|
||
| Přežili jsme konec světa? Nejsou zde snad příznaky
vyčerpání? Ve světě je neklid, nejsou peníze, není láska, co dál? Pokud
připustíme, že naše možnosti jsou vyčerpané, budeme hledat nové? Snad každý si
myslí, že může změnit svět, ten svůj určitě ano. Jak tedy? Také já patřím k
lidem se spasitelským komplexem a tak zde sdělím své představy o nápravě světa.
Jde o výsledek mého hledání a přijímání invence v období 1985 až 2013, to je 38
let. Jsem přesvědčený, že se musíme vrátit k principům a základním pravidlům, tím nejzákladnějším a jediným jsem našel touhu každé formy bytí se uplatnit a prosadit, tedy existovat a svět si přizpůsobit. Prožívání negativní energie, jako například strachu, hladu, chladu a mnoha dalších, je motivační a budí snahu po nápravě a dosažení nebo obnovu příjemného pocitu uspokojení a lásky. Spokojenost a uspokojení si musíme zasloužit svojí pílí, odstraněním příčin nepohody a láska je zde jako odměna za dobré vztahy. Láska může být vzájemná i jednostranná. Kdo neprožívá úspěch, uspokojení a lásku, je frustrovaný a schopný násilí. Dále toužíme po penězích jako prostředku k získání snad všeho, co potřebujeme, po lásce jako stavu harmonie ve vztazích, zdraví jako stavu plné funkce těla a po štěstí jako podpoře duchovních sil a přízně osudu. Každý v jiném pořadí podle toho, co mu nejvíce chybí. Když cokoli řešíme, obracíme se ke kauzalitě, hledáme a řešíme příčiny, abychom dosáhli nápravy. A protože je vše kontraproduktivní, tak ještě musíme řešit další problémy, které s tím souvisí. Také jsme poznali, že na jedné úrovni se můžeme dohodnout, nejlépe však se vzájemně neobtěžovat, pokud vznikne problém, musí jej řešit úroveň vyšší. To platí na všech úrovních, mezi zahrádkáři a sousedy, tak i mezi planetami, jedna civilizace nemůže být nadřízena jiné. A to je asi základ problémů, které nyní řešíme. Svět si vytvořil pseudohierarchii, jen aby mohla jedna skupina zasahovat do práv druhé, když původně a správně patří na stejnou úroveň. Když se vrátím ke snaze prosadit své vlastní zájmy, tak se dostávám k zájmovým skupinám malým i velkým, které jako účinný nástroj prosazení vlastní vůle, mezi sebou soutěží a bojují. Řešením je přidělení vlastního životního prostředí v rámci společného současného časoprostoru, kde si budou skupiny malé i velké žít ve svém soukromí podle svého. Tento proces již nastává. Je zde ještě jeden problém. Každá skupina má podskupiny a tyto prosazují pouze vlastní zájmy a posilují své pozice. Uvnitř každé skupiny musí působit řídící a solidární systém, který zajistí harmonii uvnitř mezi skupinami a sociální smír. Tito jáhnové musí být napojeni na vyšší systém a mít jeho podporu. Tato služba nyní na úrovni planety chybí, supluje ji OSN a Rada bezpečnosti, ovšem s ohledem na zájmy velmocí. Je tedy nutné vytvořit a přijmout nové zásady pro sociální smír, které zohlední i základní principy uvedené v tomto článku nahoře. Jistěže změny někoho zvýhodní a jiného omezí, ale získají všichni, klidní se situace a všechny subjekty (lidé i skupiny) získají lepší podmínky pro svoji existenci, hlavně zklidnění konfliktů, odstranění ohrožení a vzájemného blokování zájmů. Získáme prostor a možnosti pro vlastní realizaci a pocit uspokojení a lásky vypne naše tvůrčí ambice a my ztratíme zájem o nápravu světa. |
