Konsens

Konsens, čili souhlas, dohoda. Nejde ani tak o cíl, jako o nutný požadavek pro splnění cíle vytvoření bezkonfliktní společnosti. Ve svém soukromí ať se každý může chovat a chová podle tradice rodu a svých představ, na veřejnosti a při jednání mezi cizími lidmi pak je nutné jednání podle dohodnutých zásad. Je také nutné, aby společné zásady zakazovaly to, co je skutečně nepřijatelné a nezakazovaly cokoli, co zakázáno být nemusí.
Při každém jednání pak jednejme vždy v dobré víře a s dobrou vůlí. Vycházejme ze skutečnosti, že každý člověk potřebuje uznání a nikdo si o sobě nemyslí, že je horší, než ostatní. Každý člověk zasluhuje úctu a slušné jednání.
Zvyk stanoví očekávání. Nač jsme zvyklí, to očekáváme i při dalším jednání. Pro jednání tedy přiměme základní normy, které pak přispějí ke splnění očekávání. Osobně pak ať každý člověk má očekávání spíše menší, aby skutečnost dopadla lépe. Vysoké očekávání vede ke zklamání.
Ještě pak zbývá maličkost: ubránit se vlivům, které nerespektují oprávněné požadavky a snaží se nás natlačit do norem, které ani neměli odvahu vyhlásit. Také se nebudeme nijak označovat, například hedonisté, socialisté, fantasté, utopisté, protože každá taková nálepka je cestou k odsouzení. Prostě jsme lidé, kteří mají rádi život a vše dobré, co nabízí. Zvykněme si na to, že i zákony mohou být špatné a nebojme se ukázat na špatný zákon a přejme si jeho nápravu. A také budeme hledat lidi, kteří to vidí stejně a vyznávají stejné hodnoty, abychom se vzájemně podpořili na nelehké cestě životem. O budoucnosti rozhoduje jednotné veřejné mínění.