|
|
- Slovo "komunikace" má několik významů,
například "přenos" nebo "přesun", sdělování, veřejná doprava,
ulice, cesta, vodní tok, železnice, přenos informací. No a komunikativnost je
schopnost komunikovat. Když někdo nekomunikuje, tak se s námi nebaví vůbec, ignoruje
nebo spí.
- Já bych rád ukázal především dva způsoby komunikace, první je vstřícnost, kdy
se komunikující snaží vysvětlit okolnosti a dospět ke shodě, druhý styl je
asertivní, kdy se jedna ze stran snaží prosadit své zájmy a druhá strana se tomu
třeba může bránit. Pokud přijmeme zásadu "o nic se neštvi", pak dáme
přednost způsobu jednání a komunikace, které vede ke shodě, dohodě a pohodě.
- Jsou také témata, o kterých nejsme schopni mluvit a nejde jen o strach ze sankce.
Například pan prezident není schopen mluvit s reformátorem, který má snahu mu dobře
poradit, aby stát fungoval. Děti jsou zpočátku schopny se svými rodiči mluvit o
čemkoli, ale když se dočkají hysterie rodiče, pak si raději nechají vše pro sebe
nebo se radí s kamarády. Také znám nejen ženy, které mluví hodně, ale
neposlouchají ani když se s nimi zatřepe a vyzve, aby aspoň chvíli poslouchaly. Tyto
mají blok, aby nemohly změnit své názory. Komunikujeme i přes knihy a psaný text.
Mnoho skupin má svoji katechezi a ideologii a přeje si, aby lidé čerpaly informace
pouze ze schválených knih, ty další jsou "libri prohibiti", zakázané a
někdy ani nejsme schopni se začíst a vnímat. Z toho vidíte, že komunikace jako
výměna informací mezi lidmi není jen tak něco jednoduchého a snadného. Mnoho
teorií směřuje ke schopnosti prosadit své zájmy a názory, já se pokusím najít
způsob, jak zvládnout komunikaci, která by mohla vést ke shodě, dohodě, pohodě a
sblížení.
- Podstatné je, jakou reakci očekáváme. Tím můžeme začít a pokud očekáváme
odsouzení a nadávky, začneme sdělením vlastního hodnocení, které je
katastrofální, bezvýchodné a zničující. Přípravíme tak besedníka na zlou
zprávu a když si ji poslechne, snad bude mít snahu nás uklidnit, že to tak zlé
není, jak jsme říkali. Tento úvod není nutný, pokud neočekáváme zděšení a
nadávky. Ale před sdělením je dobré uvést, oč nám jde: "potřebuji, poradit,
potřebuji pomoci", může uvést prosbu. "Řekni, co si mám o myslet" je
požádání o hodnotící hledisko, pak vyprávíme třeba hodně dlouho, druhá strana
pochopí, že má tu čest nám dělat posluchače "vrbu". Vypovídat se je
důležitý rituál vůči sobě samému, protože své pocity a city převedeme na
myšlenky a ty už dokážeme svým rozumem zpracovat. Reakce posluchače nám zase
umožní vytvoření hodnotového hlediska. Tak jednoduchá je ta naše komunikace. A
obecná rada jak komunikovat? Něco sdělíme, něco nám sdělí posluchač diskutér, my
mu smysluplně odpovíme, on odpoví a třeba si i něco přidá, to si poslechneme a
také něco řekneme - a pak už si nemáme co říci a vše je nám oběma jasné a
beseda nás sblížila. Tak je tomu mezi přáteli a sobě rovnými.
- Komunikace s úřadem, nadřízenými nebo podřízenými má jinou úroveň. Pokud jde
o direktivu, šéf sdělí úkol nebo požadavek a podřízený radostně sdělí:
"ano šéfe, spolehněte se!". Pokud jde o sankce, tak se všemi způsoby
snažíme obhájit, prokázat naši dobrou vůli, nepříznivé okolnosti nebo cizí
zavinění, ovšem jen neurčité, zde je prostor pro vynalézavost s cílem řešení.
- Jo a s každým člověkem je nejen jiný obsah, ale i jiná forma, jiná délka a jiná
frekvence. To jistě víme a tak se snažíme reagovat na přání besedníků v
komunikaci pokračovat nebo besedu ukončit.
- Předpokládal jsem, že si v komunikaci sdělujeme pravdu a vše, jak to vidíme, že
máme snahu vše co nejlépe objasnit. Často se v komunikaci lže a mlží, pak jde o to,
kdy je to přijatelné a kdy to nelze tolerovat. Lží snad můžeme konejšit plané a
bezdůvodné obavy, chránit sebe i druhé před neoprávněnými sankcemi a potížemi,
lží snad můžeme sdělovat druhému, co si přeje slyšet, pokud to tím skončí a
nikdo nebude poškozen. Lež, která někoho poškodí, je nepřípustná. To ostatní ať
si každý sám zváží.
- Ještě je nutno se zmínit o případech, kdy komunikovat nebudeme. Jistě vždy, pokud
si budeme chránit své soukromí a když by nás sdělené informace mohly poškodit.
- Pokud diskutujeme s lidmi dobrými a přáteli, popřejeme jim moc pěkný den, abychom
je ujistili, že je mezi námi vše dobré a během rozhovoru jim projevujeme uznání a
úctu a radost ze setkání a pohodu. Pokud to nejde, tedy alespoň vstřícně
vyřídíme potřebné záležitosti. No a nyní již jsme schopni se s každým nějak
dohodnout.
|
|