Jde o alternativu: buď přijmeme autoritu, což může být víra nebo ideologie nebo pochopení řádu světa, nebo se spoléhat sama na sebe a být neukotvený, být svévolníkem. Svět má pro tyto neukotvené a nezařazené svévolníky církve, které mají snahu každou zatoulanou ovečku vrátit zpět do svého ovčince, na cestu víry ke správnému Bohu, jak ony tvrdí. Asi jde o něco velmi důležitého, když se nacírkve a jejich roli vynakládá tak mnoho peněz. Lze z toho soudit, že názorově nezařazený člověk představuje bezpečnostní riziko. Budeme tedy ukotvení,  názorové zařazení, zkoumat ze dvou hledisek. Být či nebýt někde zařazený? A když být zařazený, tedy kde? Může nám jako východisko pro orientaci posloužit teze, že člověk jedná ve prospěch Boha nebo člověka a že se to spojit nedá? Je tu snad nepřekročitelná dialektika příslušnosti k elitě nebo plebsu? Nedávno jsem kdesi zahlédl názor, že antielitáři sami sebe řadí nad elitu. To ukazuje na novou formu "třídního boje". Lidé jsou tedy ukotvení, zařazení, někam patří nebo jsou hledající. Pak jsou ještě ti, kteří toto téma nijak neřeší, hledí si svého, své rodiny a žádné honosné cíle, jako je záchrana světa, je nezajímají. To jsou ti normální.   
My hledající nejprve hledáme sami sebe, zkoumáme jací jsme, pracujeme na sobě, abychom byli takoví, jací chceme být, a pak k sobě hledáme partnera se stejnými názory, hodnotami, životním stylem a ambicemi. Až někoho najdeme, tak hledáme názorovou skupinu, ve které bychom se mohli prosadit a která by nám pomohla se prosadit ve společnosti, získat výhodné postavení, abychom nemuseli jen rovnat v obchodě mouku do regálu.
Být názorově ukotvený je výhodné, můžeme přenést odpovědnost, nechat se vést, můžeme se odvolávat na silnou autoritu, na uznávanou osobnost, což může být i kniha víry nebo ideologie s vážností ve společnosti. Nevýhodou je ustrnutí v názorech, cizí názor, který je v rozporu s naší autoritou nebereme, ignorujeme, pokud nás přímo nepohorší. Pak stačí ukázat: toto je náš nepřítel! a už se hrneme do boje. Takto můžeme být i zneužiti proti vlastním zájmům.  
Ukotveni můžeme být k reálné, ale i k duchovní skupině, to je případ avatárů a guruů. Pak ještě, že vlivné skupiny se medializují, takže o nich víme. Alternativní skupiny jsou spíše ukryté ve svém soukromí a svět o nich neví. Je sice pravda, že stejné přitahuje stejné, ale někdy to své stejné musíme hledat.
No a vše je o spolupráci. Co dáme sami a co za to dostaneme. To je asi hlavní rozhodovací hledisko pro vyhledání autority a spolupráci s ní a její skupinou.