|
|
Duchovní
růst je rozvoj schopností člověka ve prospěch duchovní skupiny, ke které se
člověk zařadil.
Každý duchovní směr je vázán na nějakou entitu, má své cíle, plány a nějaký
záměr s člověkem a lidstvem. Důležité také je, že každý duchovní subjekt
potřebuje pro svoji existenci určitý druh životní energie, která vzniká při
určitých prožitcích. Za nejsilnější emoce, energie, se považují pozitivní
sexuální energie a nadšení, extáze, negativní utrpení, strach a beznaděj.
Člověk je vyladěn na určitý druh energie a spolupráce se stejně vyladěnou
kultovní skupinou jej plně uspokojuje. Životní energie (emoce) jsou oblastí, oborem,
ve kterém se reálný a duchovní svět setkává.
Zařazení člověka do určité duchovní skupiny (sekty, církve) může mít mnoho
podob a pokud některá skupina mocensky ovládne svět, zakáže alternativu, prosadí si
své výhradní postavení. Vlastní kulty prohlásí za církve a posiluje je, jiné
kulty prohlásí za sekty a likviduje je mnoha způsoby.
Účast v duchovní skupině je formou spolupráce a ta může mít dvě základní
podoby: násilnou, kdy účast není odměněna, ale neúčast je trestána a pozitivní,
kdy účast přináší výhody a neúčast je ignorována.
Každá duchovní cesta předpokládá loyalitu svých členů a také aktivní zapojení
do vlastního programu. Každá skupina má svoji roli ve společnosti a tím i
svůj program, proto žádá od souvěrců určitou formu jednání a tím i určité
schopnosti. Rozvoj schopností a charakteru člověka podle potřeb duchovního směru je
nazýván duchovním růstem. Kdo akceptuje potřeby kultu a aktivně je plní, stává se
potřebným a v rámci svého kultu pak může počítat se svatostí, čili pozitivní
karmou a věčným životem. Jde o postavení v rámci kultu na základě
příznivého hodnocení, osvědčení a důvěry. Tito lidé pak dostávají v novém
životě novou šanci a fungují ve prospěch svého kultu (duchovní skupiny).
Kulty (duchovní skupiny) mají samozřejmě také svoji reálnou stránku. Působí mezi
populací, získávají spojence a prosazují mezi lidmi určitý životní styl s cílem
dosažení žádoucích prožitků (energie, emocí).
Pozemské kulty hledají v člověku spojence, vytvářejí podmínky pro jeho samostatnou
tvůrčí práci a hledají možnosti pozitivních prožitků. Vesmírné kulty mají s
člověkem jiné plány. Žádají, aby se člověk vzdal svého ega, své osobnosti a
stal se poslušným nástrojem jejich moci. Duchovní růst z jejich pohledu znamená
poslušné přizpůsobení se jejich vůli. Mnohé vesmírné kulty kromě toho lidi
týrají, protože mají zájem o negativní energie utrpení.
Pozemské kulty vedou člověka k boží tvůrčí službě, vesmířané mají svých
bohů dost a člověk pro ně představuje konkurenci. |