|
|
Desatero božích přikázání je uvedeno v Knize Mojžíšově dvě
a pět. Ve dvou bodech se liší od Desatera křesťanů. Problém spočívá v tom, že
je Desatero jako základ morálky vnucováno všem bez rozdílu vyznání.
Exodus, kapitola 20:
1 I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:
2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu
služby.
Zde je problém, samotný Exodus
byl aktem násilí, mezi ním a Jozue pak uběhly nejasná dvě století.
3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
Vzhledem k tomu, že Desatero má
být univerzálním kodexem, pak musíme respektovat náboženskou a názorovou svobodu
danou Deklarací lidských práv:
1) budeme respektovat náboženskou
(kultovní) a názorovou svobodu pro sebe i pro druhé.
4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství [těch věcí] , kteréž jsou na
nebi svrchu, ani [těch] , kteréž na zemi dole, ani [těch] , kteréž u vodách pod
zemí.
Toto přikázání dodržují
Muslimové. Křesťané ho vypustili zcela, protože boha zobrazují jako dědu na
obláčku a Krista na kříži jako symbol utrpení.
2) nezapomeneme na své předky,
zachováme si na ně památku obrazem i zvukem.
5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, [Bůh]
silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého
[pokolení] těch, kteříž nenávidí mne,
Všechny tři Jeruzalémské sekty
jsou kulty strachu, násilí a utrpení.
6 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne
milují, a ostříhají přikázaní mých.
Dobré vztahy mezi souvěrci jsou
přirozeným důsledkem dobrých vztahů.
7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo;
neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
3) nebudeme volat své bohy a osudové síly
bez příčiny.
8 Pomni na den sobotní, abys jej světil.
V sobotu se věnujeme svým
zálibám.
9 Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké
dílo své;
Dnes už se pracuje pouze pět dní
v týdnu, jak kde.
10 Ale dne sedmého odpočinutí [jest] Hospodina
Boha tvého.
Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka
tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.
Ano, odpočinek je dobrá věc,
změnit aktivitu.
4) dopřejeme si příjemné
chvíle pro relaxaci a radost ze života.
11 Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich [jest] ,
a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.
To je sporné, kdo se vlastně
podílel na stvoření naší planety. Určitě to nebylo dílo jediné bytosti.
12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí
dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
Je sporné, zda si rodiče vždy
zaslouží vděčnost svých dětí.
5) budeme si vážit všech
dobrých lidí a sami budeme jednat v dobré vůli. Nezapomeneme na vděčnost.
13 Nezabiješ.
Ty nezabiješ, zatímco my budeme
organizovat zabíjení ve velkém.
6) vyhneme se všem formám
násilí.
14 Nesesmilníš.
Židé myslí smilnit s cizími
bohy, křesťané zakazují sex.
7) dopřejeme sobě i druhým
příjemné prožitky a ve svém soukromí si může žít každý podle svých představ
a dohod.
15 Nepokradeš.
Ty nepokradeš a my si vezmeme
vše, co se nám bude hodit.
8) budeme se snažit, aby každý
měl to, co si zaslouží.
16 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
Dnes už lidé mluví jen to, co se
jim hodí a už ani neví, co je pravda.
9) budeme mluvit jednoznačnou
pravdu.
17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého,
ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli [jest]
bližního tvého.
Mnozí mají snahu se vzít od
druhého s jeho laskavým svolením cokoli se jim hodí.
10) budeme se snažit mít vše
své, co k životu potřebujeme.
18 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící
se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.
Desatero bylo bez vší pochyby
prosazeno mezi Židy násilím a pohrůžkou hrozby. |