožívat, najdeme také své schopnosti, ujasníme si, nač máme talent, jak se můžeme prosadit a získat ocenění včetně finančního. Tak poznáme sami sebe a své schopnosti a znalosti budeme rozvíjet.
		Podle vlastních rozpoznaných schopností a možností si volíme své zapojení do společnosti a to je podle osobností opravdu velmi široké spektrum. Od kariéristů přes pohodáře a ignoranty až po hledání vlastní nekonformní alternativy. Pro splnění plánů prosazení a prožívání pak řešíme vztahy, hledáme souvěrce, což jsou lidé se stejnými nebo blízkými zájmy, nejlépe na shodné duchovní cestě, ve stejném kultu, víře, vyznání. Pro dobré vztahy potřebujeme komunikační schopnosti a sociální cit, se kterým odhadneme i ty oblasti vztahu, o kterých se obvykle nebavíme. Komunikační schopnosti začínají snahou po dohodě a shodě a končit mohou schopnostmi až diplomatickými.
		Nevyhýbejme se problémům a konfliktům, kdo nemá konflikty, má problémy, protože o svých problémech nekomunikuje. Platí "co tě nezlomí, to tě posílí" a také platí "co neprožiješ, nepochopíš". Hotovové modely chování můžeme napodobit od svých rodičů, ale vlastní prožitky, dobré i zlé, jsou nezastupitelné. Rozumní rodiče nechají svým dětem prostor pro vlastní zkušenost i za cenu neúspěchu. O všem novém přemýšlíme, hodnotíme a hledáme souvislosti. Jedině správné pochopení kauzality dějů je tím nejlepším zdrojem poznání a moudrosti.
		Každý vztah má svoji funkci. Musíme si ujasnit, co od vztahu očekáváme my a co partneři a snažit se vyhovět. Žádný vztah nemůže dát vše, co bychom si přáli. A ve vztahu mezi rovnými máme také stejná práva a co si chceme dovolit my, musíme uznat jako právo i partnerům. Dohodnout se můžeme jakkoli zejména tam, kde společnost nějakým způsobem vztah normovala, což platí zejména pro manželství a vztahy pracovní.
		Vztahy jsou velmi široký pojem a patří sem i kredit u lidí v okolí. Nejsme vždy mezi svými, kde najdeme shodu snadno, kolem nás je mnoho lidí s názory jinými a tak se obáváme, "co na to lidi řeknou" a raději od záměru upostíme. Může jít o manipulující vliv, krterý nám zablokuje naše plány. To jsem vyřešil názorem "ať udělám cokoli, polovině lidí se to líbit bude, polovinu lidí to pohorší a zbytku to bude zcela jedno". Samozřejmě se snažím jednat způsobem, který by pohoršovat neměl a který jsem schopen obhájit alespoň sám sobě.
		Pak je zde ještě vztah spirituální (duchovní, náboženský, kultovní), měli bychom vědět, že každé prožívání je energií pro spirituální bytosti a tyto mají pro své uspokojení a existenci zájem o určité emoce a upravují naše prožívání tak, abychom prožívali právě ty emoce, o které mají zájem. Kuřák si přitáhne duchy, které potřebují prožitky kouření a vytvoří mu závislost. Někoho pak uspokojuje adrenalin, jiného sexuální prožitky, další se toulá přírodou a užívá si její endorfyny. Mnozí jsou již ukotveni v nějaké církvi nebo kultu, kde najde invenci a ochranu, další hledají a mohou se obracet k neurčitým silám "které mi pomáhají a které mne chrání". Jejich prosby a vděčnost vždy správně dojdou.
		Snad bychom mohli lidi rozdělit na dvě skupiny. Do první skupiny zařadit lidi kteří potřebují vedení, rady a direktivy, do skupiny druhé pak osoby tvůrčí, které si chtějí život řídit sami. Ti, kdo potřebovali nebo potřebjí ke svému životu autoritu, neměli ve společnosti problém, vždy zde byla nabídka autorit a jejich názorových, ideologických nebo náboženských skupin, které své členy důsledně vedly životem. Problém byl v tom, že ne ve prospěch svých členů, ale ve prospěch někoho jiného. To se lidem z druhé skupiny nelíbilo a hledali svoji vlastní cestu, alternativu, vlastní životní styl. Měli volbu buď přežívat na okraji společnosti i se svými názory nebo dát společnosti něco, co zde ještě nebylo, třeba se věnovat umělecké tvorbě. Zlatý věk právě těmto lidem otevře nové možnosti, budou moci třeba podnikat, ale ještě to chvíli potrvá, nejprve se musí zlepšit poměr mezi produktivními a neproduktivními silami a uvolnit ekonomické vztahy.
		Řešení problémů se nám nevyhne. Vše se má řešit elegantně těmi nejmírnějšími leč účinnými prostředky a postupy, ale kdo nás je naučí? Kino a počítače jsou jen o násilí a střílení, škola má své osnovy a rodiče na výchovu svých dětí nemají čas. Tak nás vychovávají až právě ty problémy a konflikty, naši kamarádi a my sami. Pokud jsme my tím výchovným subjektem, pak víme, že děti nás snad poslouchají do puberty a pak už musíme spolupracovat a respektovat jejich názory a ty chybné změnit chytrými argumenty. Problémy máme ve vztazích, v zaměstnání, s penězi a se zdravím. Mnozí z nás zajdou pro radu za kartami, což je především poradna, ve které se problémy řeší. Mohu jen doporučit, zajděte někdy za mnou na výklad z karet nebo po mejlíku.
		Hledání a realizace vlastního malého království. Považuji za cílovou hodnotu, kdo má své malé království ve kterém se realizuje, už vlastně nic ke svému štěstí nepotřebuje a nehledá. Ve svém malém království uplatní své schopnosti, talent a tvořivost, zde může prožívat úspěch i uspokojení a sem pozval partnery, se kterými je mu dobře a pro které chce něco dobrého udělat. Někdo je rád ve svém království sám, pro většinu je to asi rodina s partnerem dětmi a nějakým tím pradědečkem. Některí třeba z důvodů sociální žijí pár a spárem ve dvojrodině, aby si usnadnili třeba i hlídání dětí. Další žijí v komunitě, ve které mají dořešeno mnoho a třeba i mnoho problémů jiných. Těchto několik informací snad pro nasměrování stačí. Zbytek dodá praxe.