 |
Už vím vše |
|
|
orientace v duchovním světě |
|
| Vše nebudu vědět nikdy,
ale vadí to? Vím vše potřebné k tomu, abych se dokázal orientovat v duchovním světě
a rozpoznat správně svoji skupinu, vím už, kam patřím a chci tam zůstat. Vím také,
že stačí jediná myšlenka a vše se mění, ale že ona základní rozhodující myšlenka
může být pouze manipulující lží a iluzí. Vím také, že boj o duši se týká všech,
kteří nejsou duchovně ukotveni nebo své duchovní kořeny neznají. A vím ještě i
to, že pro duchovní orientaci se rozhodujeme na základě těch nejbližších osobních
zájmů, to jsou možnosti prosadit vlastní schopnosti a prožívat konkrétní prožitky,
i když na lepší si člověk zvykne hned. Když jsem hledal své skutečné a pravé průvodce, tak jsem se ptal, kdo zařídil důležité osudové události. V mém případě kdo mne naučil vykládat z karet, kdo mne přestěhoval do Liberce a kdo mne vedl k založení internetových stránek. Každý má jiné osudové mezníky a ty důležité a dobré zařídili jeho průvodci a ti také počítají se spoluprací. Pokud jde o velké církve, tak to je multilevel ve kterém se dopřává nositelům tradice a lidem v čele organizace. Ti ostatní jsou předurčeni k odevzdávání se, k oběti a podpoře. Jen něco málo zbude i na ně a to jen v rámci spolupráce na stejné úrovni. Málokdo je však přinucen zabývat se duchovní orientací takto do hloubky. Naprostá většina z nás si vybírá svoji duchovní skupinu podle vztahů s lidmi, se svými vrstevníky. Usadí se tam, kde mu je nejlépe na základě kosmického pravidla "stejné přitahuje stejně" a přijme spiritualitu skupiny. Jde o to, že člověk svůj život neřeší sám, je tvor společenský a účast ve skupině je vynucena životem, sociální a osobní potřebou. Jen ve své skupině je oceněn a v cizí skupině je trpěn a odmítán. V každé skupině stejně jako v každém vztahu jde o spolupráci. Skupina něco nabízí a něco vyžaduje, opět se to týká využití schopností a předpis prožívání a životního stylu. V multilevelu se dosahuje vyšší životní úrovně mezi elitou příkazem nižší životní úrovně na nižším levelu, protože chce-li mít někdo více, musí to někomu vzít a aby o to nepřišel, pojistí si to psanými i nepsanými pravidly. Máme nyní hodně názorových a duchovních skupin, přejme si, aby nám to vydrželo a aby přibyly další možnosti. Pak si budeme vybírat podle nabídky a charakteru skupiny. Základním rozdělujícím prvkem jsou komunikační emoce. V některých (parazitních) skupinách se vše řeší direktivami a sankcemi, ve skupinách jiných (symbiotických) se v komunikaci uplatní energie pozitivní a nic se nevyžaduje ani direktivně, ani pod hrozbou jiné sankce, než vyloučení ze skupiny. A pokud intuitivně nebo podle jakéhosi předurčení nepatří člověk k žádné skupině a nějakou si pro sebe hledá, ten nejprve si určí obor, ve kterém chce vynikat a vše, co chce prožívat, jaké chce mít vztahy, jaký sex a jaké příjemné prožitky a pak pozve duchovní bytosti, aby ho vedly životem, který si zvolil a duchovní průvodci, které si pozval, ho pak seznámí s lidmi souvěrci. Jednotlivé kulty pak vytvářejí rody se stejnou duchovní orientací a v rámci svého kultu zajišťují inkarnace, tedy novou životní šanci pro své duchovní bytosti vzešlé z lidského rodu. Věřím, že tyto informace zcela postačují k dobré duchovní orientaci a k úspěchu ve spolupráci s vlastními průvodci a osudovými silami. |
||
