Kultovní kultura

Myšlenka je zdrojem a základem všeho dění. Myšlenkové systémy pak mají mnoho forem. Náboženství a ideologie jsou těmi vrcholnými. V závěru minulého milénia lidstvo během mnoha krizí a násilí přehodnocovalo existující a obvykle vnucené sociální systémy a jejich teoretické základy, což vedlo k prosazení myšlenky na náboženskou a názorovou svobodu. Tyto dvě formy lidské svobody, jsou na veřejnosti všeobecně přijaty, ovšem v praxi je teprve nutné najít mechanismy, jak je realizovat.
Zásada je prostá a samozřejmá: každý ať se svobodně nebo podle rodinné tradice rozhodne pro ideologii nebo náboženství, které mu nejlépe vyhovuje, ať pracuje ve prospěch své církve a jinověrců ať si nevšímá. Nikdo nemůže tvrdit, že bůh je jen jeden, protože člověk patří k páté duchovní dimenzi a jeho bohové ke čtvrté nebo třetí. Teprve v první dimenzi lze předpokládat jediného boha. Také nelze ostatní bohy nazývat satany nebo ďábly a z jakéhosi falešného pocitu výjimečnosti na jinověce útočit, zostouzet je, hanět nebo násilím obracet na víru podle záměru moci.
Z toho pak plyne ještě jedna zásada. Ve svém soukromí, ať každý žije podle představ svého kultu a na veřejnosti se pak budou všichni chovat podle společně přijatých a veřejně vyhlášených konvencí.
To platí naprosto pro všechny a proto ani papež nemůže hodnotit knihu Harry Potter, protože tato kniha neřeší katolické prostředí.