Princip nepřátelství

  Měl jsem takovou vizi: Proti sobě stály dvě nepočetné skupiny bojovníků s meči plni nenávisti a touhy po boji. Jedna skupina patřila Mardukovi a druhá Stvořiteli. Měl jsem snahu je rozsoudit a boji tím zabránit. Uvědomil jsem si, že se nemohu přidat ani na jednu z těchto stran. Sdělil jsem jim tedy, že jejich spor je rozhodnut, že silám Stvořitele nyní patří Severní Amerika a silám Marduka patří Evropa. Ujistil jsem je, že výsledek jejich boje další vývoj nijak neovlivní. Zastavil jsem první útok a ujistil jsem je, že bojovat nemusí a že já nechci, aby bojovali. Pak jsem ustoupil a když jsem viděl, že se do sebe pustili, přestal jsem se o ně zajímat. Po chvíli boje zůstali na obou stranách dva živí bojovníci. Vyzval jsem je: váš boj zůstal nerozhodnut. Kdo vlastně zvítězil? Bojujte dál. Neměli vůbec zájem o další boj, považovali vše za vyřízené a ukončené. Uvědomil jsem si, že nepřátelství je princip sám o sobě a jeho předmět je druhořadý. Nepřátelství jako duchovní princip. Nepřátelství jako krajní forma soutěže. Jako školáci jsme bojovali proti jiným klukům jen proto, že byli ze sousední ulice. Opět nepřátelství samo pro sebe.
  Po určitou dobu může mít nepřátelství pozitivní motivační význam. Podněcuje tvořivou soutěž, ostražitost, vytrvalost a technologie boje a obrany. Později se však zvrtne v devastující proces. Devastuje přírodu, výsledky lidské práce, lidské a sociální vztahy, lásku mezi partnery a rozvrací lidská společenství. Opakem nepřátelství je harmonie. Soutěž je jako zapnutý motor vývoje. Harmonie soutěž ruší, motor vypíná a to ve chvíli, kdy je nutné změnit kvalitu vývoje a pokroku. Z vývoje nového na uspořádání starého. Ukončení nepřátelství a snaha navázat přátelské a korektní vztahy se nyní stala sociální nutností. Nepřátelství se již dávno stalo devastujícím. Dříve přinášelo podněty k vývoji, nyní přináší jen zkázu. Každé zvíře ve vztazích uplatní buď lhostejnost nebo nepřátelství. Ale jen vychovaný pes dokáže se zdržet útočnosti a jen vyspělý člověk dokáže překonat nepřátelství, napravit, odpustit, posilovat shodu a důvěru. Přijmout solidaritu a důvěru, otevřenost a vstřícnost ve vztazích člověk umí. Jakmile však jde o prosazení a udržení moci, je v koncích. To bez násilí a nepřátelství zatím neumí. Máme se co učit. Cestou harmonie je náhrada autority osobní moci za autoritu smlouvy a řádu.