Kristova věčná moc

Každá moc má být věčná, pokud má co nabídnout. Jakmile však více bere než dává, nastává čas jejího úpadku. Nyní jsme v době, kdy řešíme moc boží a lidskou. Lidem byla nabídnuta dualita dobra a zla a jako každou dualitu, tak i tuto, zastřešuje nějaká síla a tou je Kristus spolu s Antikristem. Komu Kristova moc vyhovuje, obrací se s nadějí ke Kristu. Kdo se bouří, toho se ujímá Antikrist. Jejich společnou vlastností je věčnost a věčná moc. To se projevuje politickým pragmatismem, účelovou lží, osobním image, institucí zasvěcení, etickým cartrige, ovládnutím existenčních oblastí, uplatněním finančního kreditního systému a to všechno v konečné fázi vede k totální kontrole lidské existence a zotročení lidstva hrstkou vyvolených a zasvěcených. Kristova moc se týká všech bytostí, které se na ní podílejí, tedy i pozemské elity a je nepřátelská pozemskému člověku a deptá jej.   To však napovídá, že právě člověka se Kristus a jeho božská moc obává. Taková pozornost člověku dává naději, že člověk je schopen Kristovu moc přemoci. Cestou je vytvoření nového lidského společenského systému. Když takto odmítám Kristovu moc a prosazuji moc prostého člověka, pak musí zdůvodnit, proč a v čem je člověk lepší. Tím důvodem je, že každá myšlenka se časem vyčerpá, pokud ovšem není součástí dokonalého systému. Náš lidský sociální systém dokonalý není a je to právě Kristus, od kterého marně čekáme nápravu. Kdo obhajuje Krista, ať jedná jako on a to, co od něj očekává, ať splní sám. Odmítnout musíme i Antikrista, protože cesta zvůle a násilí, boje a konfrontace likviduje každou existenci. Cesta člověka má být pozitivně tvořivá a násilí má být schopen prosadit v oprávněných případech sebeochrany. Pozitivní a negativní principy musíme podřídit řádu a vytvořit ideální sociální systém. Magickou moc pro splnění tohoto úkolu pozemský člověk má.