Poslední historie |
||
 |
Hledání příčin současných problémů | |
| xxx |  |
|
| Jak se objeví něco
nového, už se těšíme, že přijde řešení, ale pak poznáme, že začalo pouze
nové kolo našeho bludného kruhu zotročení člověka. Základy našeho správního
systému byly položeny před třemi milénii v Judsku a Persii, institucionalizovány v
Římeské říši a tento systém trvá dosud. Měli bychom vědět, že vše, co se
přihodilo, co nastalo, bylo účelové, záměrné a řízené osudovými silami
nastavenými mechanismy magie. Nic, co jsme prožili, není náhoda a má přísnou
klauzalitu. Co tedy dělat proto, abychom z bludného kruhu vystoupili a vydali se na
cestu výhodnou pro úplně všechny pozemské bytosti? Nejprve musíme rozpoznat kauzalitu alespoň naší poslední historie, která začala založením vědy a empirického poznání, to je spojeno s osobou Leonardo da Vinci (1452 – 1519). Jde o avatára, jehož duch a odkaz je stále živý. Dalšími mezníky historie jsou Velká Francouzská revoluce, která zlomila moc katolické církve a Anglická průmyslová revoluce, která vytvořila nové podmínky pro růst měšťanstva a střední vrstvy. Také se hodí připomenout, že Gutenberg vynalezl roku 1500 knihtisk a tím otevřel přístup k poznání. Nastala doba secese a romantismu a další posílení nové sociální vrstvy. Tak se sešli potomci královny Viktorie a dohodli se na likvidaci tohoto vývoje a vyvolali Světovou válku, která ovšem ještě více oslabila pozice šlechty a posílila pozice majitelů zbrojního průmyslu. Poražená vrstva se politizovala a vytvořila republiky Rad. Revizi tohoto neblahého výsledku měla zajistit Druhá světová válka, během které byla zlikvidována především humanistická inteligence. Nastala doba technická a konzumní. Ta přinesla nestabilitu, protože lidé bez vhodné ideologie a modelů chování nezvládali náročné prostředí civilizace. Důležitým mezníkem bylo technické zvládnutí atomové energie a seznámení s ničivými účinky. I tato okolnost vedla k procesu globalizace, kdy světová moc byla řízena od jediného stolu kdesi v blízkosti OSN. Vzdálení reálné moci správní a finanční ovšem omezilo možnosti řešení místních problémů, to způsobilo likvidační podmínky pro jednotlivé státy. Tento problém je aktuální právě v naší době. Státy přestávají plnit svoji roli, nám zejména vadí ztráta role sociální solidarity s následkem rozkladu zdravotnictví a školství. Vedlejším produktem tohoto vývoje je posílení monitorování koresponcence, zejména elektronické. Takový projekt je však finančně velmi náročný a odčerpáním prostředků kontraproduktivně posiluje likvidaci státu. Jeho omezené možnosti vyvolávají potřebu depopulizace. Je zde vliv vyššího levelu, jeho působení jen stěží rozpoznáme a posoudíme, ten se projevil vytvořením souběhu vyčerpání státotvorných mechanismů, především možností kariérního růstu, důvěry ve zpravodajství, soudnictví, vojenství, církví, projevil se absencí ideologie, nyní také likvidace vlastní ekonomiky, likvidace finančních rezerv pro obnovu a dalších nástrojů. Můžeme očekávat nový "zánik říše římské". Nadějí pro Evropu zůstává rozpad říše římské na část východní a západní, to znamená ukončení ekonomického vztahu se západním zámořím. Cesta nápravy je však hlubší. |