 |
Babylónské souvislosti 1 |
|
|
1. část 2. část, |
|
| Žijeme stále v
Říši římské, protože základem našeho práva je stále ještě Římské právo a
nositelem tradice moci je Římskokatolická církev. Většina sociálních zásad dosud
platných, byla přijata za panování římských adoptivních císařů v letech
69 až 476. Pro pochopení našeho mocenského uspořádání se musíme zabývat
okolnostmi vzniku Říše římské. V roce -1400 provedli Nibiřané Exodus, ve své podstatě rozvrácení Egyptské říše, a odůvodnili to záchranou vyvoleného národa z otroctví. Když se jich pak po dvě století pozemští šťourové ptali, kdeže ten svůj vyvolený národ mají, dali dohromady Nibiřané Hebreje a fyzicky zlikvidovali národy žijící v Palestině, ponechali a asimilovali pouze panny a vytvořili zde Judské království. Nejznámějšími králi byli Šalamoun a David. Tito vedli stálé války a pro posílení své moci zejména vůči Baalovi a Babylónu povolali z Plejád Eliáše. Inkarnovaný Eliáš však jednal zcela jiným způsobem a to ve prospěch prostých Židů. Poučil je, že se nemají dopouštět násilí a radil jim, jak lépe uspořádat sociální vztahy. Psal také své prorocké knihy, které však kanonizovány nebyly a nedochovaly se. Židovská elita spolu s Nibiřany pak předčasně ukončila život Eliáše a na jeho protesty reagovala jeho zavěšením za jednu nohu jako viselce (běžná praxe na potrestání nepohodlných duchů). Působení Eliáše pak utajila a vytvořila legendu o tom, jak pod vlivem babylónské Jezábel zradil Židy. Pravda to nebyla a Jezábel o ničem nevěděla. Později byl Eliáš vrácen na Plejády. Správci planety v dobré víře pak potrestali Jezábel a zdůvodnili to zájmy Izraele. Jezábel měla vysokou funkci a schopnost likvidovat duchovní bytosti a toho využila a zlikvidovala duchovní podstatu židovské elity včetně vládců. Izrael upadl do pasivity a jako stát zanikl. Společnost přežívala díky prostým židům a pomoci Nibiřanů. Na tento okultní útok reagovali Nibiřané tím, že obvinili Peršany, že vytváří chybný sociálně-mocenský systém, přivedli k nim proroka Zarathustru a inkarnovali k nim Asyřany. Takto vytvořenou militantní velmoc použili k rozvrácení Babylónu. Přizvali Židy, ti vedli proti Babylónu malou neúspěšnou válku a Babylóňané je po porážce zavedli za hradby Babylónu s cílem převychovat je na své spojence. Seznámili je s vlastní tradicí a předali jim poznatky z oblasti magie. O deset let později stál před branami Babylónu perský král Kýros a Židé mu zevnitř otevřeli brány. Peršané pod vlivem Nibiřanů a s kreditem Židů, kteří měli právo požadovat zničení říše jako kompenzaci za zničení jejich říše, zcela zničili Babylón a jeho velekněze ukřižovali na branách města. Pro ujařmení lidí zavedli kult Molocha kterému pravidelně obětovali i novorozené děti. Tím zavedli vládu strachu a Babylón postupně upadal. Marduk na to reagoval žádostí o boží soud, na to Baal reagoval slovy, že oni také dostanou přes hubu. Později se patrně kauzalita vyjasnila nebo pod vlivem obav z božího soudu vzniklo spojenectví Persie-Izrael, které tvoří obsah Archy úmluvy. Na jejím základě se obě elity dohodly, že vytvoří novou říši s novým kreditem moci. Celý tento proces řídili Nibiřané a ti také připravili teoretický základ Římské říše a dali pokyn k jeho realizaci. V té době však trvale zde fyzicky přítomni nebyli a tak byli odkázáni na sdělení svých lidí a ta byla zavádějící snad i proto, že se obávali sdělovat pravdu. Základním prvkem bylo rozvrátit starověké říše a na jejich troskách budovat říši novou. Tento úkol je spojen s osobami Aristoteles a Alexandr Makedonský. Tím byla odpovědnost za rozvrácení říší přenesena na antické Řecko a jeho kolinii Makedonii. Starověké říše byly rozvráceny vojensky, nikoli však jejich magie a ta se stala po dlouhou dobu latentní a okultní. Zbytky říší byly buď rozptýleny a odsouzeny k odchodu (Tibet) nebo ke skryté praxi (okultismu a hermetismu). Oslabení cizí magické moci otevřelo cestu výbojům Říše římské, zdánlivě bez rizika sankcí. Stalo se však, že římští vojáci v duchovní formě zůstali dosud vojáky odsouzenými k trvalým cestám imaginární Evropou. Starověké říše však byly silné a při dalším příchodu Nibiru ještě nebyly vytvořeny podmínky pro zavedení nového kultu, tedy křesťanství. Mise Nibiru proto improvizovala a počátky Ježíšova působení nejsou na území Říma, ale Judska. Aby Židé nepřistupovali ke křesťanství, vyhlásil Ježíš zásadu "zbav se svého majetku a následuj mne", tato zásada je však pro židy nepřijatelná. Tato zásada pak trápila církev po celou dobu její existence. |
