Vztahy

  Vztah, vztahy, patří mezi základní lidské hodnoty. Důvodem je skutečnost, že člověk mnoho svých sociálních potřeb získává ve spolupráci s jinými lidmi a současně ve vztahu může prožívat emoce, které jinak prožít nemůže. Vztahy také dávají množství podnětů, umožňují komunikaci, tříbení názorů, pocit sounáležitosti a bezpečí. Lidé se sdružují podobně jako chemické prvky. Sdílejí své hodnoty podobně jako prvky vzájemně sdílejí to jediné, co mají, své elektrony.
  Úvaha na toto téma je reakcí na nespokojenost žen. Těm se nelíbí malý zájem mužů o vztah. Na straně jedné máme všichni plno hraček, auta, notebooky, počítače, třicet TV programů, na straně druhé nic z toho plně žádný vztah nemůže nahradit. Jo, když jsme za totality žádné takové hračky neměli a nudili se, nezbylo, než se bavit sexem.
  Nyní jde o to, aby naše vztahy byly dobré, funkční a trvalé. Základem dobrého vztahu je naše schopnost dokázat žít bez vztahu zcela samostatně. Tedy vztah nepotřebovat, nebýt na vztahu závislý. Znamená to dokázat se vzdát právě toho, co od vztahu očekáváme. V opačném případě jsme na vztahu závislí, partnerovi visíme na krku a vyžadujeme jeho přízeň, pomoc a služby. Jsou samozřejmě případy, kdy je sociální vztah nutností, například vztah mezi rodiči a dětmi, pomoc při bezmocnosti, zaměstnání, škola, zdravotnictví, jde o vztahy formální, tyto vztahy pak upravují kulturní zvyky nebo zákon.
  Otázka vztahů je velmi široká a je trvalou inspirací nejen pro telenovely. Do vztahů proniká mnoho zájmů, včetně mocenských a magických, snad proto není dosud vztahům věnován seriózní vědecký výzkum. Pokud by byl, pak by narážel na velký obsah nevědeckých (náhodných) a mocenských vlivů. Mojí snahou je zde nastínit několik zásad, které mohou obecně vylepšit neformální stránky vztahu a odstranit některé chyby a naopak eliminovat rušivé prvky druhé strany vztahu. A ještě menší oblasti vztahu se budu věnovat, ovšem té nejzajímavější, vztahu mezi mužem a ženou. Myslím si, že základem všech dobrých vztahů je jednání v dobré víře a dobré vůli, nikomu nedělat žádné schválnosti a nikoho úmyslně nepoškozovat a pokud se tak stane, škodu napravit nebo nahradit.
  Pokud jde o vztah zaměstnanecký, pak jej odbudu těmito pravidly: 1) každá firma a každý úřad je subjektem plnícím určité úkoly a na tom musí spolupracovat všichni zaměstnanci. Kredit zaměstnance tvoří jeho spolehlivost a schopnost plnit zcela samostatně a kvalitně svěřené úkoly. 2) čím větší subjekt, tím větší mocenský tlak na jeho fukčnost. Pak každý řídící stupeň zachytává část mocenského úsilí a řídící mechanismy humanizuje, zlidšťuje.
  Nyní již ke vztahům partnerským. Podstatné asi je, zda a proč máme o vztah zájem, co si od vztahu slibujeme. To bychom si měli ujasnit sami pro sebe a také trvale takto zkoumat stranu druhou, protože motivace ke vztahu a jeho obsah se trvale mění a tím se vztah rozvíjí.
  Vztahy mají různý začátek, může jít o osudovou náhodu, záměr, potřebu nebo zprostředkované seznámení, vždy vstupujeme do vztahu s určitým očekáváním, ale neformální vztahy jsou založeny zpočátku na pouhém očekávání a předpokladu, smlouvy a dohody se neuzavírají. Teprve během vztahu s ohledem na jeho roli pak měníme obsah vztahu a jeho kvalitu z pouhého předpokladu projeveným přáním a akceptováním přání druhé strany. Předpokládá to zájem o vztah, zdravou míru asertivity a hlavně naslouchání partnerovi. Výčet, co nám vztah nabízí a co nám může dát, by byl asi velmi dlouhý, pokusím se nyní vypsat jakýsi seznam a ten budu doplňovat podle své životní zkušenosti, s čím se setkám u druhých a také co doplní mí přátelé. 

Co tedy může být obsahem partnerského vztahu a proč usilovat o dobrý vztah: 
1) nebýt sám, mít si s kým povídat, sdělením toho, o čem přemýšlí, si to sám ujasní,
2) prožívání společných emocí, lásky, potěšení, radosti, očekávání a sexu,
3) sounáležitost, někam a někomu patřit, nebo naopak někoho vlastnit, někomu sloužit,
4) mít zastání a ochranu,
5) mít možnost provádět akce, které by jako samotář provádět nemohl, mít společníka,
6) mít člověka partnera, který dokáže to, co sám nedokáže (opravy, vyřizování, nákupy),
7) mít rádce, který poradí, pochopí, podpoří a neodsoudí,
8) ve vztahu lze také očekávat sociální a finanční podporu,
9) získat zástupce pro plnění společných povinností, aby člověk nebyl na všechno sám,
10) partner má být souvěrec, který bude zastávat stejné hodnoty a názory.

A ještě k formě vztahu, tedy co se očekává od partnera:
a) partner bude cíleně sledovat zlepšení a rozvoj vztahu a nezradí (neporuší dohodu),
b) bude zachovávat společné tajemství o vztahu a co prožívá se nebude nikde chlubit ani stěžovat,
c) bude jednat v dobré vůli a v dobré víře, bude přímý a otevřený, sdělí, co by si přál,
d) bude solidární a pomůže v případě nouze.