Pravice a levice

  Výsledek soudu, ve kterém obstál Marx a neobstál Kristus, vede až k zamyšlení nad existencí pravice a levice, neboť tam nalezneme odpověď a vysvětlení. Pravice žádá, abychom ji následovali. Levice následuje většinu a zejména ty, kteří mají důvod k nespokojenosti s cílem potíže vyřešit.   Sociální systém, který tyto dva politické směry vytvářejí, jsou rozdílné. Pravice vytváří společnost horizontální připomínající pyramídu, pravice společnost spíše rovnostářskou s možností sociálního rozrůznění podle kreditu a zásluh. Pravicový systém je podmíněn existencí náhradního kreditu, a tím je buď prestiž nebo finance.

  Pravice i levice vznikají na základě politické myšlenky. Na počátku obě řeší nedostatky stávajícího systému, pravice říká: toto je naše řešení, náš program, následujte nás. Levice říká: společně s vámi vytvoříme novou společnost, sociálně spravedlivou. Kredit levice je založen na veřejném mínění, tedy mínění většiny a levicoví politici řeší politické problémy s ohledem na zájmy většiny. Naopak pravice vyžaduje následování a své následovníky odměňuje a pověřuje funkcemi podle míry jejich konformity. V průběhu času se vytváří sociální spektrum na jehož jednom konci je Bůh, pak elita, následují konformní, a na konci opačném zavržení, zatracení. 

  Nyní se nacházíme v období, kdy vládne extrémní pravice na základě myšlenky, že vládne ten, kdo má majetek, moc a finance. Jde o vládu finanční oligarchie. Cestou ven je takový styl života, který není vázán na peníze. Jistě, že jsou všechny cesty ošetřeny zákony a sankcemi. Malou skulinku tvoří možnost společného života v komunitě, kde by se teoreticky dalo přežít jen s pomocí solidární podpory a nefinančních aktivit.. Další možností je nefinanční spolupráce komunit. Společnost tuto možnost uzavírá zákazem sdělovat kontaktní adresy, aby se nemohli sejít lidé stejně názorově zaměření.

  Tato sdělení vysvětlují, proč v soudu obstál Marx a neobstál Kristus. Soud se opíral o mínění a kredit většiny a nebral ohled na diskreditaci, kterou prošla levice v socialistickém systému druhé poloviny 20. století (po nástupu Stalina). Nešlo totiž o vládu levice, ale o vládu pravice za levici se vydávající. S Marxem to mělo společné pouze image a fráze.

  Řešením existence pravice a levice je vyladění finančního kreditu podle kreditu karmického. Jakmile se tak stane, prostor pro pravici se uzavře, protože pomine možnost náhradního zástupného kreditu. Proces očisty je podložen sancí pekla. Jde o očistu duchovní, spirituální, a její výsledky se projeví asi za sto let odstraněním extrémní pravice a obnovou politického konsensu.

  Je však pravda, že i levice může mít svého diktátora. Za takovou osobu může být označen Lenin, zakladatel Čeky, nebo Fidel Castro na Kubě. Je to v podmínkách, že se musí bránit vnějšímu nebo vnitřnímu nepříteli. Pokud by levicový politik neměl nepřátele, pak by jistě byl lidumil. Pokud je má, musí být krutější, jinak neobstojí. Lze tedy řici, že politická pravice i levice má mnoho společného.  Její elita připraví program ve formě ideologie a ten pak politickými a mocenskými nástroji prosazují. Čím se tedy od sebe liší? Program levice je zaměřen na uspokojení širokých, většinových vrstev obyvatelstva a její program připravil člověk solidární. Pravice myslí na peněžní zisk a svůj program s cílem zisku a moci i vyhlásí, ovšem potřebuje k tomu líbivá hesla a obvykle zneužije nějaký pozitivní pojem, například demokracie nebo kamarádství.

   Diskusi na téma spravedlnosti pravice a levice bychom jistě mohli vést velmi dlouho a velmi emotivně. Mimo jiné i proto, že oba pojmy jsou nejasné a pojem levice byl diskreditován. Ani Masaryka by asi nikdo za levicového politika neprohlásil. Však ani politik, který bojuje za zájmy svého národa, není označen za levicového. Spíše za ultrapravicového nacionalistu. Bude tedy užitečné najít nějakou jednoduchou a všeobecně přijatelnou podmínku pro mocenské působení politických sil. Tou podmínkou a současně hodnotícím hlediskem je kredit peněz. Pokud platí, že peníze jsou špinavé a že smrdí, pak má peníze ten, kdo si je nezaslouží, svévolníci a podvodníci. Pokud jsou peníze důkazem schopností, dovedností, šikovnosti a podnikavosti, pak má peníze ten, kdo si je zaslouží, a vše je v pořádku. Budeme tedy usilovat, aby peníze byly zasloužené.

  Je zde ještě problém v oblasti politiky, žádoucí je oblíbenost politika. Politik musí jednat tak, aby byl u širokých sociálních vrstev oblíbený, jako příklad uvedu již zmíněného T.G.Masaryka. Pravda ovšem je, že populismus je mezi politiky neoblíben a málokterý politik si dovolí jednat tak, aby byl označen za populistu, tedy líbivého. Je to dáno tím, že politici jsou pouze zástupnou mocí. Nejednají z vlastní vůle, ale jsou na základě pragmatismu k určitému jednání přitlačeni těmi "kteří vědí". Jako obdobu bych uvedl v duchovní oblasti "syna božího" který nese odpovědnost místo Boha a "bílého koně", kterého si najímají podnikatelé, kteří nemají v úmyslu dodržovat zákony. Jejich pomocník "bílý kůň" pak nese odpovědnost za ně. Budeme tedy usilovat o to, aby moc byla přímá bez zástupců. Stejně tak odmítneme "syna božího" a "bílého koně". Každý, kdo má moc, musí jednat sám za sebe a své skutky obhajovat svými postoji a přesvědčením.