Monopol moci

  Údělem prostého člověka je snad stále dokola někomu získávat moc za cenu útrap a smrti. O koloběhu moci na tomto světě jsem psal v povídce "Všude chodím pozdě". Jednotlivé mocenské skupiny usilují o monopolní moc, tedy aby samy vládly a jakmile mají naději úspěchu, bezohledně likvidují všechny mocenské oponenty, které likvidovat mohou. Od dob Marduka jsou zde magické vojenské skupiny, ty se inkarnují do silného národa a vedou jej do války. Před šedesáti lety se tito šediváci inkarnovali v Německu, nyní jsou inkarnováni v USA.

  Proti této praxi stavím harmonii diverzibilní moci. Vychází z předpokladu, že každý bůh (národ, kultura, stát)   ovládne jeden kontinent nebo subkontitent a tento region bude nedotknutelný. Svět se tak rozdělí na několik civilizací: Severní Amerika (Adonai), Jižní Amerika (Inka), Evropa (Zeus), Afrika (Hor), Jihozápadní Asie (Islám), Indie (Šiva), východní Asie (Budha) a animální božstvo v Tichomoří. Bohové se budou vzájemně respektovat a společně udržovat stabilitu solidaritu, spolupráce a míru. Tato magická úroveň je od reálného života zdánlivě vzdálena, co však brání lidem, aby takto rozdělený svět respektovali a snažili se nikoli proti druhým bojovat a oslabovat je, ale vlastní království posilovat a budovat? Proti snahám kterékoli entity dosáhnout monopolu vlastní moci stavím vizi harmonie moci diverzifikované, čili rozdělené, vzájemně se respektující a ekonomicky spolupracující.

  Není možné lidi rozdělit na izolované jedince nebo rodiny. Lidé mají své zájmy, cíle a programy a mají potřebu se s jinými spojovat. Spolková činnost je základem kulturnosti národa. Jde však o to, aby kterákoli skupina neohrožovala skupinu jinou a nezasahovala do cizího soukromí. To je program harmonizace.