finanční krize

Právě ohlásili v televizi, že finanční a ekonomická krize, která postihla celý svět, se vyhnula naší republice. To jsem moc rád, ostatně, když bouchnul Černobyl, také jsme se z televize dozvěděli, že naší republice se radioaktivita vyhnula. Asi máme mimořádné štěstí, ať nám to vydrží.
Na straně druhé se ruší mnohé projekty, krachují firmy na kterých kdysi stála prosperita státu a lidé jsou hromadně propouštěni z práce. To se samozřejmě promítá i do tématu výkladu z karet. Mám proto snahu nějakým způsobem pomoci radou nebo alespoň podnětem, kde hledat řešení a peníze na živobytí.
Krize je umným souběhem několika různých krizí a problémů a základem je krize z nadvýroby v kombinaci s krizí úvěrovou a spotřební. Světový ekonomicko-mocenský systém je chybně nastaven, systém je špatný v tom smyslu, že reálnou moc nad ekonomikou nemají státy, ale banky a rody. Přitom funce státu je pro lidskou existenci nyní nenahraditelná. Možná naše krize přikazují, organizují a posilují vesmírné mocnosti, protože s každou další krizí zde posilují svoji moc. To už je ale daleko od nás v oblasti tezí a bájí. Problém je také v tom, že tato civilizace je poslední šancí člověka, novou už nebude možné vybudovat, protože suroviny jsou pro začínající civilizaci nedostupné.
Pokud se tedy tato civilizace rozpadne, pokud nastane skutečný konec světa, pak se lidstvo navrátí do středověku do doby železné.
A co nyní s touto situací my? Naše existence a existence naší rodiny a rodu záleží na finanční a majetkové situaci. Jinak bude řešit situaci člověk majetný a jinak nemajetný.
Majetní lidé se mohou zajistit zakoupením nemovitosti na venkově a její přestavbou tak, aby minimalizovali náklady na její provoz. To je zamozřejmě možné provést i s bytem nebo domem ve městě, například včasnou obnovou inženýrské sítě, výměnou oken a střechy, zařízením alternativního topení, například krbu na dřevo s rozvodem teplé vody, ventilací přes výměník tepla, v některých lokalitách zařízením na odstranění tvrdosti vody, zdrojem vody užitkové, zřízení malé elektrárny (vodní nebo sluneční). Lze také zařídit solární panety na teplou vodu nebo tepelné čerpadlo na topení. Tato cesta je ale jen pro bohaté, zřízení těchto úsporných programů vyžaduje vysoké náklady.
Řešení pro nemajetné bych viděl v minimalizaci nákladů na bydlení nebo ve společném bydlení. Společné bydlení však vyžaduje určitě schopnosti a zvláštní sociální chování, jakousi zdrženlivost a sounáležitost. Komunitní styl života můžeme nastudovat u Romů. Právě to, že žijí pohromadě, výrazně snižuje jejich finanční životní náklady. Podle stylu života by mnozí mohli přežít z pouhé státní finanční podpory.
Lidé si samozřejmě vylepšují život jak se dá a pak je lépe pomlčet, protože žádná možnost není bez hranic neomezená a když víme sami o jednom keři s dřínkami, pak si na ně můžeme chodit, když dozrají. Když ukážeme keř dalším lidem, jistě jim uděláme radost, ale na nás již nic nezbude. Když si slečna přivydělá pro své štěstí a pokojenost sexem, také o tom jistě pomlčí před všemi, jinak by vzbudila závist a odsouzení. Mnoho věcí lze dělat, ale musí se o nich pomlčet. To platí zejména o duchovní podpoře.
Jedna věc je peníze získat a druhá je účelně je uplatnit. Většina z nás má zatím dobrý zdroj příjmu, i když mnozí za cenu náročné práce. Prý vstupujeme do Evropy jako levná pracovní síla, ale náklady na pracovní sílu jsou pro mnohé podnikatele likvidační a tak nutí zaměstnance pracovat deset i více hodin denně. Pak je asi lépe plánovat útěk z této civilizace. Jenže ani v lůnu přírody se přežívat nedá, jako kdysi. Člověk pesticidy a deratizátory a jinými toxikamenty zabil v přírodě život. Možná by pomohlo, kdybychom si doma mohli namlít obilí a upéci chleba. Jak by se nám nyní hodil selský život období počátku 20. století!
Pak zde máme ty, kteří jsou bez příjmů. Podpora v nezaměstnanosti je časově omezena a sociální podpora je vázána na splnění několika podmínek, které bychom si měli zjistit a pohlídat. Život ve finanční nouzi vyžaduje zvláštní sociální dovednost. Kdo nemá peníze, krade. Z toho důvodu dávám prodavačům "Nového prostoru" malý příspěvek s vědomím, že je lepší, když prodávají, než aby kradli, nic jiného by jim nezbylo. Nemá smysl se zlobit na lidi, kteří kradou proto, aby nezemřeli hlady nebo neskončili jako bezdomovci. Nedokážu poradit bezdomovcům, jak přežít. Snad jen jim poradit, až žijí pohromadě v nějakém společném sqotu - nemyslím tím nádraží.
V klesající životní úrovni a životě na existenční hraně vidím velké riziko kriminality. Pro mnoho lidí v nouzi jsou krádeže eticky přijatelné a v souladu s jejich svědomím. Společnost by měla předcházet kriminalitě především udržováním důstojné životní úrovně. Lidé musí dostávat vždy o něco více, než skutečně potřebují. Třeba i proto, aby měli možnost si dopřát nebo aby měli nějakou finanční rezervu pro nepravidelné výdaje.
Pokud byl někdo ve skutečně bezvýchodné situaci, pak to byli lidé v rodinách kde si pořídili vysoké půjčky a později ztratili schopnost je splácet. Dalšími půjčkami na splácení půjček jen zvýšili svoji zadluženost. Zde je asi rozhodující, zda pomůže rodina a když nepomůže, dohodnout si u přátel, kdo dá stůl, kdo židli, kdo skříň na zařízení nové existence někde v holobytu nebo suterénním podnájmu po návštěvě exekutora.
Největší skupinu osob s finančními problémy tvoří lidé "na hraně". Stále řeší svoji finanční situaci, ale stále to nějak vychází. Manželé se před dětmi hádají kvůli penězům, zda dětem koupit nové boty nebo zda koupit zimní pneumatiky. Kdyby ve větším bytě žily dvě rodiny pohromadě, některé problémy by si vyřešily - a některé nové vznikly.
....
pokračování