Spiritismus je komunikace člověka s duchovním světem. Měli bychom si uvědomit, že také člověk má svoji duchovní podstatu a duchové, které můžeme vnímat, byli asi také kdysi lidmi, jako jsme my. Pokud tedy ve své blízkosti, například v pokoji nebo v domě, vnímáme nějakého ducha, přistupujme k němu jako k jinému člověku, který pravděpodobně je oprávněn v těch místech pobývat. Neberme ducha jako nepřítele, kterého se musíme zbavit, ale jako jinou rovnocennou osobu a jednejme s ní tak, jak jsme zvyklí jednat s lidmi. Při každém duchovním kontaktu se snažme zjistit, o koho jde, jaké má úmysly a vztah k nám. V polovině případů tak můžeme rozpoznat spřízněnou duši. Obecně platí, že mezi lidským a duchovním světem lze převádět informace a životní energii. Lidé jsou silným zdrojem životní energie a duchovní svět má zase lepší přístup k informacím. Je tedy přirozené, že směrem do duchovního světa odchází energie a člověk z duchovního světa získává informace pro něj důležité a užitečné. Směr je ale  oboustranný, jistěže poznání duchovní svět čerpá ze světa lidského a proto je nutné si pohlídat své myšlenky a nemyslet si nesmysly, naopak energii přijímá člověk během léčení nebo rekonvalescence. Protože duchovní svět přijímá energii také z otevřeného ohně, zapálíme v přítomnosti duchovní bytosti alespoň svíci, i když oheň v přírodě nebo v krbu je lepší.
Samozřejmě, že spirituální kontakt ze stejných důvodů může být i problematický nebo obtěžující. Pak se snažíme s duchem dohodnout, lze ho i odehnat nebo i zničit. Toto jsou obecná pravidla spiritismu, platná pro všechny kontakty a kulty. Pokud však navážeme s duchem spolupráci, jedná se již o skutečný spiritismus a pokud začneme s duchovním svět nějak cíleně spolupracovat, pak se jedná buď o magii nebo o reiki. V případě magie získáváme informace a prosazujeme svoji vůli, v případě reiki získáváme energii, kterou máme z důvodu léčení nebo posílení předat jiné osobě.

Pokud se chce člověk věnovat spiritismu nebo magii, musí zvolit nějakou cestu. Na tuto cestu je buď pozván nebo si zvolí nějaký kult, který již existuje a který je mu blízký. Pak ale musí přijmout alespoň základní normy a požadavky, musí tuto cestu již akceptovat a nesmí se ji pokoušet změnit. Každá cesta má svůj duchovní svět, svého mága či velekněze a své stoupence. I na jednotlivé kulty se vztahuje náboženská svoboda a proto z každý kult je možné kdykoli opustit, ovšem za cenu, že začínáme se svojí spirituální kariérou od naprostého začátku.

   Při spirituální praxi navodíme určitou atmosféru, která je dána základní energií svého kultu. Dále je nutné provést určité předepsané přípravy. Každý kult má přípravy jiné, ale obecně platí, že musí být o kontakt zájem ze všech zúčastněných stran.    Může se však stát, že duch sám zatouží po komunikaci s živým člověkem a pak přijde sám a ohlásí se. Nebuďme překvapení a ve své představě s ním komunikujme. Pokud nám nabídne nějaký úkol, přijměme jej, pokud tomu nebrání vážná překážka.  Duchovní bytosti zpravidla vyšly z člověka a mají lidské vlastnosti včetně zájmů a motivací. S duchy tedy můžeme spolupracovat, vzájemně se chránit a vzájemně spolupráci hodnotit. Pokud se nejedná o dominátora (ducha s mocí danou shora) nebo egregora (ducha vytvořeného lidskou představou), pak jsme si rovni a vzájemně se musíme chránit. Jednat spolu budeme s úctou a etikou. Stává se, že místo volané bytosti se ozve bytost jiná a zastoupí ji.  To se stává v případě, že volaná bytost je zrovna v inkarnaci. Identitu duchovních bytostí můžeme prověřit několika způsoby, nejjednodušší je položit dotaz na společně prožité akce nebo na to, co tato duchovní osoba zcela jistě zná. Snazší to mají ti, kteří identitu rozpoznají přímo.

  Jak se bránit proti duchovním vetřelcům? Pověsíme si do svého pokoje symbol kultu ke kterému patříme a obracíme se věrně k jedinému průvodci. Duchovního průvodce bez vážného důvodu neměníme a důvěřujeme především těm, které jsme znali ještě za života. Pokud chaos a lež v duchovní oblasti přesáhne únosnou míru, jsou zde určené osoby-bytosti, které mají situaci řešit. Sami bez oprávnění se do boje s duchovními bytostmi nepouštějme, ale kteroukoli bytost odmítnou můžeme a ta pak odejde. Své pověření poznáme podle toho, že získáme schopnost duchovní bytost ve své představě zabít. To má však svá pravidla. Buď musí  duchovní bytost na nás útočit nebo na základě duchovního soudu a ten má opět svá přísná pravidla. 
  K čemu je spiritismus dobrý? Je výhodný pro duchovní bytost vzešlou z člověka a také pro člověka samého. Duch člověka vede a chrání, člověk mu zase poskytuje podíl na svém životě a životní energii. Člověk je pro duchovní bytost také nadějí, že se bude moci někdy vrátit do nového těla, tedy znovu inkarnovat.

  Mágové zvládli spiritismus a pro své zvláštní schopnosti, které mohou být skutečně velmi rozdílné, jsou pověřeni určitým úkolem. Obvykle prověřují oprávněnost božích zásahů tím, že se k nim vyjadřují a schvalují je. Bůh tedy neprosazuje svou vůli přímo, ale prostřednictvím lidí. Zbavuje se tím určité míry odpovědnosti za svoji invenci, ale hlavně má kontrolu, do jaké míry je jeho opatření dobré. Je na člověku, aby byl tak zralý, aby mohl sdělený záměr vyhodnotit. Když neví, záměr se realizuje a prověřuje. Pokud jste byli v řemeslné dílně, tak jste tam mohli vidět velké množství různých nástrojů. Stejně tak je velké množství různých mágů a jejich zkušenost je nepřenosná a spolupráce mezi nimi může být jen krátkodobá. Jejich schopnost a úspěšnost závisí na všeobecném vzdělání, citu pro solidaritu a systém, míru přesvědčení a motivace, zdraví, ale především na vyladění hodnot a zájmů se svým průvodcem. Práce mága je zajímavá, ale riziková z hlediska věčného i současného života. Když zklame, zanikne jeho osobnost. Když se osvědčí, pokračuje a má velkou naději, že se znovu inkarnuje do zajištěné inkarnace, což znamená zajištění sociální, výběr vhodného partnera, osobního průvodce a životní poslání. Mág má mimořádné schopnosti a to s ohledem na úkol, který má splnit. Proto je každý jiný. Základem magie je spiritismus. Kdo není v rámci kultu spiritistou, nechť se považuje za pouhého katechetu.

  Mágové ze stejného nebo spřízněného kultu jsou spolehlivými přáteli, ale mágové z kultů soupeřících nikdy se na ničem neshodnou.

  Pro spiritismus a magii je nejdůležitější vlastní přání a pevná vůle. Přání trvalé, neměnné, to se naplní. Vlastní postoj, neměnné zásady. Kdo je jako seno ve větru, nikdy neví, kam ho osud zavane. Zásadovost a ústupnost jsou pak hlavními vlastnostmi mága. Neústupný mág se nerozvíjí, ale všemu ústupný mág je jako plastelína. Platí, že mág musí mít čistou karmu a své svědomí. Kdo si je vědom, že páchá zlo, dopadne špatně. Každý mág nechť činí pouze to, co je schopen sám sobě i před jinými obhájit. A to platí pro každou funkci. Peníze a požitky svědomí utiší, ale nevyčistí. Pokud mágové se dostanou do názorového a zájmového konfliktu, rozhodují jejich argumenty. Tělesné násilí nepřichází v úvahu.

  Odměna za magickou službu je problematická. Kdo se věnuje magii a těší se na nějakou odměnu, bude určitě zklamán. Sama oblast magie a tato služba je odměnou, především v poznání a ochraně, které získává. Tam, kde jsou společné cíle, odměnou je jejich dosažení. Zpravidla platí, že mág získá takové schopnosti, které jsou pro dosažení společného cíle potřebné.