|
|
- Ze školy si pamatuji, že člověk je tvor sociální,
ale nevím, co to znamená. Snad že by mu samotnému bylo smutno nebo že by se samotou
zbláznil? Že je stále na někom závislý? Že musí stále někomu organizovat život?
Každý to asi má jiné a je jisté, že mnohé své osobní potřeby člověk uspokojuje
právě ve vztazích s jinými lidmi a také bytostmi, svými průvodci. Svojí krátkou
úvahou se pokusím nahradit mnoho tlustých knih, který by ani zdaleka vše o vztazích
obsahovat nemohly.
- Všimli jste si, že všichni lidé kolem nás jsou úplně stejní jako my? Mají
stejné zájmy, stejné vlastnosti, marně přemýšlím o to, kdo se liší, ale ano,
některé lidi jsem již poznal a jsem schopen sdělit, čím se od sebe lišíme. A jak s
tím začnu, nevyhnu se škatulkování, tedy rozdělování podle nějakého kritéria.
Když tedy budu na sobě pracovat a na něco budu fakt dobrý, budu si vážit a mít rád
sám sebe, pak budu mít rád většinu lidí kolem sebe, třeba celý svět. Od lidí,
kteří jsou jiní, se mohu něco naučit, mají svůj svět a jistě jsou na něco
dobří.
- S naprostou většinou lidí nemusím nic řešit, při setkání jsem tedy zdvořilý a
všem jim věřím co říkají, souhlasím s nimi a pochválím, když se to hodí.
Předpokládám u nich dobrou vůli a všichni jsou mí přátelé, ale nic s nimi řešit
nemusím a po ukončení setkání vše končí. Všech si ale vážím, protože vím,
že bez nich bych neměl co jíst a pít, byla by mi zima, že se každý nějak snaží.
- Pak jsou lidé, se kterými se stýkám pravidleně z nějakého důvodu. Rodina,
přátelé, sousedé, spolupracovníci, diskutéři, klienti, souvěrci se stejnými
zájmy, role jsou různé a každý ode mne něco očekává, že pěkně pozdravím a
usměji se, vědí, že mám stejné vlastnosti a stejný svět jako oni a chtějí mne
pozvat, nabízí nebo žádají pomoc, očekávají uznání a lásku, každý řeší s
každým něco jiného. Přijetí vztahy posílí, odmítnutí vztah oslabí. Každý
vztah nám něco dá a něco žádá. Vždy máme radost ze setkání a když nás někdo
nechce, jdeme dál a až bude chtít, tak se vrátíme, pohoda. - Pak máme vztahy
pravidlené, ve kterých musíme spolupracovat, pak plníme očekávání, dodržujeme
smlouvy, jednáme v dobré vůli, případné chyby a škody napravíme, když je
napraveno, tak odpouštíme. Hlavně se snažíme odpovědně splnit očekávání, která
mají nadřízení i podřízení a plníme oprávněné požadavky nebo dohodnuté
úkoly. Sám sebe jsem nyní přesvědčil, jak je snadné mít s lidmi dobré
vztahy.
- Pak jsou zde lidé, ke kterým patříme, na které jsme si zvykli, pro život je
potřebujeme a mohli jsme si na ně vytvořit i závislost. Víme o sobě vše, můžeme
mluvit naprosto o všem, vzájemně se na sebe spoléháme a máme jeden k druhému plnou
důvěru. Tak, osnovu pro vztahy máme a nyní můžeme psát ony tlusté knihy.
|
|