Teze sociálního smíru

Teze sociálního smíru

Nyní, v roce 2005 nastala doba pro hledání sociálního smíru. V předchozím období měli Plejáďané, Hospodin a Kristus spolu s Antikristem příležitost k tomu, aby zde vytvořili harmonickou společnost. To se jim ani za dvě a půl milénia předchozího věku nepovedlo a tím ztratili jakoukoli možnost působit na této planetě. Předchozí věk byl naplněn válkami a utrpením. Příčinou toho byla manipulace s lidským vědomím. V letech 2000-2005 se tato zkušenost hodnotila a hledaly se možné cesty řešení. Výsledkem toho procesu jsou tyto teze:

1) věci lidské může uspořádat pouze člověk.
2) věci pozemské mohou uspořádat pouze bytosti pozemské.
3) harmonickou společnost založenou na lásce a dobré vůli nemohou vytvořit bytosti negativní.
4) základem pro sociální smír je systémové uspořádání existenčních principů.
5) ve společnosti, která systémově zvládne kladné i záporné principy, je možný smír všech bytostí
6) člověk má zde své nepřátele. Jsou to ti, kteří nemoci, války a utrpení pokládají za dobré, radost a rozkoš za zlé.
7) pro sociální smír je nutné stanovit, veřejně vyhlásit a v praxi uplatnit kariérní řád.
8) politickou správu je nutné svěřit mocenským rodům.
9) vše, co se člověku líbí, co vyvolá příjemný prožitek, je z hlediska lidského dobré.
10) soud je nástrojem smíření a nápravy, nikoli nástrojem lámání lidské osobnosti a vytváření deprivantů.
11) základem lidské prosperity je moudrost a poznání, tedy duchovní a osobní růst.
12) veškerá sociální a vědecká zkušenost má být vyhodnocena.
13) ve všech situacích má odpuštění své místo, ale má i svá pravidla.
14) v hodnocení dobrého a zlého je nutné vycházet ze základních principů a hodnocení jednání, nikoli z kreditu bytostí a subjektů. Kredit je důsledkem takového hodnocení.
15) čím více toho člověk umí, tím je méně konfliktní. To je výzva pro výchovný a vzdělávací systém.
16) veškerá obecná životní zkušenost má být všeobecně dostupná, zkušenost mocenská se předává v rámci rodu.