1) každý boží soud je vázán na veřejně vyhlášená pravidla. Kdo je dodržuje, je bez viny.
2) tam, kde stačí hrozba sankcí, sankce se neuplatňují.
3) každý má možnost se u soudu obhájit, pokud ovšem není odsouzen veřejným míněním.
4) kdo se ještě před soudem prokazatelně obrátil a jedná podle pravidel.
5) odpuštěno je každému, kdo napravil škodu, kterou sám způsobil.
6) odpuštěno může být každému, kdo ještě před výzvou k soudu projevil lítost a slíbil nápravu.
7) malá provinění lze odpustit na základě omluvy.
8) kdo se obrátí k jinému bohu a ten jej přijme, tomu je odpuštěno.
9) u koho převažují dobré skutky nad zlými, tomu může být odpuštěno.
10) cokoli provádí člověk ve svém soukromí, nepodléhá božímu soudu.
11) sebevražedný útok nepodléhá božímu soudu.
12) kdo trpěl víc, než kolik utrpení sám prožil, tomu může být odpuštěno.
13) jednání v dobré víře může být odpuštěno.
14) zlé jednání s dobrým úmyslem může být odpuštěno.
15) pokud člověk sám sebe včas odsoudí a slíbí nápravu, může mu být odpuštěno.
16) souzen je člověka jako duch - pokud souhlasí se změnou svého ega, je mu odpuštěno.

  Přijmout a odpustit je klíčem k přežití. Přijmout vše takové, jaké to je a akceptovat to je ale pouze prvním krokem. Ten ale musí udělat každý. Pokud bychom však jen stále přijímali a odpouštěli, pak bychom dosáhli stavu rezignace a cesta jakémukoli chaosu a zvůli by se tím otevřela.
  Následně musíme si vytvořirt své malé království, ve kterém bude pěkně uklizeno a lidsky teplo. Velikost takového osobního království závisí na míře osobní moci. Jen někteří z nás mají moc, kterou mohou a musí využít k úklidu ve prospěch všech. Člověk, který neodpustil, snažil se proti špatnému bojovat nad své síly, nevydržel a jeho osobnost se zlomila, stal se mstivým deprivantem a svým působením dále posiluje zlo. Tito lidé jsou jako shnilá jablka. Co s nimi? Je jich škoda, ale musí se odstranit, aby nenakazili ty, co vydrželi. No a ti, kteří se stali rezignanty, těm dát naději a ukázat cestu, kterou mohou jít. Po dvou-třech inkarnacích se v příznivých podmínkách jejich charakter a spokojenost obnoví.
  Lidská bílá rasa je problematická a připomíná gordický uzel. Lze situaci chápat a postupovat v poznání karmy lidské rasy stále vpřed. Opakovaně však nastanou situace, kdy je nutné zcela změnit názor. Nezbývá pak než rezignovat a nepátrat po společné karmě bílé rasy, po jejím původu a vině. Nelze hodnotit bílou rasu jako celek, protože je zcela nehomogenní. Je v ní mnoho vlivů z jiných ras a je rozvrácena stálými konfrontacemi. Nezbývá, než hodnotit pouze jednotlivce a vytvořit nový, synkretický pohled na bílou rasu a ten spojit s novou nadějí a novou cestou, obnovit takto jednotu a řád.