- Dnes je 26. dubna, 26 let po Černobylské havárii, vidím v tom i číslo 13, výročí vybízí k napsání úvahy o lidském světě a roli lidí v něm. Pohledů na svět je mnoho, každý člověk má svůj vlastní se snahou sjednocení u televize a po hospodách. Možná se vám bude můj pohled hodit nebo i líbit.
- Připomněl jsem Černobyl a připomenu i WHO z 11.9.2001, oba příběhy mají mnoho společného. Především ukazují ztrátu nadhledu politiků supervelmocí, tito mají pocit, že jejich svět vše neohroženě zvládne a že jsou pány neomezenými žádnou kauzalitou. Tak si sami politici zničili své říše suchým zákonem, experimentováním s atomovou energií, podřízením se vlivu globální ekonomiky a pohráváním si s možnostmi válek. Ani supervelmoc není nezničitelná, teď už to víme, jde jen o to, zda jsme se z toho poučili nebo zda hledáme jinou říši, která by se dala zničit. Všem je jasné, co se nám nelíbí, jsou to politické čachry a korupce, to víme z televize, ale nevíme, jaký svět bychom si přáli, jak si zařídit svět, aby byl pro nás a aby se nám v něm líbilo.
- Jsem schopen zaplnit tuto stránku konspiračními teoriemi o vesmírných mocnostech, tajných spolcích, fantastickém bohatství, krádežích funkčních společností, trestající černé magii církví, dvojí tváři nových sekt, spiklencích a teroristech, organizaci vlády prostestů proti vládě, o plánech  návratu k moci všech, kdo měli nějakou moc, o snahách všemi možnými způsoby snad kromě antikoncepce eliminovat lidnatost, o tom, že už nikdo pravdu neříká, o potlačení lidské tvořivosti a radosti ze života, o laboratorní tvorbě nemocí a parazitů, o zásadě ukrást jakýkoli zisk a nedovolit úspory, o důsledné kontrole informací, o církvích, které nás odvádějí od všech bohů - ale nebudu, není to můj svět, nic o něm nevím, mohl bych psát pouze teze, nemám takovou potřebu. Ostatně, věřím tomu, že to někdo řeší a lidé, kteří v tom jedou, určitě tím nadšeni ani uspokojeni nejsou. Také si myslím, že je to svět sám pro sebe a že tento svět lze ignorovat, pokud najdeme možnosti přežití.
- Ano, budeme hledat možnosti přežití, budeme hledat, co k životu potřebujeme a co vše si můžeme zařídit bez velkého úsilí. O tom asi budou všechny zdejší články, utéci ze světa násilí, jako se opuští potápějící se loď. Možná se nepotápí, možná jen na její palubě zuří boje o vesla a kormidlo. Kdo ovládne kormidlo, prosadí své zájmy a přidělí vesla. Kdo drží v ruce veslo, dostane najíst, proto boje také o vesla. O těch, kdo se jen vezou, toho moc nevíme.
- My budeme hledat alternativu. Začneme sami u sebe, poznáme sami sebe, jaké máme schopnosti a potřeby, jak se prosadíme a kde a co za to, pak budeme hledat lidi k sobě, kterým také bude stačit malá loď na neklidném moři. Dalším krokem bude realizovat v ústraní společné plány.
- A před čím vlastně utíkáme? Jde o římský správní systém založený na biblických zásadách Pěti Knih Mojžíšových a na celém Novém zákoně. Systém má své zásady a tyto realizují servisní skupiny, církve, šlechta, nyní politické strany u moci. Je úplně jedno, která politická strana nám vládne, vždy bude likvidovat a trestat každou alternativu, brát tvůrčím lidem zisky, nedovolí žádnou nápravu ani lásku, radovánky pouze za peníze. U nás je ale pohodička, vláda se věnuje sama sobě.