Kritéria morálky

  Dospěl jsem k závěru, že nějaká síla, snad spojená s Hospodinem, nutí elitu od roku - 500 nebo - 400, tedy od počátku očekávání příchodu "Spasitele" či "Mesiáše", aby člověka týrala a působila mu utrpení. Jako by to žádala nějaká autoritativní duchovní síla, snad Erané nebo anunaki, popřípadě kdokoli jiný, ale elita se činí a k prostým lidem je krutá a nasmlouvavá. Jistě se mluví nikoli o krutosti elity, ale o "trestání člověka za jeho hříchy".  Mám na mysli například extrémismus, který sleduje, aby nic nešlo přirozenou cestou. Někdo má hodně, někdo má málo a tomu, co má málo, je sebráno i to, co si myslí, že má. V praxi se to projevuje důslednou snahou, aby nezbohatl nikdo, kdo nepatří k elitě. Tato tendence se pak promítá do kritéria hodnocení morálky.

  Za nemorální bychom mohli označit cokoli, co nelze veřejně sdělit. Jde o formy zvůle moci, skryté finanční zásady, informační balast a ujařmování prostých lidí. Druhý důvod, proč nelze vše sdělit, je pak ochrana vlastního soukromí. Jistě je sepsáno a vyhlášeno Desatero, údajně Mojžíšem, ve skutečnosti však vzniklo nebo bylo dotvořeno v období "zajetí" na počátku minulého věku, tedy před 2,5 miléniem. Potíž je v tom, že Desatero je určeno prostým lidem a ti, kteří dbají na to, aby bylo dodržováno, jej dodržovat nemusí. Jako by na počátku naší současné historie byla přítomna nějaká velká magická zloba.

  V této souvislosti pak morálka či etika není formou společenské konvence či smlouvy, ale nátlakovým nástrojem zacíleným proti zájmům člověka. Jediné, co člověk má bez vůle elity, je sexualita. Jde o dar boží, je to schopnost prožívat slastné pocity způsobené hrátkami s tělem. Míra schopnosti je nyní velmi individuální. Mnoho lidí dokáže svoji sexualitu velmi prožívat, stejně tak velký počet lidí se bez sexuality dokáže obejít. Ti pak se rádi přidají k moralistům, kteří právě v mnoha formách sexuálního prožívání spatřují amorální jednání. Pro sexualitu platí jediné pravidlo: veškeré aktivity mohou být pouze zcela dobrovolné. Bohužel, právě do soukromí člověka a jeho sexuality je zacílen pohled moralistů. Morálka lidstva je spojena s jeho sexualitou a souvisejícími projevy jednání, jako je například obliba v pornografii. Jde o zcela patologický pohled na morálku. Morálka a etika musí posuzovat záležitosti spolužití a komunikace, nikoli záležitosti soukromí. Takový přístup je však i kontraproduktivní. Vztah k lidské sexualitě je spolehlivým ukazatelem orientace člověka, na čí straně stojí. Zda na straně těch, co z jakéhosi tajemného důvodu musí lidem za každou cenu škodit nebo na straně prostých obyčejných lidí, kteří často nemají jinou radost, než sexuální a erotické hrátky.