|
|
Každý inteligentní samostatný tvor
má snahu prosadit svoji vůli, tvor nesamostatný zase využívá dané možnosti.
Kdo má co nabídnout, může si přát. Kdo nic nemá, je sám. To jsou pravidla platná
v celé hierarchii, na každé úrovni. Tak se bohatí snaží, aby měli pouze oni co
nabídnout a likvidují každou movitější konkurenci. Tak lze i obě světové války
považovat za nástroj likvidace střední vrstvy jako mocenské konkurence.
Možná nejbohatší rody mají planetu předat vesmírným mocnostem, teze je to jistě
docela reálná. Změny však probíhají i na této vysoké úrovni.
Prý pokud by lidé dodržovali Desatero přikázání, svět by fungoval. Kdo s tím
souhlasí, ať donutí mocné, aby také oni Desatero dodržovali, aby nekradli a
nezabíjeli. Je zde také názor, pokud by lidé měli hodně peněz, flákali by se,
opíjeli, nic by nedělali. Jsem jiného názoru. Kdo mohl investovat, snažil se prosadit
a kdo se prosadil, stal se workoholikem, když mohl podnikat podle své vůle, byl schopen
a ochoten pracovat po celý den.
Mnozí z nás přišli na svět s osobním úkolem, nejčastěji se snahou svět obohatit
nebo napravit. To se ale mocným nelíbí, chtějí svět zachovat jaký je, změny by je
mohly poškodit. Proto obyčejní lidé mají buď peníze nebo čas, ale málokdo má
oboje současně, aby mohl plnit své životní poslání. Nevím, zda mám na svět
kritický pohled z důvodu sledování přes naše problémy nebo sdělovací prostředky,
ale myslím si, že správní problémy jsou všude. Kdo zde vlastně prosazuje
svoji vůli? Kdo je skutečně svobodný? A co vlastně dělají ti, kteří jsou
skutečně svobodní a mohou prosazovat svoji moc jak se jim zlíbí? Nevím, nikoho
takového neznám a ani nevím, kde bych ho mohl hledat.
A co s tím? Je nějaké řešení? Řešením je ukončení globalizace a návrat ke
správní autonomii a dělené moci, také je nutné zajistit tvůrčím lidem, aby mohli
plnit své životní poslání, což se projeví vznikem nové střední sociální
vrstvy. Když budou mít lidé peníze a čas, budou schopni svoji vůli prosadit a zmizí
násilí. |