Mezilidske vztahy

  Jednou z hodnot utvářejících náš život jsou právě mezilidské vztahy. Člověk oblíbený, který zná správnou míru mezi sebeprosazením a vstřícností, kdo se k druhým chová pěkně a ovšem i ten, kdo žije v příznivých mezilidských vztazích, mají ze života mnohem více, než člověk zasazený do neustálých konfliktů, bez ohledu na jejich příčinu.
  Jde o dvojí sociální dovednost. Dokázat se prosadit, popřípadě ustoupit a dokázat přijímat, popřípadě korigovat jednání lidí ve svém okolí. Myslím si, že k sociálnímu chování musí být jistý talent, ale výchova a osobní vztah k okolí je jistě rozhodující. Mojí snahou je především pomoci správně vyhodnotit jednání lidí v okolí, což se dá jistě i obrátit a podle rad upravit a kontrolovat chování vlastní. Pro hodnocení jednání okolí vůči mně je pro mne rozhodující, zda lidé jednají v dobré vůli neb s úmyslem ublížit. S tímto souvisí i omluva. Pokud se dopustím chyby ve svém jednání, mám snahu se omluvit a své jednání vysvětlit popřípadě napravit, protože mi záleží na tom, aby lidé věřili tomu, že jsem jednal v dobré vůli a neměl jsem v úmyslu kohokoli poškodit.
  Toto hledisko je jistě důležité, ale každý jsme jiný a každý má jiné normy chování, zejména, pokud nejsou (jak je tomu nyní) upraveny zákazy, příkazy a doporučeními sjednocující ideologie nebo kultu. Láska, slušnost a dobrá vůle nejsou jen výsadou nějakého kultu, například křesťanství, to je součást lidské přirozenosti a stojí nad všemi kulty, respektive je součástí každého názorového směru a kultu.
  Předpokládám zde vztahy, ve kterých jsou dáva práva i povinnosti každého zúčastněného, tedy že zde nedochází ke konfliktům spojeným s prosazením vlastní vůle a vlastních zájmů. Přesto nám může v chování druhých vadit zvědavost nebo závist. Zvětavosti můžeme vyhovět a závist nebudeme provokovat. Ovšem snahu se prosadit, získat obdiv a zájem okolí nemusíme odsuzovat. Vše má jistě své meze, ale tyto vlastnosti motivují člověka k zapojení do kolektivu. Opakem by byla rezigance, nezájem a netečnost a výsledkem samotářství. Také odpouštění je důležité, ale má svá pravidla. Základním pravidlem je, že se zlý skutek nesmí opakovat. Nelze odpustit tam, kde dochází k opakovanému porušování pravidel soužití. Odpustit se má a musí, jakmile je skutek odčiněn a zjednána náprava. Vím, že mezilidské vztahy nelze odbýt krátkou úvahou, ale snad jsem zde uvedl alespoň důležité principy. Výsledkem dobrých vztahů je důvěra a sblížení.