Sex je přirozenou součástí lidského života a jeho nejpřirozenější formou je vztah mezi mužem a ženou ve vstřícném, důvěrném, solidárním a věrném vztahu. Sex patří do soukromí a tam ať si jej prožívají lidé podle svých představ. Sex je nástojem pokračování života, tedy zplození potomka, rozkoše a sblížení partnerů. Kdo by chtěl vědět víc, ať čte dál, ale ani zde neni vyčerpávající sdělení.

Se sexualitou byl ve vztahu planety Země (Tera) s vesmírnými mocnostmi problém od samého počátku. Sexualita patrně hrála kdysi v dávném kosmickém věku nějakou důležitou roli, ostatně ji hraje i nyní.
Její podstatou je libido sbližující dva subjekty stejného rodu opačného pohlaví na základě rozdílných sexuálních principů. mužského (odvozeného od božství) a ženského (odvozeného od andělství). Cokoli nevyhovuje této definici, není partnerskou sexualitou, ale formou osobního uspokojení. To se týká autoerotiky, vztahu se zvířaty, stejným pohlavím a dětmi. Výjimkou je vztah se stejným pohlavím, pokud má jeden z partnerů opačný sexuální princip. To se stane tehdy, pokud se ženská duše inkarnuje do mužského těla a naopak. Děti mají sexuální princip, ale do puberty neprojevený, pokud je tomu starší nenaučí.
Počátek sexuálního chování je spojen se snahou Tvůrce zastavit samovolnému plození druhů (jako je tomu u sarančat) a vstoupit do procesu výběru genetické výbavy ve formě křížení genetické informace. Jde o vznik nového jedince spojením buněk ze dvou těl dospělých jedinců stejného druhu. Více buněk spojit nelze, než jedinou. Další musí vzniknout z té jediné, tomu procesu říkáme rýhování vajíčka. Procesem plození křížením vstoupil Tvůrce do procesu řízení druhové genetické výbavy a tím zajistil i možnost vzniku nových druhů. V kosmu však nová těla zrozením nevznikají, nýbrž stvořením. Nebylo možné odsoudit proces zrození, proto se vesmířané zaměřili na kopulační akt a prohlásili jej za hříšný. Měli pak snahu i zde nahradit proces zrození stvořením a tím dát člověku také jiná těla. Pokud si byli jisti svojí mocí, tak se svými záměry ani netajili. Jde patrně o to, že možnost rození nových těl dává velkou moc člověku a minimalizuje vliv vesmírných mocností. To je asi důvod pro nesmiřitelné postoje lidí pozemsky lidských, kteří sexualitu obhajují a služebníků vesmírných mocností, kteří se snaží sexualitu všemi způsoby potlačit.

Jak se sexualita potlačuje: způsobů je skutečně velmi mnoho a jistě se dají i mnohé další vymyslet, mezi ty nejobvyklejší patří prohlášení sexuality za hříšnou, blokováním sexuality manželstvím, spojování sexu s násilím, přiřazování sexu funkce, které nemá, například jako východisko k vyššímu vědomí, prosazování sexuálních extrémů a perverzností, produkce bezduchých videodokumentů, vnucování sexuality, nucení k prostituci, kriminalizování a trestání některé sexuální praxe, výchova k odmítání sexu v rámci vesmírného kultu.

Každý vliv společnosti na lidskou sexualitu a sexuální chování člověka můžeme odmítnout, ale nějaké společné etické mantinely pro sexuální chování musí být dány, především pro sjednocení názorů na sexualitu uvnitř partnerství a rodu. Sexualita původně jako nástroj plození byla člověku obohacena o prvek rozkoše z důvodu zájmu o inkarnaci, aby inkarnace nemusela být z trestu, aby o ni byl zájem. Lze ji tedy považovat za dar Tvůrce a přijmout jako nástroj plození, sociálního sblížení a rozkoše.
Sex patří do soukromí a v soukromí může mít mnoho podob a pokud není zdrojem traumatu, pak společnost nemůže do sexuálního chování zasahovat. Formy sexuálního chování jsou dány jednak tradicí a hodnotami rodu (rodiny) a také dispozicí a zájmem jednotlivce. Pokud si rod nehlídá inkarnace a narodí se bytost vesmírného původu, což se stát může,  pak o sex zájem nemá a sexuální nabídky odmítá, což je dobré respektovat.
Děti názor na nahotu a sexuální chování žádný nemají, mají jen určitou dispozici, jakýsi talent, který by mohla vyjádřit míra libida nebo studu. Děti pak s ohledem na své přirozené libido přijímají model sexuálního chování členů své rodiny. V pubertě se pak projeví jejich osobnost, která může sexuální chování posílit nebo také utlumit.
Za mantinely, ve kterých lze realizovat sexuální chování, pak můžeme určit jednak dobrovolný zájem zúčastněných osob, pak nesmí sexualita poškozovat zdraví tělesné ani duševní. Takto postavené mantinely považuji za dostatečné.
Je zde ještě problém s nahotou na veřejnosti, která je dána etnickou kulturou a také duchovním kultem, který může sexuální chování posilovat nebo omezovat. Také mladí lidé, jak se zdá, jsou v sexu a nahotě zdrženlivější než generace starší. Myslím si, že úplnou nahotu lze tolerovat tam, kde je nyní možnost pohybu v plavkách, zejména v přírodě. Naopak mnohé aktivity oděv předepisují a to nejen ve městě.

Sexualita má však duchovní rozměr, který se posiluje nebo oslabuje s délkou a formami sexuální praxe a také s působením magické moci dominantních kultů. Jednou jsem prožil sexuální extázi a nyní se snažím najít způsob, jak prožitek zopakovat. Možná se sexuální extáze prožije spíše při společném sexu (grupáči, swingers), než v osamělém páru. Pak hraje roli úprava ochlupení (vyholení), otevřený oheň (krb, svíce, táborák), alkohol a délka sexuálního aktu. Nutná je i přítomnost duchovních bytostí posilujících sexualitu (Eros). Neznám přesně podstatu tantrického sexu, ale myslím si, že jde o něco jiného. Možná sexuální prožitek také podpoří některé drogy nebo strach, s tím však zkušenost zatím nemám. Násilí v sexu je jistě možné, pokud je to bráno jako hra a nejlépe, když se role dominantní a submisivní prostřídají. Oblasti možností sexuálního chování už dále rozvíjet nebudu, ponechám prostor i jiných autorům, jistě budou mít co říci a mají větší zkušenosti, než já.