Připomenutí historie
lg_kotlik.gif (1372 bytes)

dnešní události jsou druhým pokusem
xxx gr-spir.gif (230 bytes)

Pozemská historie je plná zvratů a tak nelze snadno rozpoznat, kdo konal dobré skutky a kdo pak za ně lidstvo trestal. Ovšem cyklus zlepšení a trestů prolíná celou pozemskou historii, můžeme začít už Perseem a Perskou říší. Před čtyřmi milénii zde bylo několik prosperujících říší, ale pak nastaly boje a úpadek a lidé se rozhodli, že si budou vládnout sami, patrně dostali k tomu pokyn. Perská říše měla být odpovědí a její zakladatel Perseus byl mág a legenda o jeho skutcích obsahuje symboly, které jeho skutky vysvětlují. Jeho okřídlený kůň Pegas mu umožnil se přesunout kam potřeboval, což v astrálu není problém. Bojoval a získal hlavu Medúzy, což byla hlava důležité mocné bytosti, na kterou spoléhali nepřátelé Persie. Následně získal Andromédu, aby ji přijal, musel si ji zasloužit, byla tedy přikována ke skále, to je symbol víry. Jméno Andro-Méda ukazuje na inkarnovaného muže z Médské říše. Tím byl Perseus vyřazen ze hry. Místo něj pak přišel z Plejád prorok Zarathustra. Perská říše byla založena a Babylón se cítil být ohrožen. Nabídl spojenectví Judské říši a pozval Židy za své hradby, aby je seznámil s babylónskou pozemskou spiritualitou. Po deseti letech Židé otevřeli brány Babylónu Peršanům a králi Kýrovi a tito zde zavedli krutovládu, vytvořili Molocha jako krutou obětní sochu. Peršané porazili Babylón vojensky, ale ne duchovně, takže se krutovláda přenesla do Persie - Iránu, kde je dodnes.
Se znalostí získanými v Babylónu se pak Peršané i Židé rozhodli založit světovou říši, nic jim v tom v cestě nestálo, pouze antické Řecko, do kterého se uchýlili Peršané nesouhlasící s vojenskými akcemi své říše.
Plán na vytvoření světové říše je původem z Plejád a spiritualitu Říma měli ovládnout Peršané a Židé jako servisní skupina. Peršané ovládli oblast informací a židé oblast majetku, především finanční systém. Říše Římská byla založena na jediném světském požadavku, ponechání člověka v otroctví. Tato zásada platí dosud a ještě se "vylepšuje". Římská říše byla budována vojensky současně s říší Alexandra Makedonského, takže ztráty byly sníženy a jen jedna válka z deseti byla neúspěšná. Antické Řecko bylo později ovládnuto mocensky, ale duchovně ne a bůh Zeus si svůj vliv podržel a vytvořil Byzantskou říši a po jejím zničení vytvořil  evropskou renesanci. Proces pěti staletí do zániku Západořímské říše byl poznamenán boji o moc, ale nakonec se prosadili Peršané a vytvořili vládu adoptivních císařů, kterou pak realizovali také v Tibetu.
Duchovní historie této doby je velmi důležitá a vlastně určující. Podobně jako dnes i tehdy ve Středomoří vzniklo mnoho samostatných duchovních skupin, uvádí se počet 300 a křesťanství bylo jen jedním z nich. V roce -160 přišla s Nibiru Essejská sekta a usadila se v Judské poušti a očekávala vytvoření oné světové říše, což se opozdilo a mezi Essejci vzniklo podezření, že jsou podvedeni a později i revolta, na kterou musel Bůh Otec Adoniesis reagovat předčasnou aktivitou své mise. Po umělém oplodnění se narodil nejprve Eliáš a po půlroce Ježíš. Eliáš vyzýval lidi, aby upustili od hříchů, že se přiblížilo království nebeské. Ježíš pak působil svým kázáním a protože nebyl zájem, aby se Židé obraceli, byl zde požadavek, aby se vzdali svého majetku, což byl požadavek velmi citlivý. Po uvěznění a stětí Jana Křtitele byl program Ježíše nerealizovatelný a byl pozměněn tak, jak ho známe nyní, ovšem s mnoha nejasnostmi. Předpokládá se, že byl na kříži otráven. Tím skončila epizoda a pokračování je spojeno s osobou sv. Pavla z Tarsu, hebrejsky Šaul (Saul), pokládaného za apoštola, i když se s Ježíšem osobně nesetkal. Až v jeho době byly vytvořeny podmínky pro vytvoření křesťanství. Skutečné křesťanství je tedy spíše Paulismem. Další důležitou postavou je svatý Augustin, Augustinus Aurelius z Hippo v severní Africe. On je skutečným zakladatelem Římskokatolické církve, když jako mág současně ukončil vliv poslední duchovní skupiny (sekty, Nikolaitů).
Cesta k Bohu Otci tedy nevede od Ježíše Krista, ale od sv. Pavla z Tarsu a sv. Augustina Aurelia z Hippo.
Dnešní vývoj v oblasti duchovní i světské ukazuje mnoho paralel z dobou před dvěmi milénii. A shoda v plánech je ještě větší, než v jejich realizaci.