Mám snahu najít
způsoby přežití. Způsoby, jak vydělat penízky jako zaměstnanec, stávají se
neúnosné a lidé odcházejí do existenční nejistoty, aby přežili. Vysilující
pracovní podmínky a šikana manažerů je v mnoha případech až likvidační a tak
jsme přinuceni hledat jiný způsob života a jiný způsob získání prostředků k
přežití. Mladí bezdětní mají výhodu, osm se jich složí na nájem ve
dvojpokojovém bytě nebo rovnou celá parta obsadí opuštěný dům a vytvoří tam
squot, což lze přeložit jako nouzovka. Starší lidé, osamělé matky s dětmi,
senioři ještě pamatující sociální jistoty za bolševíka, jsou zvyklí na
soukromí, samotu, vlastní životní styl, třeba i chrápou a tak se jim do společného
života se stejným ztroskotancem nechce. Pak jsou zde lidé s velkými dluhy, kam
přijdou, tam jim exekutoři vše seberou. Pokud si vzpomínám, tak nám rádio Svobodná
Evropa a Hlas Ameriky nabízely lepší budoucnost. Ještě nám stát slíbil obnovení
všeobecné branné povinnosti pro muže i pro ženy, prý si to všichni Češi přejí,
možná to má být řešení neutěšeného sociálního stavu. Vše můžeme tak leda
poslat kamsi nahoru boží spravedlnosti s nadějí, že nás Bůh nepotrestá za naši
pýchu. Nejsem cynik, jen popisuji stav společnosti o velikonocích roku 2015 a mám
snahu hledat nějaké řešení, spíše jen opakuji své představy dvacet let staré.
Uznávám, že se máme ještě relativně dobře, sebevrazi nám sice skáčí pod vlaky
a zastaví v regionu dopravu na celé odpoledne, ale neberou s sebou desítky nevinných a
neznámých lidí jako jinde ve světě. Člověk toho vydrží hodně, ale nesmí ztratit
naději. Když tedy napíši, že je více možností, jak si vylepšit život a přežít,
jistě pomohu a ubude sebevrahů. Tak především si dobřejme sexík. Když na tom lidé
jsou opravu zle, začnou se milovat, souložit, svékají se a tím se jejich životní úděl
stane snesitelnějším. Další někde ukradnou kus železa, zanesou to do sběrny a za
peníze si jdou koupit nějaký alkohol, opijí se nebo zdrogují a také se jim uleví.
Svět jim však nepřeje. Rozšíří úmyslně pohlavní nemoci nebo zakáže sběrnám
vyplácet hotově, musí se na účet, který ovšem tito zoufalci nemají.
Musíme se nějak bránit správnímu systému a jeho služebníkům, který má snahu okrást
celý svět a to zcela v souladu se zákony, které si sami objednali. Jedno procento
populace vlastní 99 procent veškerého majetku a dokud těm nejvýše nebude patřit úplně
vše, nedají pokoj. Asi nevědí, až jim bude vše patřit, pak přijde kdosi vyšší,
vše jim sebere a začne realizovat program vymístění, se kterým nás již vesmírní
lidé seznámili. To se ale řeší, tu moc už nemají. Politici to ale nevědí a dál
plní jejich program, který prosté lidi existenčně ohrožuje. Tak už víte, oč jde.
Nyní, co s tím. Musíme se naučit co nejvíce životních potřeb si zajistit sami a
nejlépe, aby o tom nikdo ze správy nevěděl. Ta komunita je pěkná věc, ale nějak to
máme zablokované, přejeme si co nejvíce soukromí, už ani rodina, ale život singla.
Jistě se to dá překonat. Když tedy budeme bydlet spolu, tak ne v jedné ložnici,
protože prdíme a chrápeme, ale každý sám a společně budeme řešit sociální a
solidární zajištění. Mohou bydlet dva partnerské páry společně, jedna žena pak může
řídit domácnost a hlídat děti, ale to samé se zvládne, když bude bydlet v sousedním
bytě nebo přes ulici. Až překonáme globalizaci a tento systém, až se politici spojí,
pak se obnoví vnitřní trh, Brusel nám nebude předepisovat to, co si máme rozhodnout
sami. Všechny zisky kamsi odcházejí a dotace zpět jsou blokované. Svobodni budeme, až
zisky a hodnoty zde vytvořené nám zůstanou a až budeme moci realizovat nápady tvůrčích
lidí.
-10-
|
