1. začneme programem. V každém úseku života se dostáváme na životní křižovatku a tu procházíme s jasným cílem, který vychází z našeho životního plánu. Čím lépe jsme promysleli naše životní plány a priority, tím lépe a snáze si zvolíme další osudovou cestu. Své plány i sny si můžeme vytvořit zcela sami bez vlivu svého okolí, snad jen pod vlivem svého podvědomí a kdo spolupracuje s duchovním světem, jistě zohlední také tyto vlivy. Určitě budeme hledat své životní poslání a budeme mít snahu se mu věnovat a splnit ho. Životní poslání může být v souladu s profesí, lékař, řidič, vědec, může být také v oboru, za který finanční odměmu dostat nemůžeme. Pak musíme najít pro sebe nějakou profesi nebo jiné sociální zajištění a své životní poslání pak plnit ve volném čase.
Vysnít si můžeme cokoli, můžeme mít jakékoli plány, ale pokud je nemůžeme sdělit svému okolí, pak jsou buď plány chybné nebo naše okolí má jiné životní zásady a hodnoty a je složeno z jinověrců. Určitě pak budeme hledat ve svém životě lidi, kterým budume moci říci jakékoli své plány a zásady, které považujeme za dobré a správné, aniž by nás naše okolí odsoudilo.

2. vyhledáme nebo upravíme své vztahy.   Máme kolem sebe lidi, na kterých nám záleží a na kterých jsme i sociálně závislí. Jistě budeme usilovat mít s těmito lidmi dobré vztahy a proto se vztahům budeme věnovat. Rozmyslíme si, jaké chceme vztahy mít, co od nich očekáváme a co svému partnerovi můžeme a chceme nabídnout. Určitě nebudeme pomáhat za každou cenu, lidé v okolí určitě vědí, že jim pomůžeme, pokud nás o to požádají a pomáháme pouze, když jsme požádáni, jinak usilujeme o vlastní pohodu a prosperitu.
Se svými představami můžeme ve vztahu jednat bez dohody a pokud vztah není podle našich představ, pak pozveme partnera na nějaké dobré jídlo nebo pití a během příjemné chvíle ho se svými představami seznámíme. Může naše představy přijmout nebo odmítnout, ale určitě se vztah zlepší nebo skončí zcela a udělá místo lepšímu partnerovi.

3. veškeré teorie, ideologie a náboženství mají jediný cíl: prosadit osobní cíle nebo cíle sociální skupiny, entity, národa. S tím souvisí i teorie o třídním nepřátelství, která předpokládá, že společnost je vybudována na  nesmiřitelném nepřátelství skupiny elity a plebsu. Platí to ale obecně. Nehledejme žádné bohatství ve výšinách mystických teorií. Pokud budete mít možnost všechny ideologie a náboženství důkladně prostudovat, vrátí nás vždy k člověku, jeho egu, touhám a zájmu, libidu. Každý subjekt má zájem žít svým životním stylem, provokovat určitý druh emocí, protože pro duchovní svět, který ho obklopuje, jsou životní energií, dále má zájem splnit své životní poslání se kterým přišel na svět a teprve od těchto principů se odvíjí jeho zájem o vztahy a vše ostatní. Každá společnost fungující na principu konkurenční soutěže a boje, dříve nebo později vytvoří zájmové konkurenční skupiny, v krajním případě elitu a plebs. Elita nekontrolovatelně narůstá a to vyvolává potřebu expanze společnosti s cílem posílit lidské zdroje plebsu. Pokud však je společnost vystavěna na principech etiky a spolupráce, pak všechny její sociální vrstvy navzájem spolupracují a postavení všech členů společnosti je vyvážené, takže nevzniká sociální pnutí. Toto je osnova, do které můžeme umístit své vnímání sociálních procesů, vztahů a událostí.

4. etiku, lstivost a modely chování lze chápat jako program osobního rutinního vybavení. Pro běžné i mimořádné situace má člověk své vlastní modely chování a čím více situací dokáže zvládnout, tím je silnější osobností. Osobnost člověka tedy lze hodnotit podle množství a kvality jeho modelů chování. Je to analogie počítačových programů v operačním systému. Modely jeho chování se pak projeví ve všech modelových situacích. Někdy jsme do modelových situací vedeni, aby si nás duchovní svět otestoval, to jsou ty naše životní zkoušky. Pokud obstojíme, je jisté, že máme vhodný model řešení, tedy program pro danou situaci a zkouška se opakovat nemusí.   Sociální praxe dokáže modely chování rozdělit na etické a neetické a dále neetické na lstivost či vychytralost a selhání. Právě etickému chování bychom se měli učit pod vedením rodičů a vychovatelů a také bychom měli etické, čili správné a žádoucí chování vidět v televizi a v počítačových hrách. Jsou to osvědčené a očekávané způsoby jednání.
Pokud jde o postupy a finty prohnanosti, tak ty jsou často jako nástroje prosperity součástí výchovy rodin a rodů a také kultů a skupin, které mají snahu se prosadit za každou cenu v každé situaci. Problém je v tom, že při opakovaném použití jsou vyzrazeny a jako protiopatření vzniknou nové účinější způsoby jednání, někdy etické, častěji však neetické a tím se roztáčí spirála sociálního pnutí, ve kterém je spojena a vyvážena znalost takového chování se strachem a násilím. 

Zde můžete začít ve své snaze pochopit a změnit sebe a svět.