Svoboda

Svoboda je souhrn podmínek a možností ke splnění priorit daného subjektu.
Z toho pak plyne, že svoboda jednoho není svobodou pro druhé. To musí řešit systém. Systém je forma funkčního uspořádání vztahů subjektů koexistujících ve společném časoprostoru. Teorie uspořádání vztahů je obsahem filozofie, praktické provedení pak realizuje duchovní a světská moc.
Člověk má výsadní postavení v rámci Stvoření, což je soubor všech systémů a subjektů, dotýká se ho řešení vztahů v přírodě, mezi lidmi i v samotném vesmíru, zatím do okolní vzdálenosti asi sta světelných let. K tomu přistupují jeho vlastní osobní priority. Vzhledem k náročnosti těchto vztahů byla naše planeta vybrána a stvořena jako ověřující model pro studium priorit (oprávněných požadavků) a vztahů, tedy na relativně malém modelu. Každý člověk je zván k realizaci, ovšem ne každý se nyní ke splnění úkolů spojených s realizací vyšších sociálních systémů hodí. Současné mocenské vztahy se rozpadají, hierarchie moci se neosvědčila, protože potřebuje a produkuje velké napětí a násilí pro svoji stabilitu. Je stanoveno, že vyšší mocenské subjekty než planeta se vytvářet nebudou.
Co je tedy obsahem naší svobody a jak tento pojem chápat? Můžeme použít analogii s jinými subjekty v přírodě, které usilují především o zachování a posílení svého biologického rodu. Také toto je lidskou prioritou, ale k tomu přistupuje ještě snaha dosáhnout osobní a duchovní růst, což umožňuje sebeprosazení v rámci sociálních vztahů. Toho lze dosáhnout výchovou a udržením tradic v rámci kultu, rodu a rodiny. Za zdroj moudrosti považuji studium kauzality a očekávám dotvoření kauzality sociálních vztahů. Před námi stojí úkol vytvořit funkční sociální (politický) systém založený na přirozenosti pozemského člověka.