S nárokem a bez nároku

  Rčení "jsou lidé s nárokem a bez nároku" jsem slýchával mezi spoluvojáky základní vojenské služby a bral jsem to jako samozřejmost. V civilu jsem to neslyšel, ale pociťoval. Můj pes mne naštval, takže je nyní zrovna bez nároku. Chodí na vodítku a pouze tam, kam chci já.
  Nárok a kredit spolu úzce souvisí. Kredit a dobrá pověst je v podstatě totéž. Kdo má dobrou pověst, má kredit a tomu se vyhoví, jak je to jen možné. Kdo nás naštve, tomu nevyhovíme. Je bez nároku. To funguje snad ve všech sociálních skupinách a v souvislosti se vztahem boha k člověku se to nazývá karmický řád nebo karma. Proto nechť každý se hlásí k tomu bohu, u kterého má naději na dobrou karmu. Od bohů, pro které jsme trvale hříšní, se ničeho dobrého nedočkáme.
  Zde však chci psát o politickém nároku. Pokud se sejde dostatečný počet stoupenců nějakého směru, nějaké myšlenky, a získají sociální moc, pak mohou vytvořit politický subjekt s vlastní elitou, která rozhoduje o tom, kdo je s nárokem a kdo bez nároku. To jsou pak ti spasení. Ve společnosti, kde má každý možnost se vypracovat do výhodné pozice, se tyto záležitosti neřeší.  Ovšem ve chvíli, kdy privilegovaných je spousta a pro další není místo, mohou nastat dvě alternativy. Buď ti méně úspěšní přenechají své pozice úspěšnějším nebo si je drží za cenu násilí a sociálních tlaků. Na nástrojích nezáleží do té doby, než jsou odhaleny.

  Jak se zdá, právě v naší době došlo k extrémnímu soustředění světové moci do rukou světové elity, která je tvořena převážně spasenými židy a tato elita si udržuje své pozice všemi prostředky, které má k dispozici, především penězi, atentáty do vlastních řad, mediální manipulací, obsazováním mocenských míst podle míry konformity, zákony, strachem, policejními a vojenskými zásahy. Kritika není možná a vylučuje se za ni i z poslaneckých klubů a velitelských postů. Já jsem zcela bez nároku a ani by mi to nevadilo, vadí mi jen, že lidé jsou nevolníky, kteří buď nemají peníze nebo nemají čas. Přeji si , abychom vyráběli jen to, co skutečně spotřebujeme, aby na to všichni měli a při současné produktivitě práce by nám na to stačila šestihodinová pracovní doba, kterou by jistě každý hravě zvládl. Sociální pravidla jsou dána. Nepřizpůsobí se lidem, ale přizpůsobit se musí lidé. Systém nefunguje, produkuje deprivanty a s nimi násilí, kterého je stále více a tak nejvyšším mocnářům nezbývá, než aby jako hlavní program své politiky vyhlásili boj proto terorismu.