1. jazyková bariéra - ve společnosti se scházeli lidé s vlastním komunikačním jazykem, je tomu tak i nyní, kdy na našem území se nemluví jen česky, ale také vietnamsky, rusky, ukrajinsky, německy a anglicky. V jazykové odlišnosti jsem viděl překážku sblížení a stejně jako pan Ludvík Lazar Zamenhof jsem vkládal naději do esperanta. Nyní ale jazykovou bariéru vidím jako výhodu, která může přispět k ochraně soukromí.

2. asertivita - Patrně psychologivé shromáždili zkušenosti způsobu jednání dominantních osob, které dokáže prosadit vlastní zájem. Způsoby asertivního jednání pak předali k dispozici úřadům. Ve svém důsledku vede asertivní jednání k prosazení vůle nebo poruše komunikace. Zde záleží na tom, kdo je oprávněný své zájmy prosadit (úřad), popřípadě, zda prosazuje oprávněné zájmy. V partnerské osobní komunikaci může způsobit asertivní jednání ztrátu schopnosti se dohodnout.

3. člověk je tělo a duch. Tělo má své potřeby a duch také. Tělo potřebuje trvalou údržbu podobně jako každé jiné technické zařízení. Tělo potřebuje mnohé, něco dostává z prostředí jaksi samozřejmě, pak také potravu, oděv a možnosti odpočinku. Tělo je rádo pasívní, duch naopak chce být aktívní a prosazovat svoji vůli. Každý silný duch také svoji vůli prosazuje a možnosti realizace je opravu velmi mnoho, jde o tvůrčí, správní a hodnotící aktivity.   Nejčastějším projevem duševní činnosti je posuzování dobrého a zlého ve vazbě na vlastní osobní zájmy. Tuto přirozenou schopnost každého člověka si pro sebe sobecky přisvojili silní duchové a prohlásili se za bohy. Hodnocení dobrého a zlého souvisí se životním stylem a se zásadou "stejné přitahuje stejné". Ve vztahu a komunikaci mezi souvěrci, tedy mezi lidmi, kteří dobé a zlé vidí stejně, dochází k harmonii a vzájemné úctě. Je proto žádoucí, aby se do trvalého vztahu scházeli souvěrci, tedy lidé se shodným pohledem na svět, stejnými hodnotami, podobným životním stylem a podobnými životními osudy. 

4. otázka soukromí. Historie prověřila, že ideologická uniformita vede sice ke sblížení a stejnému pohledu na svět, ovšem lidé jsou různí a celá řada osob zůstává mimo takový systém a ve snaze vytvořit si také pro sebe životní prostor, systém narušuje. Tyto snahy se ukázaly být trvalé a musí se s nimi počítat zejména v našem prostoru, do kterého se sešlo skutečně velké množství lidí různého původu a vyznání. Jde o tvůrčí záměr s cílem ověřit systém spolužití různých entit a později takový prověřený systém aplikovat pro soužití větších entit, včetně entit na jednotlivých planetách. Zásadou je volnost v rámci soukromí a harmonizace vztahu mimo soukromí, jde tedy o formu rozdělení moci na všechny reálné úrovně. Pro nás to znamená, že si můžeme vytvořit se souvěrci své malé království, do kterého si nedáme od nikoho zasahovat a ve vztazích a situacích, ve kterých se setkáme s jinými lidmi a jinými entitami, se budeme chovat ohleduplně a korektně a současně budeme hledat a realizovat na základě zkušenosti pravidla chování a soužití (společenská smlouva) pro danou úroveň (level).

5. komunikace na úrovni partnerského vztahu - každý člověk i sociální skupina má své schopnosti, může být v něčem přínosem a něco potřebuje, co sama vytvořit nedokáže. Každé spolužití a každý vztah tedy bude jakousi vzájemnou symbiózou. V každém vztahu budeme tedy zkoumat, co můžeme nabídnou a co od vztahu můžeme očekávat a také samozřejmě, co od vztahu očekávají partneři a co nabízejí. Na této úrovni pak probíhá komunikace. Dej a ber. Budeme mít snahu žít se souvěrci, ale nemusí se to vždy zadařit a pro mnohé bude výhodnější žít s jinověrci, protože souvěrci by nedokázali dát to, co od vztahu očekáváme. Je to psáno sice přesně a pragmaticky, ale zjednoduším to: každý hledá partnera podle svých možností, potřeb a představ. S tímto pak musí nějak vyjít. Ve vztahu pak budeme hledat to, co nás spojuje, společné zájmy, to, co odcizuje, ponecháme bokem. Musíme se pak také nějak vyrovnat s rozdílným hodnocením dobrého a zlého, s rozdílným životním stylem. Mnohé vztahy nelze ukončit ze sociálních důvodů, v tom případě ponecháme partnerovi volnost, aby to, co mu nemůžeme dát sami, dal někdo jiný.