koreny moci

Kořeny současné moci

K pochopení mocenské a magické situace musíme pochopit dobu před 2500 lety.

Obrázek vlevo ukazuje časovou osu v období -100 až -700 let. Ještě před tímto obdobím došlo v roce -1340 k rozbití Egyptské říše (Mojšíš, Áron), ke vzniku židovského národa (Josue -1200) a k vytvoření státu Davidova a působení Eliáše (-1000). Kolem roku -800 se dostává k moci Zeus a zakládá tradici Olympijských her.

Mezi roky -700 a -600 končí říše Asyrská a posilují pozemské kulty a pozemské státy. Po roce -600 však dochází k reakci, která zakládá současnou mocenskou situaci. Klíčovou osobností je zde perský prorok Zarathuštra. V té době se staly Helénské městské státy významnou mocenskou silou. Solón provedl reformy ve kterých uplatnil zvykové právo.
Po roce -600 napadli židé Babylónskou říši a vojích, které trvaly asi 10 let nakonec podlehli. Babylóňané "po asyrském vzoru(!)" odvlekli asi 70 tisíc židů do Babylónu. Zde se židé seznámili se sumerskou kulturou a magií. Sepsali Knihy Mojžíšovy, do kterých vložili politické a magické nástroje moci. Následně vyprovokovali nespokojenost a když Peršané stanuli před branami, sami jim brány otevřeli. Za "odměnu" se pak židé mohli vrátit zpět do Judska. Poznatky, které si přinesli, se pak staly základem jejich nové moci. Babylón byl definitivně rozvrácen.
Zerubábel, který židy do Judska přivedl zpět, se stal místodržícím pod Perskou mocí. V knize Ageus pak od Hospodina dostává příslib moci a zakládá novou říši stranou od tradičních starověkých mocností - Řím. Jako Aristoteles přináší svůj vlastní pohled na svět, který byl dlouhou dobu jediným světonázorovým systémem a byl odstraněn až po dlouhé době empirickými vědeckými poznatky.

Aristoteles se také stal žákem Alexandra Makedonského, z toho vychoval vojevůdce a Alexandr ve svém válečném tažení v letech 334-323 rozvrátil starověké říše, včetně říše Perské a tím otevřel cestu snadnějšímu budování Římské říše.

Z obavy před sankcemi ze strany vesmírných mocností pak židé sami provedli "nápravu" ve formě zavedení křesťanství.
Časté změny a nepřehlednost vytvořily mocenský Gordický uzel. Nikdo už se nevyznal kdo je kdo a na čí straně. Války se staly běžnou součástí života celé populace a často vůbec nic neřešily. Smlouvy uzavřené jeden rok se druhým rokem zrušily a ze spojenců se stali nepřátele, přesně podle Hospodinova slibu:
"Podvrátím trůny všech království a zlomím sílu království pronárodů, ..., každý padne mečem svého bratra. V onen den, Zerubábeli, tě učiním pečetním prstenem, neboť jsem si Tě vyvolil".
Ani Židé nyní nejsou jednotným národem. Jsou mezi nimi velké rozdíly podle podílu na moci. Babylónskou tradici nyní střeží a využívaji kabalisté. Finanční světový systém kontroluje Světová banka a tajné stužby, jak se zdá, vede Zarathuštra a jeho vlci. Tvorba zákonů je pod vlivem židovských informací a financí. Židy není možné soudit, protože i tuto možnost ošetřuje zákon.

Proti Židovské moci nyní, jak se zdá, nestojí žádná reálná moc, ani pozemská, ani mimozemská. Jejich možnosti jsou prakticky neomezené.

15.02.2004 Ještě jednou se pokusím zapsat, co se vlastně stalo:
O planetu bojovali dva bohové - stvořitelé, Hospodin a Baal. Dříve jich bylo více, ale jednotlivé říše postupně zanikly i se svými bohy. Mám na mysli říše Egyptskou, Fénickou, Mínojskou, Helénskou a mnohé jiné. Hospodinovy síly rozvrátily před 3,4 milénii Egypt a obyvatele vodili dokola po Sinajské poušti. Tvrdili, že z Egypta vyvedli elitní národ do země zaslíbené a když se jich pozemšťané ptali, kde ten svůj národ mají, založili pod dvou staletích nový, židovský a Jozue vojensky zabral Palestinu. K nově vytvořenému národu přišel Eliáš a ten jako dřívější pozemský satan legalizoval židovskou moc. Eliáš psal proroctví a vystupoval ve prospěch obyčejných lidí, za což si vysloužil nevoli bohů. Hospodin jej vytrhl předčasně z inkarnace a Eliáš mu to vytkl. Za to jej Hospodin jako duchovní bytost potrestal obvyklým způsobem, pověsil ho za jednu nohu. S tím se Eliáš nesmířil a volal stále vyššího boha. Nakonec se dovolal až k Univerzum a ten se ho ptal, kdo je lepší, zda bůh nebo člověk. Eliáš si uvědomil záludnost otázky a odmítl odpovědět. Za to jej Univerzum poslal zpět na planetu Era (Jordan). Židovský stát tím ztratil legitimitu a hrozilo jeho zničení ze strany Babylónského Baala.
V následující misi proto Erané vymysleli lest. Babylón byl nedobytný, ale Židé se dohodli s Peršany, se Zarathuštrou, na společném zničení Babylónu. Židé vyprovokovali válečný konflikt, ve kterém byli brzy poraženi, snad ani moc nebojovali a Babylóňané je proti svému zvyku (rozhodl o tom Baal), zavedli jako otroky za brány Babylónu. Zde žili v zajetí 10 let, od roku 597 do 587 a bylo jich tam 70 tisíc. Zde se židé seznámili s magií a sepsali Knihy Mojžíšovy do kterých zahrnuli i část sumerské moudrosti. Dále vyprovokovali nespokojenost a když po deseti letech stáli Peršané před branami, otevřeli jim brány zevnitř. Babylónští kněží i s Mardukem byli přibiti na vrata a Marduk později zabit Mefistofelem.
Židům se otevřela cesta ke světové moci, ale nebyla legitimní. Proto se báli, že budou potrestáni vesmírnými mocnostmi, zejména se báli Krista, který tyto excesy soudil. Aristoteles (Zerubábel) 384-322 se stal žákem Alexandra Makedonského a ten během devíti let 334-323 zcela rozprášil Starověké říše, především říši Perskou. V té době židé začali budovat Říši Římskou a vcelku jim nikdo nestál v cestě, snad Kartágo, do kterého se již Alexandr Veliký nedostal. Aby se židé vyhnuli trestu ze strany Krista, rozvrátili obě říše, které zničily Babylón, jen s tím rozdílem, že svoji vlastní moc a tradici přenesli do Říma, zatímco Perskou říši zdecimovali zcela. Když pak přišel Kristus soudit svět, byl Jan Křtitel po smrti, obě provinilé říše byly zničeny a v Římě jej uctívali jako boha.
Když po nějaké době Kristus zjistil svůj omyl, přidal se de facto na stranu Židů, ale předstíral, že je na straně vesmírných mocností a vodil sem jednu nápravnou misi za druhou. Všechny skončily neslavně. Jedno mu však nevyšlo, minul se s Janem Křitelem, kterého poslal na Zemi, aby zde jako člověk soudil.
Mezi tím zde na Zemi působili jak Baal, tak Zarathustra, i Zeus a ani jeden neměl důvod dalšího milovat. Jejich vzájemné nepřátelství se stalo příčinou mnoha válek a genocid. Baal je svázán s tradicí Templářů a zednářů, Zarathustra vytvořil tradici sociálního hnutí, Zeus vytvořil Byzantskou říši, evropskou renesanci a humanitní i hermetické hnutí.
Na počátku 20. století Kristus pocítil nové nebezpečí soudu a inicioval varování známé jako Fatimské proroctví. Sdělil tak pozemské moci plánovaná opatření a následkem toho pak světská moc vyprovokovala světové války, aby "potrestala lidstvo za odpadení od boha". Církev pak Fatimské proroctví přiajala za své a poděkud opravila. Vesmírné mocnosti později reagovaly na silnou emoční vlnu bolesti v okamřiku atomového výbuchu v Hirošimě a Nagasaki a nezávisle monitorovaly proces na planetě zemi. Kristus byl odhalen jako nespolehlivý a odstraněn. Žádnému z pozemských bohů, zúčastněných v trvalém konfliktu, nebyl dán kredit pro další věk. Proto také nejsou souzeny systémy, ale jednotlivci. Dokonce vyšší moc než vesmírné mocnosti způsobila, že se na Zemi nedostaly sankční vesmírné síly. Tak se stalo, že vlastně až v této době se řeší zánik Atlantidy a Babylónu a dalších starověkých mocností. Změny se dotýkají duchovních dimenzí vysoko nad člověkem.