Duchovních skupin a směrů je opravdu hodně, ale většina z nich je určena na ujařmení člověka, na získání vlastností vhodných pro podřízené postavení. To je jistě dobré, skromnost, oddanost, pracovitost, soucitnost, mravnost, odpovědnost, objektivnost a další podobné dobré lidské vlastnosti, jsou určitě dobré nejen pro určitou církev, ale pro celou společnost. Jen je nutné dát příležitost i lidem tvůrčím, aby mohli osobně i duchovně růst a připojit se mezi početnou řadu osob podílejících se na zlepšení údělu společnosti a celkově ve prospěch planety. Název místa mexických pyramid Teotihuacán původně znamenal "kde se lidé stávají bohy", později "kde se lidé setkávají s bohy". Lidé se dříve bohy stávali, od dob pádu Atlantidy byla tato schopnost oslabována až na základě zásad Knih Mojžíšových zanikla zcela. Knihy Mojžíšovy zakazují mj. komunikací s duchy zemřelých osob. Toto se musí obnovit, dříve tato snaha byla trestána útokem černé magie, nyní si již můžeme tuto možnost opět prosadit. Lidský svět živých a duchů je sice spojen, ale pro bezpečnost obou stran je komunikace svěřena pouze vybraným lidem. Podle úrovně jejich práce jde o čarodějky a šamany, mágy a kněžky, záleží na tom, zda informace jen přijímají nebo zda spolupracují v rovném vztahu.
Tvůrčí lidé mohou přijímat intuici, invenci a jsou pod ochranou průvodců. Očekává se od nich plnění životního poslání ve kterém napraví problémy nebo jsou pro lidstvo svým způsobem přínosem. Tito lidé nepotřebují žádnou organizaci, jsou spojeni do systému v duchovním světě.
Očekává se od nich, že budou rozvíjet své osobní schopnosti a uplatňovat je a také že cíleně budou vyhledávat příjemné prožitky a o energii se rozdělí se svými duchovními průvodci a nejen s nimi, protože naše emoce jsou pro duchovní svět životní energií, potřebují je pro svoji existenci. Náš duchovní svět vyhledává prožitky pozitivní, příjemné a snaží se, aby tyto prožívali také lidé. Jde o duchovní směr, duchovní cestu se svými pravidly a s potřebou dodržování smluv, neboť jde o práci týmovou. V tomto týmu je několik duchovních bytostí vzájemně spolupracujících a několik osob, spíše však osamělých, kteří o sobě vzájemně zpravidla neví. Jsou zde vlastní rituály, především takové, které přinášejí příjemné pocity. Mohou být erotické i hedonistické. Tyto rituály mohou společně prožívat lidé aniž by řešili záležitosti duchovní. Tvůrčí lidé si mohou být své spirituální podpory vědomi, ale nijak ji řešit nemusí, protože vše je součástí reality, běžného života. Nemají nic zakázaného, stačí, když jsou ve shodě se svým svědomím. Nemají nic přikázaného snad kromě setrvání ve spolupráci, protože jsou vedeni k tomu, aby využívali své možnosti. Mohou žít osamoceně, v páru, dvojrodině nebo komunitě, rozhodující je jejich přínos pro společnost a osobní prožívání. Vlastní spiritualitu mohou řešit komunikací se zemřelými osobami, zejména pak s osobami ze svého vlastního rodu a tím si zajistit nejen perspektivu rodu, ale také svůj osobní návrat do života. Tento obecný rámec víry a spirituality bude v každém vztahu jiný a obohacený o vlastní rituály. 
A jaká by mohla být ideální víra, ideální duchovní cesta? Na tom se asi neshodneme, tedy jen moje teze: ideální duchovní cestu mohou zajistit pouze vlastní duchovní bytosti, čím vzdálenější, tím také vzdálenější zájmy. Vlastní duchovní bytosti jsou bytosti dříve inkarnované do člověka ve shodné názorové a sociální skupině, nejlépe ve vlastním rodu a kultu. Od takové spirituality můžeme očekávat rozvoj osobních schopností  a jejich účelné uplatnění. Shodné hodnocení osoby a skupiny, kdo ví, že jedná správně a plní své úkoly, může počítat i s příznivým hodnocením, dobrou karmou. Je zde i zájem o stejné prožitky, ideální duchovní směr podpoří životní styl jaký nám vyhovuje. I zde, mezi lidmi a duchy, platí zásada "stejné přitahuje stejné". Pak je vyloučení z této skupiny pro člověka tím nejhorším trestem, účast v této skupině zajišťuje vše, co člověk potřebuje ke svému životu, včetně příslibu života věčného v opakovaných inkarnacích a v příznivém prostředí.