Část 4. | teze | ||
101 | ČLOVĚK | Pozemský člověk je schváleným kosmickým archetypem. Není dovoleno jej devastovat ani likvidovat. Zzměnu rasy může povolit kosmická inteligence. | archetyp |
102 | ČLOVĚK | Člověk je stvořen pro určitou zátěž a ta je individuelní. Není dovoleno člověka přetěžovat. | zátěž přetížení |
103 | ČLOVĚK | Společné lidské vlastnosti jsou lidskou přirozeností. | přirozenost |
104 | ČLOVĚK | Člověk svojí přirozeností potřebuje pracovní zátěž. Schopnosti zvládnout zátěž lze rozvíjet ve formě schopností. | zátěž schopnosti |
105 | ČLOVĚK | Člověk bez zátěže degeneruje. | degenerace |
106 | ČLOVĚK | Je nutné uspokojovat lidské potřeby. Neuspokojení potřeby vytvářejí pocit frustrace. Dlouhodobá frustrace a přetížení vedou k démonizaci a deprivantství. Takto zlomená osobnost se stává zlou, škodí a mstí se. | potřeby uspokojení frustrace démonizace |
107 | ČLOVĚK | Pokud se zlomené osobnosti spojí, jsou schopny terorismu. Boj proti terorismu spočívá v odstranění jeho příčin. | terorismus |
108 | ČLOVĚK | Každý člověk jedná podle svého charakteru a svých schopností. Charakter je utvářen vírou, a schopnosti rozvíjí společnost na základě talentu. | jednání role charakter schopnosti |
109 | ČLOVĚK | Své osobní průvodce si každý člověk vybírá sám a výhradně sám rozhoduje o tom, kdo jej bude provázet. | průvodce |
110 | ČLOVĚK | nikdo nesmí držet žádnou bytost proti její vůli jako svého průvodce ani z jiného důvodu ve svém vlivu. | . |
111 | ČLOVĚK | . | . |
112 | ČLOVĚK | . | . |
113 | ČLOVĚK | . | . |
114 | ČLOVĚK | . | . |
115 | ČLOVĚK | . | . |
116 | ČLOVĚK | . | . |
117 | ČLOVĚK | . | . |
118 | ČLOVĚK | . | . |
119 | ČLOVĚK | . | . |
120 | ČLOVĚK | . | . |
121 | ČLOVĚK | . | . |
122 | ČLOVĚK | . | . |
123 | ČLOVĚK | . | . |
124 | ČLOVĚK | . | . |
125 | ČLOVĚK | . | . |
126 | ČLOVĚK | . | . |
127 | ČLOVĚK | . | . |
128 | ČLOVĚK | . | . |
129 | ČLOVĚK | . | . |
120 | ČLOVĚK | . | . |